Červen 2011

Osud?!.:14.Díl.: Předmanželský sex?!

20. června 2011 v 21:14 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
Co prosím?! Jak - podle tradice?! Já se jako stěhuju do -… no to si ze mě dělají prdel?!
"A je to nutné, Fugaku?" ozve se máma.
"Tradice se musejí dodržovat," pokrčí Fugaku rameny.
No mě z nich asi klepne Pepka. To snad…
"Přesně tak, kam bychom bez tradic došli?" přidá se otec! Já nemám slov! Hromadí se ve mně vztek a žal najednou. Můj vlastní otec…?!
"Minato," napomene ho matka a střelí po mně pohledem.
A víš ty co, Yondaime hokage? Vyser si oko!
"Pomůžeš mi zítra s věcmi, Shikamaru?" zeptám se okatě poměrně nahlas.
Sasuke:
…Snad Sasuke, ne? Pomůžeš mi zítra s věcmi, Sasuke? …É, Naruto? Bereš si MĚ, ne Shikamara, řekl ti to už někdo?
"Samozřejmě," přisvědčí ten vlezdoprdelka.
"V kolik mám být u tebe, Naruto?" připomenu se a strašně moc se snažím neznít sarkasticky. "Rád ti pomůžu."
"Díky, Sasuke," přikývne. "myslím, že kolem devíti by to mohlo stačit. Tedy pokud mě otec strpí doma ještě tuto noc," přimhouří oči a pohlédne na Minata.
Ten ale zarytě mlčí.
"Srabe," zamumlá Naruto na jeho adresu a podívá se na mámu. "No, myslím, že dnešní seanci by bylo záhodno ukončit. Mockrát děkujeme za pozvání, Mikoto, Fugaku, Itachi. Uvidíme se zítra." a zvedne se od stolu. Já a Shiki se zvedneme ve stejnou chvíli, po nás i ostatní. nenápadně kouknu na Minata - jako co on na to - a vzápětí lituju, že jsem to udělal. Kdyby pohled vraždil, byl bych už bez snoubence. Což by teda, jako, mezi náma, bylo pěkně zlé. A zoubková víla by mohla jít do prdele.
Naruto:
Však, ať si otec myslí, co chce. Mně už je to jedno. Budu mít nové jméno, novou rodinu, nový život. No a co, tak nebudu hokagem. Ale můžu být stejně dobrý jako on. Můžu být třeba stejně dobrý jako Jiraya. Nebo jako Tsunade. Nebo jako… ne, Oroxicht ne. On je peďák. Já nechci být peďák. Sasuke by byl v nebezpečí.
"Doprovodím Naruta domů," ozve se za mnou.
Hm…? Á, Sasuke, málem jsem na něj v tom zmatku zapomněl. Krásný Sasuke. Sakra, děsně se mi líbí. Hm… a od zítřka bude jenom můj… Zaplakej, Sakuro! Sakra, jsem úplně mimo. Jsem tak nasraný, že je mi úplně jedno, co dělám. No tak si vezmu Uchihu. Dokud mám Jirayu a Shikiho, bude to v pohodě. Shiki nedovolí, aby se něco stalo. Ostatně, i klan Uchiha by mě měl bránit, když jsem pro ně tak důležitý, ne?
Sasuke:
Zdá se mi to, nebo si mě Naruto obhlíží nějak moc mlsně…? Trochu mě to děsí. Vypadá jako Oroxicht nad Cloudovou fotkou. Nebo jako Sephy nad Jenovou. Ha, oba stejní magoři. …uhn, že to říkám zrovna já, že…?
Ještě se ohlídnu na tátu. Pokývne mi hlavou. Asi souhlasí s tou Jenovou…? Hej, Sasuke, měl bys konečně vystřízlivět. Jo. Dopiju láhev saké na jeden zátah a znovu kouknu na otce. Ten jenom pozvedne obočí a pokyne hlavou k Narutovi. Coe, sakra? Má tik v oku, nebo co…?
"Nemáte zač děkovat," odpoví matka, trochu se zpožděním. "Zítra se na tebe těším, Naruto. A Shikamaru," osloví toho hajzlíka. "Jsi u nás kdykoli vítán."
"Děkuji, Mikoto," usměje se Shikin a odsune Narutovi židli z cesty. "jste moc milí."
