Prosinec 2011

Zápis SB

31. prosince 2011 v 14:34 | Jituí
1. Adresa blogu
2. Přezdívka
3. Co chceš na diplomek za spřátelení?
4. Chceš něco dodat nebo o něco požádat?

Happy New Year

31. prosince 2011 v 13:07 | Jituí |  Diplomky + Blendy
Takže vám přeju hezký nový rok a jako předsevzetí si dávám, že se tady bude objevovat více článků!!!
Vaše Jituí♥


A tady takovej menší dáreček hlavně pro příznivce SasuSasku


Boj o nadvládu! (ItaSasu)

24. prosince 2011 v 22:01 | Jituí |  FF-jednorázovky
Takže takovej malej vánoční dáreček který věnuju všem který choděj na můj blog.
Vaše Jituí♥

Boj o nadvládu:
Sasuke stál před Itachim, který seděl na trůnu. Oba byli v rodinném chrámě a přeměřovali se pohledy.
"Takže jsi přišel, Sasuke" řekl starší z Uchíhů směrem k mladšímu.
"Přišel jsem, abych pomstil svůj klan. Dnes umřeš Itachi" oznámil mu Sasuke. Itachi vstal a udělal dva kroky vpřed. Stáli od sebe padesát metrů bez jediného pohybu. Jako sochy. Stále se přeměřovali pohledy.
"Přišel jsi pomstít klan nebo naše rodiče?"
"Klan. Klan který jsi ty vyvraždil!"
"V tom případě se mstíš špatným lidem" oznámil Itachi.
"Nevěřím ti." Itachi nad touto větou zvedl tázavě obočí.
"Nevěřím ti, ale dobrá. Kdo to podle tebe byl?"
"Uchiha Madara." Sasuke ho jindy klidná a bezvýrazná tvář se malinko změnila.
"Viděl jsem tě zabít otce…" namítl Sasuke a vytáhl kusanagi. "…a za to se ti pomstím!" dál už nic neříkal a i s kusanagi se na Itachiho rozeběhl. Itachi vytáhl kunai a jejich zbraně se poprvé střetli. Sasuke odskočil.
"A matku jsi taky zabil!" zařičel na něj Sasuke hystericky a nenávistně. Znovu se rozeběhl a snažil se Itachiho zasáhnout. Ten se jen bránil a vyhýbal. Najednou mu Itachi vyrazil kusanagi z ruky a přirazil ho ke zdi. Hned na to mu chytil ruce nad hlavou. Naklonil hlavu nad Sasukeho ucho a zašeptal: "Nic není takové jak se myslíš."
"Vím přesně jak to je" prskl Sasuke.
"Vážně?" zeptal se stále šeptem a jemně kousnul Sasukeho do ušního lalůčku.
"Stoprocentně." Sasukemu se jemně zachvěl hlas. Itachi mu poraněné místečko ošetřil polibkem.
"Co-co to-" Sasukemu se hlas chvěl strachem.
"Pšš" lehce přejel Itachi svými rty přes ty Sasukeho. Víc však ne. Naklonil se nad Sasukeho druhé ucho a opět do něj lehce do kousl a ošetřil polibkem.
"Proč?"
"Proč ne?" odpověděl Itachi a políbil ho na levý koutek úst.
"Proč ano?" Itachi hned neodpověděl, ale políbil ho na pravý koutek úst.
"Proto" a tentokrát ho políbil na rty. Nebyl to polibek jako takový, spíš jen rty na rtech. Sasuke chtěl něco říct, ale svou chybu to, že otevřel pusu, si uvědomil až když ucítil Itachiho jazyk na tom svém, který ho vybízel k tomu aby se zapojil do téhle hry. Sasuke se po dluhém naléhání se zapojil. Polibek který vzniknul se změnil na boj o nadvládu. Než však stihl jeden z nich vyhrát, polibek skončil. Itachi si Sasukeho prohlížel zkoumavým pohledem. Avšak ani to netrvalo dlouho. Sasuke se vrhl na Itachiho rty. Dravý a vášnivý polibek. Byla z něj cítil touha ne však láska.
"Ten provaz mi tu překáží" řekl Itachi hlasem zastřeným touhou. Přechytil si Sasukeho ruce do jedné ruky a druhou strhl již zmíněný provaz. Ten spadl na zem i s pochvou kusanagi.
