Listopad 2011

Ajaj

29. listopadu 2011 v 14:49 | Jituí
Mám smutnou zprávu... Ve škole jsem psala další díl Dva nemesis u ANBU a pak přišla učitelka a sebrala mi to! A to není to nejhorší! Řekla, že to dá pouze mojí máme. Takže jsem domluvená s mámou, že tam půjdem. To je dobrá zpráva avšak to, že mi to čórla se nestalo poprvé a tak jde mám podruhé do školy za tenhle měsíc kvůli stejné věci. A jak znám naší učitelku tak hned bude žalovat moje známky. Takže si nejsem jistá kdy jsem dám nový díl ANBU, ale už mám jeden díl Života s prokletí dávné minulosti tak se s ním budete muset smířit. Přidám ho sem asi tak zítra kolem večera. Budu doufat, že se mi podaří získat sešit s díly ANBU co nejrychlejš, tak mi držte palce. Vaše Jituí♥


Blendík 0.9

27. listopadu 2011 v 13:15 | Jituí |  Diplomky + Blendy

pro Annie k narozeninám

25. listopadu 2011 v 20:17 | Jituí |  Diplomky + Blendy
Nápis snad mluví za vše ale i tak VŠE NEJ...

Nový dess

23. listopadu 2011 v 19:47 | Jituí |  Diplomky + Blendy
Tak mám tady nový dess ale nevím jestli ho sem mám nastavit. Byla bych moc ráda kdyby jste mi napsali co si o něm myslíte.
Vašs Jituí ♥



PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE NA OBRÁZEK


Osud?!.:33.Díl.: Stejný strach?!

18. listopadu 2011 v 12:32 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
"Naruto, já… já vím, že do téhle chvíle se to nehodí, ale…" povzdychnu. "jenom chci, abys věděl, že… jsem zmatený. Ze všeho. Já se vzpamatuju, dojde mi, co je správné, teda aspoň doufám, ale do té doby… do té doby mi prosím… odpusť." sklopím hlavu.
Nevím, co dělám. Nevím, co říkám. Nevím, proč se tvářím tak provinile, vlastně ani nevím, o co ho prosím nebo co mi má odpustit.
Ucítím na tváři jeho dlaň. Hladí mě. Vzhlédnu, trochu nechápavě - pokud chce něco říct, nebude to špatná zpráva.
"Co ti mám odpouštět?" zeptá se lehce, sic šeptem. "Jsme na tom oba úplně stejně."
Opravdu? Jsme stejně zmatení, stejně nejistí, stejně nechápeme a stejně se bojíme?
Vlastně… ano, nejspíš ano. "Můžeme si vzájemně radit." pousměju se pak.
"To můžeme." uzná s vážnou tváří. "Tak mi poraď." vyzve mě.
Povytáhnu obočí a můj výraz je nejspíš napůl zmatený a napůl zvědavý. Chce mi něco svěřit? To je… pokrok! Co pokrok, je to úspěch! Obrovský úspěch! Konečně spolu můžeme komunikovat?
"Bojím se. Nechci tohle dělat. Ale zároveň chci, z důvodu, který ti zatím.. neřeknu. Co mám dělat, abych se… přestal tak bát?" zeptá se.
Přejede mi mráz po zádech. Tohle je šílené. opravdu spolu mluvíme. O budoucnosti. Otevřeně. A právě teď se mnou mluví o sexu. Jinotajně a některé věci mi… nechce říct, ale na tom ani tak nezáleží. Mluvíme spolu. Sami. Bez cenzury, zatajování nebo strachu, že nebudeme pochopeni.
Pokud nenajdeme pochopení u sebe navzájem, u koho pak?
Nesmím mu teď lhát, že bude všechno v pohodě. Nebude. Já vím, že ne. Aby bylo všecko v pohodě, musíme se spolu naučit vycházet. A teď je docela dobrá příležitost. Musíme mluvit.
"Mluvit spolu. Věřit si, ačkoli je to… trochu obtížné." pronesu zamyšleně. "chápu, že se toho bojíš. A chápu, že mi nevěříš. Ale… já ti nechci ublížit a nechci tě ani nutit. Jestli chceš, můžeme… můžeme to miminko odložit na trochu pozdější dobu a všem říkat, že… se nám to nedaří. Chápu, že si nejsi jistý a chci ti pomoct."
Chvíli mlčí, jeho pohled směřuje z okna, hledí do dálky, ztracen v sobě samém. Neměl bych tu být. Tohle je jeho chvíle. Měl jsem mlčet a raději ho líbat. Nechci ho rozesmutnit, ani vyděsit, ani na něj tlačit, ale… Itachi má pravdu. Čím dříve bude miminko na světě, tím lépe. Pro vesnici, pro klan, pro mě, a hlavně, hlavně pro Naruta. Čím dříve budeme mít miminko, tím dříve se může vrátit do běžného života. Já vím, ale přesto chci, aby věděl, že má i tuhle možnost.
"Ne… ne, já… nechci čekat. čím déle budu čekat, tím víc o tom budu přemýšlet a nakonec… nakonec bych se nemusel rozhodnout správně."
Kdy jsi takhle zmoudřel, Naruto? Opravdu budeš… skvělý vůdce. "Dobře. Tohle je… myslím nejlepší cesta. Důvody jsou známé. Ale stejně se o tebe trochu bojím." přiznám mu.
"Proč?" podiví se.
"Nevím. Asi… si jenom zvykám, že… budeme už napořád spolu. A ačkoli jsem si nemyslel, že to někdy řeknu - Itachi měl pravdu. Představa partnerského života mi opravdu přerovnává priority."
Naruto:
Partnerský život? Počkat - on počítá s tím, že mi… bude věrný? Hm, kecy. Ale no tak! Naruto, nebuď tak skeptický! Zkus mu to aspoň věřit! Nebo se aspoň můžu tvářit, že mu to věřím. Snad… doufám.
"Nevím." přiznám. "Mně teda určitě, ale jestli i tobě, to se neodvážím odhadnout."
Zamračí se a jeho šepot zní naléhavě: "O co ti jde, Naruto? Snažím se být milý, snažím se ti pomáhat a snažím se ti rozumět. A ty mi akorát nevěříš, odmítáš mě a schováváš se přede mnou. Tak co ode mě vlastně chceš? Já už nevím, co bych měl udělat. Pokud toho dělám málo, řekni mi to, ale mě už prostě nebaví hádat."
V první chvíli jsme přesvědčen, že na mě křičí. Páni. Zarazí mě to. A taky trochu urazí. A taky cítím touhu mu něco odseknout, otočit se na druhou stranu a spát, nebo mu ještě líp jednu vrazit.
Moment, on na mě nekřičel, on mi to jenom… naléhavě, přesto docela něžně oznámil. Není na mě hnusný, to já na něj jsem, když ho nutím přemýšlet nad něčím, co nikdy nedělal, nikdy nezažil, co neví jak pojmenovat - vždyť… tak nějak niterně vím, že je v právu. Že… jo, teď jsem já ten, který může za tuhle atmosféru. Měl bych k němu být upřímný. Upřímnější, než jsem byl doteď. Pokud se něčeho bojím, měl by vědět čeho, aby mi dokázal porozumět nebo mi pomoci, ne?
"Promiň." pomyslně sklopím uši i pohled. Nemám sílu se mu teď dívat do očí.
Udělal jsem chybu? Udělal. Už od začátku. Nic mu neříkám a přitom chci, aby mě chápal, nebo dokonce aby se o mě staral. Nebylo to fér.
Náhle ucítím na tváři jeho dlaň. "To nic, Naruto, nechci po tobě omluvu, chápu, tuším, jak se nejspíš cítíš, ale abych ti mohl rozumět, potřebuju znát tvoje pocity, já je neumím odhadnout, opravdu tohle nezvládám."
Sasuke:
Itachi měl pravdu. Ještě mnohokrát budeme muset překonat nějaká nedorozumění a trapné chvíle, abychom se spolu naučili vycházet ve všem.
"Jen mi řekni, z čeho máš strach? A čeho se bojíš nejvíc? A proč? Neumím si to vysvětlit. Je to moje chyba a chyba mé výchovy a prostředí, ve kterém jsem vyrůstal a taky chyba v mých hodnotách, které mi byly vtloukány do hlavy, ale prostě tohle neumím. Potřebuju od tebe pomoc."
Nikdy jsem se necítil zranitelnější, než v téhle chvíli. Připadám si obnažený až na kost. Právě jsem před prakticky cizím člověkem odhalil všechny nedostatky jak své, tak i klanu. A Naruto si teď nejspíš uvědomí, že přivést do tohohle světa dítě je holé bláznovství. A ne, nedivil bych se mu.
"Chtěl jsem brát a odmítl jsem dávat."zamumlá pak.
"A já chtěl dávat, aniž bych věděl, jak se bere." pousměju se. "Jsme na tom asi tak oba stejně, Naruto."
"Asi jo," souhlasí.
Pohladím ho a trochu se nahnu, abych mu viděl do očí. Rozesmutnil jsem ho. Má v očích slzy. Zase. Tohle jsem nechtěl. Ale já mu tohle musel říct. Tohle se mezi námi muselo vyjasnit. "Neplač, prosím."
"Je mi líto, kam jsem nás dostal. Nechtěl jsem to takhle. Ale je tady důvod, proč… proč tohle dělám a proč… prostě, musím s tebou mít dítě. A zároveň… z důvodů, které ti nepovím, tohle chci ze své vlastní vůle. Ale přitom jsem naštvaný, že si tě musím vzít. Nevím, jestli tě mám milovat, nebo tě nenávidět. Jsem naštvaný sám na sebe, protože si neumím vybrat. Prostě nevím. Asi se s tím nedá vyrovnat přes noc. Nevím, co chci. Uznání? Lítost?Pochopení? Nebo možná ignoraci. Chvíli chci umřít a chvíli zase se někam schovat. Nevím do jaké míry je to moje povaha a jakou roli v tom, jak se cítím, hrajou ty příšerné hormony, ale jedno vím jistě, nebude to tak jednoduché, jak jsem si představoval a bolest bude pravděpodobně to nejmenší. Mnohem a opravdu mnohem horší, než zvládání bolesti bude umět se vyrovnat se svou vlastní psychikou."
Ačkoli jsem mnohokrát chtěl, v jeho monologu jej nepřeruším a nakonec jsem rád, že jsem ho nechal mluvit. Tohle opravdu musel říct na jeden nádech, protože by jinak ztratil odvahu. Rozebírám každou jeho intonační stopu.
Říct to pro něj nemohlo být lehké. Je… tohle je šílené. Nevím, co se to teď mezi námi děje, nevím, co … kruci. Proč aspoň něco nemůže být jednoduché?
Dr. Zloune! Tys mě do toho dostal, tak mě z toho teď vysekej, sakra!

Osud?!.:32.Díl.: Musíš být tak sexy?!

13. listopadu 2011 v 18:38 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
Tohle se mi líbí. Pro změnu i já z něj cítím nervozitu. Je fajn vědět, že to nebere na lehkou váhu a že z toho všeho má stejnou hrůzu, jako já. Konečně ztrácí tu svou masku. Otočím se k němu trochu víc a podívám se mu do očí. Nejistota, stud, obava, ale… nejspíš mu na mě aspoň trošku záleží. Zdá se.
…Asi mě ty hormony nutí brát všechno pozitivně, nebo co. Usměju se na něj a on mi trochu nejistý úsměv vrátí. Tohle je přesně chvíle pro polibek. Náš první polibek. Bože. Chci ho políbit! Ne, nechci, chci být políben. Sasukem.
Doprdele!
Sasuke, musíš být tak sexy?!
Sasuke:
Něco chce. Něco totálně chce. Já vím. Já vím a asi tuším, co chce. Kouká na mě. S úsměvem. Nervózně nevinným, ale… měl bych ho políbit. Ať si Dr. Zloun říká co chce, já mám duši i smysl pro romantiku, ačkoli jsem to tak nějak intuitivně potlačoval. Romantika se v Uchiha klanu prostě nenosí. Ale teď… teď nejsem Uchiha. Aspoň jednou… když mohl své jméno zapomenout Romeo, proč bych nemohl já?! Dnes prostě nejsem Uchiha. Jenom Sasuke.
Hledíme si do očí už moc dlouho, asi v sobě vzájemně čteme. Není co. Ale atmosféra se trochu změnila. Očekávání. To je to. Něco visí ve vzduchu. A není to žádná rivalita, krev, boj nebo čekání na útok nepřítele. Je to jenom… důvod. proč bychom to měli udělat. Přitom je to jednoduché. Nevinné. Správné.
Kdo koho políbil první, nebo kdy přesně se naše rty setkaly. Ale o několik málo vteřin později už si zase jen hledíme do očí.
Políbili jsme se vůbec?
Stalo se to?
Nebo si moje vědomí jen určilo průběh situace těsně před tím, než se stane? Nepamatuju si z toho polibku nic. Vůni, dotek, pocit - nic. Stalo se to, nebo ne?
Soustředím se na Naruta. Třeba mi jeho pohled napoví, co se teď stalo, pokud se to stalo. Netváří se jinak než teď já. Nemá téměř žádný výraz. Prostě se na mě dívá. Ale já vážně nevím, jestli jsme se políbili, nebo už jsem se dočista zbláznil. Dotek byl příliš jemný, neosobní, přátelský, až bezemoční a možná zbytečně opatrný a cudný.
Naruto se netváří nijak. Protestně, souhlasně - nijak. Nejspíš se to nestalo. Ale do téhle tiché a nerušené chvíle se to hodí.
Znova, tentokrát se v sobě pokusím neztratit. Líbám ho. Na rty. Jemně, nenásilně, pokud mě odmítne, nebudu naléhat. Nedělá nic. Neodporuje, ale ani nespolupracuje. Jak moc je nezkušený? Nejspíš stejně, jako já. Na tohle proste není při tréninku čas. Zvlášť když si nejsem jistý svou skutečnou sexuální orientací. Přitahuj mě asi přirozeně ženy. Ale za žádnou jsem se neotočil. Nikdy jsem nelíbal. Ale teorie k líbání nejspíš neexistuje. Je to příliš intuitivní.
Jemně rty pohladím ty Narutovy. Jak moc mě překvapí, když jeho rty jakoby opožděně kopírují pohyby těch mých!
Líbáme se. Teď už doopravdy. Chci se na něco soustředit, ale nejde to. Ten magický hladivý pohyb mě konejší, rozpaluje a hypnotizuje zároveň. Nevím, jak líbá. nemám srovnání. Je to pomalé, nenásilné a klidné, ale nějaký ucelenější kontext jsem schopen vnímat až o pár minut později, když se sobě vzájemně zase díváme do očí.
Asi čekáme.
Na něco.
Nevím.
Možná to byla chyba. Možná to není Naruto, kdo se bojí toho, co bude následovat. on bude přijímat. Já budu dávat. On se mi podvolí, daruje mi své tělo a já jej musím opatrovat a chránit. On přijímat ,může, já musím. On dávat nemusí, já mám příkaz.
Naše rty byly snad stvořené právě pro toho druhého. Nikdo jiný na ně neměl nárok. Polibek mě nevzrušil, ale přesto ve mně něco zanechal. Byl to můj první polibek. Na ten se prý nezapomíná.
Líbání je podtrženo sečteno tedy opravdu věc příjemná. Příjemná a naprosto neškodná. Jen trochu zavíří myšlenkama.
Naruto:
Nemůžu uvěřit, že jsme se opravdu políbili. Dvakrát. A strašně hezky. Umí úžasně líbat. Je vůbec něco, v čem není dokonalý? Zajímalo by mě, kdo ho učil. Kolik lidí měl v posteli přede mnou. Miluje někoho? Jaká je ve skutečnosti jeho orientace? A co čeká ode mě? Jeden sex a dost?
Ne že bych mu to vyčítal. Bude mě to mrzet, ale… nemůžu se proto na něj zlobit. Nemůže za to, že já jeho miluju a on mě ne. Možná se to změní. Možná ne. Možná budeme přátelé a on si najde někoho jiného, s kým bude šťastný. Možná se i já vzpamatuju z téhle zamilovanosti a navzdory mému dítěti se někoho najdu. Možná…
Ale tohle je ještě daleko. Teď máme tenhle polibek. A tuhle chvíli. Tohle je jistota. Sasukeho mi klidně někdo vzít může, tomu nezabráním, pokud si to Sasuke nebude sám přát, ale… tuhle chvíli mi nikdo nevezme. Nikdy. A pokud to bude nutné a opravdu to dopadne tak, že Sasuke se mnou nebude chtít být ve smyslu partnerském, v nejbolestivější chvíli porodu budu mít na co vzpomínat. Mám tuhle chvíli. První intimita samoty v domě, první polibek a první pochyby, co se vlastně mezi námi děje.
Ten polibek byl krásný. Působil od něj skoro zamilovaně. Podívám se mu do očí. Se zájmem, ale ne pátravě. Zajímá mě, co se v něm teď odehrává, Na co myslí? Plánuje budoucnost? Věří jí? Pátrá v sobě? Hádá a hledá?
Ne.
Já nehledám odpověď.
Hledám otázku.
Sasuke:
Měl bych polibek zopakovat? Sleduje mě. Nepřipadá mi nejistý, ani zvědavý spíš… nevím. Neumím to pojmenovat. Ale dívá se hezky. Lampička na nočním stolku vysílá jen matné světlo, přesto přesně rozeznám barvu jeho očí. Jsou nádherně veliké. Teď, jak tak leží a kouká na mě s tímhle výrazem v očích, je… roztomilý. Což není slovo, které bych použil za normálních okolností. Čekám, kdy se zase začnu cítit jako vrah koťátek, ale… ten pocit z dřívějška se nedostaví. Připadá mi, že se něco změnilo. Někde. Nevím co, ale už se v jeho přítomnosti necítím tak nepatřičně, jako vetřelec. Připadá mi, že tuhle chvíli sdílíme. A sdílíme ji proto, že… chceme. Naruto se mnou nemusel promluvit a já ho… nemusel líbat. Nemuseli jsme se do téhle situace dostat, ale dostali jsme se do ní. Spolu. Protože jsme chtěli.
Sleduju jeho výraz. Nemění se. Nebojí se, neptá se, neprotestuje, nejspíš toho nelituje. Nejspíš se zaobírá stejnými myšlenkami, jako já.
Něco je jinak.
Ale co?!
Naruto:
Zajímalo by mně, nad čím přemýšlí. Nevím, jestli je dost košer se na to zeptat. Asi ještě ne. To, že mě políbil, neznamená, že se mi teď bude svěřovat. To chápu. Hej, vrací se mi moje logika! Už nejsem ukňourané kotě, paráda.
Přesto to nevysvětluje fakt, proč nepištím štěstím a neposkakuju po pokoji jako puberťačka. Políbil mě přece můj idol! Dobrovolně! Tak proč z toho nemám radost?! Teda, jako, jo, mám z toho radost, jasně, ale… takovou… jinou. Spíš než z toho polibku mám radost z toho, že je tady se mnou. Asi je to víc, než jenom polibek. Je to jenom… takové něco mezi námi. nevím, co to je, ale je to osobní a intimní. Podle jeho výrazu poznám, že přemýšlí nad něčím osobním, že je v téhle chvíli nejspíš zranitelný a že si rozhodně není úplně jistý vším, co dělá.
A tohle zůstane mezi náma. Je to jakoby mě pouštěl aspoň na práh svého světa. Svěřuje mi své myšlenky a doufá, že jej nezradím. Tohle intimno má být jenom jeho, za zavřenými dveřmi, v rohu místnosti se zhasnutými světly, ale on nad tím přemýšlí teď a tady. Svěřuje mi něco, co má být jenom jeho, něco, co si nejspíš pevně chrání přede všemi ostatními, možná i před Itachim.
A to je víc než všechny polibky, které mi chce věnovat.