Otec se usměje, Itachi mě tak nějak zatraceně divně propaluje pohledem, Minato pohledem vraždí, Mikoto těká z jednoho na druhého, Kushina hledí do stolu, fotřík už má tik, jak furt háže bradou směrem k Narutovi a Shiki je očividně total hotový z Naruta. ještě chvíli a budu mu muset podat papírový kapesník, a Naruto by si nejraději hodil mašli. Nebo zašel pro plamenomet. No mě z nich klepne. Tywe, tomu říkám rodina!
Naruto:
Díkybohu. Vypadneme všichni tři ven, nějak tam ta atmoška začínala houstnout. Na tom by ještě měl Dr. Zloun zapracovat, jako, sliboval růžovoučko a travičku a koťátka a hovno z toho. Asi ho zbiju. Nebo na něj pošlu Zoubkovou vílu.
"Uf," vydechne Sasuke.
"Jó, bylo tam trošku nepříjemně," pokrčí Shiki rameny. "ale… tak nějak ze strany Namikaze…"
"Ani nemluv."přikývnu. "táta je na mě pořád nasraný. Ale je to jeho vina. Chová se jako zatracený sobec. Takže je asi dobře, že změním pole působení. Víceméně jsem rád, že tam nemusím být celý další týden… asi bychom se tam s otcem pozabíjeli, nebo co."
"V klidu, to by se nestalo. Jsi teď něco jako poklad našeho klanu." uklidňuje mě. "A kromě toho, nejen Uchiha klan by za tebe dal život. Že, Shiki?" pokračuje konverzačně.
"To si piš. Sice je to docela otrava, být pořád ve střehu a tak, ale pořád hlídám, co se ve vesnici děje. Někdy… z toho jde trochu hrůza, jo."
"He… hlavně z některých rodin…" doplním ho.
Shiki se zasměje a Sasuke se tak nějak ušklíbne. Divné. Ti dva spolu teď jako budou vycházet, nebo co?
Sasuke:
Možná bych měl Shikiho přestat nesnášet. Vlastně nevím, proč mě tak nasírá, vždyť bych měl být rád, že se tak stará o Naruta. Asi ho budu potřebovat, pokud chci potomka. Může nám hodně pomoct… očividně umí skvěle uklidnit Naruta a odvést jeho pozornost. Což by se mohlo hodit. Hej, co ho takhle ho pozvat i na svatební noc…?
"Sasuke, vnímáš mě?" položí mi znenadání ruku na rameno.
"C-co…? Jó, jasně!" zarazím se. "Co?"
Shiki se tak nějak potutelně usměje a stáhne dlaň z mého ramena: "Měj se, zítra kolem deváté u tady."
"Jasně, čau," odpovím a tak trochu nepřítomně, myslím, se zadívám na Naruta. Rozhlédnu se - hej, my už jsme u jeho domu? Sakra, možná bych se měl vzpamatovat a začít přemýšlet, že…? Za to může totálně ta zatracená zoubková víla, jo. Děvka. A prý je ozbrojená. Ale už v mé hlavě není. Páč už zase přemýšlím jako kluk. É… teda… v mezích. Vlítla mi do hlavy a zatemnila mi mysl Shikinem. V mé posteli. Hm… hm… kam jen ta zoubková víla mohla zmizet…?
Naruto:
Sasuke se zdá nějak mimo. Zase. Nebo možná ještě pořád. Možná by mohl konečně vystřízlivět.
"Měj se, Sasuke." houknu a otočím se, že jako půjdu domů, ale ucítím na zádech jeho dlaně.
"Tomu říkáš rozloučení se snoubencem?" napomene mě. Pousměju se.
"A co by sis tak přál?"
Cítím jeho dech na krku, jeho rty na mém uchu, dlaně se přesunuly na mou hruď, zády se opírám o Sasukeho a myšlenky mi splašeně poletují hlavou. Chce mě políbit?
"Co takhle předmanželský sex…?" zamumlá a mně se zatočí hlava - to se ze mě dělá srandu?!
Prudce se k němu otočím a pravým hákem mu dám ránu mezi oči. Nikdo ze mě nebude dělat hračku! Ani ten zatracený Uchiha ne! Ani se nedívám, jestli jsem ho zasáhl přesně, nebo ne, prostě mu jednu vrazím a uteču do domu.