"A mě zas ten tvůj plášť." Itachiho plášť spadl na zem. Jejich rty se opět střetli v polibku. Čím déle polibek trval, tím více opadala Sasukeho snaha osvobodit se z bratrova sevření. Polibek skončil a Itachi pustil Sasukeho ruce. Chystal se odejít, ale Sasuke se na něj vrhl. Ruce mu dal kolem krku a začal ho náruživě líbat. Přitiskl se k Itachimu tak, že mohl Itachi cítit jeho vzrušení.
"Ale, ale, ale. A ještě před chvílí se ti to nelíbilo." Sasuke po něm hodil vražedný pohled a dál pokračoval v rozdělané činnosti. Po chvíli strávené bojem o nadvládu nad ústy toho druhého se na kupě oblečení objevil Sasukeho svršek a o pár minut následovaný Itachiho trikem. Itachi políbil Sasukeho pod uchem a tím z něj vymámil skoro neznatelný sten.
"Takže i někdo jako ty má slabé místečko" zašeptal Itachi Sasukemu do ucha roztouženým hlasem. Sasuke neodpověděl a začal Itachimu líbat každý kousíček obličeje a krku. Itachimu se přes rty občas vydral tichý sten. Sasuke pokračoval v mapování jeho obličeje dokud nenašel to co hledal. Itachiho slabé místo. Políbil ho znovu na pravé straně krku pod bradou.
"Nejen já" šeptl když Itachi zasténal a kunaiem- který patřil Itachimu-(pa: "Čórka business") a rozřízl Itachimu síťované triko, které potom následovalo předchozí oblečení. Oba tam stáli jen ve spodní části oblečení. Itachi zajel Sasukemu rukou do kalhot a dravě ho políbil. Pomalými pohyby třel Sasukeho mužství. Tomu se z hrdla vydral sten. Pohnul se proti Itachiho ruce.
"Ne, ne!" šeptl mu do ucha Itachi a opět ho políbit. Druhou rukou mu pomalu stahoval kalhoty. Jednou rukou stále zpracovával jeho mužství a druhou mu položil na rameno. Zatlačil na něj a donutil ho tak klesnout na zem. Sundal mu kalhoty úplně a hodil je někam za sebe. Sasuke si přitáhl Itachiho za zátylek a políbil. Rukama zatím sundával Itachimu Kalhoty, které následovali ty jeho. Itachi sundal Sasukemu boxerky a dál pokračoval v tření jeho penisu. Náhle sasuke ucítil něco teplého a vlhkého na svém "malém" kamarádovi. Dlouze a hlasitě zasténal. Itachi se sám pro sebe usmál. Sasuke ucítil tlak na svém análním otvoru a tak se snažil co nejvíce uvolnit. Itachi do něj vnikl jedním prsten a začal jím pohybovat. Po chvíli přidal druhý a začal sasukeho roztahovat a připravovat ho na svůj vpád.pohyboval prsty když najednou o něco zavadil. Vítězně se usmál a změnil směr pohybů tak, aby naráželi do této malé uzlinky. Nakonec přidal i třetí prst. Chvíli jimi pohyboval ve směru prostaty, čímž ze Sasukeho mámil steny, když usoudil, že to stačí. Vytáhl prsty, sasuke nesouhlasně zasténal.
"Myslel jsem, že budeš rád když pokročím dál" šeptl mu do ucha Itachi. Sasuke po něm hodil pohled: Prostě-si-pohni! Itachi mu vyhověl a až nadoraz do vnikl. Sasuke zatnul zuby a pevně zavřel oči, aby nemukl. Nechtěl se před Itachim ještě víc ponížit a vypustit bolestné syknutí mezi ponížení rozhodně patřilo. Itachi mu nechal chvíli nato, aby si zvykl. A Sasuke mu za to byl vděčný i když nahlas by to rozhodně nikdy nepřiznal. Itachi se vysunul a pak zase přirazil.svým přírazem zavadil o Sasukeho prostatu. Sasuke zasténal Itachiho jméno a vyklenul se v zádech. Itachi své tempo stále zrychloval. Když cítil, že brzy už bude začal zpracovávat i Sasukeho penis. Sasuke vyvrcholil a Itachi ho o několik sekund následoval. Itachi se opřel vedle Sasukeho a vydýchával se.
"Nenávidím tě!" zachrčel Sasuke mezi nádechy.
"A přes to ses se mnou vyspal."
"Ale i tak tě nenávidím!"