Osud?!.:31.Díl.: Proč asi?!

13. listopadu 2011 v 18:37 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
Úplně ztuhnu, dokonce zadržím dech, když jej slyším vejít do místnosti a zavřít dveře. Cítím, jak se pohnula matrace, slyším zavrzat postel, šustit peřinu, cítím slabý závan jeho vůně, nevím, co se ve mně přesně děje, ani to nejsem schopen identifikovat.
Doprdele.
Sakra. Připadám si jako totální magor. Miluju ho. Proč mu to neříct? No proč asi !?! Zatraceně, Naruto, klid! Mluví z tebe hormony a totální blbost. Co by asi Sasuke udělal, kdyby se tohle dozvěděl? Připlesknul mě na stůl! Ačkoli to poslední dobou vypadá, že by mě raději připlesknul ke zdi a znásilnil… což vlastně není tak úplně zlá předsta-
NARUTO!!!
Na co to doprdele myslíš?! Jako že by … že by mi nevadilo, kdyby mě Sasuke znásilnil?! Ne! To by mi ZATRACENĚ vadilo! Tak že by mě… ošukal? No jo… to by… to by… vlastně… asi… no… jako, ne že by to, ale…možná že by nebylo nutné,aby mě… ale to bych musel - ale počkat, kdyby ano, pak bych… byl totální děvka.
Jo.
No ale počkat. Kdybych se nechal ošukat jenom Sasukem, nebyl bych děvka, ne? Prostě bych byl… Sasukeho milenec. Což stejně budu. Nuceně.
Ale Sasuke si myslí, že to nechci. Ale já to nechci! Já jenom… to… prostě… jako, nechci to za těchhle okolností. Asi se mu líbím, řekl bych. Teda, podle toho, co řekl. Ale… nemusí vědět, že i já chci jeho, ne? Že se mi líbí sex s ním. Jako, ne že bych věděl, jaký je v sexu, to teda ještě nevím, ale přesto… myslím, že bude… skvělý. Jako ve všem.
Kruci.
Já ho CHCI!!!
Zatracené hormony!
Sasuke:
Cítím z něj šílenou nervozitu. Chudák malý. Měl bych ho nějak uklidnit. Mám na něj mluvit? Nebo raději dělat, že spím? Sakra, Itachi, kde jsi, když tě potřebuju?!
"Naruto," zašeptám.
Dávám mu na výběr. Vím, že nespí, ale teď mu dovolím mi lhát. Může dělat, že usnul, pokud nepromluví, nebudu ho do hovoru nutit. Ale pokud ano, měl bych připravit téma k hovoru. No, ono témat je hodně, že. Svatba, dítě, budoucnost, Itachi, minulost, klan, zvyky, vztahy, rodina, vesnice, sex. Můžeme to vzít postupně. Jo, to je dobrý nápad. Ale stejně myslím, že bude dělat, že spí.
"Hm?"
Aha, tak ne, no. Nadzvednu se na lokti a přisunu se k němu, nechci se na něj lepit, ale když on má hlavu centimetr u stěny. Ještě kousek a bude spát venku na chodníku. "Já tě neukousnu, slibuju," pousměju se.
I v té tmě vidím, jak červená. "Jen jsem ti… nechtěl překážet," zamumlá pak.
Sakra, ne! "Ne, Naruto, ne, nikdy bys mi nepřekážel," ujistím ho tiše.
Mám…? Ale jo, nemám co zkazit. Položím mu dlaň zlehka na rameno, ležíme teď od sebe na třicet centimetrů, přesto je to nejspíš až moc blízko. Sotva se dotknu jeho ramene, projede jím třes. "pojď dál od té stěny, ještě se nachladíš." pobídnu ho.
Chvíli se nic neděje, nejspíš se rozhodl praktikovat strategii mrtvého brouka, ale neuběhne ani neset vteřin a Naruto mě poslechne. Teď leží od stěny sedm centimetrů. Paráda, lepší se to. Sasuke! Co jsme si řekli o tom sarkasmu?! "Je ti zima?" zeptám se tiše a s účastí.
Předpokládám, že i kdyby mu byla zima, mně se rozhodně nesvěří. Mám pocit, že si přede mnou chce hrát na hrdinu a ani za nic nechce projevit slabost, nebo jakékoli city. Otcova výchova mě vážně ovlivnila, ačkoli mě nevychovával. Sakra, doufám, že nebudu stejně špatný otec, jako ten můj!
"Trochu," kníkne zase.
Hej, sakra, Naruto, překvapuješ mě! A taky mě trochu děsíš. Co pro tebe můžu udělat? Přikrýt tě můžu, to jo. Rychle přes něj přehodím větší část své deky a zamuchlám ho do ní, přičemž jej na chvíli musím obejmout, abych deku pozastrkoval pod jeho tělo. Pořád ke mně leží zády a já se teď lepím na jeho záda. Zůstanu tak. Chvíli. Trupem se dotýkám jeho zad. Čekám, kdy probije hlavou zeď, jak se bude snažit dostat co nejdál ode mě, ale nic se neděje. Asi jsem mu způsobil trvalé trauma.
"Děkuju," pípne, asi čeká, že se zase odtáhnu a budu spát, ale to bys to měl moc jednoduché, já takhle totiž hodlám zůstat.
Nic. Ani se nehne. Nemluví. Netřese se. Nedýchá. Ale srdce mu bije jako splašené. Sakra, musím něco udělat, než mi tu dostane infarkt! Měl bych ho pustit, než se tu zblázní nebo udusí, nebo já nevím - vydechl. Jo, už zase dýchá. Dobrý, v pohodě, Sasuke, uklidni se! Bože! Proč já?! Zatraceně, proč já?! Mě z něj taky asi brzy trefí. "Lepší?" zeptám se účastně a dávám si pozor, aby na mě nebylo znát, jak moc se mi ulevilo, když vydechl a zase se nadechl.
"Jo."
Zatraceně. Co je? Kde je ten ukecaný a nesnesitelně hloupě naivní Naruto?! Takového ho neznám, nebo ne moc dobře. Poslední týden… jakoby to ani nebyl on. Ale já potřebuju, aby byl jako Naruto, kterého jsem znal. Všichni to potřebujeme! Jasně, potřebuje to vesnice a potřebují to jeho přátelé, ale nejvíc to potřebujeme já a naše budoucí miminko! Naruto! Vzpamatuj se!
Naruto:
Bojím se pronést více než jednoslovnou odpověď. Zradil by mně hlas. Je hrubý a vzrušený. Jo, já vím! Sakra! Já vím!!! Ale ty hormony mi lezou na mozek - no, na mozek jak na mozek, to by mi asi ani nevadilo, ale ony mi vlezly tam, kde je to nejvíc vidět! Doprdele, to je to poslední, co potřebuju, aby Sasuke věděl, že mě to vzrušuje. Super, ubohá matka jeho dítěte je vzrušený jenom z pocitu, že vedle něj leží Ó Všemocný Sasuke Uchiha. Kruci, a ještě navíc se o mně tak hezky stará! Ne! Ne! Sasuke, dej mi pokoj, jinak tohle špatně skončí. A to myslím smrtelně vážně. Za normálních okolností se umím velice dobře ovládat, co se vzrušení týče, ale ty hormony jsou pěkné děvky! Přestaň mě objímat, protože tě na místě znásilním a to myslím vážně!
Sasuke:
Je nějaký divný. Našponovaný, nemluvný, očividně nervózní. Proboha, kolikrát jsme spali vedle sebe na misích, venku, nebo ve stanu. V čem se tohle liší? …No dobře, liší se o DĚSNĚ moc, ale jakože, jenom to, že vedle něj ležím, ho přece nemůže vyvádět z míry, na? No dobře, možná to, že ho objímám, ho trochu srát může. Tak teda ho mám pustit? No jo, asi to bude lepší.
"Tak… dobrou noc, Naruto." popřeju mu mile. Pusu. Chvíli váhám. Mám mu ji dát? Před tím se nebránil, ale teď se zdá hodně nervózní. Možná bych to neměl riskovat. Nechci ho naštvat. A nechci… já nevím. Ten kluk mě dostal takovým způsobem, že už ani nevím, co mám vlastně dělat. Nebo aspoň co bych mohl dělat. Já fakt nevím. Nevím. Prostě nevím.
"Dobrou noc, Sasuke," popřeje mi z nenadání a otočí ke mně hlavu - co?!
Tváří se, jakoby mu asi… ani nevadilo, kdybych…? Pusu? Jo! Sehnu se a pomalu se dotknu svými rty jeho tváře. Vteřina, dvě, tři - a stáhnu se. Ale on natáhne hlavu za mnou! Chce… ještě? Asi jo! Tak jo, ještě jednu pusu, pečlivě přitisknu rty kousek níž, než před tím, neuhýbá, dokonce cítím, jak se usmívá. Tak počkat.
Buďto je něco špatně, nebo se děje něco, čemu nerozumím, nebo… on možná není nervózní z toho, že tady jsem, ale z toho, že tady nejsem. Jako, ne pro něj. Možná chce, abych se k němu takhle choval, ochraňoval ho a strážil. Co to vyzkoušet? Víc jak přes držku dostat stejně nemůžu, ne?…Ode všech, co mají Naruta rádi. Ale hej, já s ním dneska nechci spát, nebo tak, prostě jenom… se mazlit. Ehe…hehehe…hehehehehehe…hehehe…heh. Kruci.
Tohle asi nezvládnu. Teda, ne s čistým štítem. Teda v tomhle případě s pyžamem. Uhn, nenávidím metafory, myslím. Chtělo by to Dr. Zlouna. Anebo raději ne. Udělal by z tohohle shounen-ai totální porno. Zase. Ačkoli se na strop nedívám, jsem přesvědčen, že na něm sedí a kouká na mě a směje se mi spolu se Zoubkovou vílou. Moudrý klobouku, seřvi je a dej jim poznámky!

Osud?!.:30.Díl.: Nemohl jsi mi to napsat?!

13. listopadu 2011 v 18:23 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
"No jasně, půjdu rád," přisvědčím.
Dobře, dobře, sice trochu lžu, opravdu se mi moc nechce trávit celý den vybíráním dortu a takových nějakých blbostí, raději bych se věnoval problémům, které má teď klan, teda hlavně Itachi, ale nemůžu Naruta odmítnout, navíc teď, když se jedná o naši svatbu.
A Itachi má pravdu, Naruto se to nesmí dozvědět.
"Opravdu?" nevěří mi.
"No samozřejmě." usměju se něžně a natáhnu k němu ruku. Trochu nejistě se na mě podívá, ale přijme ji, čehož využiju a přitáhnu si ho blíž k sobě. Neprotestuje, ale tváří se dost… nevím. Ne vyděšeně, ani překvapeně, spíš… stydlivě. To je ono. Hej, ještě chvíli a budu moci přesně odhadnout, jak se cítí! Paráda, tohle není špatný krok. "Je to přece naše svatba, ne?"
Chvíli přemýšlím, jestli se to hodí, ale uznám, že vzhledem k tomu, že za pár dní spolu budeme spát -teda se milovat, jsem chtěl říct, je to asi jedno. Políbím ho na spánek a pak si dlaní lehce otočím jeho tvář k sobě: "Už jsi přemýšlel nad tím, kde se budeme brát?"
"Myslel jsem, že to už je stanovené," zamumlá.
"Hm… ne, není. Je to na tobě. Teda, na nás, ale rád se ti přizpůsobím." ujistím ho a protože se nebrání, políbím ho ještě jednou.
Vzhlédne a pousměje se: "Nechci dělat nějaké tlaky. Uchiha klan by byl nejraději, kdyby se všechno odehrálo pod jejich dohledem, řekl bych. Ten park uprostřed čtvrti, je… moc hezký."
Hm, volí pragmaticky. Otec nebude mít důvod k podezření. Chytré, aniž by to věděl. Chudák Naruto. Mimoděčně jej na spánek políbím potřetí. Tohle už může být trochu podezřelé. Ale Naruto se z mé náruče nesnaží utéct, takže je to nejspíš dobré znamení. Vlastně je to poprvé, co se spolu takhle… mazlíme, jakkoli divně a nepřístojně to slovo zní. Měl bych trochu promyslet dnešní večer. Nebo noc, nebo co. Mohli bychom se třeba objímat, pokud by chtěl. Nebo se… i trochu mazlit? Myslím… trochu intenzivněji, než teď. To záleží na Narutovi, jasně, jasně, já vím. Ale přesto, měli bychom si na sebe trochu…zvyknout. Od toho přece bydlíme spolu už teď, že?
"V jakých barvách by sis tu svatbu představoval?" zeptám se tiše, konverzačně.
"V černých," odfrkne skepticky, což mě donutí se krátce zasmát, taky dost skepticky.
"Opravdu to vidíš tak špatně?" zeptám se. Jistě že ano, jak taky jinak, že, přece si mě nebere dobrovolně.
"Ne že bych tě chtěl urazit, Sasuke, prostě jenom…"
"Jo, já vím, v pohodě," zarazím ho. "Rozumím ti. Ale… aspoň trošku nadšení bychom do toho mohli vložit, ne? Co třeba v modro-oranžových?"
"A já doufal v růžovo-bílé," povzdechne sarkasticky.
Hej, myslel jsem, že přes sarkasmus tady jsem já! "Chceš růžovou, bude růžová." vezmu jeho poznámku hraně vážně. "Zítra to vyřídím mámě a Kushině, aby věděly…"
Otočí se na mě s takovým tím pohledem jako jdi do prdele, Sašo, zvednu ruce na obranu a nasadím super-nevinný výraz. To ON začal s růžovou, ne?
"Ne, vážně… oranžová a modrá jsou… jo, to bych si… dokázal představit." pronese pak zamyšleně.
Já asi taky. Není to tak zlá představa. Tradiční kimona v takových barvách. "Takže oranžová a modrá?" ujistím se naposledy.
"Jo," kníkne.
Je mi ho líto. Vypadá jako kuřátko. Malé a ztracené. Mňam. Ale já ho nechci sníst, sakra!
"Dobře, dám vědět našim maminám, ony se o to jistě rády postarají, jsou šílené. A co ty pozvánky?" zeptám se.
"Mají je na starosti Ino a Sakura." pokrčí rameny. "Zítra donesou návrhy, jak by mohly vypadat a po tom výběru bychom měli sestavit seznam hostů."
"To je dobrý nápad." uznám. "což bychom mohli udělat hned, ten seznam." dodám. "Nebo máš něco na práci?"
"Ne, nic urgentního."
"Tak jo, jdu pro papír."
Naruto:
"Bože, kolik ten váš klan má členů, sakra?!" vypustím páru. "todlencto přece nemůže být normální, tolik lidí..."
Popsal jmény už druhou stránku a nezdá se, že by chtěl končit.
"Tak mě napadlo…" zastaví se v psaní. "pošleme jednu pozvánku pro rodinu, chápu to dobře?"
"Jo." přikývnu. Ještě posílat každému zvlášť, ne? Bych se upodpisoval a uobálkoval.
"Takže je napíšeme a podepíšeme a pošleme. Sákra, stihnem to? Svatba je už tuhle sobotu." pochybuje.
"Jo, stihnem. Zítra nebudem se Sakurou a Ino a Hinatou dělat nic jiného. Napíšem je a ty je odpoledne po tréninku akorát podepíšeš a další den je musíme společně roznést. Byla tady Mikoto, než jsi přišel," vzpomenu si. "Zítra večer musíme na ještě jednu zásnubní večeři. Tentokrát tam bude jenom Uchiha klan. Asi si chtějí ověřit, že jim neuteču, nebo co." uchechtne se.
Zpozorním, o tomhle mi nikdo nic neřekl… musím se zeptat Itachiho, jestli to bylo v plánu. Ale asi jo. Vlastně mi bylo divné, že se nic takového nekoná. "Vaši pozvaní nejsou?" zeptám se.
"Byli, ale táta řek, že k Uchihům už nevkročí, dokud bude vůdcem klanu Fugaku." pokrčí rameny.
Trochu se mi stáhne hrdlo - ví to? "A tobě není divné, proč se nemají rádi?"
"Nedivím se. Dva kohouti na jednom hnoji nikdy nepřinášejí nic dobrého."
Šalamounská odpověď, Naruto. Vážně budeš dobrý hokage.
Ví to. Ví, co se stane, když neudělá, co se po něm chce. Ale já mu to nebudu připomínat, naopak na to musí rychle zapomenout. Musím mu dokázat, že ho mám rád. Tak fajn, naslouchat, ale nevyslýchat. Zajímat se, ale… jak to sakra bylo? Nepodlézat? Nedolézat? Co?! ITACHI! DOPRDELE, nemohl jsi mi to napsat?!
"Je jich ještě hodně?" přeruší mou úpornou snahu si vzpomenout, co mi to ten zatracený brácha vlastně říkal.
"Co? Ne, ani ne," vrátím se zase k sepisování jmen. Dopíšu poslední a ještě jednou projdu celý seznam a probírám domy po číslech, jestli jsem na někoho nezapomněl, ale myslím, že ne. Teda, doufám. "to je všecko."
"Dobře, zítra to s holkama sepíšem. A nebo možná raději jenom holky, můj rukopis je příšerný." přizná skepticky.
Usměju se na něho: "Trénuj, psaní budeš potřebovat."
"Hm? Na co?" podiví se.
"Jako hokage budeš muset denně vypisovat spoustu papírů."
Naruto:
Je opravu milý. Aspoň už z něj nemám ten pocit, že něco dělá, protože musí. Fakt jsem klidnější, ačkoli nevím, čím to je. Prostě je mi líp než před tím. Asi… možná mě otupujou i ty hormony. Ale to je fuk, hlavně že jsem v pohodě. Zatím.
"Kdo bude tvůj svěděk?" zeptá se, řekl bych zvědavě.
"Shiki," odtuším. "teda, ještě jsme to moc neřešili, ale… tak nějak s ním počítám," přiznám. "Co tvůj svědek? Itachi?" ujistím se.
"Jo, už se nemůže dočkat." protočí oči.
"Proč tak sarkasticky?" posadím se a protáhnu záda.
"Ále, nemůže se dočkat, až mě uvidí ve svátečním kimonu. Udělá aspoň miliardu fotek a pak všem svým kámošům vyprávět, jak jsem roztomiloučký."
Nemůžu se nezasmát, ta představa rozněžnělého Itachiho, jak nadšeně ukazuje pěti milióntou téměř totožnou fotku každému, koho potká je prostě odzbrojující, navíc, když si ho v té roli dokážu živě představit.
"Buď rád, že ho máš," zastanu se ho přesto.
"Stejně na mě skoro nemá čas. A když už jo, jdeme spolu trénovat, předvede mi nějakou svou přímo dr. Zlounskou techniku a já pak vypadám jako totální loser, když honím rozkutálené oči po celém lese. Nechápu, jak to dělá. V technikách je neskutečně dobrý, hlavně těch očních. Neměl jsem tušení, co šanringan všechno umí…" zamyslí se a chvíli mlčí, očividně ztracen ve svých vlastních myšlenkách.
No jo, říká se o něm, že nejnadanější Uchiha. Škoda, že sám nemůže mít děti, jeho potomek by nejspíš byl naprosto dokonalý. A kromě toho bych měl klid. Mimoděčně kouknu na hodiny. Už přes hodinu odkládám chvíli, kdy půjdeme spát. Vědomě. A zcela pochopitelně, řekl bych. Kruci, vážně musíme jít spát. Je pozdě.
Sasuke:
Dělám, že nad něčím přemýšlím, ale místo toho sleduju zmateného Naruta. Vím čeho se bojí a vím proč. Chápu ho, taky jsem trochu nervózní. Za pár dní se tady na té posteli budeme muset milovat. Vážně se musím Itachiho zeptat, jakkoli trapné to je. Nemůžu so dovolit na Narutovi prostě zkoušet, jak asi by to mohlo jít. A taky bych se měl sejít sám se Shikamarem. Další nepříjemnost, ale pokud se napětí mezi námi vyhrotí, můžeme si to vyřídit i bez přítomnosti Naruta. Anebo se mu můžu slušně pokusit vysvětlit, jak tohle nedorozumění vzniklo. Jo, to je taky docela dobrý nápad, ale teď bych se měl ujmout iniciativy, nebo se Naruto zblázní. "Jdeš se osprchovat první?"
"Jo," zamumlá a ze skříně vytáhne pyžamo a ručník. Nejsem schopný identifikovat, cože za pyžamo to je, ale nevidím ani žabí čepičku, jakou míval v dětství, ani oranžovou kombinézu, nebo něco podobného. Škoda, ty dupačky byly roztomilé.
Seberu seznam a položím ho na stůl. Máme tady nějaké obálky…? Ne, budou u mámy, musím tam zítra zaskočit. Nebo zaúkoluju Itachiho. Chce být svědek, tak ať se snaží. Zítra má zkoušky Kiba a Lee, u toho nebude. Dneska si užíval zkoušek Hinaty a Shina. Jasně že vyhrála Hinata. Je fakt dobrá. Teda, asi ne tak dobrá, jako Neji, ale je to docela frajerka. Asi kvůli Narutovi. Ostatně, fakt by mě zajímalo, jak se tvářila, když se dozvěděla, že se s Narutem bereme. Ale ona je ten typ, že nám to beztak ještě přeje. Moc hodná holka. Sakra, máme my družičky…? A teď vážně, kdo přinese prstýnky? A oddávat bude Minato? O tom pochybuju, ten chlap přes slzy neuvidí. Možná… Jiraya? Proboha! Udělá z naší svatby yuri! Ne, to ne, Jiraya nás oddávat nebude. Možná… možná Kakashi? No jo, to je možné. Ačkoli… to je takový magor, že beztak ani při obřadu nepostí z ruky tu svojí knížku. Hovado. Na druhou stranu, aspoň jednou by mohl být ve svém živlu. Už nějakou dobu ho podezříváme z toho, že čte yaoi. A že šuká Iruku. Nebo by ho aspoň chtěl šukat. Jak říká Itachi, veverky jsou docela spolehlivý zdroj.
Zachytám pohyb - ha, Naruto si pohnul. Anebo jsme se tak zabral do svého nitra, že moc nevnímám. No jo, to je pravděpodobnější. Taky si ze skříně vytáhnu co potřebuju a uklidím se do koupelny. Když se s Narutem na schodišti míjíme, usmějeme se na sebe. Nervózně, nenápadně, trochu roztřeseně, ale myslím, že je to celé na docela dobré cestě.
Naruto:
Já se normálně klepu! Kruci. Sakra, sakra, sakra! KRUCI! Naruto, uklidni se! Klid, dýchej, dýchej, o nic nejde, jenom vedle tebe bude spát tvoje láska. Jo, to je v pohodě, o nic nejde, jasně. Klid. V pohodě. Tohle se přece stává denně. Jo, jasně. Hluboký nádech…a výdech. Dobrý, jo, jsem v klidu, jenom rychle zalézt do postele, přikrýt se až po krk, otočit se ke zdi a nasadit pravidelný dech, aby si myslel, až přijde, že už spím. É, ne že bych ho měl za debila, že to nepozná, ale myslím, že je natolik taktní, že pochopí, že chci spát, nebo že prostě s ním nechci mluvit.
Doufám.
Anebo se bude snažit se mnou mluvit. Sice nevím o čem, ale to je jedno - už jde. Doprdele, Naruto, uklidni se! Spi!

