Červenec 2011

Osud?!.:18.Díl.: He?!

25. července 2011 v 13:50 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
Když on si usmyslel malovat,tak se bude malovat. Jo, to jo. Uhni, sakra, klone! Mám úplně blbé klony. Pletou se mi pod nohy. Já maluju ložnici na oranžovo, tak sakra - !!!
Můžu nakopnout svůj vlastní klon?! Prosíííím?
Sakra, ani nevím, proč jsem tak naštvaný. No vážně, co mě tak žere? Že mě Naruto u sebe nechce? Že mi řekl, že on vymaluje spodní patro a já že mám vzít pokoje? Nebo ta oranžová ložnice? Nebo ta střešní okna?
Sakra. Nesnáším to už teď a proč mě u sebe nechce? Proč trval na tom, že budeme pracovat každý sám?
Měl bych se na něj jít podívat. Jestli je v pohodě, nebo tak. Fajn. Složím štětku i barvu, procpu se svými klony a vydám se ke schodišti, ale rychle se v pohybu zastavím.
Nevím, jestli mě přinutí zastavit Itachiho hlas z kuchyně nebo Narutův smích.
"Nééé! Itachi! Ta barva je na kuchyň, ne na - Itachi! Víš jak dlouho mi ji trvalo namíchat? Nééé! Pusť mě! A nelechtej mě! Itachiiii!"
Ani nevím, proč se cítím být tak pobouřen. Že Itachi ho rozesmál a já ne? Že se s Itachim cítí tak uvolněně, že se od něj nechá cákat barvou a lechtat a mně ani nesnese v jedné místnosti? Jo. To mě žere. Mě nemůže vystát, ale s Itachim klidně laškuje. Co jsem udělal špatně? jó, já vím, včera jsem si to… pěkně zavařil a vůbec, ale… tolik jsem toho snad neřek, ne?
"Nemáš šanci mě porazit! Jsem nejlepší a nejtalentovanější Uchiha, který se kdy- hej! Vrať mi moji štětku! Naruto! Pojď sem! Ne! Ne! To je moje oblíbené tričko, to NE! Naruto!"
Smích a výskot a smích a Narutovo pištění a Itachiho něžně škádlivý tón, který na mě použil naposledy před deseti lety, když si se mnou hrával a učil mě.
"Nééé! Já tě sežeru až tě chytím, ty jedna malá blonďatá příšero - ne! Ne, vlasy ne!"

"Měl bys používat jiný kondicionér, myslím, že tenhle by ti docela vyhovoval!"
"Naruto! Dej mi moji štětku! Bo na tebe pošlu Dr. Zlouna!"
"Nepošleš, on nikoho neposlouchá a sežere koho chce, to mám vyzkoušené… Jenom moudrý klobouk a Keigh na něj mají vliv. Ale Keigh se ho bojí a Zoubková víla ho bombarduje borůvkovým koláčem."
"A já myslel, že zoubkama…"
"Né, Zoubková víla je krycí jméno,"
"Pro agenta 007?"
Mám tendence se stočit do klubíčka a rozbrečet se. Proč se cítím příšerně opomíjen? A proč mi to tak vadí?!
Naruto:
Itachi je úžasný! V Uchiha čtvrti to s ním bude docela v pohodě. Je vtipný, milý a dá se s ním mluvit úplně o všem!
"Už dost, stačí," opřu se o stůl a vydýchám se. Ten kluk je šílený, fakt.
"Jo vidíš, málem bych zapomněl. Budete zatím, než si to tady zvelebíte, bydlet u našich, což je rozkaz hlavy rodiny. Upřímně, táta tě nechce spustit z očí po tom divadélku, co jsi předvedl včera večer a dnes ráno…" ušklíbne se.
Líbí se mi, že se mnou mluví otevřeně a narovinu. I když se ví, že se mi nebude líbit to, co řekne, řekne to. Trochu posmutním, ale stejně - nedivím se mu, jako, Fugakovi, že si mě chce hlídat.
"Jo, jasně." Přikývnu. "Jako, myslím… zůstat v tomhle baráku sám se Sasukem," ztiším hlas, "trefilo by mně. Jako, on by mě chtěl ošukat a já bych se zbláznil. Nebo bych zabil dědice klanu."
Trochu se zamračí: "Hej, docela si věříš! Jako, jasně, Sasuke si tě musí vzít, ale že by přímo toužil po tom se s tebou milovat…?"
Protočím oči - tomu, co mezi náma proběhne o naší svatební noci se nebude moci dát říkat milování. Bude to pro něj sex a pro mě čiré utrpení, ale Itachi by mohl nebo dokonce mělo vědět, co přesně se včera stalo. Možná mi to může pomoci vyřešit! :ne, ne, špatně mě chápeš, Itachi. Víš, včera… no, Sasuke se z toho saké dost opil a… když mě šel vyprovodit, házel po nás se Shikim takové divné pohledy. Shiki se rozloučil a odešel a Sasuke mě doprovodil až k domu, tak mě zezadu objal a zeptal se mně, co bych řekl na předmanželský sex. Proto jsem na něj ráno tak vyjel a proto ho Shiki zmlátil a proto ho chtěl Minato zabít." Osvětlím a povzdechnu si.
Uslyším, jak někdo dupe po schodech a pak rámus a pak něčí vyjeknutí - vzhlédnu k místu, kde ještě před chvílí stál Itachi - a on už tam nestojí!
Rozběhnu se rychleji, než to stačí zpracovat můj mozek - sakra!!!
Sasuke:
A já si tady tak v klidu maluju a maluju, a najednou mě Itachi přirazí na zeď a chytí mě pod krkem a visím deset čísel nad zemí.
…He?
"Nechceš mi náhodou něco vysvětlit?!" vyjede na mě.
Co jsem proved?! Do místnosti se nahrne Naruto a zděšeně vykřikne Itachiho jméno, mně se přestává dostávat kyslíku, drží mě dost pevně, asi ztrácím vědomí, ale v tě chvíli vidím jenom Itachiho rudý pohled a pak mě z ničeho nic pustí a já se sesunu na zem. Co to mělo znamenat…?
"Sasuke! Jsi v pořádku?" žene se ke mně můj blondýnek.
"Ne, nic mi není, teda, jako, jo, jsem v pohodě, fakt, dobrý." Blábolím.
"Tak si to pamatuj," prskne brácha.
"Sakra, co je?" zachraptím.
"Co je?! Co je!?! Žertuješ?!" běsní.