Pro všechny...Veselé Vánoce

24. prosince 2011 v 11:01 | Jituí |  Diplomky + Blendy
Přeju všem Veselé Vánoce.....a ten kdo chce (hlavně SB) si to může hodit na blog...
Vaše Jituí♥



15.Závěrečná bitva-KONEC

23. prosince 2011 v 20:00 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Poslední díl tehle série. Další dokončeká povídka. A z toho vyplývá více času na ostatní tak si to užijte Vaše Jituí♥


Temná obloha. Někde možná posetá stovkami a stovkami hvězd v různém seskupení. Je nevýslovnou krásou, avšak není tomu tak právě na jednom místě ve světě plném ninju. Tam krásnou oblohu s dominujícím měsícem v úplňku, zahalují hustá mračna prachu a kouře.
U bran Konohagakure no Sato se vznáší sama smrt a bere si vše, co jí padne do rukou. Záblesky ohňů osvětlují tu hroznou scenerii.
Lidé umírají v každém okamžiku ve snaze uchránit své domovy nebo se ženou za pomstou. Dva zcela odlišné světy se střetly na bojišti, kde každý hlásá se zbraní v ruce to, co se mu zdá správné. Jedni chtějí vládnout a podrobit si svět, druzí zas žít v míru a poklidu.
Národ ukrytý v listí je pověstný svou vůlí ohně a s hrdě vztyčenými hlavami brání to, co je jim drahé. Stejně tak písečný národ, jenž byl povolán na pomoc. V jejich čele stojí mladík se zlatavými vlasy chránící to, co je mu nadevše drahé. A oni, ti co jsou okolo, co nesou značku Konohy a Suny jej uznávají. I když to je právě on, koho kdysi nenáviděli a opovrhovali jím. To on si dokázal získat úctu a uznání. Do něj byla vložena naděje a vůle jeho učitelů a rodičů. Dokázal přemoci krále démonů ve svém nitru a udělat si z něj přítele, který stojí v bitvě po jeho boku. Ten hoch nebo spíše mladý muž se jmenuje Uzumaki Namikaze Naruto.
Ve svém okolí rozdává rány mečem a leckterý protivník se mu klidí z cesty. Jen ti, co mají dostatek kuráže, se postaví jemu a lišce, na které sedí. Probojuje se až do středu nepřátel a rozsévá tam zkázu a smrt jej s radostí následuje, radující se z nových příspěvků do její říše. Někteří protivníci jej ani nevidí a padají k zemi se smrtelnými zraněními. On však jako by nevnímal, jeho modré oči bloudí mezi protivníky. Hledá určitou osobu, tu která za všechno muže.
Jako vítr se přihnal do středu nepřátel, vyhlížejíc posledního Uchihu. Nemusel čekat dlouho, před ním se na obrovském rudém vlkovi tyčil jeho úhlavní nepřítel. Uchiha Marara.
Rudý vlk se stejně zlověstnou barvou v očích nese na své hlavě druhého zakladatele Konohy. Narutova bílá liška zuřivě vrčí a je se svým pánem v bojovém postavení. To samé se děje i na druhé straně. Oba protivníci vyčkávají, za doprovodu vrčení svých vyvolaných zvířat. Svět okolo, válka i ninjové přestaly existovat. V jednom okamžiku stojí jako dvě obří sochy a v dalším si vlk a liška skáčou po krku. Jejich dva páníčci se po tom mohutném skoku taktéž odrazí a poprvé se střetnou ve vzduchu. Zbraně zařinčí a odlétne pár jisker. Ještě než dopadnou na zem, stihnou na sebe zaútočit. Ninjové se jím vyhýbají, nechtějí přijít k úrazu. Okolo nich se prohání jejich zvířata ve stejně zuřivém souboji, stejný jako vedou ti dva.
Naruto si zlostně poměřoval Madaru. Když dopadli na zem, jen koutkem oka zahlédl, že jeho liška Tokuta zuřivě bojuje s rudým vlkem. Nemohl ji však pomoci, musel se soustředit na Madaru. Protivník to bude těžký, věděl to už před bojem. Neváhal proto a zaútočil, ve stejném okamžiku mu útok opětoval i Madara. Řinčení zbraní nebralo konce a k tomu si byl Madara příliš jistý svým vítězstvím. Měl proč, kdykoliv se Narutova čepel jedné či druhé katany dostala do kontaktu s jeho kůží, neškodně projela. Jeho technika jako by neměla vadu. Madara jako by byl neporazitelný, ovšem Naruto se nevzdával. Věděl, že někde slabinu mít bude, jen ji musí najít.