Osud?!.:29.Díl.: To jako fakt?!

13. listopadu 2011 v 18:21 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
"Díky, Shiki, odtud už to zvládnu sám," usměju se na něj.
Zůstane chvíli stát na místě, pak přikývne a natáhne ke mně ruku, pak druhou a přitáhne si mě na chvíli do náruče. Obejmu ho a chvíli tak setrváme, než se od něj odtáhnu. Nevím, co bych dělal, kdybych ho neměl. Dneska jsme si výborně pokecali, i se Sakurou Ino. Ale hlavně se Shikim. Když holky odešly, Shiki mi nabídl pomoc, kdykoli budu chtít. Vypadnout od Sasukeho, nebo jenom pokecat, cokoli. Svěřil jsem se mu, že mám šílený strach z noci se Sasukem. Vůbec nevím, co mám dělat, jak se na to připravit, nebo kde vzít informace. Slíbil mi, že se zastaví v knihovně a něco mi najde, nechtěl jsem ho obtěžovat, je časově vytíženější než já, ale jemu na tom prý nezáleží. Jsem prý důležitější, než zbytek vesnice. Vím, že to myslel hyperbolicky, ale trochu mě to naštvalo a taky mi to dost polichotilo. Aspoň pro někoho jsem důležitý.
Sasuke:
"Zlepšuješ se," pochválí mě.
"Hm," složím se do trávy a přijmu lahev vody.
Moje zlepšování v téhle technice je mi momentálně dost u prdele, pořád přemýšlím nad tím, co jsem se dozvěděl a taky o tom, jestli bych to Narutovi měl říct. Možná by měl vědět, že na něm záleží osud nejen vesnice, ale i celého světa. Válka by se brzy rozšířila i na jiné země, každý by využíval toho, že je jeho nepřítel zaneprázdněn, případně dokonce znevýhodněn. Křehká rovnováha našeho světa by byla narušena.
Což nemůžeme dopustit. Měl bych se začít více zajímat o klan a o to, co se děje ve vesnici, pokud mám být dobrým dědicem.
"Sasuke, nepřemýšlej nad tím." položí mi dlaň na rameno.
"Což není tak lehké," zahučím.
Povzdechne si: "Neměl jsem ti to říkat."
"Vzhledem k tomu, že Naruto nemá ani tušení, že může svět buďto zničit, nebo zachránit..." navážu na svou původní větu, jako bych ho neslyšel.
Nezáleží na to, co měl nebo neměl udělat. Řekl mi to a na tom záleží. A já s tím teď musím nějak pracovat.
"Opovaž se to říct Narutovi!" výhružka zní přímo zděšeně.
Zamračím se: "Proč? Měl by to vědět."
Zní to docela logicky, ne?
"A dokážeš si představit, co by to s Narutem udělalo? Zbláznil by se tíhou toho břemene! Navíc, zapomněl jsi, co ti říkala Tsunade? Pokud Naruto nebude věřit, že je milován a jeho dítě taky, pravděpodobnost, že se miminko narodí a narodí zdravé, je minimální!"
"Ale bude vědět, že zachraňuje svět, což by mu mělo dodat sebevědomí a touhu to miminko mít, ne snad?" pořád zním logičtěji, než Itachi. Myslím.
"O tomhle to vůbec není, Sasuke! Bude to povinnost, bude vědět přesně, co se stane, pokud neuspěje, bude ve stresu, nikomu z nás neuvěří, že ho máme rádi a že si ho vážíme - v tomhle stavu nebude mít to dítě šanci, chápeš?"
To je fakt. Pravda, z tohohle hlediska by mě vůbec nenapadlo o tom přemýšlet. Tak jo, dobře, Narutovi ani slovo. Ale tím se dostáváme k tématu, o kterém jsem chtěl mluvit původně: "Jak mám sakra Narutovi dokázat, že mi na něm záleží?"
Hledím do trávy, sám nevím proč, prostě mu to potřebuju nějak dát najevo. On je hrozně hodný kluk a až moc obětavý. Jasně, má to těžké já vím, ale zároveň je na tom mnohem líp než Minato nebo Itachi, možná dokonce Shikamaru - ten pravděpodobně ví taky všechno.
"Co myslíš? Buď milý, ale ne podlézavý.Zajímej se, ale nedolézej. Poslouchej, co říká, ale nevyslýchej ho. Naváděj ho k odpovědím, ale neraď mu. Není tvůj majetek, ale ani není samostatná jednotka. Musíš se naučit, co je ještě přijatelné a co už je za hranicí, ale tohle se nenaučíš jinak, než komunikací, Sasuke. Naruto je vnímavý a bystrý, pomůže ti, pokud uvidí, že se snažíš a že mu chceš pomoct. A kromě toho," nadechne se. "vždycky tu jsem ještě já, za kým můžeš jít, když se něco pokazí. Nedívej se na mě tak, jistěže pokazí, žádný učený z nebe nespadl, věř mi, ještě několikrát se pohádáte nebo spadnete do nějakého trapasu, než se naučíte spolu vycházet a jednat. Ale až se to naučíte, budete neporazitelný pár, ať už se rozhodnete být pouze přáteli nebo dodržovat a ctít zásady manželství a nedívej se na mě tak blbě, Sasuke." zopakuje s úsměvem. "Život s Narutem a hlavně existence vašeho miminka ti nejspíš srovná priority, neříkám hned, ale za pár let… kdoví. A možná ne, možná se rozhodneš hrát na obě strany, veřejně manželé, v soukromí budete mít každý své partnerky a dítě mezi vámi nebude chápat, co se děje, kdo je jeho máma nebo táta. Je to na vás, jen a pouze na vás, protože ve chvíli, kdy se dítě narodí, se stáváš právoplatným vůdcem klanu ty, Sasuke, a otec už nebude moci ani hlesnout."
Počkat - to jako fakt?! Čím dřív se dítě narodí, tím dřív budeme mít od otce klid? A já… já budu vést klan? Já budu rozhodovat o tom, co se stane? Jak budeme vycházet z vesnicí a co budou naše priority? Paráda! Ale čekej, Dr. Zloune, čekej, určitě to má nějaký háček.
"Jenom… jenom to? Jenom mít dítě a potom… jsem vůdcem klanu?"
"Ano," přikývne. "nic jiného v tom nehledej. Takhle to prostě je."
"A… ale proč teda otec chce, aby se dítě narodilo co nejdřív?" nechápu. "Vždyť tím dříve se sám svým rozhodnutím odsune na vedlejší kolej, ne?"
"Tohle není z otcovy hlavy," vyvede mě z omylu. "Minato a Tsunade jsou na stejné lodi, to je snad jasné, ne? Nakecala otci, že čím později Naruto bude potomka mít, tím menší je šance, že bude zdravé a že se doopravdy narodí živé. Ona to není tak úplně nepravda, ale tak deset let by to ještě mohlo počkat. Jenže za deset let už by mohly oběma rupnout nervy. A taky by Naruto tím víc ztratil času. Na to, aby se mohl učit a zlepšovat. Teď je na to nejvhodnější doba, po porodu se jeho tělo zotaví velice rychle a za tři roky nejpozději bude úplně v pořádku po všech stránkách. Bude moci zase plně vykonávat to, co doposud. Je to nejlepší jak pro něj, tak i pro vesnici, potažmo pro klan."
"Pro klan…?" zopakuju nechápavě.
"No jo. Nevšiml sis, jak jsou někteří členové klanu nervózní? I oni si myslí, že otec už zachází příliš daleko."
Naruto:
Položím se na postel na záda. Tak fajn, první společná noc. Tohle bude zajímavé. Teda, že že bych se těšil, ale ani se už tak moc nebojím. Tyhle knihy, co mi donesl Shiki, celý proces nepopisují jako tak bolestivý. Bude nepříjemný a asi se bude táhnout, ale nebude to nijak zlé, jen musím přestat trénovat. Na několik měsíců. No co, budu se učit teorii, nikdy mi moc nešla, tak se do toho můžu aspoň pořádně položit, když už nebudu mít co dělat.
A můžu tím víc času trávit se Shikim. Budu taky Hokageho poradce, pravá ruka Shikiho, jó, myslím, že to nebude tak zlé, vlastně vůbec. Hm, no, moje vyhlídky už aspoň nejsou tak černé. Teda, ne že bych se těšil, ale aspoň jsem se s tím trochu srovnal. A taky bych měl poděkovat Sasukemu. I on může za to, že je mi po psychické stránce prostě… líp. A se Sakurou a Ino musíme probrat svatbu. Ty dvě už plánujou i zasedací pořádek, dal jsem jim na starosti pozvánky na svatbu. Bude sranda, holky jsou fajn a těší se. Se Sakurou, Ino a Hinatou se zítra sejdem v cukrárně a budeme vybírat svatební dort a cukroví a všecko, co k tomu patří. Musím pozvat i Sasukeho, sice pochybuju, že by se chtěl přidat, ale kdoví, třeba bude mít dobrou náladu. Pak bychom měli vymyslet, kde se vlastně vezmeme. Asi v Uchiha čtvrti, že… hm, ale na druhou stranu, mají to tam hezké. Za hlavním sídlem je krásný parčík se spoustou květin, tam by to nebylo špatné.
No nic, proberu to se Sasukem, až se vrátí z tréninku.

Osud?!.:28.Díl.: Rukojmí?!

13. listopadu 2011 v 18:20 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
"Itachi?" položím mu ruku na rameno.
"Jenom jsem… čekal, než na to přijdeš." pousměje se a posadí se na lavičku, okolo níž mimoděčně procházíme. "Na rozdíl od otce jsem s touhle tvou otázkou počítal."
Zamračím se: "A otec počítal s čím?"
"Že beze slova vyplníš jeho rozkaz, vezmeš si Naruta a budeš s ním mít dítě." pokrčí rameny. "Nezdálo se ti divné, že to tobě se na bříšku vytvořilo znamení Osudu? To, že je to souzen Naruto? Tohle právo má jen nejstarší člen klanu. Je jedno, jestli kluk nebo holka."
Jsem z toho nějaký zmatený. Tak koho si teda měl vzít Itachi? Nebo o čem to mluví?
"Sasuke," osloví mě, asi se tvářím moc zamyšleně, ale já ho vnímám. "mně se na bříšku žádné znamení neobjevilo. Nebylo mi souzeno vést klan. Proto měli naši ještě jedno dítě, tebe. A když už měli radost, že je všechno relativně v pořádku, Kushině se místo holčičky, kterou předpokládali a dali by nám ji dobrovolně, narodil kluk, rovněž dědic klanu. A pak… nastaly tyhle spory. Trvaly celý váš život. Minato nenávidí tátu a táta Minata. Táta musel udělat několik ústupků, to je jedno v čem, a Minato to přijal, ale táta měl podmínku, pokud ustoupí, Minato nebude bránit vašemu sňatku. Myslíš, že by Minato dal našemu klanu Naruta dobrovolně? Jen tak, bez boje?" řečnická otázka dostává i jiného významu, i mně je jasné, že Minato do našeho vztahu ještě promluví. "A táta nikdy nechtěl přiznat, že hlavní větev klanu zklamala. Je suchá a já jsem upadlý list, táta nechtěl, aby se vědělo, že zplodil zmetka-"
"Takhle nemluv," přeruším ho zamračeně. " Není to tvoje chyba, přece za to nemůžeš!" připomenu mu.
"Já vím. I to je důvod napětí mezi námi oběma, co se téhle lži týče. Podle otce jsem hrdina, co ztratil plodnost, když bránil vesnici holýma rukama. Podle mě jsem jen další vymyšlená dokonalost otcova klanu. Nesouhlasím s touhle verzí vysvětlení své neplodnosti, ale jsem vázán mlčením, otec by mě vyloučil z klanu, kdybych to řekl. Označil by mě za zrádce a nechal možná i zabít."
"Tohohle by schopen nebyl," nesouhlasím, ale přesvědčen o tom nejsem. Nikdo z nás neumí v otci číst. Nevím, nakolik je jeho chlad hraný a nakolik je to jenom přetvářka a maska. Ledová dokonalost s ohnivou podstatou. Neuvěřitelný oxymóron.
"Myslíš?" zeptá se pochybovačně, cítím v tónu trochu hořkého výsměchu. "Sladká naivita."
"Spíš doufám," povzdechnu. "a Minato ví teda co?" vrátím se k původnímu tématu.
"To, že pokud Naruto nebude s nabídkou souhlasit, bude válka. Minato to nejen ví, on o tom informoval všechny své jednotky. Dělám pro obojí, nezapomeň." podotkne.
No jo, na to jsem zapomněl. Ale pak je tu ještě jedna otázka - é, tedy dvě: "Kde je tedy tvoje loajalita? A proč?"
Odfrkne si, tón hlasu hořkne, tuhle stránku Itachiho moc neznám. "Kdybys věděl jenom polovinu z toho, co vím já, styděl by ses, do jakého klanu to vlastně patříš."
Zmlkne a jeho tvář je rázem klidná a krotká jako vždycky, jen je nyní… chladnější, až apatický. "Neměl bych ti to říkat, ale vzhledem k tomu, že to ty budeš vést klan, a ne já, povím ti ještě něco. Dohody mezi klanem a vesnicí jsou velmi vratké a drží pohromadě jenom proto, že Minato umí vyjednávat. Celá situace se vyhrotila ve chvíli, kdy Naruto utekl z otcova domu při té večeři. Když jste byli pryč, Minato a táta se pohádali. Příšerně pohádali. Minato se zařekl, že syna v takovémhle psychickém stavu nebude nutit do něčeho, co si Uchiha klan usmyslel, že od dohody ustupuje a že může otec vyhlásit válku, ale ať nezapomene, kdo je v přesile a taky na to, že mou vlastní povinností je bránit vesnici, takže by se musel postavit proti synovi. Otec zasyčel něco v tom smyslu, že ačkoli ANBU, pořád jsem Uchiha, Minato byl přirozeně zděšen, že je otec ochoten mě obětovat a pak se ho zeptal, proč tedy chce Naruta, když klan stejně pobije v nesmyslné válce, otec řekl, že pokud zemřít, tak v boji, a Naruta by zabili jako prvního, ale to se do toho vložila Kushina, že pokud se dotkne jejího syna, nebude to nikdo jiný, než otec, kdo zemře, Minato ji musel uklidnit a řekl otci, že svatba bude za každou cenu. V té chvíli jste se ty i Naruto vrátili. A otec se tvářil nadmíru spokojeně, protože Minata i Kushinu dostal tam, kam chtěl. Minatovi nezbylo nic jiného, než odpřísáhnout, že Naruto jakoby prosbu, ačkoli je to přímý rozkaz, vyslyší a klanu vyjde vstříc, ale je to celé o vydírání. Tohle Minato ví. Ví, že nemá jinou možnost. Proto se otec tvářil tak spokojeně a dokonce se asi dvakrát usmál. Jenom proto, že zase dosáhl svého pomocí manipulace a vydírání a psychického teroru. Válku by Minato nikdy nepřipustil, natož takovou, kterou by vlastně způsobil on sám. A myslím, že něco málo naznačil i Narutovi, jinak by do toho přirozeně nešel." vysvětlí itachi.
Mluvil rychle, tiše a naléhavě a pořád kontroloval, zda je vzduch čistý, proto chvíli mlčím a probírám v hlavě všechno, co řekl. Kruci. Rozbolela mě hlava. Tohle je… šílené. Jak může být otec tak... tak… ne, ani mě nenapadá vhodné slovo. Otec je prostě… svině. Musím si to všechno promyslet.
Takže kdo je na tom vlastně nejhůř? Minato, který dělá něco, co nechce? Já, který jsem věřil tomu, kdo je podle všeho největší lhář a manipulátor? Itachi, který je na tom vlastně stejně jako Minato, rozpolcený mezi rodinou a vesnicí, navíc rovněž využíván a manipulován? Kushina a máma, které tomuhle vlastně musí přihlížet, aniž by měly právo na názor? Celá vesnice, která je teď vlastně rukojmí?
…Naruto, který o ničem nemůže mít ani tušení, protože všichni jednají za jeho zády? Když to tak uvážím, ten kluk je na tom zatraceně nejlíp! Myslí si, že ho otec zradil, ale on jediný může za to, že je mír a že všichni žijeme. Myslí si, že já ho chci využít a pak ho s nezájmem odhodím, ale tohle já prostě nedělám, nevezmu si na triko jeho psychiku už jenom proto, že Minato by mě zabil. Klan… ho bude nábožně uctívat, protože kromě Itachiho a otce o tomhle spiknutí nemá nikdo ani tušení, jak jsem pochopil z Itachiho chování. A stane se hokagem, to je jisté už teď.
To nejhorší v jeho životě je… těhotenství a následný porod. Nic jiného. To je všechno, co se po něm chce. …A všechno, co je s tím spojené, že.
Ale jinak… se po něm nic jiného a světoborného nechce, nechápu, proč ze sebe dělá takovou chudinku, když doopravdy nic vážného nehrozí. To Itachi a Minato mají starostí nad hlavu. Udržet tohle v tajnosti, vesnici v chodu, jednotky v připravené k okamžitému boji, utajit tohle napětí před jednak zemí Ohně a jednak před nepřáteli i spojenci vesnice, tohle… oh, sakra. Smekám před nimi svůj imaginární klobouk.
"Sasuke?" vytrhne mě ze zamyšlení. "Co je?"
"Hm, nenapadlo mě, že být velitelem ANBU jednotek je tak… složité." zamumlám.
"Vím toho až moc, pravděpodobně proto, že jako velitel ANBU musím vědět všechno, co se ve vesnici šustne, o čemž mě informují oba. Z jedné strany otec, z druhé Minato."
"Tak za koho by ses postavil, kdyby opravdu došlo k válce?" nedá mi zvědavost.
"A ty se ještě ptáš?" odfrkne si posměšně a mně je to hned jasné.
"Jak moc klan nenávidíš?" zeptám se trochu nadneseně, čekám další úsměšek, ale Itachi zavrtí hlavou.
"Ne, není to tak, že nenávidím klan." krátce se mi podívá do očí. "Nenávidím pouze otce."