"Ne, Itachi, uklidni se!" postaví se přede mě oranžovo černý štít s blonďatými vlasy. "Nic se nestalo, vážně! A přes držku už dostal, pamatuješ?"
Přes držku? Myslí od Shikiho..? Aha, Naruto mu asi řekl, co se přesně včera večer stalo… a hej, proč o něj má takovou starost? Jako, o Naruta. A vůbec, co je na tom špatného, že ho chci šukat, hn? Co je komu do toho? Stejně ho budu šukat a všem - kromě Naruta, samozřejmě - může být jedno, jestli ho šukám dobrovolně nebo z donucení. A já si tu budu fákt užívat. Jako, sex s Narutem. Myslím, že budu muset být hodně opatrný. Asi… asi… uhn, měl bych si sehnat nějaké informace o gay sexu. Možná… že… uhn, někde… od někoho…? Nééé! To nééé! Potřebuju nějakou příručku, jasně. Příručku. Sakra, … a nebo možná… internet? No jasně! Jasně, to je ono! Chytím se za krk a zvednu se.
"To je dobré, Naruto, no tak… vrať se dolů, prosím, já… si výprask zasloužím, a Itachi to jistě rád obstará."
Ale k mému údivu se Itachi ani nepohne, ačkoli Naruto už vystřelil z pokoje.
"Tak…," popoženu ho. "kde to vázne? Já se nebudu bránit, žně si to zasloužím, tak do toho,"
Ale jenom tak stojí na druhé straně místnosti a ani se nepohne, jenom na mě zděšeně kouká a pak náhle udělá několik kroků a popadne mě do náruče: "Sasuke! Sasuke, promiň, promiň, já.. ti nechtěl ublížit, ani jednomu z vás ale… prostě… nevím, co se to stalo, odpustíš mi to, prosím? Moc mě to… moc mě to mrzí,"
He? Tak sakra… kde je chyba? Že by zase Matrix? Nebo něco se zoubkovou vílou?... Jó, je pěkná děvka, já vím. Ale co to dělá s mým bráškou?! A proč… se najednou chová jako idiot? A proč se mi omlouvá a proč mě nemlátí? Já to nějak… vůbec nechápu. A kde je Naruto? A proč Itachi říká, že ublížil nám oběma?
Jsem dost mimo. A taky by mě zajímalo, kdy mě můj milovaný bratr hodlá pustit. Ne že by to nebylo fajn, tulit se k němu, o to ani tak nejde, ale spíš mám strach o Naruta. Je vůbec ještě v baráku? A pokud někam utekl, kde je?

Osud?!.:17.Díl.: Už chápeš?!

25. července 2011 v 13:47 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
Položím krabici na stůl. Je to vážně moc hezký dům.Prostorný, docela moderní, patrový, nedaleko centra Konohy, ale dostatečně daleko, aby nebyl slyšet ruch. Dobré místo.
Rozhlédnu se: všude jsou krabice a hodně prachu a taky myslím, že to potřebuje znova vymalovat a přestavět nábytek. Chci světlé dřevo, ne tu tmavou třešeň všude, nelíbí se mi to. Chci světlý dům, hodně okem a závěsů a záclon. Jo, musí se to tu do svatby předělat.
"Tak… co na to říkáš?" uslyším za sebou Sasukeho.
"Zítra začneme malovat. Nelíbí se mi to tu." utrousím.
Sasuke:
Tak pánovi se nelíbí! A já kvůli němu budu makat se štětkou, ne? I když… přivést si sem takovou štětku… hm…
"Sasuke, slyšel jsi?"
"Ano jistě," potvrdím. "přeješ si malovat, budeme malovat. Necháme tu krabice tak, nábytek přeneseme do haly, vymalujeme tohle patro, pak to horní. Tak se pojď podívat nahoru, ať víme, jaké barvy mámě koupit."
Hlavně úsměv a něžný tón, Sasuke! A jestli to zase poděláš, Zoubková víla ti naplácá na zadek! … Teď jen doufám, že ne Borůvkovým koláčem. Sasuke! To už tu taky párkrát bylo!
"Tak… pojď," pokývne mi Naruto směrem do haly, odkud vedou schody do patra.
"Jasně, moment," vyvolám znova klony, které jsem před chvíli zrušil, aby začali makat. Zase.
Vyhopkáme nahoru: chodba, docela dlouhá a vede z nich pět, šest dveří. Nějak moc, ne?
…Sakra, kolik dětí po nás ten zatracený klan chce?!
"Tohle se mi nelíbí," zamumlá Naruto.
"Co? Ta chodba?"
"Jo." protáhne a ušklíbne se. "působí to dost klaustrofobicky. Když budu chtít v noci na záchod, raději se ti v posteli počůrám, než abych prošel tudy."
Vrací se mu jeho sarkastický humor. Hm, hezké. Ale já fakt nechci, aby se mi počůrával v posteli!
"Dobře, co navrhuješ?" jasně, pravidlo číslo jedna: Naruto má vždycky pravdu.
"Střešní okna."
"Hm, jo, to je dobrý nápad," usoudím. Fakt že je!
" Mně se zdá strašně… úzká."
"Ale ne, to se jenom zdá, protože je tak tmavá. Soustřeď se na barvu zdí, prosím."
"Tyhle chci oranžové." usmyslí si a letmo po mně mrkne, aby viděl mou bezprostřední reakci.
Potlačím proto protočení očí a přikývnu: "Takže chodba bude oranžo - a nechtěl bys raději žlutou? Je… světlejší." navrhnu náhle. Takové nápady, sakra… Sasuke, z tebe bude interiérový architekt za chvíli!
"No… jo! Jo, to bude lepší. A… můžu mít oranžovou ložnici?" zeptá se.
Povzdechnu si, kde jsou ty časy mého tmavého pokoje - tmavé dřevo, tmavě modré stěny…
"Jistě, trocha veselých barev neuškodí, že?" pousměju se, doufám, že neslyšel ten sarkasmus. To bych nerad, nějak jsem se zapomněl kontrolovat.
Naruto:
Bude si muset zvyknout. Nic jiného se dělat nedá, usoudím, když spolu s dalšími svými klony maluju kuchyň světlou lila barvou. Myslím, že Sasuke je z těch pastelových a veselých barev na nervy. Haha, aspoň nějak se mu pomstím.
"Ahoj," uslyším náhle za sebou.
"Hm?" otočím se, ten hlas neznám. Itachi!