Z utočení zabraní na zbraň přešli na ninjutsu. Madara posílal obrovské vlny ohně, které Naruto likvidoval vodou. Jejich techniky mněly na okolní krajinu takoví dopad, že by jí nikdo nepoznal, i kdyby tam žil. Ve svém boji se dostaly daleko od skryté Listové a jejího hlavního boje.
Než si toho oba všimnuli, ocitli se v Údolí konce, kde kdysi Uchiha Madara a Senju Hashirama svedli svůj souboj. V podvědomí lidí utkvěla představa, že byl Madara zabit, ale nebylo tomu tak. Už v té době vládl zakázanými technikami Uchiha klanu a obětoval světlo jednoho ze svých očí, aby přežil a mohl v povzdálí všeho spřádat pomstu.
Madara stál na své soše a díval se na Naruta, který stál na soše Prvního HoKage. Bylo to až nostalgické, syn Čtvrtého HoKage proti Madarovi. Kdysi to bylo jen s tím rozdílem, že tam stál HoKage osobně. Nicméně Naruto už dávno přesáhnul sílu a moc všech pěti HoKage a nyní se postavil největšímu nepříteli.
"Jak příhodné místo pro ukončení poslední naděje pro svět. Zde zemřeš, Uzumaki!" zakřičel na něj Madara, ale on nevnímal jeho šílené řeči. Madara v zápalu boje ztratil svojí masku, takže se na svět díval oběma očima, ve kterých mu rudě zářil Sharingan prahnoucí po osobní pomstě a vládě nad světem. Do této chvíle se Naruto držel díky Itachiho daru, ale cítil, jak mu Sharingan zmizel. Nechápal to, chakry na jeho udržení měl více než dost. Viděl, jak se Madara ušklíbnul.
"Zdá se, že Itachiho dárek měl jen určitou délku použitelnosti, nyní mě už neporazíš, Uzumaki," chvástal se Madara na celé kolo.
"Jsi si jistý, že mě porazíš? Ty máš jen moc klanu Uchiha. Možná jsi to přehlédnul, ale klan Uzumaki byl nelepším klanem, který jako jediný dokázal vytvořit pečetící techniku na cokoliv. Možná to víš, nebo ne, ale disponuji touhle silou. Když to bude třeba, zapečetím tvojí duši do sebe," snažil se ho Uzumaki vytočit a získat čas, po který bude jeho klon shromažďovat přírodní chakru v nedalekém houští. Madara si nevšimnul toho, že nějaký klon udělal, ale on v tom už měl takovou praxi, že mu stačil jen zlomek sekundy na jeho vytvoření.
"Nemáš šanci polapit mou duši, kdykoliv mohu zmizet do jiné dimenze," vychloubal se Madara.
"Ano, tvá časoprostorová technika, také mám jednu po mém otci, nebo sis toho díky své aroganci a nadřazenosti nevšimnul? Čtvrtý HoKage byl můj otec a jakožto mužský potomek klanu Namikaze, jsem zdědil i jejich techniky. Nebezpečná kombinace, co ty na to?" vyjevil Madarovi svůj původ, ale ten se nezdál být překvapený.
"Vím dávno o tom, čí jsi spratek. Osobně jsem se postaral o to, aby při tvém narození byl Kyuubi vypuštěn z tvé matky, ty blázne. Yondaime mě možná dokázal zranit, ale nikdy mě neporazil a ty to také nedokážeš," vysmíval se mu Madara a Naruto se zarazil, Kyuubi mu ukázal vzpomínku, jak ho Madara přišel přesvědčit, aby zaútočil na Konohu. Když ho neposlechl, přinutil ho sharinganem. Litoval toho, ale o tom, že byl vypuštěn z jeho matky, nepadlo ani slovo.
"Lžeš! Kyuubi mi ukázal vzpomínku, matka v tom nehrála žádnou roly!" zakřičel hlasem plným přesvědčení, ale Madarův chladní smích ho zatavil.