OZNÁMENÍ

13. června 2011 v 14:48 | Jituí
Budu jsem dávat ,,Návrat Namikazeho" další díly ale jelikož mi ájina moc nejde tak to nebude tak skvěle přeložený. Dám to sem i v angličtině a kdyby někdo našel chybu v překladu tam mi to napište do komentářů a já to mile ráda opravím.
Jituí

Osud?!.:13.Díl.: On se USMÁL?!

13. června 2011 v 14:35 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
"Dobrý večer," pozdraví Shikamaru slušně.
"Shikamaru," otec vypadá dost udiveně.
"Já… se nezdržím, jen… jsem se chtěl ujistit, že… bude v pořádku, když půjdu Narutovi za svědka."
Táta se pořád tváří zmateně, Sasuke po mně hodí pátravým pohledem, ale Mikoto se usměje: "Takže přece jen chceš hosty?"
"Tys váhal, Naruto?" nechápe Shiki.
"No…"
"Tohle bys přece holkám nemohl udělat. Sakura a Ino šly dneska vybírat šaty…"


Sasuke:
Sakra. A já doufal, že to fakt bude jen taková komorní svatba. Deset lidí a konec. A pak šukat s Narutem. Hm… hm… Sasuke, sakra, přestaň pít!
"No to je výborné, viď, Fugaku?"
"Jistě,"
No to snad ne!?! Mě snad zatraceně šálí zrak?! Otec, můj otec, ten totálně Uchihácký mega coolácký šutrový chlap Já-nemám-žádné-emoce se usmál? Usmál?! USMÁL!?! No to si ze mě děláte kozy, děcka?!?
Naruto se zatváří zmateně a trochu korektně se po mně ohlédne, jako, jestli jsem viděl to samé, co on. Divné, fakt. Že by otec dostal od mámy sprďáka? Jako, že se má před Narutem chovat jako člověk, nebo tak? Sakra. Kdybych to věděl, vezmu si foťák!
"V pořádku, Naruto?" dorazí mě otec. No to si snad děláš srandu, fakt! Tolik slov v a dva úsměvy během několika vteřin!
"A…ano," skloní hlavu jmenovaný. "Já… jsem se chtěl omluvit, za to, jak jsem se… jak jsem se choval. Bylo to… ode mne nevychované. Omlouvám se."
"To nic," usměje se matka. "chápeme, pod jakým jsi tlakem. Tedy… platí naše domluvy, nebo si přeješ více času?"
"Ne, ne… všechno… zůstává stejně, jen… to asi ty hormony, nebo co…"
Tohle začíná být trapné. Asi se do toho budu muset vložit. Přejdu ke stolu, odsunu jednu židli a nabídnu Narutovi: "Posaď se, Naruto."
Vděčně po mě hodí očima a nesměle se usměje, mimoděčně na okamžik položím dlaň na jeho rameno a pak zamířím ke své židli, než se vzpamatuju, taky ji odsunu a nabídnu Shikamarovi. Jako k budoucímu svědkovi k němu musím být milý. "Doufám, že se připojíš, Shikamaru."
Nervózně se ošije: "Je to ode mne dost neomalené, takhle sem vtrhnout…"
"S tím si nedělej starosti," zakroutí matka hlavou. "posaď se, Shikamaru. Budeš též patřit do rodiny."
Úkosem a rychle se podívám nejdřív na něj, pak na Naruta a nakonec na Itachiho. Sakra. Teď mám pocit,že ze židle spadnu já. Jó, Shikamaru musí být totálně šťastný, že se připojí k rodině Ledovců, teda, pardon, Uchihů, jo! Haha! Ale Shikamaru zachová dekorum a poděkuje za přijetí, Naruto dost nepřítomně provrtává pohledem stůl, a Itachi si něco mumlá do talíře. Až o několik vteřin později mi dojde, že chrochtá smíchy a maskuje to jako záchvat kašle. Protočím oči. No co, když se otec usmívá, já můžu protáčet oči, ne?
Naruto:
Chudák Shiki. To je spíš za trest, patřit do jedné z těchto rodin. Natož do obou! Přesto pocítím jakýsi vděk, že jej tady nechají. Nějak… se cítím před Sasukem nesvůj. Je nějaký divný. Po očku ho sleduju, jak si nalévá další Saké. A tak to tedy je! On je opilý! Proto se chová jinak!