"Slyšel jsem, že Shikamaru namlátil Sasukemu, tak jsem se jenom přišel přesvědčit, že je celý a v pořádku," usměje se a dojde až ke mně. "Tohle bys neměl dělat ty,"
Vezme mi barvu i štětce z ruky.
"Ahoj, bráško," uslyším z patra.
Ha, Sasuke zněl trochu podrážděně. A taky tak vypadá, uvědomím si, když sejde ze schodů k nám do kuchyně. Nechám své klony zmizet. To se mi tady jako ti praštění sourozenci porvou, nebo co?
"Nech to na nás, Naruto," usměje se Itachi.
Sakra. Ten kluk je fakt milý!
"Že, Sasuke?" zavrní trochu výhružně ke svému bratrovi.
Všimnu si, že Sasukeho ta bojovná nálada trochu přešla.
"Jistě," přikývne mrazivě a vrátí se do patra, kde uklízí ten nepořádek po probourání střešních oken.
"To je v pohodě," prohodím směrem k Itachimu. "baví mě to."
Podívá se na mě s hezkým úsměvem, vezme si druhou štětku a začne malovat z druhého konce stěny, než jsem začal já. "Stejně nemám co na práci."
Chvíli přátelsky mlčíme. Proč mi nemohl být souzený třeba Itachi? Je tak milý a hodný a usměvavý… na rozdíl od Sasukeho. Ten si pořád na něco hraje. Ty jeho neupřímné úsměvy a hraně příjemné vystupování… Itachi se oproti němu zdá úplně uvolněný a v pohodě.
"Co se vlastně ráno stalo, Naruto?" optá se po chvíli.
"No… mně nějak… ruply nervy a tak jsem ho trochu.. uhn, víc nahlas seřval… jenže to slyšel Shiki, který původně měl přijít pomoct se stěhováním a tak nějak… to vzal doslovně, co jsem Sasukemu vyčetl a tak nějak… se do něj pustil, no." vypovím ve zkratce.
..Že mi ruply nervy neprávem a že si za to Sasuke může sám, to už Itachi vědět nemusí.
"A Minato…?" povytáhne obočí a nenápadně na mě koukne.
"Hej…" zarazím se. "Odkud to víš?"
"Cestou od Hokageho jsem zaslechl, jak si to povídají veverky… to víš, v Konoze mají i stromy uši."
"Kecko!" dokonce se trochu zasměju. Je… milý.
"Tak co měl Minato za problém?" dožaduje se odpovědi.
"Všiml sis, že ho chvíli tituluješ Hokage a chvíli Minato?" upozorním ho. "Kromě toho, veverky už ti určitě všecko vyslepičily,"
"Za chvíli to bude tchán mého bratra, musím si zvykat. Pokud jde o rodinné záležitosti, je to Minato. Pokud o záležitosti pracovní, je to Hokage. A kromě toho, veverky jsou pěkně nespolehlivý zdroj." usměje se.
Vyhrál - zasměju se: "No ne, Uchiha se smyslem pro humor?"
"Už chápeš proč jsem neplodný?" zamrká a tentokrát se vážně rozesměju.
"No jo, takový zázrak se může narodit jenom jednou v historii lidstva, co?"
"Přesně, přesně," přizvukuje. "Dokážeš si představit, že by po světě chodilo víc vtipných Uchihů?"
Tentokrát se hořce ušklíbnu - jo, dokážu. Můj život by byl rázem tisíckrát jednodušší!
"Promiň," zarazí se. "nechtěl jsem… abys to vzal takhle."
Hej…! Zbystřím - jakto, že rozumí mým pocitům? To snad…
"Víš," pokračuje, jako by se nic nedělo. "Sasuke není zlý, nebo špatný. On za to z velké části nemůže. Otcem přehlížen, matkou rozmazlován a mnou opomíjen. Vážně… neměl lehké dětství, víš? Tak… se hodně uzavřel do sebe. a navíc, aby se zavděčil otci, chtěl mu být co nejvíc podobný. Proto se chová tak chladně, stejně jako otec. Ale on… je dost citlivý. Proto mu to tolik ubližuje. Ale když se s tebou, je… jiný. Asi to zatím ani jeden z vás nevnímá, ale jsem si jistý, že nakonec budete moc hezký pár, Naruto. Jen… doufám, že mu z toho trochu pomůžeš."
Pátravě se na něj zadívám, dokonce na okamžik ustanu v práci - je to pravda? Jistě že je, Itachi nemá důvod mi lhát a hlavně… to do sebe opravdu dobře zapadá. Sasuke… je citlivý a vnímavý. Jenom to… skrývá. Vážně jenom proto, aby měl u svého otce plus body? Ale ano, jistě, je to pochopitelné. I u té večeře bylo tak moc čitelné, jak pořád pokukuje po otci a bratrovi a dívá se, co dělají, aby jim byl podobný. A taky bylo jasné, jak Fugaku přehlíží Sasukeho. Když mluvil, mluvil se mnou nebo s Minatem, nikdy se sasukem, mou nebo jeho matkou. Vážně je tak arogantní? mnohých ohledech je Sasuke úplně stejný, ale… v něm je něco jiného. Ve Fugakově očích jsem viděl pouze chlad a přetvářku. V očích Sasukeho lze vyčíst zmatek, smutek, možná zklamání - což JSOU emoce, pokud se nepletu. A Sasuke umí být něžný a pozorný, to vím.
"Jo. Asi jo. Jenže… myslím, že my oba jsme na tom dost podobně, víš? Já se s tímhle vyrovnat prostě neumím." pokrčím rameny. "Nejde to."
"Řekni mu to," pobídne mě. "řekni mu, jak se skutečně cítíš. Sasuke.. je trochu natvrdlý, on sám to neumí. Ale… když mu řekneš, co je špatně a čeho se bojíš, Sasuke udělá cokoli, aby ti bylo lépe. Věř mi, na to ho znám dost dobře. On je moc hodný, jenom… se bojí, že kdyby to dal najevo před klanem, zklamaně ho odvrhnou. Jenže, teď, když jsi tady… ty jsi prostě sluníčko, Naruto. Nám všem dojde, že zloba a násilí není ta správná cesta. A klan povede Sasuke ve chvíli, kdy mu dáš potomka. V té chvíli už nebude záležet na otci nebo na klanu nebo na veverkách - ne, klan bude v rukách a hlavně pod vedením Sasukeho. Vím, že ty našemu klanu dáš to, co nám chybí - světlo, důvěru a lásku. A Sasuke to podvědomě ví taky. Jenom… je trochu natvrdlý." pousměje se a vrátí se k práci.