Život s bolestí dávného prokletí - 3.díl

13. listopadu 2011 v 0:08 | Jituí |  Život s bolestí dávného prokletí
Z pohledu Sasukeho:
Položil jsem Naruta na pohovku v obýváku a sedl si do křesla. Můj bratr seděl naproti mně v druhém křesle. Chtěl něco říct, ale to už se Naruto začal probírat. Otevřel oči a zmateně se rozhlížel, pak vyskočil a postavil se do obrané pozice.
"Neboj se to jsem já Sasuke pamatuješ si mě? Odpoledne jsme šli spolu do kabinetu mého bratra" snažil jsem se ho uklidnit. Moc to, ale nepomáhalo. Udělal jsem dva kroky v před to jsem, ale dělat neměl jeho obraný postoj se změnil na bojový a špičáky se mu prodloužily. Slyšel jsem za sebou hluk a tak jsem se otočil. Zkameněl jsem z toho co jsem viděl. Itachi se klaněl. On, který se nepoklonil nikdy v životě ani otci který byl vůdce našeho klanu. Otočil jsem se zpět na Naruta a viděl jsem jak Itachimu sklonil hlavu v úkloně. Pak se otočil na mě. Slyšel jsem jak se můj bratr zvedá.
"Sasuke" ozvalo se mi v hlavě "pokloň se."
"Proč?" zeptal jsem se nahlas.
"Podívej se mu na zuby" nabádal mě dál v mysli. Udělal jsem oč mě žádal.podíval jsem se mu na zuby a ztuhnul jsem. Jeho zuby byly delší než ty naše. V duchu jsem si povzdychnul a mírně se poklonil. Kývl na mě jako předtím na Itachiho a uvolnil svůj postoj avšak stále zůstával ostražitý.
"Říkal jsi, že jsi někdo z mé minulosti. Proto se tě chci zeptat na to kdo jsi" musel jsem se zeptat. Musel jsem vědět proč o něm ni nevím.
"Uzumaki Namikaze Naruto" jeho jméno donutilo Itachiho zalapat po neexistujícím dechu.
Namikaze, Namikaze… to jméno mi něco říkalo. Vytřeštil jsem oči. Otec mluvil o vyvraždění klanu Namikaze, na poradě klanu, když jsem jí tajně poslouchal. Přežil jen malý pětiletý chlapec, kterého nikdo nepovažoval za nebezpečí.
"Klan Namikaze vyvraždily…přežil jen malý chlapec-"
"Malý chlapec který nemohl být nebezpečný. Jaká to ironie, že ten chlapec kterému vyvraždily klan se pomstil a vyvraždil klan těch kteří mu zabili rodinu a nechal naživu pouze dvě děti které za nic nemohli." Nechápal jsem co se snažil říct, když v tom jsem to pochopil. To on. To on vyvraždil můj klan. Špičáky se mi vzteky prodloužily. Mé oči zčervenali a zbily v nich jen tři tečky. Právě se projevila má klanová schopnost. Sharingan. Speciální schopnost mého klanu. Existuje něco podobného naší schopnosti. Byakugan. Speciální schopnost klanu Hyuuga.
"Ty! To ty jsi vyvraždil můj klan! Za to zaplatíš!" zakřičel jsem a neuvědomoval si pár věcí. Zaprvé, že je to upír nejvyšší třídy, už jen to mi znemožňovalo ho porazit. Zadruhé, že je Namikaze. Ti byli vždy vyšší třídy než mi a navíc jejich speciální schopnost. Hiraishin. Schopnost přemístění rychlostí zvuku. Rozeběhl jsem se směrem k němu. Chtěl jsem ho kopnout, dát mu pěstí nebo něco ale on vždycky uhnul. Po chvíli jsem se uklidni protožě jsem si uvědomil, že nad ním prostě nevyhraju a otočil jsem se na Itachiho. Stál v klidu se smutkem v očích.
"Proč?" zakřičel jsem.
"Proč?" šeptnul jsem a otočil se na Naruta.
"Proč tvůj klan vyvraždil můj?" odpověděl otázkou.
"To není pravda" otočil jsem se na bratra. Zvednul ke mně oči a byla v nich vidět pravda. Náš klan vyvraždil klan Namikaze.
"Má pravdu Sasuke. Opravdu náš klan vyvraždil jeho. Naši měli převahu. Vyvraždily všechny a až pak si všimli klučiny který to vše pozoroval se strachem v očích. Nechali ho žit, nebyl pro ně nebezpečný. O dva roky vyvraždil náš klan jako odplatu" říkal Itachi hlasem zastřeným studem a bolestí.
"Jak to všechno víš."
"Vyprávěl mi o tom otec." Otočil jsem se na Naruta.
"Omlouvám se" zamumlal jsem.
"V pořádku. I upír se může zmýlit" usmál se. Kývl jsem a složil hlavu do dlaní. Přemýšlel jsem a najednou mě to napadlo. Zvedl s úsměvem jsem hlavu a poslal bratrovi můj plán. Chvíli nad tím přemýšlel a pak s úsměve kývl.
"Hej ty Naruto začal jsem "máš s kým bydlet? Pokud ne mohl by ses nastěhovat k nám" zeptal jsem se ho stále s úsměvem. Díval se na mě a Itachiho překvapeným pohledem.
"Já….Když to tobě a Itachimu nebude vadit" odpověděl Naruto.
"V tom případě. Kdy si doneseš věci?" zeptal se Itachi.
"Zítra?"
"Fajn. Tak sasuke jdi Narutovi ukázat pokoj." S tím se zvedl a odešel do pracovny.

11.Shledání otce a syna

6. listopadu 2011 v 14:11 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Začínal krásný letní den. Slunce právě vycházelo a jeho první paprsky dopadaly na stále spící Konohu. Sluneční paprsky začaly lechtat ty spáče, kteří své spaní měli velmi lehké a začalo je nemilosrdně budit ze snění.
Ve čtvrti Namikaze, ve své ložnici byl také jeden takový. Naruto byl roztažený přes celou postel a hlava mu visela přes okraj. Jeho však na rozdíl od ostatních nebudilo slunce, před kterým si preventivně zatáhl závěsy, které vrhaly příjemní stín. Jeho budíčkem byl všudy přítomný démon Kyuubi, kterého nebavilo čekat až se zbudí sám nebo mu zazvoní nařízený budík. On sám ve své zmenšené verzi spal u jeho nohou, ale když ho Naruto třikrát skopl dolů, už prostě znovu neusnul. A přestože už byl s Narutem za dobře, jeho povaha a myšlení démona se neztratilo. Sice už nebyl tak zlý, jako za starých časů, ale přesto v něm byla teď touha se pomstít za tu nedospanou noc.
Kyuubi ho ještě chvíli pozoroval, ale pak to dlouho nevydržel a vší silou stáhl deku na které Naruto spal. Ten se s velkou ránou zřítil přímo na hlavu a začal se rozespale rozhlížet kolem. Konečně se posadil a pořádně se rozhlédl kolem, jeho zrak padl na šklebícího se Kyuubiho, který mu seděl ve své malé verzi u nohou. V tu chvíli mu došlo, co dělá na zemi.
"Kyuubi!" procedil skrz zatnuté zuby a hodil po něm pohled "Co to jako má znamenat?" jeho pohled vůbec nebyl přátelský. Kyuubi se však jen ušklíbl a prohlásil.
"No, co na mě tak koukáš? Spadl jsi sám, já tě šel právě vzbudit, když jsi mi spadl k nohám." Lhal Kyuubi jako když tiskne. Naruto na něj sice ještě chvíli pouštěl hrůzu, pak ale pokrčil rameny, jeho tvář se vyjasnila a on se začal zvedat. Kyuubi se mezitím ztratil do jiného pokoje.
Naruto po menší rozcvičce vydal do koupelny na ranní hygienu. Cestou přemýšlel o včerejším zápase. Bylo to zvláštní, byl z něj jounin. Další krok k tomu, aby se splnil jeho sen. Sen stát se hokagem. Když se konečně vypotácel z koupelny, v jeho mysli vířily vzpomínky, jako právě narození motýli. Pak se mu vybavila ta krásná chvíle se Sakurou. Ona to nebyla vlastně chvíle. Seděli na hlavě čtvrtého skoro do půlnoci a pozorovali hvězdy. Sakura mu však nakonec usnula na rameni a on ji odnesl domů v náručí. Jak byla krásná, připadala mu jak porcelánová panenka, taková křehká. Když jí ukládal do postele, vypadala tak nádherně a kouzelně. Neodolal a lehce ji políbil na rty. Pak se z místnosti vytratil v podobě malých vodních kapiček.
Při té vzpomínce se mu opět ukázal usměv.
Stále myslíc na tu šťastnou chvíli, se vydal do kuchyně na snídani.
Jeho šťastné nálady si všiml i Kyuubi. Vyskočil na židli blízko Naruta a zadíval se mu upřeně do očí. Naruto měl právě plnou pusu ramenu, který si udělal, přesto si jeho pohledu všiml a musel spolknout obrovské množství nudlí ve své puse.
"Děje se něco Kyuubi?" ptal se a znovu si strkal do úst ohromné sousto.
"No je docela brzo a ty se tváříš docela šťastně, což je u tebe po takovém probuzení dost nezvyklé. Co se včasně včera událo a můžeš k tomu přidat i to kde si včera byl tak dlouho." Prohlásil Kyuubi a zvědavě si ho prohlížel. Nutno dodat že celý den, co byl Naruto na cvičišti, spal ve své bývalé kleci. Avšak když šli s Kakashim oslavit jeho výhry, vyskočil, že jde domů. Když se Naruto vrátil kolem půlnoci, našel ho spát v klubíčku na své posteli. Musel se usmát, spolkl další sousto a odpověděl.
"Nemusíš vědět všechno, ale teď už pojď dáme si malý trénink tady na cvičišti." Prohlásil jakoby mimochodem a sledoval jek se Kyuubi bude tvářit. Sám mezitím dojedl ramen. Kyuubi byl ještě chvíli dost mimo pak si ale uvědomil Narutova slova a vyštěkl.
"Nejsi nemocný? Včera jsi porazil čtyři jouniny a Kage, to nebyl trénink?" ptal se a v hlase mu přeskakoval údiv s rozčílením.
"Ne, proč? A pojď už, chci se ještě potom stavit u Tsunade. Jo kolik je to vlastně hodin?" zeptal se, když už byl u dveří. Kyuubi, který šel za ním, mu podal velmi přesnou odpověď.
"Je šest hodin a patnáct minut." řekl a s povzdechem dodal: "v kolik chceš jít za hokage? Nemůžeme tam jít moc brzo pak je celý den nevrlá." Prohlásil a Naruto se zamyslel. Měl pravdu, pokud by jí vzbudili, ničemu to nepomůže a pak bude ještě celý den nevrlá. Rozhodl se pro jiné řešení.
Budou trénovat do devíti a pak teprve za ní půjdou. Otočil se, aby to řekl Kyuubimu, ale toho už neviděl. Místo toho se octl v místnosti, kde kdysi byl zavřený za zlatou klecí Kyuubi. Nechápavě se rozhlížel, nic nedávalo smysl. V hlavě se mu míhaly otázky typu. "Co se to tu děje?" nebo "Proč tu jsem?" Zlatá klec, která mírně zářila, dávala tomuto místu zvláštní děsivou atmosféru. Čím déle tam stál, tím víc mu přišlo, že se brána začíná víc a víc třpytit a vydával oslepující světlo. Jeho zrak padl na strženou pečeť. Jaké bylo jeho překvapení, když se vedle ní objevil miniaturní Kyuubi a také se zmateně rozhlížel. Jeho zrak padl nejdřív na bránu pak na Naruta. Váhavým krokem se vydal k němu.
"Naruto co se tu děje? Mluvil jsi a pak jsi omdlel, než jsem k tobě stačil dojít, ocitl jsem se tady. Co se to tu děje?" ptal se a stále sledoval zářící bránu. Než mu však Naruto stačil odpovědět, celou místnost naplnilo zářivé světlo z brány, které chvíli přetrvávalo. Naruto si stačil jen zakrýt oči, aby neoslepl, když však ucítil něčí ruku na svém rameni, otevřel je. Místnost byla stále zaplněná jasným světlem, ale už ho nebylo tolik. Párkrát zamrkal, aby si jeho oči přivykly, pak se teprve podíval na osobu před sebou. Ve chvíli, kdy zaostřil a naplno spatřil osobu před sebou, všechny jeho myšlenky zmizely a v jeho srdci vybouchla spousta emocí najednou. Jediné slovo, které se mu vydralo z úst, bylo velmi tiché. Možná v něm bylo i trochu strachu, že se po vyslovení daná osoba rozpustí. To slovo bylo:
"Tati…" Narutovy rty se chvěly při tom vyslovení, jeho oči se vpíjely do těch samých. Usměv jeho otce mu dodával klidu. V tu chvíli se mu vrhl do náruče jako by se bál, že mu zase zmizí, než mu stačí cokoliv říct. Nezmizel, jemně přivinul svého syna do náruče a pořádně objal. Byl tak rád že ho má v náručí, když se od něj po chvíli Naruto odtáhl, viděl v jeho očích jiskřičky štěstí. Znovu se usmál a promluvil.
"Naruto jsem tak rád, že tě můžu vidět." řekl to tiše, přesto mu bylo rozumět. Naruto který se při těch slovech ještě víc rozzářil, mu odpověděl.
"Co se to tu děje tati?" Ptal se a postavil se před otce. Ten se na něj podíval a pak mu padl pohled na Kyuubiho který mu vyšplhal na záda a sedl si mu na rameno. Věnoval jeden usměv také jemu a začal.
"Jak vidím, stali se z vás přátelé. Jsem za to rád, protože úkol, který vám přináším, by jste jako jednotlivci nezvládli. Své síly musíte na toto zlo spojit, aby se plán zdařil." odmlčel se a prohlédl jsi svého syna a démona na jeho rameni. Před dvaceti lety si tak přál, aby se to stalo skutečností. Z jedné věštby věděl, že pokud se jeho syn nespojí s démonem ve svém nitru a nestanou se přáteli nebo aspoň spolubojovníky, svět ovládne temnota a vše živé na něm zanikne. Jak byl rád, že se jeho syn přátelil s králem démonů, kterého do něj musel zapečetit. Jak mu bylo líto, že s ním nebyl, když to neměl zrovna nejlepší. Chvíli bloumal v myšlenkách, ale pak začal znovu povídat.
"Kdysi dávno bylo předpovězeno, že se zrodí dítě, do kterého bude zapečetěn král démonů. To dítě bude mít zvláštní moc a démona v sobě porazí. Nebude s ním však moc žít, protože démonova zloba by ho proměnila v ještě strašnějšího démona. Bude jen na něm, jaké bude mít srdce, jestli temné, stane se démonem, jestli čisté, bude s démonem žít a zabrání zničení světa. To dítě jsi ty Naruto, vše, co bylo předpovězeno, se stalo a já jsem ti dnes přišel říct, že den kdy se tvůj nepřítel objeví, brzy nastane.
Když jsi byl na výcviku v žabí vesnici, vědma ti řekla, že poznáš den, kdy se tvůj nepřítel ukáže. Ten den nastane za příštího úplňku. U boha smrti jsem si vyprosil, abych tě směl vidět a tu zprávu ti předat. Ale můj čas se krátí, budeme na tebe s maminkou dávat pozor. A nezapomeň Naruto, oba v tebe věříme, osud všech, leží ve tvých rukách. Měj se dobře synu a v den všeho dávej pozor na směr větru." Než stačil Naruto něco odpovědět, znovu je oslepilo ono zářivé světlo a celá místnost zmizela.
V dalším okamžiku se Naruto probral na podlaze v předsíni, kam stačil dojít, než se octl u otce. Vedle něho se objevil Kyuubi a zkoumavě se na něj díval. Naruto se těžce zvedl a rozhlédl se kolem. Trochu ho mrzelo, že se nemohl otce zeptat na víc věcí, ale zase byl šťastný, že ho vůbec viděl. Jeho pohled padl na Kyuubiho a položil mu první otázku, která ho napadla.
"My jsme byly předpovězeni? A to i tahle situace? A pochopil jsi tu poslední větu otce?" jedna otázka za druhou, se sypala z jeho úst, Kyuubi jsi jen povzdechl a odpověděl.
"Pojď si sednout do kuchyně, tam se o tom pobavíme." Pomalu se otočil a počkal, až se Naruto zvedne úplně a vyskočil mu na rameno.
V kuchyni letmo koukl na hodiny a zjistil, že je už po osmé hodině. Za hodinu měl jít za Tsunade, přesto se posadil a nechal si od Kyuubiho všechno vysvětlit.
"Naruto, všechno co řekl tvůj otec je pravda a tu poslední větu jsem ani já nepochopil, ale pokud jsem správně chápal jeho slova, o příštím úplňku zaútočí Madara se svou armádou a to je to varování, jak pravila žabí vědma. Myslím si, že bys měl jít za Tsunade, vše ji říct a požádat ji, aby ses mohl na týden vzdálit z vesnice. Pak se co nejrychleji vrátit sem a okamžitě vyrazit musíme dokončit "To" jutsu vzpomínáš?" prohlásil Kyuubi a seskočil. Naruto kývl, že rozumí a vydal se za hokage.
Běžel celou cestu, proto se před dveřmi zastavil a pomalu se vydýchal, pak teprve zaklepal. Chvíli počkal, ale nikdo mu neodpověděl zaklepal znovu a zase se nedočkal odpovědi, proto otevřel dveře. Vůbec ho nepřekvapil pohled na Tsunade, nataženou na stole se skleničkou saké v ruce. Kdyby měl čas, vychutnal by si ji, ale on dost pospíchal, proto s ní jenom zatřásl. Několik minut to sice trvalo než se mu to podařilo, ale přece jenom si nedal okružný let jako vždycky když jí budil. Hokage se rozespale rozhlížela kolem, když její zrak spočinul na Narutovi napřímila se v křesla a prohlédla si ho.
"Děje se něco že jsi mě zbudil takhle, normálně mi vždy něco vyvedeš, ale je to příjemná změna." Prohlásila a dál se na něj pronikavě koukala.
"Nesu špatné správy o příštím úplňku se dostaví můj soupeř a pokud dobře počítám, je to ode dneška za sedmnáct dní." Prohlásil Naruto a čekal její reakci. A jak čekal, okamžitě upoutal její pozornost.
"Naruto tím chceš říct, že se tu Madara objeví za sedmnáct dní?" prohlásila a nevěřícně na něj koukla, jestli to není nějaký žert. Naruto však jen kývl a ještě vyslovil prosbu.
"Tsunade-sama ještě bych na vás měl prosbu. Potřebuji týdenní propustku z vesnice, musím si nacvičit svoje nejlepší jutsu, ale je dost nebezpečné a nechtěl bych, aby se něco stalo vesnici." Tsunade na něj chvíli koukala, ale pak svolila, než stačila něco namítnout zmizel ve víru kapiček. Jen si povzdechla a nechala si zavolat všechny ANBU a začala rozdávat rozkazy. Mezi tím se Naruto přenesl domů, zabalil všechny potřebné věci, Kyuubi mu sedl na rameno a vydal se k bráně. Cestou potkal ještě Sakuru. Která se nadmíru divila, kam jde.
"Naruto kam jdeš?" křičela na něj přes celou ulici a snažil se ho dohonit.
"Sakura-chan, odcházím na týden, musím vymyslet nové a účinné jutsu a nechci, aby byla vesnice nebo hůř vy, ohroženi. Měla by si se připravit, bude zanedlouho tvrdý boj a nechtěl bych o tebe nebo někoho jiného přijít." Řekl, naklonil se k ní a políbil ji. Bylo mu jedno, co se stane, prostě to udělal. Než se Sakura vzpamatovala, zmizel. Bylo jí líto, že to udělal, chtěla mu říct, že i ona k němu něco cítí, ale nedal jí jinou možnost, než si to nechat zatím uzamčené v srdci než se opět uvidí. Smutně se otočila a šla domů.
Naruto právě mizel v nedalekém lese.