"Mohu se zeptat, na kdy je tedy t událost naplánovaná?" prolomí Shiki ticho a mě to přinutí vzhlédnout od Sasukeho a odpoutat se od minulých myšlenek.
"Příští sobotu," odpoví otec, nějak mraženě, zdá se. No co, klidně si buď nasraný, mně je to fuk. Těch 7 dní už to s tebou nějak vydržím.
"Je to dost brzy," střelí po mně Shiki očima, na chvíli se střetnou a já pochopím, že ačkoli je hozena všeobecně do éteru, Shiki chce, abych na ni odpověděl já.
"Ano, poměrně brzy. Ale Tsunade říkala, že věk do dvaceti let je pro těhotenství nejlepší, je největší pravděpodobnost, že se dítě v pořádku narodí. Musíme… tedy s prvním pokusem začít co nejdříve. Nevíme, jestli se to podaří hned nebo až za čtyři roky. Prostě… to budeme zkoušet."
Nejsem si jistý, jestli tohle Shikamaru věděl a ujišťoval se, jestli to vím taky, nebo chtěl, aby to slyšeli všichni, i ti, co to neví, nebo chtěl jenom upozornit toho opilce, kterého si mám za týden vzít.
Sasuke
…Ono se to může nepovést?! To znamená… že možná budu muset s Narutem šukat více než jednou?! Zatraceně. To abych se naučil výdrži!
"Jaká je šance, že se to podaří na první pokus?" otáže se matka.
Nějaká zvědavá, ne? Ale na druhou stranu, mě to zajímá taky.
"Podle výzkumů nulová." odpoví překvapivě Shikamaru.
Tentokrát se odhodlám zakročit do debaty: "Proč?" Ano, to byl vskutku revoluční vstup do debaty, myslím, že moje otázka všechny tak překvapila, až spadli ze židlí.
"Tělo musí být uvolněné a připravené, aby mohlo udělat ve svých prostorách místo na zrození dalšího těla. Poprvé se uvolňuje a připravuje nejspíš dost těžko," poznamená kousavě Shiki.
No… nevím, co tím kousavým pohledem a divnýma kecama myslí. Teda, naopak, divným pohledem a kousavýma kecama… sakra, nějak se mi to motá už i v hlavě. Divím se, že jsem vůbec dokázal zformulovat nahlas svou otázku… teda, pravda, bylo to jenom jedno slovo, ale i tak. Byl to docela úspěch! Jó, hlavně se umět po dobře vykonané práci pochválit. Přesně tak, Sasuke, to je důležité. Ale… čekej, co se má uvolňovat? No jo! Zatraceně, musím se nějak připravit na to, že budu šukat s Narutem… hm…hm… sakra, doufám, že má Tsunade nějaké příručky. Nebo se můžu zeptat Itachiho, ta stará děvka bude totálně všecko znát.
Pátravě se zadívám na Naruta. Ten vypadá, že se jej konverzace vůbec netýká. Hledí do stolu a žmoulá v ruce hrnek s čajem. Nesmí pít alkohol.
A proč je na mě Shikin tak nasraný, sakra?!
Naruto:
Vlastně mě ani nepřekvapuje ta nedůtklivost ze Sasukeho strany. Je mi sice líto, že se nezajímá, ale vím, že s tím nic neudělám. On mě nikdy nebude mít rád, nikdy mě nebude považovat za partnera. Možná se bude aspoň ke svému dítěti stavět jinak než ke mně.
"Konečně bude v Uchiha čtvrti trochu zábavy," pousměje se Itachi.
Vzhlédnu. Nikdy jsem se s ním nesetkal osobně, dnes poprvé, ale zdá se, že bude docela v pohodě. Zdá se, že má i smysl pro humor. Sakra, ten kluk musel být asi opravdu vážně zraněný, když mu zůstaly takové následky, jako e humor…
"O kolik hostů se asi jedná?" zajímá se Mikoto, stále s úsměvem.
"Nevím, asi…" nadechuju se k odpovědi, ale přeruší mě opět Itachi.
"A proč z toho neudělat totální párty? Jako, pro všechny, kteří budou chtít přijít?"
Fugaku a Mikoto se na sebe podívají, já střelím pohledem po Sasukem.
"Což vůbec není špatný nápad," zhodnotí Fugaku.