Na chvíli se zastavil celý můj mozek. Myslím, že jsem přestal i dýchat. Sakra, nemohla mě Zoubková víla kopnout dřív?
"Proč jsem nemohl být souzený tobě, Itachi?" povzdechnu si. "Bylo by to mnohem jednodušší."
"Život není jednoduchý, Naruto. A neboj, tak složité to taky nebude. Věř mi. Ale… musíš k nám být trochu shovívavý. Ne všichni tě hned budou milovat. Ale věřím, že ty si je získáš, všechny." jeho mírný úsměv nezmizí ani na chvíli.
Je úžasný. Sakra, proč jsem nemohl být souzený jemu?! To není fér! Proč to musí být ten magor Sasuke? Ach jo, mám já to smůlu!

Osud?!.:16.Díl.: A já co?!

25. července 2011 v 13:44 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
To je sice hezké, že on se musí se vším srovnat, ale zatraceně, co mám dělat já?! To mám jako říct otci, hej, Hokage nedrží slovo, vyhlas válku, čéče, nic moc.
Kromě toho, Naruto řekl, že si mě za týden vezme, ale…
"Hej, Sasuke," pozdraví mě brácha.
"Čau," odpovím nepřítomně.
"Kde máš snoubence?" zamračí se.
A no jo, já zapomněl, že v tomhle baráku je víc lidí, co jsou zvědaví a mají právo rozhodovat o klanu.
"Hokage si to rozmyslel. Naruto zůstane až do svatby doma." pokrčím rameny.
O těch dvou nakládačkách, co jsem dostal, neřeknu ani slovo. Však myslím, že se to za chvíli roznese.Shiki si nenechá pro sebe, že namlátil Uchihovi. A Naruto… nevím. Zdá se, že Shikamarovi věří mnohem víc než mně. Což nechápu. Ten otrava je příšerný a pořád si na něco stěžuje. Jak ho Naruto může mít raději? Vždyť já jsem ve všem nejlepší a taky jsem hrdý a taky-
…Počkat.
A není náhodou přesně TO, co Naruto NECHCE, abych byl…? Jako… ve všem nejlepší? Až moc… chladný.Myslím, že tomu začínám rozumět. Musím být upřímný, to je ono. Jo. A taky bych měl být vtipný. A taky… musím být víc… spontánní? Možná. Každopádně musím nějak získat jeho důvěru. Jakkoli. I kdybych ze sebe měl udělat idiota před celou zemí Ohně. Musím NĚCO udělat. Nejde jenom o jeho důvěru. Musí se cítit milován, jinak to dítě ani nepočneme, natož aby jej Naruto ve zdraví donosil a ještě abychom ho spolu vychovali.
Naruto:
Myslím, že jsem se unáhlil. Neměl jsem Sasukemu říkat to, co jsem mu řekl. Pokud se budeme pořád hádat, nikam to nedotáhneme. A ano, byla to jeho vina, neměl se opíjet, když se pak neumí ovládat, ale tohle jsem vážně přehnal. On se ke mně celou dobu chová moc hezky! Vždyť… jen díky němu jsem překonal tu svou frustraci z toho, že ztratím přátele. A on je ke mně vážně vždycky jinak milý. Neměl jsem na něj vyjíždět v takovém rozsahu. Jasně, nelituju své facky, co jsem mu dal včera, nelituju toho, že jsem mu řekl, co jsem řekl, ale jisté věci jsem přehnal. Určitě jsem se neměl navážet do jeho chování ke mně. Jo, to bez pochyb. Nechápu, jak… jak… sakra. Musím něco udělat. Nějak. Ale jak?
"Naru?" zašeptá táta.
"Hm?"vzhlédnu k němu.
"Nad čím přemýšlíš?"zeptá se opatrně.
Haha, asi si ještě pamatuje můj poslední citový výlev.
"Hn, ne, nad ničím… no, nad ničím novým." ujistím ho.
"Nech Sasukeho plavat. On za to nestojí. Pořád… pořád máš rodinu, ano?" pořád mluví tak nějak… jako bych měl každou chvíli zase vybouchnout. Hm… haha, co třeba mu udělat další scénu? Ale ne, nechce se mi ani zvyšovat hlas. A ani se zvedat ze země. A ani nic jiného. mně se tu sedí docela dobře. Pořád listuju tou knihou, so mi dala máma. Zdá se, že se mám na co těšit. Nejdřív mě čeká zvracení… chutě… únava… bolest hlavy… hm…hm… paráda, paráda, fakt. Ten Uchiha mě bude na rukách nosit! A bude mi muset splnit, co si ma očích uvidí. Doslova. Jinak dostane přes držku, haha. ode mě, od táty, nebo od Shikiho, to už je fuk. Je docela sranda sledovat tátu, jak po mně každých pět minut střelí pohledem, jako, jestli jem nezešílel/něco nechci/nechystám se řvát/brečet/nadávat/vztekat se/vypěnit vzteky. Haha, začíná to být docela zábava!
Sasuke:
"Tím chceš říct, že…"
"Ne, svatba se neruší. Ani se nepřesouvá termín. Jen… jen se Naruto nastěhuje až po svatbě. Možná." když si uvědomím, v jaké byl náladě on a Minato, když mi to sděloval.
"Aha." udělá otec takový ten tupý pohyb hlavou. Mám co dělat, abych nerozesmál. Fakt je to vtipné, jako, je to asi poprvé v životě, co ho někdo přechcal. Fakt vtipný pohled.
"Kromě toho - nemyslíš, že bychom měli ještě jednou promyslet celou věc s tím stěhováním?"
Podívá se na mě trochu vyděšeně, jako, že by zase musel měnit názor na věc? Hehe, však co, ať si to užije, já si kvůli němu taky užil svoje.
"Jak to myslíš?"
"No… jednou jsme ty i já slíbili, že se tam přestěhuju. Neměl… bys dodržet slovo Hokageho? Neber to tak, že nejsem rád, že ses mě zastal, ale… víš, aby z toho nebyl nějaký problém. Aby to Uchihové nebrali jako zradu, nebo tak."
Táta se na chvíli zarazí, pak asi přemýšlí, ale nic neřekne. Ha, supr, tak jako… co?
"Napadlo mě to." přizná po chvíli. "Ale… nezrušil jsi svatbu, jen… to stěhování."
"Tati," přeruším jeho další možné úvahy, když vidím, že se nadechuje. "myslím, že bych to měl udělat. Zajdu za Sasukem a domluvím se s ním."