10.Boj o titul 2

6. listopadu 2011 v 14:10 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Naruto chvíli nehnutě stál, pak zvedl hlavu a zadíval se na své protivníky. V očích se mu blýskal Nukagan. Všichni tři na něj koukali a čekali, co se bude dít. Narutovi spuštěné ruce se zachvěly. Pak vystřelily do výšky prsou a udělaly známou pečeť. Všichni si v tu chvíli řekli, co jiného mohli čekat, ale Naruto nezůstal u jedné pečetě. Sice je pravda že první byla stejná jako na Kage bunshin, ale to bylo tak vše co bylo stejné. V rychlém sletu složil pečeť tygra, hada, koně a psa. Zakřičel Hidden jutsu: senjaku chakra shushi! (Tajemná technika: Vdechnutí života chakrovým podstatám. pomohl mi s ní Jobek je užasná že ? )
Rozpažil a dlaně zvedl tak, jakoby se opíral o neviditelnou stěnu. Z jeho těla vystřelily dva jazyky chakry a začaly se na dvou místech současně formovat. Pak zmizely, ale Naruto se nepřestal soustředit a dál stál s rozpaženýma rukama. Pak se stalo to, co nikdo nečekal. U jeho levé ruky se začala tvořit vodní kulička a stále se zvětšovala. To samé se dělo i na druhé straně, ale objevil se plamínek.
Protivníci si stoupli do bojového postavení věříc, že je to konec a Naruto s tím už nebude nic dělat.
Jenže on nekončil, byl teprve na začátku. Oba úkazy se začaly viditelně rychle zvětšovat a nabývaly tvar postavy se stejně rozpaženýma rukama, jako měl Naruto. Během chvíle se dostaly do stádia, kde se dotkly napřaženému dlaněmi Naruta. V ten okamžik začal Naruto opět uvolňovat chakru, která začala obě postavy obalovat od jejich nohou. Když konečně chakra zahalila obě od hlavy až k patě, náhle zmizela.
A našim hrdinům se naskytl velmi zajímavý pohled. Stál tam Naruto, ale třikrát ve svém podání. Všichni tři měli zavřené oči, sklopené hlavy a stáli úplně nehnutě. První, kdo se vzpamatovala, byla Tsunade.
"Naruto, co to prosím tě bylo, to jsi nemohl prostě udělat stínový klon? To u toho musíš dělat takové pozdvižení?" ptala se a vypadalo, že od této ukázky čekala víc ve výsledku. Dostalo se jí velmi zvláštní odpovědi. A to hned trojhlasně.
"Tsunade-bachan myslíš si, že bych to dělal jenom tak a neměl k tomu důvod?" promluvili všichni na ráz, ale stále drželi oči zavřené a hlavy klopené.
"Tak nám prozraď, v čem jsou tyhle klony jiné Naruto." Vložil se do toho Kakashi.
"Ale jistě Kakashi-sensei. Každý z nás je jiný, ale přesto jsme stejní." Promluvil Naruto po pravé straně, zvedl hlavu a otevřel oči. Všem se naskytl neuvěřitelný pohled. Jeho oči byly temně rudé jako ten nejtmavší oheň a stříbrný Nukagan tomu dodával zvláštní nádech.
"Copak, snad jste se nelekli mého nového jutsu?" promluvil Naruto uprostřed a také zvedl hlavu a otevřel oči. Jeho byly, na rozdíl od toho vedlejšího, světle šedé až se v nich stříbrná spirála mírně ztrácela. Kakashi zalapal po dechu, tohle nečekal a už vůbec si nedovedl představit, co měl Naruto za lubem.
"Naruto, co to je za jutsu?" ptal se a nepřestával sledovat posledního se sklopenou hlavou, který ještě svá kukadla neukázal.
"No to, vám nejspíš povím já, Sensei." Promluvil poslední Naruto v řadě a zvedl hlavu. Všichni dychtivě sledovali, jak zvedá víčka a ukazuje světu své oči. Jeho oči byly tmavě modré a stříbrný Nukagan se v nich náležitě vyjímal.
"Tohle je temná technika - vdechnutí života chakrovým podstatám, je to technika kterou může používat jen uživatel Nukaganu. A jen já tuto techniku ovládám, ale teď už konec řečí, dáme se do boje." Křikl ten poslední a jeho dva dvojníci jen kývli.
Rozdělili se následovně: Ohnivá podstata- Neji, Vodní podstata- Kakashi a na Tsunade zbyl Vítr. Takto rozděleni se dali do boje.
Tsunade a Větrná podstata.
"Naruto prozraď mi, co má tohle obživení chakrových podstav za háček nebo, jak vlastně funguje." Ptala se Tsunade hledíc na Naruta s šedýma očima.
"Jak bych to jenom vysvětlil Tsunade. Aha už vím… tohle jutsu se skládá ze základních prvků podstaty chakry a já, jelikož ovládám elementy tři, můžu vdechnout život dvou mým vybraným podstatám. Jsme stejní, až na oči. Ty máme podle daného elementu jiné. Já jsem si ponechal větrnou podstatu a jim jsem dal zbývající.
Technika má však jeden velký háček. Po vyčerpání jakékoliv podstaty, při prvním zásahu mizí a vrací se do mě. Což by nebylo tak hrozné, kdyby to na pár vteřin než se do mě zase vrátí, neochromilo ty zbývající a i mě samotného. Jinak je to vcelku nejlepší technika jakou mám."
Tsunade byla ohromená, takovou odpověď nečekala, ale na jazyku jí pálila ještě jedna otázka a bylo to na ní vidět.
"Naruto a kde jsi takhle silnou techniku vzal, kdyby se dostala nepříteli do rukou tak by…" nedořekla Naruto jí netrpělivě skočil do řeči.
"Nic by se nestalo. Mohl by mít všechny podklady a vše vysvětlené mohl by to být dokonce Uchiha se Sharinganem a nic by nezmohl. Tato technika se dědí v našem klanu od nepaměti a je nejsilnější ze všech. A jak už jsem říkal, může jí používat jen dědic Nukaganu a i to je velmi vzácně. Když jsem četl klanovou kroniku, dočetl jsem se jenom o třech mužích, co ji používali a i oni měli jen dvě podstaty. A až u mě se objevila ta třetí. Jelikož mám Kyuubiho, mám v sobě oheň, díky otci jsem zdědil větrnou podstatu a tím se stalo, že ač jsem shinobi ovládám tyto dva živly dokonale jako by byli oba hlavními. No a vodu ve mně probudila katana osudu, kterou jsem získal při složení zkoušky na vůdce. Tudíž vládnu třemi elementy tak dokonale, jako by byly hlavními a jedinými." Vysvětloval a sundal si ze zad katanu světla, kterou zdědil po otci a zadíval se na Tsunade.
"Tak začneme ne?" pousmála se na něj a stoupla si do bojového postavení.
Podstata ohně a Neji
"Nebudeme tu jen klábosit a začneme bojovat ne, Neji?" ptal se Naruto a začal z chakry vytvářet ve své ruce katanu. Jeho chakra byla rudá, taková jakou měl Kyuubi a přece nebyla stejná. Neji se postavil do bojového postavení a vyčkával.
Naruto se jen pousmál a vyrazil takovou rychlostí, že kdyby neměl Neji aktivovaný Byakugan nespíš by ho ani neviděl.
Naruto zaútočil katanou, Neji však tento útok odrazil svým Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví). Počkal si až Naruto dopadne na zem a zaútočil kunai. Těm se ovšem Naruto vyhnul bez škrábnutí a na oplátku mu je poslal zpátky i s pár svými. Neji znovu použil Hakkeshou Kaiten a všechny je odrazil. Naruto zrušil katanu, složil velmi rychle nějaké pečetě a vykřikl Katon: Endan (ohnivá bomba), na češ se na Nejiho řítila koule ohně. Jen taktak stačil uskočit ohromnému žáru, co se však neubránilo, byly konečky jeho vlasů, které se mírně chytly. Tím se Neji moc rozzlobil a začal po Narutovi házet vše, co mu přišlo pod ruku. A smích vycházející z Narutových úst mu dodával zuřivosti.
Jenže to, že bude Neji takhle náchylný na vlasy, vědělo jen málo lidí a bohužel pro Nejiho byl Naruto jeden z nich. A tudíž se není čemu divit, že jeho minulý útok neměl ublížit na těle, ale na duši. A spálené vlasy byly součástí plánu.
Neji byl tak nepříčetný, že si nevšiml klonu za jeho zády a dál útočil na Naruta, kterého měl před sebou. Naruto se jen usmál a v ten okamžik už byl Neji svázaný provazem a klečel na něm Naruto s hrdým úsměvem.
"Uznej, že jsi poražen a já slezu." Zazubil se na něj a čekal jeho odpověď. Neji jen hodil hlavou na stranu a kývl. Naruto z něj slezl zrušil provazy které ho poutaly a pomohl mu na nohy.
Neji se vydal po svých ke Kibovi a Leemu na kraji palouku.
Mezitím se Naruto s ohnivou podstatou připojil k větrné.
Vodní podstata a Kakashi
" Aaa, koukám, že ohnivá podstatu už skončila a přidala se k větru, co kdybychom už taky začali, co, Kakashi-sensei?" ptal se Naruto a v modrých očích se mu zablýskal Nukagan
"Podle toho, co jsem slyšel, ty můžeš používat vodní podstatu, že? To se náramně hodí k mému blesku. Špatně sis vybral, teď tě porazím. S těmi slovy se mu protočil Sharingan. Naruto se jen usmál a stoupl si do bojové pozice.
Kakashi složil pár pečetí a z ruky mu vytryskla koule kmitajících blesku. Kakashi jí zvedl a utíkal na Naruta, ten se tomu vyhnul a na oplátku hodil pár kunaiu. Kakashi se jim vyhnul, a stačil si všimnout, že s kunai zároveň v jejich stínu letěly i jehly, které na poslední chvíli chtěl odrazit. Jenže jehly zmizely a během pár vteřin pocítil v rukou a nohou ostrou bolet. Bolestivě sykl a přemýšlel, jak je mohl nevidět s aktivovaným Sharinganem, vždyť je odrazil nebo ne? V tom se ozval Naruto.
"Kakashi-sensei, nejspíš přemýšlíte, jak se mi ty jehly povedlo skrýt, že?" ptal se Naruto a na tváři mu hrál usměv.
"No, jak Naruto, já to nechápu."přiznal Kakashi a zadíval se na Naruta.
"Když letěly ty kunaie, nevšiml jste si, že jsem skoro v polovině jejich dráhy postavil vodní zrcadlo. Vodu průsvitnou tak, že není poznat, že tam je, ale přesto když se na protější straně něco objeví, ukáže to jako zrcadlo. Vy jste je sice viděl, ale jenom blížící se odraz v zrcadle. Za vámi je jeden můj klon, který je hodil a vy jste se tak soustředil na odstranění těch před sebou, že i Sharingan se na ně upnul."
"Ale to stále nevysvětluje, proč jsem neviděl to zrcadlo ne?" ptal se a vytahoval jehly z ran.
"Neviděl jste je protože je to jedna technika Nukaganu a tudíž ji ani vy nemůžete okopírovat." Podal vysvětlení stále nechápajícímu Kakashimu. Kakashi to už chápal velmi dobře, jeho bývalý žák, předčil všechna jeho očekávání. Už to opravdu nebyl ten malý, uřvaný floutek. Už to byl velice silný ninja, který se vypracoval až na vrchol a má neuvěřitelné možnosti.
"Vyrostl a zesílil, nová generace převzala štafetu a myslím, že se zrodil i nový sannin." Pomyslel si a musel se usmát. Naruto překvapeně zamrkal, nečekal, že se sensei bude reagovat takhle. Pak mu, ale usměv opětoval.
"Na co jste myslel Kakashi-sensei?" ptal se a zkoumavě si ho pohlížel.
"Ale, nad ničím, jen mě tak něco napadlo. Měli bychom se dát do toho, ne?" podíval se svého dospělého žáka a do větru potichu zašeptal.
"Byl byste na něj velmi hrdý, sensei, vy i vaše žena." Lehký vánek jim pocuchal vlasy, pak oba na ráz vyrazili. Naruto s katanou osudu ve svých rukách a Kakashi s dvěma kunai. Jako dvě šmouhy do sebe ve vzduchu narazili a cinkot lámajícího se kovu prozradil, že Kakashiho kunai nevydržel.
Stáli na zemi a začal boj v taijutsu. Jako dvě míhající šmouhy vyměňovaly si údery ve stále rychlejším tempu. Náhle bez jakéhokoliv upozornění ozvala se obrovská rána doprovázená velkým oblakem kouře, který se pomalu rozplýval a ukazoval ohromné zvíře. Čím víc se oblak ztrácel, tím se z něj vynořovala obrovská červená liška s modrým pruhem, lemujícím její hřbet. Oblak se ztratil úplně a konečně bylo vidět, co se tam stalo.
Liška měla na hlavě stojícího Naruta a pod tlapou přišpendleného Kakashiho.
"Vzdáte se Kakashi-sensei?" ptal se Naruto a vítězně se šklebil.
"Ano, vyhrál jsi, máš výborné schopnosti Naruto, bude z tebe skvělý Jounin." Usmál se na něj a po puštění se vydal ke zbývajícím poraženým.
Větrná a Ohnivá podstata a Tsunade
Všude v okolí byly obrovité díry v zemi, jak se Tsunade snažila rychle se pohybující Naruty chytit a zasadit jim ránu. Naruto s větrnou podstatou byl už pěkně vyčerpán, to on mohl za to, že se kage většinou netrefila. Odkláněl rány pomocí větru. Zhluboka dýchal, už měl svou zásobu chakry skoro vyčerpanou, ale Hokage na tom nebyla o moc lépe. I ona spotřebovala téměř všechnu.
Během boje se k větrné podstatě přidala ohnivá a tak metali jedno ohnivé jutsu za druhým. Naruto který už mlel z posledního, se rozhodl k drastickému kroku. Poslal na Tsunade spoustu stínových klonu a sloučil se s ohnivou podstatou. Jeho oči nabyly světlejší odstín červené a těch pár vteřin stačilo k tomu, aby se obě podstaty sloučily. Teď už měl chakry zase dost. Znovu začal boj. Tentokrát však neutočil v Taijutsu, ale šel rovnou na Ninjutsu.
Poslal na Tsunade pořádnou dávku toho nejtěžšího větru, který v okolí našel. Pak se ozvala ohromná rána a ze strany, kde bojovala vodní podstata, se z ohromného oblaku vynořila liška a přemožený Kakashi ležel pod jednou její tlapou. Naruto se musel usmát, teď už zbývala jen káge. Brzy viděli, že se i Kakashi odebral mezi poražené a k Narutovi se přidala i poslední podstata.
Naruto na vodní podstatu kývl a ta se změnila v kapku vody a zmizela. On zavřel oči, a když je znovu otevřel, byly to zase ty blankytné studánky se stříbrným Nukaganem.
"Tsunade-baachan už bysme to měli ukončit, čeká se jen na nás." Pomluvil Naruto který teď vypadal, že celou dobu někde seděl a odpočíval. Opak byl však pravdou. Zbývalo mu jen pramálo chakry a nechtěl budit Kyuubiho. Znovu se zadíval na Tsunade. Nechtěl jí ublížit, proto se rozhodl pro skvělé řešení. Složil pečetě a vykřikl Fuutun: Schus neem ( větrné spoutání )
Tsunade náhle zmrzal v pohybu, který právě vykonával. Chtěla se na Naruta rozeběhnou, ale už to nestihla. Stála tam v půlce kroku a čekala, co se bude dít.
"Tsunade-sama vzdáte se dobrovolně nebo vás musím přivést do bezvědomí?" ptal se Naruto a držel pečeť tygra.
"Myslím, že už bude lepší, když se vzdám a povýším tě na Jonina." Prohlásila a Naruto jí pustil. Popošel k ní a zeptal se.
"Půjdeme k ostatním nebo je mám zavolat?"
"Myslím, že půjdeme za nimi," řekla a usmála se.
Oba dva vykročili za malým osazenstvem na kraji palouku. Když Naruto s Tsunade dorazili, okamžitě všechen hovor utichl. Všichni dychtivě čekali, co jim Hokage poví. Nikdo nebyl zraněný a Kiba vypadal, že se výborně vyspal.
"Tak všichni můžeme říct, že nás Naruto porazil."odmlčela se a přejela všichni pohledem. Ti jen kývli.
"Dobrá mám tu čest vám představit nového Jounina Skryté Listové."
Ozval se jásot a všichni začali Narutovi blahopřát. Velký povyk uklidnil až Kakashi.
"No tak, uklidněte se, chci novému Jonininovi srdečně blahopřát stejně jako vy, ale myslím si, že mu uděláme neuvěřitelnou radost pozvánkou na rámen." Prohlásil Kakashi a všichni se začali radovat. Samozřejmě nejvíc ze všech Naruto. Vydali se zpět do vesnice. Před Ichiraku rámen se rozloučili s Tsunade, která šla zpátky do kanceláře ke své práci a naši hrdinové se šli královsky nadlábnout na Kakashiho učet.
Konečně byl večer. Naruto zrovna seděl na hlavě svého otce a pozoroval jak se Konoha utápí v posledních paprscích slunce, když za sebou uslyšel tichounké kroky. Otočil se a spatřil tam stát Sakuru. V záři zapadajícího slunce byla tak nádherná. Lehký vánek si pohrával s jejími vlasy. Chvíli tam stála a zpříma mu hleděla do blankytných očí, než se rozhodla udělat těch pár krůčku a sednout si vedle Naruta.
"Slyšela jsem, že je z tebe Jounin. Jsem ráda, že se ti to podařilo. Sensei říkala, že i jí si porazil." Začala Sakura a dívala se do zapadajícího slunce.
"Ano, dnes se ze mě stal, jsem rád. Nebavilo mě být stále genin. I když je to jenom slovo na papíře." Na jeho tváři se objevil široký usměv a pokračoval.
"Už jenom "on" je genin." Řekl potichu, přesto mu Sakura rozuměla každé slovo. Povzdechla si. Měl pravdu. "On" byl z původních nováčku jediný, kdo měl stále hodnost genin. Přestože už byl, stejně jako Naruto, na úplně jiné úrovni. Stále se dívala na mizící slunce, když ucítila Narutovu ruku na své. Její pohled sklouzl z oblohy na Narutovu tvář. Usmíval se takovým roztomilým způsobem. Také se na něj usmála, vzala jeho ruku do své a položila hlavu na jeho rameno.
Poslední paprsky ozařovaly k sobě choulící se dvojici. Krásný pohled. Přesto ve vzduchu visela otázka bez odpovědi. Uchiha Sasuke.