Sasuke:
No já abych snad radši šel, ne…? Sakra, co se to tu děje?! Oni se proti mně spikli, nebo co? A jako, Itachi, jdi do prdele. A otec se zbláznil, nebo ho matka vzala pánví po hlavě, nebo já nevím. Co se to zatraceně děje?! A jako od teď bude všude zelená travička a růžoví plyšáčci a dr. Zloun se stěhuje na Mars, nebo co?! Oroxicht spáchal sebevraždu.
"Co vy na to, Kushino-san, yondaime?" ptá se matka.
Letmo mrknu na Naruta a zachytím jen jeho letmý úšklebek.
"Inu, je to Narutův den, pokud tam chce všechny své přátele, nemůžeme mu bránit." rozhodne Minato.
…Proč se mi zdá, že se role našich rodičů vyměnily? Jako, rodina Namikaze zamrzle sedí a ledově sleduje dění okolo, rodina Uchiha se usmívá a organizuje a tváří se docela šťastně. Sakra, buď je něco totálně špatně, nebo bych fakt měl přestat pít. A nebo bych měl nakopat zoubkovou vílu do prdele. Zázraky se nedějí.
Naruto:
Nejsem si jistý, jestli chci, aby tam byli všichni. Určitě bych rád, kdybych tam viděl Sakuru. A Leeho. A Kakashiho. Jó, ten chlap umí povzbudit, když chce. A taky pobavit. A taky bych mohl odhalit, co se skrývá pod maskou, když bude opilý. A taky Hinatu a Kibu. A Ino a Chojiho a Shina a Leeho a … všechny. Shikamaru má pravdu. Možná, že to bude poslední oslava, na kterou půjdu. V okamžiku, kdy se sem budu muset přestěhovat, budu plně v moci klanu Uchiha. Podřadný partner.. Nahradím ženu, budu to nic a zbytečné v domácnosti, na slovo poslouchat muže klanu Uchiha. Tuhle oslavu si užiju. Vždyť bude jen kvůli mně.
"Naruto, vnímáš vůbec náš rozhovor?" osloví mě tiše můj svědek.
"Ano, poslouchám." přisvědčím. "jen… jsem přemýšlel… ta oslava bude fajn. Naposledy se pobavím s vámi se všemi."
Sasuke:
Co si to tam ty dvě hrdličky šeptají? Sakra… neměl bych si něco zamilovaně šeptat s Narutem já?! On je přece můj snoubenec, ne? …Ne?
"Naruto… děje se něco?" přitočím se k němu a nevšímám si Shikamara po Narutově druhém boku. Pěkně mě ten vůl nasírá.
"Hm?" otočí se. "Ne," usměje se. I já poznám, jak moc přetvářky v tom úsměvu je. "Vůbec nic."
A zase se otočí k Shikamarovi. Sakra, ten týpek mě začíná pěkně nasírat. Ale musím být slušný. Naruta by to mohlo rozhodit a zase by mi utekl. Teda, další takový běh bych nepřežil a Zoubková víla by mě umlátila tím svým proutkem. Nebo by po mně házela borůvkové koláče. Sakra, Sasuke! Dělej se sebou něco!
Něžně se na něj usměju a vezmu jeho ruku do své: "Budeš mít krásnou oslavu."
Začervená se a hodí po mně ten pohled, jako, já jsem zmoklé koťátko, mám hlad a nemám kde bydlet. Vezmeš si mě?
Sakra. Nesnáším tenhle jeho pohled. Nutí mě se na něj usmívat jako debílek a přitrouble jej hladit po ruce. Přisunu si k němu židli blíž, aby se naše paže dotýkaly. Nepustím jeho dlaň ani na chvíli. Připadám si jak psovod.
"Koho jsi za svědka vybereš ty?" zeptá se Naruto.
"Itachiho, koho jiného." odpovím s úsměvem.
"Je mi ctí," ukloní se ten blbec herecky. Nestudoval on náhodou DAMU?
"Mimochodem, Naruto," ozve se otec.
"Ano?" zvedne hlavu můj rozkošný snoubenec.
"Podle tradice se zítra stěhuješ do Uchiha čtvrti."

Osud?!.:12.Díl.: Zoubková víla nebo borůvkový koláč ?! (!?)