Sasuke:
Pohazuju v ruce klíčem od našeho budoucího domu. No, ono, teď s ním nic jiného dělat nemůžu, že? Když Naruto odřekl to stěhování. Ale však, hlavně že nezrušil tu svatbu. Kurde. Sakra. S ním to bude zatraceně těžké. Ten kluk je příšerně náladový. Sakra, co po mně vlastně chce?! Jako, jasně, udělal jsem chybu, já vím, ale-
"Sasuke?"
Málem si v pokoji udělám střešní okno, jak jsem vyletěl úlekem do vzduchu. "Naruto! Vyděsil jsi mě,"
"Promiň." uhne pohledem. "můžu dál?"
"Jistě," přikývnu a ukážu na židli, aby se posadil, sám se posadím na postel. Co se děje? Proč je tady? Stalo se něco?
"Jen… jsem ti přišel říct, že… pokud se k sobě budem chovat pořád takhle, daleko se nedostaneme. Sasuke, já chci, abychom… spolu aspoň nějak vycházeli. Ale… zatím nám to moc nejde. Takže, pojď prosím se mnou, potřebuju abys mi pomohl s věcmi."
Možná bych měl zavřít pusu. A taky bych si měl pochytat ty oční bulvy, co se mi rozkutálely po podlaze. No já snad špatně slyším/chápu/rozumím! Takže on… on s tím souhlasí! Všecko je v cajku! Jó! Paráda!
"Jistě, rád." usměju se. "Opravdu moc rád." ujistím ho. A myslím to upřímně.
Naruto:
Možná toho pak budu litovat, ale je pravda, že si musím dávat pozor. Nechci, aby se po vesnici vědělo, jak vyšiluju a jaké dělám scény. Prostě se tam přestěhuju, jak bylo celou dobu v plánu.
"A jsi si jistý, Naru?" ptá se asi posté táta.
"Už jsem ti -"
"Já vím," ujistí mě. "Ale… jestli to děláš jen kvůli lidem ve vesnici, tak-"
"Tati," pousměju se. "VŠECHNO dělám jen pro vesnici. Celé to stěhování, svatbu, dítě… všechno. Nedělám to z lásky k Sasukemu nebo k Uchiha klanu nebo kvůli tobě nebo dokonce proboha kvůli sobě. Dělám to jen kvůli Konohy, to je holý fakt."
"Dobře, já vím. Promiň." stáhne se.
Ani se mi nechce ušklíbat, možná bych měl být rád, že jsem se s ním přestal hádat. Zmlkneme oba, když se ve dveřích objeví Sasuke a převezme ode mě další krabice. Nic. Žádné emoce. Jen… je tak nějak… já nevím, zdá se mi uvolněný. Ne radostný nebo šťastný, ale klidný a tak nějak… vyrovnaný.
Musím se zeptat Tsunade, jestli nejde nějak upravit ta dávka hormonů. Dělá mi to ze života bordel.
Sasuke:
Hlavně teď nesmím nic posrat, zapamatuj si to, Zoubková vílo. Musím být spořádaný a hodný a v klidu, hlavně v klidu. Neudělat nic nepředloženého, třeba se opít a plácat nesmysly… hej, sakra, Moudrý klobouk mě měl varovat! teď hlavně v klidu, pomalu, nic nechtít a dokud je tu Minato, tak raději ani nemluvit. Prostě jen dělat hodného Sasukeho. Možná se to vyplatí. …A nebo taky ne, Zoubková víla je pěkná děvka.
"Mám vzít i tuhle?" obrátím se na Naruta a ukážu na krabici, která je přeškrtnutá červeným fixem.
No co, zeptat se snad můžu, ne?!
"Uhn, no…" zatěká pohledem mezi mnou a tou krabicí. Sakra, co v ní má?! Porno časáky…? É, já jenom, že bychom si je mohli prohlížet společně-
"Jsou to fotky, když jsem byl malý." usměje se. "Ještě včera jsem je chtěl vyhodit."
No jasně, po tom vzteku, co měl na rodiče se nedivím. Koutkem oka sleduju Minatův zasněný pohled, který vrhá na krabici a na Naruta. Sakra, ten chlap je nějaký incesťácký úchyl..?! Na druhou stranu… kouknu na Narutovo bříško a napadne mě, že budu asi úplně stejný, až - a jestli, doprdele - budeme mít miminko.
Haha, budu ho učit všecko co umím. Teda… jestli bude po mně. Jestli ne, no, tak to bude ten nejtupější Uchiha v dějinách. I když na druhou stranu… Naruto se za pár let stane Hokage… é, takže asi není nejtupější ninja ve vesnici, že…? É, Sasuke? Už NIKDY nepij, prosím tě. Nedělá ti to dobře. Fakt ne. Nikdo ve vesnici - vyjma Minata - není lepší než Naruto. Bývávaly doby, kdy to bylo ztřeštěné pako, ale tyhle doby jsou už dávno pryč. Každopádně, pokud bude naše dítě po něm, budeme mít s Narutem nejspíš co dělat, haha. Nudit se nebudem. Pokud dobře pamatuju všecky ty blbosti, co dělával, když byl malý, ještě něž začal studovat akademii a co dělal, když na ní studoval… hej, ale jestli bude po mně, tak to bude ještě větší záhul. Jako, já byl tak klidný, nemluvný a vůbec, až to nebylo normální. Bylo parádní úsilí, přinutit mě mluvit. Nebo se o něco zajímat. Naštěstí mě na akademii chytl boj, ale nijak chytrý jsem taky nebyl. Jako, u testů jsem si vždycky nenápadně sedl se Sakurou. Hehe, ona mě vždycky nechala opisovat. Nejde o to, že bych ji nějak žral, ale ona je fakt zatraceně chytrá. hej, možná by bylo fajn, kdyby ji mělo to naše malé za kmotru.
…sakra. Jenže to bych se musel trochu snažit, a ne pořád všecko zdupávat! Ale jsem si jistý, že dr. Zloun v tom má taky prsty. Jako, on je totální hovado a pořád mi v mysli dělá nějaké hovna. Třema mi do hlavy nastřelil myšlenku, že by bylo totálně sexy zabít Sephyho a vzít si Clouda. Totálně ho chci vidět šukat s Narutem. Anebo s Itachim. Jó, to by bylo sexy!