9.Boj o titul

6. listopadu 2011 v 14:07 | Kejt |  Potomek dvou klanů
"Tak budeme na Naruta utočit, každý jak chceme, ano? On bude mít za úkol nás do jednoho porazit a to bez výjimky je to všem jasné?"
"Hai." Ozvalo se sborově na češ se všichni s palouku ztratili až na Naruta, který stál uprostřed a aktivoval svůj Nukagan.
Všichni byli skryti za stromy a čekali, co udělá. Naruto se jen narovnal a rozhlédl se všem se naskytl velmi zajímaví pohled, v Narutových blankytných očích se třpytila stříbrná spirála.
Všechny to nejdřív ohromilo, ale po Narutově výkřiku "Tajuu kage bunshin no jutsu!" se všichni rázem vzpamatovali, když se na každého řítilo asi deset klonů.
Všichni se raději přesunuli zpět na louku, kde vyčkávali na své protivníky. První, kdo promluvil byl Kakashi.
"Naruto, já vím, že jsi vždy byl jeden z nejlepší v používání klonů, ale nemyslíš si, že tě neznáme natolik dobře, abychom ti na takový trik skočili?" ptal se a právě likvidoval jeden z klonů, který se změnil na obláček kouře.
"Nemyslím si Kakashi-sensei, že mi na něco skočíte, ale tohle nejsou obyčejné klony a i já jsem se změnil, už nejsem ten kluk, co tu před osmi lety stál a křičel, že budeme bojovat čestně bez schování. Ne, Kakashi-sensei divím se, že jste si nevšiml, je mnohem obtížnější ho zničit a když se dobře podíváte krvácí." Musel se usmát nad hloupě vyhlížejícím výrazem na jeho tváři. Do toho se ozvala Tsunade.
"Kakashi, on má pravdu je mnohem obtížnější je zničit a z povrchových ranek jim teče krev!" zakřičela a poslala jeden klon kdoví kam svou obří silou.
"Já jsem ještě neskončil Mizu kage bunshin no jutsu," tím na ně poslal další stovku klonů. Jediný, kdo už neměl co dělat byl Lee, ke kterému si stoupl pravý Naruto.
"Naruto-kun, co to bylo za klony?" než mu stačil odpovědět ozvalo se šplouchnutí vody a jeden z klonů byl zničen Lee překvapeně zamrkal.
"Můj nový typ klonování mají výdrž stínovích klonů, ale také hybnost vodních je to zdokonalení technika klanu Uzumaki, ale teď už se připrav začneme."
Oba si stoupli do bojového postavení. Začal boj v taijutsu, pro nečinného pozorovatele by to vypadalo jako dvě stále se míhající šmouhy. Během chvíli se ozvala ohromná rána, všichni na okamžik přestali bojovat a podívali se k místu, kde byl obrovský oblak prachu. Bylo slyšet rychlé cinkání kovu a skřípavé zvuky jako při lámání kovu. Dým se pomalu vytrácel a všem mimo boj se ukazoval neuvěřitelný pohled. Naruto stál uprostřed obě katany tasené a do obou vkládal větrnou chakru točil jimi kolem sebe v rychlém rytmu a vytvářel tak dokonalou obranu.
Okolo něho byla vidět rychle se pohybující zelená šmouha a na zemi spousty zlámaných kunaiů. Během chvíle se znovu rozpoutal boj mezi klony a jejich protivníky, ale ti nemohli přestat myslet na tu dokonalou obranu, kterou jim Naruto právě předvedl. Mezitím Leemu došli kunaie a musel se stáhnout do bezpečné vzdálenost a pořádně se vydychat.
"Opravdu pěkná obrana Naruto-kun a hádám, že to co máš v očích je tvé Kekkei genkai ten Nukagan, jestli se nemýlím?" ptal se a snažil se popadnout dech.
"Ano je velmi užitečná věcička, ale měl by ses bránit takhle tě brzo porazím." S těmi slovy se mírně pousmál a vyrazil. Lee zakřičel svou obvyklou větu "Síla mládí zvítězí!" a už byly v sobě, Lee se snažil otevřít První bránu bohužel pro něj ho Naruto předešel a než stačil něco udělat, už byl v Narutově kombu, pak omdlel. Naruto si toho všiml a odnesl ho trochu dál od cvičiště, kousl se do prstu složil pár pečetí a vyvolal malou bílou lišku, která měla na ocase červenej flíček ve tvaru hvězdy, jen co uviděla Leea okamžitě byla u něj. Naruto se otočil a utíkal zpátky na cvičiště stále se tam bojovalo odvolal klony od Nejiho a Kiby a počkal až k němu přijdou.
"Konečně jsi je odvolal, co už bylo na čase začínal jsem se nudit." Promluvil Kiba a zadíval se na Naruta, Neji stál jen kousek od nich a koukal směrem, kam Naruto odnesl Leea, pak svůj pohled stočil na Naruta v očích měl Byakugan a jako rentgenem si ho prohlížel pak teprve promluvil.
"Co je to za zvíře co lečí Leea? Cítím z něj chakru." Ptal se a dál koukal na Naruta, ovšem už bez Byakugan.
"Je to jedna z mých bojových lišek přesněji medik-liška." Odpověděl Naruto a koukal na Kibu, který stál s otevřenou pusou.
"Já jsem nikdy o bojových liškách neslyšel." Ozval se Kiba a Akamaru souhlasně štěkl.
"To proto, že vesnice a i samotné lišky jsem vytrénoval a založil já." Vysvětlil Naruto a dodal.
"Dáme se do toho, ne ještě mě čeká Kakashi a Kage." S těmi slovy udělal klon z vody a začal bojovat s Nejim. Jako prvního si vybral Kibu.
Stáli proti sobě nikdo se nehýbal, pak skočil Akamaru na Kibovi záda a změnil se na jeho přesnou kopii a zakřičel "Gatsuuga" a vrhl se na Naruta. Ten se lehce vyhnul kousl se do prstu složil pečetě a vyvolala obrovskou červeno-bílou lišku s černým šátkem se znaky klanu Uzumaki a Namikaze. Liška se otočila na Naruta a pak si přeměřila pohledem oba Kiby a pronesla.
"Co se děle Naruto-sama?"
"Pomůžeš mi proti Kibovi je to jenom zkouška na jounina, ale můj soupeř je můj přítel tak mu moc neubliž ano?"
"Hai." Odpověděla liška a vysadila si ho na záda.
"Začneme, ne, Kibo?" zeptal se Naruto pěkně z výšky místo odpovědi se mu dostavil výkřik.
"Garouga!" znovu se na něj vrhnul tentokrát se znovu uskočila liška s Narutem.
"Naruto, připrav si vítr já vypustím oheň, ano?" řekla liška a stoupla si tak, aby měla volný přístup na Kibu.
"Jistě dáš povel."
"Teď!" zavrčela liška a vypustila ohnivou kouli načež do ní Naruto přimíchal nejvíc okysličeném vzduch z okolí a tím jí zvětšil tak pěti násobně. Kibu tenhle útok dokonale překvapil a nestihl zareagovat a skončil s popáleninami v bezvědomí i s Akamarem. Okamžitě přiběhla ta samá liška co léčila Leea a začala s léčbou na místě.
Když Naruto viděl že je o ně postaráno, otočil se na Nejiho, který právě zničil klon svým Juukenem. Už byl docela zadýchaný, ale znovu se postavil Narutovi a jeho lišce.
Naruto skočil dolu kývnul na lišku a ta se bez sebemenšího nesouhlasu přesunula ke Kibovi a pomohla ho dopravit do bezpečné vzdálenosti k Leemu, který už seděl při vědomí.
Stál tam Naruto a Neji najednou se k němu přidal i Kakashi a Tsunade.
Teď už proti němu stáli zbývající tři.
Tak se na to podívejme mám bojovat proti Sharingan, Byakuganu a Kage to bude zajímavé.

8.Nečekaný zvrat

6. listopadu 2011 v 14:06 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Naruto se od Sakury přemístil do své zahrady. Stále mu ještě hořela tvář od Sakuřina polibku.
Došel až do altánku a snažil se v hlavě urovnat všechny myšlenky. Seděl na dřevené lavičce a pozoroval nebe když se mu v paměti vynořil ten zvláštní souboj Sakury a Hinaty.
Obě tvrdily, že to byl jen přátelský souboj, ale jejich pohledy, chování a zdevastovaná krajina mluvila o něčem jiném. Docela mu i přišlo, kdyby je neznal, že jsou nepřátelé.
Dál se utápěl v myšlenkách a vůbec si nevšiml, že mu u nohou sedí malá světle modrá lištička se svitkem připevněním na zádech.
Chvíli na zamyšleného Naruta koukal, asi po deseti minutách co si ho nevšimnul, mu měkce skočil na kolena. Tato menší zátěž ho konečně vytrhla z přemýšlení a upřel svoje oči na lišáka před sebou.
Když uviděl svitek na jeho zádech, okamžitě pochopil a vzal jsi ho. Lišák s pozdravem zmizel v obláčku kouře.
Naruto se zadíval na pečeť na svitku a zjistil, že je od lišek z hranic země ohně a vody, kde nechal bojový oddíl. Kvůli podezření, že vesnice zbrojí. Okamžitě odpečetil svitek a dal se do čtení. Čím víc se blížil konci tím víc se mračil a zatínal pěst, až skoro u konce ho málem roztrhal, v poslední chvíli si to rozmyslel a opět ho stočil zpátky zvedl se a ve víru malých kapiček vody zmizel.
Z víru se vynořil až u oddílu nedaleko hranic Vody. Okamžitě k němu přispěchal hlavní velitel oddílu.
"Naruto-sama, předpokládám, že jste obdržel mojí správu." Promluvil hlavní velitel.
"Ano a vůbec se mi to nelíbí, změnilo se za tu dobu ještě něco?"
"Ne, ale zvědové lišky bez označení se dostaly až do vesnice a..."
"Dobře, dobře pokud něco zjistí, pošli mi okamžitě správu já jdu podat hlášení Hokage." Znovu se kolem něj zvedl vítr a z doprovodu malých vodních kapiček zmizel.
Jediné, co stačil lišák odpovědět před jeho zmizením bylo krátké "Hai!".
V Konoze
Pracovnu hokage osvětlilo modré mihotavé světlo, které okamžitě pohaslo. Když z víru vystoupil Naruto, naskytl se mu velmi vtipný pohled.
Tsunade Pátá hokage ležela na stole a hlasitě chrápala, kdyby nebyla tak vážná situace asi by se rozesmál teď zatnul zuby a vydal se ke spící Kage. Z pěkným trhnutím jí probudil, jen co to udělal musel uhýbat její chakrou naplněné pěsti. Uskočil o dva kroky dál od stolu a čekal až se hokage uklidní na tolik, aby mohla komunikovat.
Ta se během pár minut probrala úplně a zaměřila svůj pohled na opovážlivce, co jí zbudil. Jen co uviděla Narutův výraz okamžitě zmlkla a narovnala se v křesle.
"Tsunade-sama, mám velmi špatné správy," jen co začal s oslovením "sama" muselo jít o něco vážného proto mu raději pokynula, ať si sedne.
"Jak jsem už říkal, jde o velmi vážný případ, když jsem se toulal po světě, donesly se ke mně správy o chystaném boji. Trochu jsem po tom pátral a zjistil, že to Deštná zbrojí a velmi rychle, proto když jsem se vracel nechal jsem na našich společných hranicích oddíl bojových lišek. A dnes mi z toho oddílu přišla správa o shromaždování vojska." Odmlčel se a zadíval se na nechápající Tsunade.
"Ale co to má společného s námi, nám přece válku nevyhlásili." Dál nechápala.
"Ve zprávě se píše, že vojsko bude připravené do měsíce. Bud válku vyhlásí nebo prostě napadnou bez ohlášení, mám tam zvěda a ten mi potvrdil, že se chystají napadnout nás. Proto jsem přišel musíme se začít připravovat, náš nepřítel určitě dá přednost nečekanému útoku před ohlášením!" vychrlil nečekané novinky na Hokage ta chvíli ještě koukala jakoby nevěděla co povídá, pak teprve zakřičela do prázdna.
"Shizune!" Během chvíle se otevřeli dveře a v nich stála hubená černovláska a hned pospíchá ke své paní.
"Ano hokage-sama?"
"Zavolej mi všechny dostupné jouniny na střechu a co nejrychleji!" zařvala ne nebohou a ta se jenom otočila na podpatku a začala schránět všechny požadované. Pak se hokage otočila zpět na Naruta.
"Půjdeš jim všechno vysvětlit ty a přesto, že jsme v pohotovosti musíme se chovat jako by se nic nedělo proto stejně zítra proběhne ta zkouška tvých schopností."
"Jistě Tsunade sám jsem to chtěl navrhnout." Usmál se, ale to už do dveří vcházela Shizune a hlásila, že jsou nastoupeni. Hokage se zvedla a spolu z Narutem se vydali na střechu, kde bylo nastoupeno asi padesát jouninů v popředí stáli všichni Narutovi kamarádi. Ti, jen co ho spatřili, zkoprněli, tedy až na pár výjimek kteří ho již viděli. Hned po počátečním šoku všichni na ráz začali volat jeho jméno ticho musela srovnat až Tsunade.
"Vím, že někteří z vás Naruta neviděli dlouhých šest let, ale je tu jedna věc, kvůli které jsem vás nechala svolat a to vám vysvětlí sám Naruto." Odmlčela se a tím předala slovo jemu.
Naruto chvíli hledal, pak si přejel všechny dotyčné pohledem a začal.
"Všichni víte jak dlouho se táhne naše nepřátelství s Deštnou. Když jsem se toulal po světě donesla se ke mně zpráva o nemalé bojové činnosti právě z Deštné. Pro jistotu jsem nechal na hranicích země Ohně oddíl bojových lišek a nakázal každou sebemenší změnu mi nahlásit. Dnes jsem obdržel svitek ze zprávou, že se před vesnicí shromažduje vojsko s nemalým počtem shinobi.
Byli vysláni zvědi na koho bude tato země utočit přišla velmi znepokojující zpráva, během měsíce by vojsko mělo být připravené na pochod směrem Konoha." Dokončil svůj výklad Naruto, všichni na něj hleděli z otevřenými ústy v tom se slova ujala hokage.
"Okamžitě se začne s přípravou, avšak mějte na paměti, že se nepřítel nesmí dozvědět o tom, že o plánovaném útoku víme je to všem jasné?" Ozvalo se sborové "Hai" a všichni měli rozchod. Každý šel za svou prací teda skoro každý Narutovi přátelé se nahromadili kolem něj a hokage.
"Naruto, kdy ses vrátil?" ptal se Kiba a Akamaru okolo radostně běhal a vesele štěkal.
"No je to pár dní, co mě nohy přivedly zpátky." Odpověděl klidně a usmíval se ještě chvíli si radostně povídali než je zarazila Hokage.
"Vím, že je to radostná událost, že se Naruto vrátil ale mám s ním ještě něco projednat a vy máte také své povinnosti, měli byste jít jediný, kdo tu zůstanou budou Kakashi, Shino, Lee, Neji a Kiba." Jmenovaní vystoupili z řady a dali prostor ostatním. Zbytek se rozloučil s Narutem a zmizel, teď už na střeše stála jen malá skupinka lidí a psa.
"Tak, když jsem tu jenom mi můžeme se přesunou to mé kanceláře, kde vám vysvětlím proč jsem si vás zavolala." Odkráčela i s ostatními do kanceláře, kde se pohodlně usadila do křesla a pak teprve spustila.
"Tak, jelikož se opět schyluje k boji budeme potřebovat každého schopného ninju v hodnosti jounin. Jsem se rozhodla, že Naruta povýším do té hodnosti, avšak aby to bylo spravedlivé musí se zítra utkat se mnou a s vámi, aby jí mohl získat proto zítra na cvičišti Sedm v osm hodin ráno budete všichni nastoupení, aby onu hodnost získal musí nás všechny porazit. To je vše můžete jít." Skončila svůj výklad. Všichni kývli, že rozumí a pomalu odcházeli. Tsunade se otočila v křesle a sledovala výhled na Konohu.
"Aspoň to bude malé zpestření té hrozné nervozity nad nastávající bitvou." Pomyslela si a sledovala západ slunce. Bylo to tak krásné, lačnými doušky střebávala poslední sluneční svit.
U Naruta
Naruto už seděl na posteli v ruce měl otcovu i matčinu katanu, kdo by ho pozoroval musel by si myslet, že je to blázen. Povídal si někým koho nebylo vidět. Skutečnost však byla jiná povídal si s Kyuubim ve své hlavě a neuvědomoval si, že mluví také na hlas.
"Už zítra Kyuubi, zítra se stanu Jouninem není to nádherné?"
"Jistě, budeš používat i mě nebo si budu moct schrupnout?"
"No já nevím ovládám tři živly, ale budu bojovat proti nejlepším jouninům a Kage. Myslíš, že to zvládnu sám?" ptal se a dál svíral v rukou katany
"No jo, dobře nechám ti část k dispozici přece jenom můžeš vyvolat lišky, ne? A pokud dodržíš taktiku, kterou jsem tě učil neměl by to být problém."
"Dobře v nejhorším případě tě vzbudím, ale nemyslím si, že se to stane." Při těch slovech se mírně usmál a šel spát. Přece jenom zítra ho čeká docela silný protivník nebo spíš protivníci.
Na druhý den ráno Naruto vstával už v sedm došel do koupelny a udělat ranní hygienu. Došel do kuchyně a najedl se chvíli přemýšlel, pak došel do pokoje a vytáhl ze skříně bojovou zbroj svého otce a plášť klanu Uzumaki. Na záda připevnil obě katany. Takto oblečený se přesně v osm přenesl na tréninkové cvičiště, kde se jako tým Sedm utkali s Kakashi-senseiem.
K velkému překvapený je na cvičišti našel všechny i Kakashiho.
Všichni oněměli úžasem první promluvil až Kakashi.
"Jsi otci neuvěřitelně Naruto." Usmál se na něj a přistoupil k němu položil mu ruku na rameno a dodal.
"Určitě by byl na tebe pyšný i tvá matka by byla."
"Děkuji Kakashi-sensei. Tak se do toho dáme, ne?" tato věta všechny dokonale probudila a Tsunade si vzala slovo.
"Tak, budeme na Naruta utočit každý jak chceme ano on bude mít za úkol nás do jednoho porazit a to bez výjimky je to všem jasné?"
"Hai." Ozvalo se sborově na češ se všichni s palouku ztratily až na Naruta, který stál uprostřed a aktivoval svůj Nukagan…