4. června 2011 v 14:54 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
Rychle zamrkám, je to on? Je! Ano, nahoře, na hlavách Hokage, sedí tam, je to určitě on. Zpomalím. Až teď si uvědomím, že takhle rychle jsem v životě neběžel. Sakra, myslím, že jsem vystřízlivěl za ty tři minuty, co jsem běžel, jako bych měl v zadku turbo. Sakra, ten kluk je nadopovaný hormonama, já vím, ale jestli nepřestane dělat tyhle hovna, zatraceně to se mnou šlehne. Jako… totálně mě jebne, fakt.
Musím až nahoru, za ním. A taky musím změnit své chování. Z principu sáhnu do kapsy, jo, prsten mám s sebou. Musím za ním. Omluvit se. Sice nevím za co, ale omluvím se. Jo. A taky musím přestat myslet so i něm takové hnusné věci. Jo, bylo to tím, že jsem byl opilý. Tím šokem, jak Naruto otekl, jsem trochu vystřízlivěl. Takže, žádný alkohol, když bude Naruto u toho. Jo.
Tákže, teď vylezu nahoru, omluvím se za sebe, za celou rodinu, slíbím mu, že nebude muset koukat na mého otce a slíbím mu cokoli, co si jen bude přát, hlavně ať je šťastný a spokojený, protože jinak se naše mimi vůbec nenarodí. Co nenarodí, my ho s takovouhle ani nepočneme.
Nepočneme…? Počkat! Teď mi to došlo! Sakra. Zatraceně. Doprdele. Já budu muset s Narutem SPÁT?!
Naruto:
Asi přeháním. Jo, unáhlil jsem se. Stejně to musím udělat. Musím si ho vzít, musím se přestěhovat do Uchiha čtvrti, musím šukat se Sasukem a porodit jeho dítě. Ach jo. Budu vůbec ještě někdy tak bezstarostný, jako jsem byl ještě před měsícem?
Jen obyčejné starosti, koketoval jsem s myšlenkou, že pozvu Hinatu na rande, nebo tak něco. Že dostanu tým, který budu vést, stejně jako kdysi vedl Kakashi tým 7, Sakuru, mě a … Sasukeho. A teď tady ležím sám, nad celou vesnicí, přemýšlím o tom, co mě v nejbližších měsících čeká a ani trochu se mi to nelíbí.
Pootočím hlavu na stranu - zaznamenám pohyb. No jo, ty reflexy ninjů.
"…Naruto?"
"Ahoj, Shikamaru." povzdechnu.
"Hej, …co tu děláš?" posadí se vedle mě.
"Právě jsem zdrhnul ze své vlastní zásnubní večeře. Bez prstenu." uchechtnu se. Až teď mě napadne, jak je to vtipné. No fakt, normálně, když se řekne svatba, všichni si představí radost a štěstí a krásu a bělost a dort a lásku a tak… a já…
"Jak… jak se cítíš," začne pomalu.
Otočím se na něj - na tohle se mě ještě nikdo nezeptal. "Příšerně." odpovím po pravdě. "Připadám si jako zdrogovaná holandská blonďatá děvka v Amsterodamském předměstí červených lampionů."
"…Co bude zanedlouho v tom." doplní mě Shikamaru a lekne si vedle mě na záda.
Krátce a hořce se zasměju: "Jo."
"Vím, že to nemůžeš vzdát. Vím, co Uchihové chystají." zašeptá.
Zamračím se: "Jak to-"
"Když se hrabeš ve spisech, do kterých se koukat můžu, jakožto pravá ruka Hokageho to mám dovolené. No, a tak jsem četl a četl… a co jsem se nedočetl! A kejmy, musím ti říct… že, jako, je to sice otrava, ale… tím, že to uděláš, zachráníš nejen Konohu, ale celý ninja svět. Protože občanská válka, která by nastala v Konoze, by se rozšířila na celou zemi Ohně, a kdyby se za hranicemi doslechlo o nepokojích v naší zemi, ostatní státy by toho využily a začala by další ninja válka. Jsi totální hrdina, že obětuješ svůj život za to, abys uchránil svět."
Překvapeně zamrkám. Tohle mě… přiznám se, nenapadlo. Ale má pravdu. Teda, ne to, že jsem hrdina, ale to, že by na to mohl doplatit celý svět. Další ninja válka… rozpoutaná jen kvůli mně… ne. Ne. Nechci být v historii zapsán jako zbabělec, díky kterému se vraždilo. Ne. Já se na tu večeři vrátím, omluvím se, přijmu zásnubní prsten a ožením se Sasukem!