A tak ale už dost! Jdi do prdele s těmahle myšlenkama! Moudrý klobouk na tebe! Nebo Zoubkovou vílu… ale ta uspokojuje Voldyho. Ha, já věděl, že je zoofil, když má pořád u sebe toho hada. A taky je mi jasné, že spřádá plány proti ShinRa s Oroxichtem. Asi chtějí vidět šukat Rena s kýmkoli. Děvky. Ale mají smůlu, páč Sephy je nejmocnější a taky super nejvíc sexy bad-ass pod sluncem. A taky má křídlo. Takže je to sice ďábel, ale líbal bych jeho zablácený boty, abych ho noh šukat. Vůbec se Cloudovi nedivím, že se převlíká do dívčích šatů. Já bych se klidně převlíkl za toho Voldyho hada, jenom kdyby mě pak chtěl Sephy ošukat. É, ale to raději ne. Páč bych riskoval, že mě začne šukat taky Oroxicht. Teda, ne, pokud by kolem proběhlo chocobo. É, teda Cloud. Uhn, jó, kostýmky… kostýmky… hm, Naru, máš rád kostý-
A tak ale už dost, Sasuke! Dostaneš přes držku od Moudrého klobouku borůvkovým koláčem! DOPRDELE, Sasuke!!! DOST!
Stačilo!
"V tom případě ji určitě vezmeme, ne?" usměju se na Naruta.
A dělám, že vůůůbec nemyslím na něco jiného.
"No…" znejistí. "tak… tak jo."
Super. Vezmu další krabici a jdu. Ne že by mi vadilo, že nosím krabice. Vadí mi ten Minatův pohled, co mě vyprovází. Jako bych chtěl Naruta zabít a ne jenom ošukat. É… teď jen záleží na úhlu pohledu, co je horší…
"Počkej, tahle krabice je poslední," zvedne ji a dožene mě. "Můžem jít spolu."
Super, už žádné další klony. A krabice. A klonů, co nosí krabice odtud až do našeho nového domu. To je fajn.
"Dobře," přikývnu a trochu zpomalím. Nemusíme přece spěchat. Mimochodem… "byl jsi už v našem domě?"
"Um, ne, nebyl. Je hezký?" otáže se.
"Jó, docela jo. A hlavně… není centru Uchiha čtvrti. Takže… to budeš mít docela blízko domů, jako sem, k rodičům. Je patrový."
"A má balkon?"
"Jó, jasně že má. Hned z naší ložnice." ujistím ho.
Ale pak trochu znejistím. É, no jo, my máme společnou ložnici. Uhn… z toho asi Naruto nebude mít radost, že…?

Osud?!.:15.Díl.: Už jdi!

6. července 2011 v 16:51 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
Sakra. Kde to jsem? A proč je mi tak špatně? Zatracená zoubková víla. Děvka. Už nikdy s ní nepromluvím. Co je dneska za den…? A co bylo včera za den? Kruci… příšerně mě bolí hlava. Co jsem to… é… kde jsem? Čekej… jedno očičko… druhé očičko… ha! tady to znám! No jasně! Já už vím! To je můj pokoj! No ne, já jsem ale chytrý po ránu… doprdele, ale ta hlava mě fakt bolí. Co se včera dělo? A proč jsem tak zpráskaný? Sakra… to stopro Dr. Zloun, jo. Co se to včera…? Kruci. Čekej… Sasuke, v klidu. Pomalu. Co jsi dělal včera? Ha, už to nabíhá, cítím, že už to bude…! JO! No jasně, zásnuby! S Narutem… Alkohol, pak zdrhnul, … Itachi… Shikin… jó, už si vzpomínám… pomalu… ale jistě… Naruto… Naruto… proč mám tak blbý pocit, když o něm přemýšlím?! Sakra. Doprdele… já jsem… asi udělal největší blbost svého života!!! Já mu řekl… já mu řekl, že s ním chci sex! Doprdele. Já byl totálně na sračky. Sakra. Nesnáším alkohol. Už nikdy ho nepiju. doprdele. co mám dělat?! SAKRA!!! Kde jsi teď, když tě potřebuju, zatracený teplý Kene!
Naruto:
Otevřu oči a povzdychnu si. Kvůli Sasukemu jsem nespal téměř celou noc. Proč něco takového vůbec vyslovoval? Co si myslel, že mu na to odpovím?! Že jsme zasnoubení mu nedává žádné právo si ze mě dělat sexuální hračku, sakra. Když už si doprdele začínám zvykat, v jaké jsem situaci, vybafne na mě:hej, sakra, Naruto, pojď si se mnou zašukat! Nemiluje mě. Nikdy mě nemiloval. Je na mě tak milý jen kvůli tomu budoucímu dítěti. Sakra. Měl jsem mu vrazit ještě jednu. Přetáhnu si peřinu přes hlavu - a to má dneska přijít, aby mi pomohl s tím zatraceným stěhováním! Doprdele! Od zítřka ho budu mít na očích 24 hodin denně. Doufám, že spolu nebudem muset spát v ložnici. Nebo nedej bože v jedné posteli! - Dopytle, to by mě zabilo.
Odhodím peřinu a vstanu, abych se mohl volně přemístit do koupelny. Aspoň že s ním nebudu muset být v dneska sám. Teda, doufám, že se Shiki objeví. Musí, slíbil to. Shiki plní, co slíbí. Sasukeho budu ignorovat. Jako vzduch. Jo, jasně. Totálně mě nebude zajímat.
Vejdu zpátky do pokoje, už připravený na stěhování. "Tohle jsou poslední chvíle mé přítomnosti zde."
V žaludku mám náhle divný pocit. Takové těžko. Ačkoli to tady posledních pár dní bylo k nevydržení, nechce se mi odtud. Bydlení se Sasukem dodává té svatbě děsivě reálný obraz. Vítej zpátky, deprese! Sakra, mám co dělat, abych zahnal slzy zoufalství. Zatřepu hlavou, co už mám dělat, že? Zhluboka se nadechnu a vyjdu z pokoje. Seběhnu schody a jakoby nic vejdu do kuchyně. Tiše pozdravím, jako by se nic nedělo a já byl jen rozespalý a dělám, že nevidím otcovy vražedné/zamračené/nenávistné/jakékoli pohledy. Co už… stěhuju se. Nemám na to se s ním hádat. Dělám jenom to, co si Hokage-sama přeje. Otevřu ledničku a vezmu z ní láhev mléka a málem ji rozbiju - ozve se zvonek. Krev mi ztuhne v žilách a srdce se na chvíli zastaví. Ale jsem frajer - nedám na sobě nic znát, odložím láhev způsobně na stůl a jdu ke dveřím. Celou cestu se modlím, aby to nebyl Sasuke. Nezvládnulo bych to. Ne po včerejšku. Ne sám. Prosím tě, Shiki, že jsi to ty?!