7.Boj o Jinchuurikiho

6. listopadu 2011 v 14:04 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Druhý den ráno Naruto pospíchal za Tsunade pro výsledky. Něco mu říkalo, že se jeho tušení potvrdí.
Zaklepal a vešel.
"Dobrý den, Pátá, máte pro mě ty informace?"
Tsunade zvedla hlavu od papíru a zadívala se na příchozího.
"Naruto, jsem ráda, že tě vidím. Posaď se."
Sedl si do křesla a čekal co mu hokage řekne.
"Naruto, tvoje obavy se potvrdily, Sasuke je opravdu jejím pánem nebo lépe řečeno byl.
V její paměti jsme našli zmínku o Akatsuki, ale bohužel nic konkrétního jen to, že po zabití Peina byl dosazen na jeho místo," odmlčela se a čekala na jeho reakci, když se žádná nedostavila, pokračovala.
"Bohužel se nám nepovedlo zjistit, jestli spáchala sebevraždu nebo byla zabita. Ten had jí musel stříhnout do těla sérum zapomnění, proto také zemřel,'' dokončila Tsunade.
"Děkuji za informace, pokud dovolíte tak já půjdu." A zvedl se z křesla.
"Počkej, ještě mám pro tebe návrh."
"Jaký návrh?"
"No povýším tě na jounina, ale musíš prokázat své schopnosti. Přece nechceš být jediným vůdcem v historii, který byl genin?"
"Ne, to nechci, tak tedy kde a kdy a hlavně s kým?"
"Zítra na cvičišti Sedm a budeš bojovat proti mně, Kakashimu, Nejimu, Shinovi, Kibovi a Leemu."
"Dobře zítra nashledanou." Ani nestačila odpovědět a byl pryč.
Tsunade si povzdychla a vrátila se ke své práci.
Naruto se přenesl na cvičiště Sedm a začal vzpomínat na dobu, kdy byl ještě malý kluk a zajímal se jenom o své kamarády.
Posadil se do trávy a zadíval se na oblohu. Po nějaké chvíli měl pocit, že ho někdo pozoruje. Zaměřil se na ní a zjistil, že za nedalekým stromem stojí schovaná Hinata.
Ani se nezvedal a jenom dost nahlas zavolal.
"No tak, Hinato, vylez já vím, že tam jsi, nemusíš se přece schovávat."
S Hinatou to za stromem málem seklo. A byly k tomu hned dva důvody.
První: Nevěděla, kdo ten krásný cizinec je.
Druhá: Nevěděla, odkud zná její jméno a to jí vedlo k třetí, jestli ho také náhodou nezná.
Sebrala veškerou odvahu a přistoupila k Narutovi.
"Ehm vy mě znáte?"
"No já myslím, že znám a myslím, že ty taky znáš mě." S těmi slovy se na ni otočil a usmál se co nejvíc mohl.
"Na-Naruto-k… Naruto-kun!" Zakoktala a šla k zemi jak zralá hruška.
"No skvělý, proč to musí udělat zrovna teď? No nic, budu ji muset odnést do jejího domu." Sebral Hinatu a vydal se k hlavnímu domu klanu Hyuuga.
Byl jenom malý kousek od hlavního domu, když potkal Nejiho.
"Co jsi udělal Lady Hinatě!"
"Nic Neji, jenom omdlela a já jí tam nechtěl nechávat nesl jsem jí domů."
"Tak to jo já myslel…"
"Tak nemysli,"odsekl Naruto
"Odnesu jí sám, dej mi jí."
"Tady ji máš, stejně mám práci." Podal Hinatu Nejimu a přenesl se domů. Chtěl přestěhovat z údolí nějaké lišky, aby je mohl cvičit a nebýt v tak velké čtvrti sám.
Mezitím v Hyuuga čtvrti
Neji odnesl Hinatu do jejího pokoje, kde jí s obtížemi vzbudil. Hinata, už s normální barvou obličeje, se rozhlížela kolem sebe, když ale zjistila že je doma, zaměřila se na Nejiho.
"Kde… kde je Naruto-kun?" zeptala se a mírně zčervenala.
"Nevím potkal jsem ho pár metrů od čtvrti s vámi v náručí. Předal mi vás a odešel nejspíš domů," dořekl a chystal se odejít. Hinata dál seděla na posteli, omámená myšlenou, že byla v Narutově náruči. Neji si jen povzdechl a odešel. Hinata ještě chvíli seděla na posteli, potom se z ničeho nic zvedla a vyskočila oknem na větev stromu a utíkala k cvičišti, kde se s ním po dlouhé době opět setkala doufala, že tam ještě bude.
Mezitím u Hokage
"Dobrý den, Tsunade-sensei," pozdravila osoba která vstoupila do kanceláře
"Ahoj Sakuro, co potřebuješ?"
"Chtěla jsem se vás na něco zeptat," zaváhala a sedla si před svou učitelku.
"Jen se ptej, ráda ti na všechno odpovím."
"Proč jste mi neřekla, že se vrátil Naruto?"
"Protože si to přál. Skoro nikdo to neví, má právo to všem oznámit sám," odpověděla a zadívala se jí do očí.
"Ještě něco?"
"Ano, je tu ještě něco chtěla jsem se zeptat, kde teď bydlí a co je to za klan ten Namikaze, nikdy jsem o něm neslyšela. On je přece poslední z klanu Uzumaki, ne?"
"Nedivím se, že o tom klanu nic nevíš, Naruto je totiž jediný potomek i klanu Namikaze o čem on sám nevěděl. A navíc je teď jeden z nejbohatších ve vesnici, ale víc říkat nebudu, musí ti to říct sám," vychrlila na překvapenou Sakuru a poslala jí pryč, kvůli spustě práce. (Ta tak, pod stolem má flašku saké)
Sakura se vypotácela z kanceláře. Přemýšlela nad přívalem nových informací. Rozhodla se ho jít navštívit. I když nevěděla, kde přesně hledat, byla odhodlaná ho najít.
První, co jí napadlo, bylo se vydat na cvičiště, kde se z ní, Naruta a Sasukeho stal tým. Celou cestu přemýšlela nad svými pocity a zvláštním chováním, když ho včera viděla i na onu větu když nevěděla, kdo to je. Ta vzpomínka jí na tváři vykouzlila usměv.
Když dorazila na cvičiště, nikoho neviděla, s povzdechem si sedla na kraji lesa a pozorovala oblohu. Najednou se jí zdálo, že něco slyší, otočila hlavu za zdrojem zvuku a spatřila běžící Hinatu. Její dlouhé, modro černé vlasy za ní vlály jak tmavý závoj. Zastavila se až skoro na konci cvičiště, kde nejspíš aktivovala svůj Byakugan, protože se rozhlédla a spatřila Sakuru, která byla skrytá ve stínu a nebyla pouhým okem vidět. Zamířila k ní.
Sakura si povzdechla, nechtěla s ní mluvit, už dlouho věděla, že se jí Naruto líbí a teď k němu cítila jisté sympatie i ona. Sice nevěděla, které dá Naruto přednost, ale byla odhodlaná si ho získat i za cenu nesouhlasu Hinaty. Naruto byl přece jenom do ní zamilovaný už dlouho, tak proč by to nemohla být právě ona. Sledovala Hinatu, jak se k ní blíží. Když už byla skoro u ní, nahodila přívětivý usměv a tvářila se jako by si užívala krásného počasí.
"Ahoj Sakuro, neviděla jsi tady Naruta-kun?'' zeptala se a dál sledovala Sakuru, její výraz se jí nelíbil, za tu dobu, co byl Naruto pryč, hodně cvičila, aby se mu co nejvíce přiblížil a teď měla nepříjemný pocit, že jí to nebude nic platné.
"Ahoj Hin, neviděla jsem ho, potřebuješ něco? Já bych mu to vyřídila mám se u něj dnes stavit," řekla.
Hinatu tahle zpráva znepokojila ještě víc. Vůbec to nečekala, měla pocit, že se svět najednou zastavil. Stále jí zněla Sakuřina slova v uších. Sebrala veškerou odvahu a odpověděla.
"Ne, to je dobré až ho uvidím tak mu to řeknu." V tu chvíli měla neuvěřitelný vztek, který jí trhal zevnitř. Na sobě však nedala nic znát a mile se na Sakuru usmála. Ta se jen zvedla a chtěla odejít, když jí někdo chytil za zápěstí. S trhnutím se otočila a zjistila, že se na ní dívá Hinata s Byakuganem. Trochu se ulekla a vyjeveně na ní pohlédla.
"Sakuro, co takhle dát si přátelský souboj?" Měla takový pocit, že se tímhle z nich stávají rivalky. Sakura chvíli nevěděla co říct, proto jen překvapeně kývla.
Pomalu došly doprostřed cvičiště a zaujaly bojový postoj. Sakura to nevydržela a zeptala se proč, ta jí jen odpověděla.
"Víš Sakuro, za měsíc se mám utkat s otcem o vůdcovství a potřebuji hodně trénovat a malý přátelský souboj mi neuškodí ba naopak, pomůže," usmála se a poměřovala jí pohledem. Obě čekaly na první krok té druhé.
Stály tam a měřily si pohledem tu druhou. Pak obě na ráz vyrazily a hodily po té druhé kunai. Ty se jen neškodně zaryly do země. Hinata musela uhýbat před ničivou silou Sakuřiných pěstí a ona zase jejímu Juukenu. Nutno dodat že se za těch šest let Hinata hodně zlepšila, ale Sakura měla značně na vrch, přece jenom jí učila samotná Tsunade.
Hinata si myslela, že má vyhráno, když na Sakuru použila Juho Soshiken (Lví pěst) bohužel pro ní jí to nevyšlo, Sakura se jí vyhnula odskočila kousek od ní, složila pár pečetí a zařvala:
"Doton: Dochuu Senkou" a zmizela pod zemí. Hinata byla chvíli vyjevená, nevěděla, že Sakura dokáže používat ninjutsu.
Tahle chvilka nepozornosti Sakuře stačila, aby se jí dostala pod nohy a stáhla jí do země. Hinata se jen ušklíbla a použila Hakkeshou Kaiten (Vír proroctví) v mžiku byla venku. Zrovna ve chvíli, kdy chtěla na Sakuru znovu použit Juuken se z lesa, nebo to co z něj zbylo, vyběhly dvě obrovské lišky. Jedna chytla Hinatu za nataženou paži a strhla jí stranou, kde jí zabránila se znovu na Sakuru vrhnout. Sakura měla podobný osud s rozdílem, že nebyla na zemi, ale ocas lišky jí držel vysoko ve vzduchu. Obě dost zadýchané se zmítaly v jejich sevření.
Blízko obou se z ničeho nic vytvořil vzdušný vír doprovázený kapičkami vody, ze kterého se vynořil Naruto s malou liškou na rameni.
Obě okamžitě přestaly prát se svými věznitely a koukaly na Naruta. Ten dal pokyn a obě lišky je pustily a vrátily se k Narutovi.
Hinata po chvilce nevydržela a omdlela, hned, jak to uviděla malá liška na Narutově rameni něco mu pošeptala a odběhla jí pomoct. Naruto mezitím zamířil k, už stojící, Sakuře.
"Sakuro-chan, co jste si proboha udělaly?" zeptal se a čekal na její jistě zajímavou odpověď, avšak dočkal se jen nepatrného pokrčení ramen a velmi krácenou odpověď:
"Přátelský souboj."
Naruto měl pocit, že špatně slyšel proto se zeptal znovu.
"Přátelský souboj na zdokonalení schopností."
Když mu znovu odpověděla stejně nevydržel a sáhl jí na čelo, jestli nemá horečku pak dodal.
"Přátelský souboj? Sakuro vždyť to tady vypadá jako kdyby se tu nedávno konala bitva z nemalým počtem ninjů." znovu se na ní zadívala jako by ji viděl poprvé.
Sakura se teprve teď rozhlédla a musela uznat, že má Naruto pravdu. Byly do svého "Přátelského souboje" tak zabrané, že si nevšimly, jak devastují okolní krajinu.
Mezitím co se Sakura nemohla vzpamatovat z chaosu, který všude panoval se k ni přitočila ona malá liška a začala jí léčit jazykem povrchové ranky na nohách, na které dosáhla (Sakura totiž stále stála) až při doteku se na ní otočil pohled Sakury. Sedla si a ze zájmem si jí prohlížela. Byla čistě bílá, jedinou výjimku tvořil ocas na kterém byla zlatá skvrna připomínající hvězdu chvíli jí ještě pozorovala, ale pak sklouzla pohledem na ty dvě ostatní. Byly obrovské, když seděly stále byly o hlavu větší než Naruto, obě měly hnědočervený kožich s bílou náprsenkou, kolem krku měly uvázané černé šátky se znaky klanu Uzumaki a Namikaze. Znovu pohlédla na lišku, která jí léčila a také ona měla ten šátek.
Naruto kývl na jednu lišku a něco jí pošeptal. Ona kývla, že rozumí, sebrala Hinatu ocasem, vysadila si jí na záda a pelášila do Hyuuga čtvrti, během chvíle byla zpátky. Potom se Naruto otočil už k uzdravené Sakuře.
"Sakuro-chan, nechceš doprovodit domů?" zeptal se a mírně zčervenal.
"ANO! Vybral si mě a ne tu Hyuuga holku!" radovala se vnitřní Sakura.
Sakura jí okřikla a nahlas řekla:
"Budu ráda, ale neměla jsem dneska přijít k tobě?" zeptala se a taky trochu zrudla.
"No vlastně měla, ale to můžeme nechat na zítra musíš si odpočinou. Sice nevím, proč jste se do sebe tak pustily, ale cítím, že tvoje chakra je na minimu."
Sakura se mírně pousmála a řekla:
"Dobře, jestli mě chceš doprovodit, budu jenom ráda," odpověděla a sklopila hlavu, aby neviděl jak je červená.
Cestou toho moc nenamluvili, když ale dorazily před dům, kde Sakura bydlela chvilku tam nervózně přešlapovala a pak se k překvapenému Narutovi naklonila a dala mu lehkou pusu na tvář. Zčervenala jak rajče a v mžiku utekla do domu.
Naruto tam ještě chvíli překvapeně stál, ale pak se jenom pousmál, otočil se a šel domů. Jenže tento výjev viděla i osoba, která z toho radost vůbec neměla a v tu chvíli přísahala, že to nebyl jejich poslední "přátelský souboj".

23.KAPITOLA

6. listopadu 2011 v 13:52 | Danashi Mokuto |  Když nás chtěli vyhnat...
Po třech dnech na uzdravení se vydali všichni do svých vesnic. Kumori se rozloučila s Kagy a společně se svými strážemi a týmem 15 se odebrala na cestu do Svaté.


Jen, co byli kus od Listové zjevil se Kyuubi a odnesl Kumori i se strážemi. Tým 15 nechtěl, tak brzy zpátky a tak se rozhodl jít pěšky.


Šli už druhý den, když se zjevil vyděšený Kyuubi.
" Co se stalo Kyuubi ? " zeptal se okamžitě Naruto.
" Konoha ..."
" CO ?" naléhali.
" Je v plamenech skoro celá lehla popelem, jsou tam Akatsuki a shinobi z Listové s nimi bojují !" vypálil na ně.
" Hned nás tam vem!" přikázala Danashi a vylezla si kyuubimu na záda, zbytek udělal to stejné. Kyuubi v normální podobě se rozběhl ke Konoze a Kyuury se přidala během chvilky.






" Ptám se tě, kde je Uzumaki ?" vyštěkl Madara.
" Nevím, odešel už je to několik měsíců !" vyštěkla Tsunade.
" Chcíp..." nedomluvil, ozval se řev a všichni se otočili.




" Kyuubi co zatím víš ?" zeptal se Naruto.
" Je tam Madara, Kisame, Sasukeho tým, který se přidal ke Konoze a pak několik nových členů a oživený Orochimaru ... no přesněji pohltil Kabuta v kterém byl něco jak uložen." vysvětlil Kyuubi.


Celé město bylo rozbořené a civilisté stáli v dáli pod skálou Hokagů ... neměli se kam schovat.Madara bojoval s Tsunade a Kyuubi vyděl, že se ji chystá zabít. Zařval ... a všichni se na něj otočili.
" MADARO! Orochimaru!" zařvala Danashi s Narutem a vrhli se na zaskočeného Madaru.


Listová když uviděla tváře Naruta a Danashi se uklidnila a pokračovala v boji se zvučnými ninji, kteří přišli pod vedením Orochimara.


Všichni nejsilnější Akatsuki se postavili naproti Narutovi a Danashi. Madara, Orochimaru a Kisame.
Byla z nich cítit obří chakra ... jak by ne měli v sobě rozdělenou sílu všech osmi Bijuu.