"Tak co, Naruto… utečeš? Vzdáš to?" nadhodí Shikamaru s pohledem upřeným do dálky.
Zamračím se a přeměřím si jeho ležící postavu. "Já se nikdy nevzdávám."
Usměje se a otočí ke mně hlavu s přechytřelým úsměškem: "To jsem chtěl slyšet."
Usměju se a nechám se od něj pocuchat ve vlasech. Milé gesto.
"Pojď sem," natáhne paži a naznačí, abych se k němu přitulil. A já jeho náruč přijmu hrozně rád. Položím si hlavu na jeho rameno a zavřu oči, Shikamaru mi položí ruku kolem ramen a dlaní stiskne mou paži. "Hm… jednoho dne sem nahoru přijdu a budu ležet na tvé hlavě," zamumlá a já se rozesměju. "Nesměj se, mluvím vážně." napomene mě. Uklidním se, ale nepřestanu se usmívat. "Vždycky lehávám na hlavu Třetího. Nevím proč, prostě… nikdy jiný. Ani Druhý, ani Čtvrtý, ale Třetí. Vždycky. Tak hned jak tady bude tvoje hlava, kašlu na Třetího a budu lehávat jenom na té tvojí, Pátý Hokage."
Usměju se. Polichoceně, stydlivě, nadějně, vděčně. "Díky, Shikamaru."
"Hm," kývne a zase nastaví obličej slunci. "Tvoje tvář tady bude nejrozzářenější. A taky nejmoudřejší. Projdeš si peklem, to jo." povzdechne, jakoby to čekalo jeho, nebo co. A pak se usměje: "Ale nebudeš v tom sám. Máš přátele, že jo?"
"Shikamaru...ů začnu opatrně. Vlastně si ani nejsem moc jistý tím, že mu tohle chci říct. "Víš… chtěl jsem se zeptat…"
Shikamaru vidí, jak se trápím a něžně mě podpoří: "Jasně, na cokoli, kámo."
"Jen… šel bys mi za svědka?"
Sasuke:
Hej, někdo je tam s ním" A pokud dobře vidím, očividně se spolu moc nenudí! Šálí mě zrak, střízlivím, nebo tam s někým leží a objímá ho?! Na tu vzdálenost moc dobře nevidím, kdo to je, ale mimoděčně přidám do kroku: Naruto je MŮJ budoucí manžel a nynější snoubenec! …To jsem si měl teda, jako, myslet na opak, nynější snoubenec a budoucí manžel, ale to je fuk. Podstatné je, že má být se mnou a ne flirtovat s někým jiným, sakra!
Naruto:
"Samozřejmě," usměje se. "kdykoli si nebudeš jistý svým záměrem, kdykoli zapochybuješ nad cestou, kterou ses vydal… kdykoli ti připomenu, proč jsi to udělal. A tvoje dítě ti to bude připomínat rovněž, Naruto."
Po tváři se mi mimoděčně rozlije nahořkle sarkastický poloúsměv: "To dítě nebude moje."
Chvíli mlčí, asi srovnává v hlavě, jak jsem to myslel, než odpoví: "Ty se nikdy nevzdáváš, Naruto."
Pousměju se, má pravdu. Já se nikdy nevzdám.
Sasuke:
"Ehm, ehm," odkašlu si.
"Sasuke," osloví mě Shikamaru, poněkud chladně, řekl bych.
Naruto se na mě podívá plachým pohledem. Asi se stydí, po tom, co předvedl u večeře. Ne, že bych se divil. Jako, jasně, je toho na něj moc a tak, ale… jsou věci, které se nedělají. Například zdrhat ze své vlastní zásnubní večeře.
"Naruto," oslovím ho něžně. Já vím, on je to malé koťátko, kterému všichni ubližují. "bál jsem se o tebe. Co se stalo?"
Uhne pohledem a zaboří se víc do Shikamarovy náruče. Vypadá jako zbité štěně. Je mi z toho fakt na nic. Sakra. Přestane už ze sebe dělat chudáčka? Tahle role už mě moc nebaví.
"Nic…asi… asi jsem zpanikařil, nebo co. Nevím. A… omlouvám se, nechtěl jsem… udělat takovou scénu. Mrzí mě to."