Se srdcem v krku položím svou třesoucí se dlaň na kliku a otevřu dveře.
"Ahoj…"
Sasuke:
Doprdele. Tohle nedám. Sakra. Tohle mu přece nemůžu udělat! Včera jsem se choval jako totální idiot - ne že by to byla nějaká super-změna, ale tohle jsem fakt přehnal. A teď si tady klidně stojím a říkám mu, doprdele, ahoj?! Být na jeho místě, kurde, jednu mi vrazím! Teda, jako, zkopu mě jak Gai Leeho, když udělá o dřep míň než Kakashi. Sakra. A já se vzmůžu jenom ma 'ahoj…'!?!?!
Doprdele. Tak se mu zatraceně aspoň omluv, Uchiho jeden ožralecký!
"Naruto… já… já se strašně moc omlouvám za ten včerejšek."
…No tak trochu málo, ne? A Naruto se tváří jako bych spadl z Borůvkového koláče. Doprdele, Sasuke, to's zeslonil! To jako zkonil, ale stokrát víc! Sakra, kdyby mi ten kluk to zasnoubení zrušil, vůbec bych se mu nedivil…! Být na jeho místě, uteču z Konohy a dobrovolně se vydám na smrt Akatsuki.
"Já… byl jsem příšerně opilý a nezodpovědný, opravdu mě mrzí všechno, co jsem ti řekl."
Zatraceně. Jestli si mě teď odmítne vzít, táta ten hrob vyhrabe MNOU a pak mě do něj hodí. Ale ještě před tím mi dno vystele hřebíkama. A pohřbí mě zaživa. A POTOM tu hlínu udusá. Parním válcem.Naruto, doprdele, vraž mi ještě jednu, seřvi mě, naplácej mi na zadek, nech Zoubkovou vílu, ať mě promění v borůvkový koláč a naservíruje ho Dr. Zlounovi, ale proJashina tě prosím, Naruto, řekni už něco! Ne… ne, sakra, ne! Ne, proboha, Naruto, jenom zase neplakej! Sakra, Naruto, neplakej, prosím tě, ne!!!
Naruto:
Neplač? Ja plačem? Má pravdu dosť bolo slz. Zúrivo si zotriem slzy a pozriem na Sasukeho.
"Ahoj? Prepáč mi ten včerajšok? A teraz čo čakáš odo mňa? Že sa usmejem a poviem niečo ako to nič Sasuke, zabudneme nato? Že to chápem? Tak teraz ma počúvaj ty jeden rozmaznaný nezodpovedný idiot. Už mám po krk toho tvojho debilného nuteného záujmu. Myslíš, že som tak blbý, že to nepoznám? Keby si sa nebál, že to zasnúbenie zruším, tak o mňa ani nezakopneš. Niečo ti poviem. Mám toho dosť. Svoj zájem si schovaj pre dieťa. Ja nechcem byť niekomu na milosť. Mám čo robiť sám so sebou a nie riešiť ešte tvoje opilecké pochody. Keď nevieš piť tak to nerob. Potom sem ideš so stiahnutým chvostom medzi nohami a modlíš sa, že tvoje prepáč všetko spraví. Mám po krk toho všetkého. Tvojho otca, ktorý sa tvári ako keby mu patril svet. Môjho otca, ktorý si myslí, že keď som jeho syn, tak môže rozhodovať o mojom živote a robiť na mňa nátlak a potom sa tvárit ako svätec. Teraz bude tak ako ja poviem. Pomôžeš mi s balením, ale po celý čas nechcem s tvojej strany počuť ani jedno slovo. Vezmeme sa. Nič iné mi neostáva. Ty si spravíš svoju časť a pretiahneš ma a ja otehotniem. Tvoj otec sa môže rozlúčiť s tým, že mu dieťa nechám. Budeme sa oň starať my dvaja a on môže byť rád, keď mu dovolím sa na neho pozrieť. A mne je jedno, že je hlava Uchiha klanu. Teraz tu rozhodujem ja. A môže sa mračiť jashin vie ako mrazivo. Je mi to u prdele! Ja som vaša jediná nádej na potomstvo, keďže Itachi je mimo hru. Rozumeli sme si?!" Vykričal som si tuším hlasivky. Sasuke je tuším ešte bledší ako obyčajne a otvára pusu naprázdno. Neuveriteľné ako sa mi uľavilo. Hneď je deň krajší.
Sasuke:
Asi… myslím, že jsem ohluchl. A taky si myslím, že jsem úplně v prdeli. A taky si myslím, že… že má Naruto pravdu. Asi…asi… bude nejlepší o něj přestat předstírat zájem a -
Ale kurva, já o něj NEMŮŽU přestat předstírat zájem! Tsunade to řekla jasně, pokud se Naruto nebude cítit milován, dítě nikdy nepočneme! A nikdy jej nedonosí! Doprdele, doprdele, doprdele!!! Co mám asi tak KURVA dělat?! Kde jsi teď, ty zkurvená zoubková vílo?! Kde jste, vy všichni rádoby rádci?! Co mám teď asi tak dělat?! Já mám svázané ruce stejně jako on! Uznávám, že tím včerejškem jsem si to pohnojil jako prase, ale to s tím nemá co společného, zdá se, že Naruto mi něco podobného chce říct už asi od začátku.
nejlepší bude… chovat se tak, jak žádá. Nemám jinou možnost. Zkusím to ještě jednou, úplně od začátku. Vybudovat atmosféru, nejdřív mírného ticha, postupně si začnu získávat jeho důvěru. Každopádně je jisté, že hned při našem poprvé se dítě nezdaří. To je jisté.
Podívám se na něj a krátce přikývnu. Takže na něj nemám mluvit, je to tak? Dobře. Chci se pohnout z místa a následovat Naruta do jeho domu, abych ho pomohl zabalit a přestěhovat ho, když v tom padnu k zemi a šíleně mě bolí pravá čelist. Doprdele, co to…?!
Naruto:
Tak a teraz pozerám s otvorenou pusou ja. Shiki sa prekonáva. On vždy tak pokojný, že ho nerozhodí ani nesmrteľnosť chrobáka tu teraz mláti Sasukeho. Asi som nemal tak kričať. Keď sa tak pozerám na rozvaleného Sasukeho, ktorému tečie krv z rozbitej pery a rozzureného Shikiho, ktorý stojí nad ním ako boh pomsty. Začínam sa baviť. Oh, Shiki sa otáča na mňa. Že by niečo chcel?