Nastal tuhý boj... tým 15 se zapojoval, jak jen mohl a Kyuury léčila raněné. Seběhli se sem téměř všecny lišky a léčili a bojovali, ale jediný boj, kam nikdo nezasahoval ... byl mezi dvěma Jinchuuriki a třemi členy Akatsuki.
Ze začátku vedli Naruto s Danashi, ale jakmile Akatsuki začali vypouštět démoní chakru nastal problém, který byl docela velký.
Kyuubi si stoupl k Narutovi a Kyuury k Danashi, udělali několik pečetí a na louce se objevili iščí démoni s počty ocasů od jednoho do osmi. Boj byl vyrovnaný, ale oni je potřebovali porazit ... Danashi s Narutem se přeměnili na desetiocasé. Boj byl o dost snažší a během chvíle se nepřátelskýá armáda rozpadla a zbyl na živu jenom Madara.
Ten podlehl zraněním, od aruta a Danashi. Všichni co přežili se seběhli u Hokage ... moc jich nebylo, hlavně nijové a pár obyčejných lidí. Vesnici se jim opravit nepodaří, což bylo jasné všem.
Všichni diskutovali, co dál než k nim došli Naruto a Danasi a tým 15.
" NARUTO! DANASHI!" ozvalo se několik lidí.
" Tsunade Baa-chan. Máme pro vás nabídku..." odmlčel se Naruto.
" Jakou ?" vyzvídala hned.
" No... jakož to Godaime Kitsunekage vám nabízím místo v naší vesnici Kyioshigakure." řekl a teď na něj nevěřícně koukali.
" Ty jsi Kitsunekage ?" optalo se pár lidí.
" Hai." řekl s menším úsměvem, pak si všiml Sasukeho, jak kouká na dva mladé Uchihy.
" Sasuke tohle je tvá neteř Naumi a synovec Minuto." řekla směrem k němu Danashi.
" Neteř..synovec..." řekl a koukal na ně.
" Itachiho. .... jo to mi připomíná, co Danzo ?" zeptal se Naruto jelikož ho tu nikde neviděl.
" Nevím, já ho nezabil." řekl naštvaně.
" Proč bys ho zabíjel ?" podivila se Sakura.
" Protože dal Itachimu misi na vyvraždění klanu." řekla Danashi a všichni se teď koukali z jednoho na druhého.
" Naruto tvou nabídku přijímáme, ale musíš dát vědět ostatním zemím." řekla přísně Tsunade.
Než stačil něco říct, objevili se tam liščí démoni a pár lidí se otřáslo. Ale tým 15 hned přiběhl ke svým oblíbencům a začal se vytahovat, kdo jich kolik zabil.
" Naruto-sama, Danashi-sama, Danzo je mrtev." řekla osmiocasá liška a společně s kolegy zmizela.
" Naruto." zavrčel Kyuubi.
" ANoo?" optal se Naruto s pozvednutým obočým.
" Ale Madaru sem chtěl zabít já." pronesl smutně a většina se začala smát.
" Já vim, ale co sem měl dělat." pokrčil rameny.
" Naruto jak se dostaneme do Svaté ?" zeptala se Tenten.
" Vlezte mi na záda." zavrčel Kyuubi.
" CO ?!" znělo to jako urážka a nikdo nevěděl že to myslí vážně.
" Neslyšeli jste ? Vylezte mu na záda budeme, tam za pár vteřin." řekl Shikori a Hikari přikývl.
Lidé vylezli Kyuubimu a Kyuury na záda a ti zmizeli v plamenech, objevili se před Svatou, kde je lidé výtali s jásotem.
" Kyuubi-sama! Kyuury-sama! Danashi-sama! Naruto-sama!" ozíval se jásot a Listová na to hleděla, jako blázni, nikdy neviděla, že by se někdo z přichodu démonů radoval, ale tady...
U brány stála Kumori.
" Naruto-sama." řekla a usmívala se.
" Kumori." zavrčel nebezpečně Naruto.
" fajn...fajn, tak tedy Naruto, no. Jak to dopadlo jsou Akatsuki mrtví ?" optala se hned.
" Jo, pokud je zas někdo neoživý .. jo a Listová už neexistuje, myslíš že by se našlo místo pro ně ?" zeptal se s nadějí v hlase a ona přikývla.
.............
no a jak to bylo dál ? Řekněme že si tam žili šťastně až do dnes ... všech 12 rookies a jejich senseiové stejně, jako tsunade a mladá generace shinobi, a pár dalších lidí co přežilo ten útok si žilo šťastně až do smrti.
Danashi s Narutem měli Syna a dcerku ( mimochodem oba měli osobní devítiocasou lišku, protože Kyuubi taky nezahálel), pak tu byla Tenten s Nejim, kteří měli syna... Hinata se dala dohromady s Kibou a měli dceru, Sai a Ino měli dvě holčičky, a Sasuke se Sakurou měli dva syny a dceru, Shikamaru se odstěhoval so Suny k Temari....
Jednoduše řečeno žili šťastně pod vládou Godaime Kitsunekageho - Uzumaki Namikaze Naruta, dokud nezemřeli ....* a ty lišky tam žijou do dnes *

22.KAPITOLA

6. listopadu 2011 v 13:50 | Danashi Mokuto |  Když nás chtěli vyhnat...
V prvním souboji bojoval kluk z Kamenné s Rukem Morinem z Listové.
Morino vyhrál.


V Druhém se utkal vítěz třetího souboje. Lao ze Suny a Naumi ze Svaté.


Tenhle souboj trval dlouho. Lao byl silný soupeř... měl techniky na stejné úrovni a v taijutsu byl velice dobrý, ale ani to mu nepomohlo a musel ... chtě, nechtě přijmout porážku od holky.


Třetí souboj se musel odložit, nikdo neudal přesný důvod ... Michio z Kamenné a Riu Hyuuga z Listové se měli utkat až nakonec...


Postoupilo se rovnou ke čtvrtému zápasu. Minuto bojoval s Kasumi - mladší sestrou Daisukeho.


Byla celkem dobrá, ale na něj neměla ... ostatně, kdo by měl na skvěle vytrénovaného Uchihu ( i když ona o tom neví XD )


Zápas Michia a Ria Hyuugy měl začít za pár vteřin. Ale stalo se něco, co nikdo nechápal...


" Já Michio z Kamenné se vzdávám!" řekl a odešel z bojiště, nikdo ho nechápal, ale co.




" Dámy a pánové ! Zbývají pouze 4 účastníci a to jsou ... Ruko Morino a Riu Hyuuga z Listové a Naumi a Minuto Orimuno ze Svaté !" zakřičel zkoušející.
" Je vyhlášena 20-ti minutová přestávka, potom se bude pokračovat!" dodal a odešel.


Geninové se rozprchli ke svým kolegům a senseiům a u týmu ze Svaté tomu nebylo jinak.


" Sensei vyděli jste nás ?" zeptali se Uchihové ( XD )
" Byli jste oba skvělí ..." řekla Danashi.
" ... pokud porazíte oba své soupeře, budete bojovat proti sobě." připomněl Naruto.
" Ech..." na to nevěděli, co říct.
" Ukažte, co ve vás je, ať všichni ví že ve Svaté nejsou žádny padavky!" řekla Kalisto.
" Jasně!" rozzářil se celý tým a všichni si plácli.


" Hlavně ... Minuto, dávej si pozor nezapomínej, že bojuješ s Hyuugou. a Ty Naumi si dej, taky pozor ... klan Morino trénuje své shinobi tvrdě." řekl Naruto, když vyprovázel své studenty spolu s Danashi.
" Hai." řekli současně a šli na balkónek soutěžících.


Na poničenou půdu stadionu vstoupil Shikamaru. Počkal, než se obecenstvo uklidnilo a pak začal.
" V tomto zápase se utkají Ruko Morino a Naumi Orimuno!"


Na plochu vstoupili oba jmenovaní a v publiku se ozval potlesk.
Shikamaru se podíval jestli jsou oba připravení a když kývli, jako že ANO, tak to spustil.


Naumi se vyhýbala velkému množství kunaiů a shurikenů. Nakonec Ruko vytáhl katanu a začal boj na blízko. Kov řinčel s každým nárazem zbraní. Naumi musela přiznat, že v tomhle je opravdu dobrý. S kunaiem jí to přestalo bavit, tak odskočila a začala skládat pečetě. Obří ohnivá koule se hnala na zaskočeného Ruku a ten stihl jenom uskočit, jenže ... přesně tohle Naumi čekala, takže ho zasáhla druhá ohivá koule, která byla schovaná za první. Jenže Ruko uměl jedno vodní jutsu, které ho zachránilo a začal útočit.


" Vzdej to holka!" zařval na ni, když se sbírala ze země po jednom jutsu. Naumi věděla, že voda je silnější něž oheň, ale je slabší než blesk, teď litovala že nemá Besky, jako bratr, ale pak si vzpomněla .... kdyby oheň spojila s větrem, tak by byl oheň silnější jak voda, ale kde ho vzít ...


Najednou ji srazil další vodní útok a při nárazu na pouzdro s kunai si vzpomněla. Rychle se postavila a vytáhla z brašny svitek, co dostala od Danashi a Naruta.


" Nechceš to radši vzdát !?" zakřičela na něj a on se ušklíbl.
" A proč bych měl ?"
" Protože ti teď nakopu !" zařvala a otevřela svitek položila ho na zem a rychle poskládala někoik pečetí.
" Kuchiyose no jutsu !" zařvala přez celý stadion a ji zahali kouř.


Mladý Morino neměl ponětí, co se stalo, ale ti co dokázali cítit chakru poznali značný nárůst.


Když opadl kouř stála vedle dívky rudá liška a hrozivě vrčela a ukazovala bílé tesáky.
" Co potřebuješ Naumi-chan ?" zeptala se liška a na dívku se dívala přívětivýma očima, až to většinu zarazilo.


Naumi s ní trénovala docela často a hlavně ji brala, jako kamarádku. Skvěle si rozuměly a mají sehrané techniky.


" Ale támhle ten kluk umí vodní jutsu a potřebuju s ním píchnout .... zvládneš to? Takashi-chan." optala se Naumi a usmála se na krásnou lišku.


" Bezproblémů ! Jdeme na něj!" zavelela liška a rozběhla se na zaskočeného Ruku. Běžela tak, že vytvářela půl kruh z leva a Naumi udělala to samé z prava. Přesně v půlce, když stály naproti sobě udělaly své techniky. Liška udělala tornádo mířící rovnou na chlapce a rychle běžela k Naumi, která dělala pečetě a chystala se vypustit oheň ... Takashi si moc dobře uvědomovala, že jde o výbušnou kombinaci a všecho by se obrátilo na ni, protože je oheň silnější než vítr.


Techniky se střetly kousek od ruka, který zkoušel vodní jutsu, ale nepovedlo se mu to a jeho odhodil výbuch.


Hned , jak opadl kouř se přihnali doktoři a začali uzdravovat popáleného kluka v bezvědomí. Takashi zmizela v kouři,Naumi se otočila a pomalými kroky odcházela směrem na tribunu, kde čekal její bratr a Hyuuga.


" Vítěz je Naumi Orimuno. V dalším zápase se utkají Riu Hyuuga a Minuto Orimuno."


Jen, co to Shikamaru dořekl oba mladíci se tam zjevili. Boj byl vyrovnaný, ale ninjutsu na Hyuugu nezabíralo, protože dělal Kaiten a všechny techniky odrážel. Nakonec neměl Minuto jinou monost než si zavolat lišku, aby mu pomohla. Nakonec ho porazil, ale teď ho ještě čekal zápas se sestrou.


" A je tu poslední souboj utkají se zde Naumi a Minuto Orimuno." řekl Shikamaru.


Stáli vklidu a dívali si vzájemně do očí. Začali ninjutsem, sle protože měli oba oheň bylo to zbytečné.


" SHARINGAN!" rozlehlo se a všichni koukali, jako by vyděli ducha. Oboum v očích zířil rudý sharingan a útoky nabíraly na síle, ale pořád nic ... po jednom silném museli uskočit na stěny, aby je nezasáhl výbuch.


Naumi si vyvolala klon a ten jí začal v ruce tvořit rasengan, ti co znali tuhle techniku zalapali po dechu a když uviděli, že Minuto drží chidori, tak jim došla slova.


Skočili proti sobě a ve vzduchu ve chvíli nárazu se ozvalo současně ...
" Chidori! " " Rasengan!"


Obrovský výbuch a když uviděli oba klečet a držet se za poraněná místa z kterých jim vytékalo velké množství krve zalapali po dechu.


Danashi se vrhla dolů stejně, jako Naruto. Přiběhla k Naumi, která na tom byla hůř a Naruto k ní donesl Minuta, začala je léčit oba současně. Po půl minutě se oba s obtížemi zvedli a bez jediného zranění objali své senseie a svůj tým, který se u nich objevil. Nikdo nechápal, že jsou úplně vpořádku, zvláště podle množství krve, které jim vyteklo.


" Souboj zkončil nerozhodně!" vyhlásil Shikamaru.




" Souboje zkončily a chunniny se stanou tito lidé!..." hlásila Hokage a všichni zmlkli.
" ... ze Svaté Kalisto Minozore, Minuto a Naumi Orimuno-Uchiha!" zařvala Kumori ... každý Kage si vyhlásil své chunniny na kterých se s ostatními domluvil.

Všichni se odebrali domů a do hotelů...

21.KAPITOLA

6. listopadu 2011 v 13:49 | Danashi Mokuto |  Když nás chtěli vyhnat...
Měsíc volna, který dostali na přípravu na hlavní boje, utekl jako voda. A nastal den " D ". Všech 16 účastníků se dostavilo hned ráno a psychicky se připravovali, jejich senseiové byli u nich.


" Takže ukažte, co umíte." řekla s úsměvem Danashi.
" Hai sensei. Můžete se na nás spolehnout" zasmáli se.
" A nezapomeňte, že teď když by byl nepřítel moc těžký můžete přivolat lišky ... doufám, že svitky máte." zašeptal Naruto.
" Jistě." přikývli.
" Tak jděte, ať se na vás nečeká mi budeme na tribuně." dodal ještě a společně s druhou liškou zmizel.


Objevil se u zbytku týmu, kteří seděli celkem vysoko. Ame, Shikori a Hikari se otočili na své senseie a slušně pozdravili. Kousek od nich bylo několik lidí z různých vesnic, kteří taky neuspěli v bojích. Několik senseiů, kteří se tvářili ... no ... až moc namyšleně.


Lidé na tribunách jásali a řvali, jako o život. Byli uvytržení, pravda boje byly opravdu zajímavé.


V prvním kole bojovala Travnatá a Kamenná. Boj trval jenom chvíli a vyhrál kluk z Kamenné.
Druhý boj prohrála dívka z Bleskové ... bojovala proti klukovi z Listové, Ruko Morino z Inina týmu.
Třetí boj Suna x Mlžná ... Kuro z Mlžné prohrál.




Čtvrtý boj ...


" Natsuko Inuzuka z Listové proti Naumi Orimuno ze Svaté !" vyhlásil zkoušející a na tribunách zazněl velký potlesk.


Dívka se psem po boku stála naproti druhé dívce a zpříma si hleděly do očí, ani jedna neuhla. V celém turnaji byly pouze 4 dívky, jedna už vypadla a teď vypadne další ...


" START!" rozeznělo se celým stadionem.


" Deme Meliko!" křikla dívka na psa a ten štěkl na souhlas rozběhli se proti Naumi. Najednou se Meliko přeměnila na Natsuko... Naumi zpozorněla.
" Gatsuuga!" vykřikla dívka a začala stejně, jako přeměněný pes "rotovat" a vytvořila něco jako vrtačku ( to se blbě popisuje :( ... tady obrázek )
Kalisto jen, tak tak uhla. Začala skládat pečetě.


Zhluboka se nadechla a ...
" Katon: Goukakyuu no Jutsu ( Velká ohnivá koule )!".


Ohnivá koule letěla rovnou na dívku a psa. Ve chvíli nárazu byl slyšet dívčin křik a psí kňučení.
Když koule zmizela, dívka se pomalu zvedla stejně, tak pes. Znovu se vrhli na Naumi, ta jenom zakroutila hlavou.


" Vzdej to! Nechci ti ublížit!" zavolala Naumi.
" To tak!" zařvala a vrhla se na ni.


Naumi si povzdechla a začala dělat pečetě. Tentokrát jiné než předtím.
" Katon: Endan (ohnivá bomba) !" najednou se ozval výbuch


" Páni! Tohle je technika na úrovni Jounnina!" řakl jeden muž z Listové, a druhý přikyvoval. Ninjové ze Svaté se jenom pousmáli ... tohle bylo pro ně normální jutsu a nijak to že je na úrovni pro jounniny a používáho genin neřešili.


Když opadl prach na zemi v bezvědomí ležela Natsuko Inuzuka i se psem.



Kiba se tam hned přihnal a kontroloval jestli je jinak v pořádku ... byla. Zdravotníci ji odnesli.


" Vítěz je Naumi Orimuno!" prohlásil zkoušející.




Pátý souboj svedl kluk z Písečné a z Listové nastoupil a vyhrál Riu Hyuuga.
Šestý souboj ve kterém bojovala Kalisto dopadl pro Svatou špatně ... Michio z Kamenné vyhrál.
Sedmý souboj mezi Kasumi z Mlžné a chlapcem z Listové - Kame Yamanaka, vyhrála Mlžná.


Osmý ... "A v posledním zápase se utkají ... Hinari z Listové( z Kakashiho týmu) a Minuto Orimuno ze Svaté!" zazněl přísný hlas.


Oba se postavili naproti sobě a měřili se pohledem.


" START !" ozval se zkoušející a odskočil dozadu.


" Nechceš se vzdát rovnou ?" zeptal se Hinari s úšklebem.
" ANi ne." odpověděl se smíchem Minuto.


Rozběhl se přímo proti Hinarimu, těsně před ním uhl a vytáhl katany a napřáhl se. Kov narazil do kovu. ... katany do kunaiů. Odskočili od sebe a Hinari se na něj vrhl, zkoušel některá lehčí jutsa, maximálně na úrovni chunnina.


Minuto odskočil a použil několik ohnivých technik a zakončil to stejně, jako jeho sestra ...
" Katon: Endan (ohnivá bomba) !"


Hikari odletěl a s popáleninami ho odnesli zdravotníci.


" Vítězem je Minuto Orimuno ze Svaté!" zakřičel zkoušející.


" Vyhlašujeme hodinovou přestávku!" zvolala prsatá Hokage a vydala se za ostatními Kage.


Došla, až ke Kumori. " Musím říct, že máte silné ninji. Musí být skvěle vytrénovaní, když používají tyhle techniky." chválila.
" To ano. Tohle je asi nejsilnější tým ve vesnici." přikývla s úsměvem.
" Jejich senseiové musí být dobří." řekla s úsměvem.
" Ano jsou to nejsilnější ninjové ve Svaté. Sice, tam jsou teprve chvíli, ale celá vesnice je má ráda." řekla a pořád se usmívala.


" Oni nejsou od vás ?" zeptal se Kazekage- Gaara.
" Ne přišli jednoho dne... prostě se u nás objevili a už zůstali." řekla Kumori.
" A odkud jsou ?" zeptala se Tsunade.
" Promiňte, ale to nemohu nikomu říct, to můžou jenom oni." dodala s formálním výrazem, ale pak se zase usmála.
" Aha." řekli akorát ostatní Kage, které ta ne vědomost zžírala.


Hodina uběhla rychle a nadešel čas na souboje vítězů z prvních kol turnaje.


Zkoušející došel do středu bojiště.
" Dámy a pánové, pokračujeme a jako první se utkají...