Díky Jashinovi, dr. Zlounovi, Chucku Norrisovi,Oroxichtovi a Moudrému klobouku za dril mého otce, kterým jsem si v dětství musel projít, abych uměl dokonale ovládat své emoce. Podaří se mi potlačit odfrknutí, protočení očí i odseknutí nějakého sarkasmu a místo toho se zase něžně usměju. "To nic. Oni to určitě pochopí. A i kdyby ne, já to chápu. Chceš… chceš abych teď odešel? Můžu jim říct, že se necítíš dobře a že… no, že tu svatbu a všechno kolem odložíme."
Shikamaru na mě hledí nějak moc zamyšleně a nějak moc podezřívavě. Ví, co si myslím? Umí číst myšlenky? Jako upíři, whuááá! Edward a ten zatracený čokl Jacob, co chtěli oba šukat tu divnou ženskou, co se neumí tvářit jinak, než chladně, mě sledují upřeným pohledem… á, sakra, Sasuke, přestaň pít.
"Ne!" zarazí mě poměrně živě Naruto.
Co ne, nemám přestávat pít…?
"Já… já se tam s tebou vrátím, omluvím se a znova přijmu prsten."
Áha, takže musím přestat pít. É, co mám teď udělat? …Možná rozbít držku Shikinovi? Sakra, mám děsnou chuť ho připlesknout na stůl. Jenže tu žádný není. Hm, tak nic. …Dal bych si borůvkový koláč.
"Můžu… vás dva doprovodit, Sasuke?" vytrhne mě ze zamyšlení nad připleskáváním Shikamara do borůvkového koláče na stole sám Shikin.
"Hm?" vzpamatuju se. "Jó, jasně…. tedy, pokud Naruto chce."
"Naruto chce." přesvědčí mě Shikin.
"No dobře, dobře, já jen…" …musím přestat pít. "můžeme?" zeptám se místo toho.
"Jo," pípne zase to zmoklé kotě na zemi.
Hm… hm… jsou koťata žlutá…? Aw, sakra, Sasuke, co to sem zase pleteš?! Děláš totální crossover mezi Narutem a Final Fantasy! Kotě není chocobo. Sakra, ale zatraceně bych chtěl vidět, jak si to spolu rozdají Cloud a Naruto. Já chci FOTKY!!!
"Fajn," podám mu ruku, abych mu pomohl se zvednout, ale on si jí ani nevšimne, protože ten hovaďácký Shikin, který by měl přestat používat Got2be, si Naruta zvedne do náruče, zvedne se a Naruta, který při tom piští a směje se a protestuje jako holka, pak postaví na vlastní nohy.
Přeměřím si toho úchyláka, který si těmi stojícími vlasy totálně něco kompenzuje, zlým pohledem. Připadám si jako Bárbí, které ten přiteplený hošan Ken lohnul šaty na ples. Růžové.
"Naruto," oslovím svého snoubence a natáhnu k němu ruku.
Ošije se, divně se zatváří, jakoby měl větry, nebo co, pootočí hlavu směrem k Shikamarovi a nahodí štěněcí pohled. Sakra. Zdá se, že se budu ženit s celou farmou. Kotě, Chocobo, Cloud, štěně, vůl a zoubková víla. Minimálně dva z nich na svatbu nepozveme. Asi ten borůvkový koláč, Moudrý klobouk a Oroxichta. Mohl by mi znásilnit Clouda. A to by se Sephymu totálně nelíbilo. … Ten si těma vlasama taky něco totálně kompenzuje. Dokonce i když opomenu tu nepřirozeně stojící ofinu. (Ta délka!)… V tom případě bych chtěl vidět nahého Voldemorta. Ahá! Tak proto ten hábit! Asi mu to doporučil mistr Joda. Sakra. Ten si totálně nic nekompenzuje. Až na ty uši. A nos. O tom by Legolas mohl vyprávět. Asi mu došla barva na obočí. S tím obočím to Gaara vychytal nejlíp. A Leeho se ani nedá mluvit o obočí. Na druhou stranu má jistotu, že ho nikdy neznásilní Oroxicht. I když… u něj člověk (nebo had) nikdy neví. Ha! Já věděl, že je tady nějaká spojitost mezi Oroxichtem a Voldemortem! …Jen nechápu, jak do toho všeho zapadá Sephy… což mě opět přivádí k zoubkové víle…