"Je to všetko pravda čo si tu kričal?" tuším mu vidím paru vystúpať z úst. Mám čo robiť, aby som sa nesmial. Prikývnem. Čo iné mi ostáva. Asi som to nemal robiť. Shiki sa zohýba k Sasukemu a uvalí mu ďalšiu ranu a ten debil furt leží a nebráni sa. Možno je stále šokovaný z toľkej aktivity so Shikiho strany. Rozmýšľam…mám ho zastaviť? Či si užiť, že konečne niekto tomu slavnému Uchihovi napravil fasádu? Toť ťažká otázka. Stojím tu nad nimi jako rozhodca. Tak ma napadlo, prečo ho vlastne Shiki mláti? Žeby mu vadilo ako sa ku mne Sasuke správa? Človek by si myslel, že mu je všetko ukradnuté. Očividne nie. Ani som netušil akého mám v ňom dobrého priateľa. Ale nejspíš je čas to zastaviť. To, že ho zmlátí, moju situáciu nijako nezmení. Chytím Shikiho napriahnutú ruku, aby som ho zastavil.
"To by už stačilo. Potrebujem se presťahovať. Keď bude Sasuke mrtvy a ty vo väzení mi nijako nepomôže. Takže toho nechaj." To som dobre povedal. Kde sa to vo mne len bere? Som na seba pyšný.
Sasuke:
Nemám důvod se bránit. Ne že bych toho po včerejší noci byl schopen… ale myslím, že si to Naruto užívá, ten pohled na mě. Možná bych mu to měl dopřát, že? A navíc… Shikamarův útok mě pěkně překvapil. A taky mě překvapila moje reakce, já se totiž tvářím naprosto lhostejně. Prostě se jen… zvednu ze země, otřu si pramínek krve, který mi teče ze rtu… a taky z nosu a z natrženého obočí. Zvláštní je, že jsem v pohodě. Ani nejsem naštvaný, ani nemám chuť mu to oplácet. Buď jsem ještě moc opilý na to, abych se bránil nebo o tom aspoň uvažoval, anebo podvědomě tuším, že jsem si to zasloužil.
Ani jednomu se nepodívám do očí, když udělám několik kroků do domu a setkám se tváří v tvář Minatovi.
Přeměří si mě pohledem - jsem si jistý, že Naruta slyšel a asi taky slyšel - a nebo možná i viděl -co se stalo po Shikamarově příchodu. Nevím a nehodlám se tím zabývat. Ale než stihnu alespoň zamumlat pozdrav, ocitnu se přitisknut ke stěně chodby, příšerně mě bolí záda a nehezky jsem se prásknul o stěnu.
"Jestli zjistím, že Narutovi ubližuješ, vyvraždím celý váš klan sám," zasyčí mi u ucha jeho jindy milý hlas. "Kliď se z mého domu, já k vám své dítě nepustím!"
Naruto:
Dnes sa deň ani poriadne nezačal a koľko prekvapení tu už mám. Najprv Shiki a teraz otec. Neviem či som nezabudol zatvoriť pusu. On vyhadzuje Sasukeho? To som mal na Sasuke nakričať skôr. Ušetril by som si nervy. Ale čo Uchiha klan?
"Tati je milé, že si sa konečne ozval, ale nemyslíš, že je to neskoro? Včera ste sa dohodli, že tam pôjdem bývať." Sledujem ako pustí Sasukeho a otočí sa čelom ku mne. Určite teraz prevládne jeho hokage-já a pošle ma tam. Aké je moje prekvapenie, keď sa tak nestane.
"Ale ja som hokage a ja hovorím, že ťa k nim nepustím. Naru-chan bol som hlupák. Nevidel som ako sa trápiš. Mohol by si mi to odpustiť?" Zrak sa nejako zahmlieva. Zas ma premáhajú hormóny. Slzy mi tečú prúdom, nestačím si ich utierať. Žeby sa všetko na lepšie obrátilo? Jedným skokom skončím v otcovej náruči. Revem mu do jeho hokage plášťu, ale jemu to očividne nevadí, keďže ma upokojúco hladí po chrbte a do ucha mi hovorí nejaké slová, ktoré aj tak nevnímam. Konečne mám svojho otca späť. Nevšimnem si jako sa Shiki usmieva a Sasuke nebezpečne bledne. Jedna otázka a všetko je v prdeli.
Sasuke:
Super. Doják jako kráva. A jako - co já s tím?! A co řeknu otci? DOPRDELE! Tywe, nějak se to na mě sype! Zatraceně! Já se na to vyseru! Co mám jako asi tak dělat?! A - co naše svatba? A co náš potomek? Jak to mám teď udělat? Mám vypadnout? Nebo zkusit protestovat? Bránit se? Vždyť jsem mu toho tolik přece neudělal!! Jen jsem blbě kecal, řekl jsem hovadinu, uznávám, byla to moje chyba, ale… tohle snad není nutné, ne?
"Já…" začnu, ale dřív, než stihnu pořádně zformulovat větu, předběhne mě Shikamaru.
Naruto:
"Naruto som rád, že ste sa konečne udobrili, ale čo bude so svadbou? To ju chcete zrušiť?" Shiki sa tvári smutne, ale to fakt nemusí. Ja predsa viem, že to nejde. Ale aspoň som získal viac času. Otec sa mračí, ale aj on vie, že to nemôžeme len tak zrušiť. Dal slovo hokageho.
"Shiki nerob si starosti. Sasukeho si vezmem a porodím mu potomka. Len potrebujem viac času. Nemôžu čakať, že sa so všetkým tak rýchlo zmierim. Všetko to ide rýchlo. Sťahovanie a potom svadba." Vymanim sa s otcovho náručia a otočím sa na Sasukeho, ktorý sa tvári ako keby zhltol muchu.
"Sasuke choď teraz domov. Sťahovanie sa nekoná. Vysvetli otcovi, že spolu bývať budeme až po svadbe, ani o jeden deň skôr. A keď budeš chcieť moju dôveru, budeš si ju musieť získať inak ako pretvárkou, falošným úsmevom a sľubmi, ktoré nemôžeš a ani nechceš splniť. Chcem spoznať pravého Sasukeho Uchihu, který sa pýši so svojou nič nehovoriacou maskou a nie nejakého šaša, ktorý si myslí, že stačí zopár pekných slov a teplé úsmevy, aby mu človek padol k nohám. Musíš sa nad sebou zamyslieť. Teraz už choď."