"Jak hezké, ovšemže ti ukázal vzpomínku. Já sám jsem mu jí dal do hlavy, byla to moje pojistka, kdyby se něco pokazilo. Ovšem nepočítal jsem, že mu v hlavě uvízne část pravdy a část lži. Ovšem když ho Yondaime uvěznil v tobě, zahořkl ještě více. Mě to nahrálo, ale to, co mi zkazilo plány, jsi byl ty a tvá přívětivá povaha. Tvé čisté srdce změnilo i démona, kterého dokázal zkrotit jedině sharingan."
Naruto zlostně zasyčel, když náhle pocítil, jak se jeho klon zrušil a všechna přírodní chakra přešla do něj, takže jeho oči nabraly podobu těch žabích.
"Sage mód během pohybu? Tak to jsem ještě neviděl," zamumlal si pro sebe překvapeně Madara.
"Braň se!" křikl Madara a vyrazil proti němu a během toho skládal obrovské množství pečetí neuvěřitelnou rychlostí, kterou nemohlo normální oko vidět, ale v tu chvíli se u Naruta v pravém oku objevil Itachiho Mangekyou Sharingan, ale neměl rudý podklad, jako je tomu u Sharinganu, ale nyní to byla černá na zlaté s rudým obrysem.
Madara od něj byl jen kousek, když zničehonic narazil na nějakou bariéru, která ho odhodila. Jakmile se vzpamatoval, nestačil se divit, kolem Naruta se zformovalo Susanoo rudé barvy. Bůh moře a bouří v jedné ruce třímal štít se znakem klanu Uzumaki a v druhé ruce měl vějíř, který nesl znak klanu Uchiha.
"Co to?" podivil se Madara, ale to nebylo všechno. V Narutově levém oku se objevil Nukagan, stříbrná spirála s modrým obrysem na zlatém podkladu, který oběma očním technikám propůjčoval Sage mód.
"Skončil jsi, Madaro," konstatoval Naruto a Susanoo máchlo vějířem. Prostor mezi nimi proťal skřípějící zvuk větrného útoku. Naruto ho osobně podpořil ještě svým ohnivým útokem, takže jeho útok nemohl být jen tak přetlačen Madarovým ohnivým útokem. Madara na poslední chvíli vtáhnul útok do jiné dimenze, ale ze zadu do něj narazila vodní vlna a smetla ho ze sochy dolů pod vodopád, kam se za ním Naruto přemístil pomocí Hiraishin no Jutsu. Několik speciálních kunaiů měl stále na bojišti, takže se nebál toho, že by přišel pozdě na pomoc i své vesnici.
Doskočil na vodní plochu, která mu dávala výhodu, když ovládal vodní živel. Madaru nikde neviděl, ale cítil jeho chakru, proto se otočil směrem, kde měl Madara být. Najednou se jeho svět zatočil, začal se podivně deformovat a v tu chvíli si uvědomil, že ho Madara vtahuje do jiné dimenze. Použil znovu techniku Létajícího boha hromu a objevil se na skalní stěně, kde byl zabodnutý jeden z jeho kunaiů.
"To tvoje Hiraishin no Jutsu mě už dost s**e," zavrčel Madara a v očích se mu objevil Mangekyou Sharingan. Stejně jako kolem Naruta, i kolem Madary se objevilo Susanoo, ale ten držel v ruce kulatý štít s obrovským sharinganem a jako zbraň měl kopí. Madarovo Susanoo bylo kombinací barev fialové a černé.
Jako na povel oba zaútočily. Fialovo černé plameny se řítily velkou rychlostí na ty temně rudé. Obě ohnivé vlny do sebe narazily a přetlačovaly jedna druhou. Ovšem Naruto po ohnivém útoku neváhal a hned za ohnivou vlnou poslal největší vodní, jakou dokázal. Obrovská vlna ledové vody spláchla obě přetlačující se ohnivé stěny a velkou rychlostí se řítila na Madaru. Ten když jí spatřil, nestačil reagovat a voda ho pohltila. Naruto se však neradoval, jeho citlivé smysly věděly, že chakra nepřítele nezmizela, naopak se zesílila a tak vyčkával.
Měl pravdu. Marada, aby se uchránil před obří vodní vlnou, posílil Susanoo které jako by nabíralo na hutnosti a obalovalo se kostmi a masem. Už to nebyl jen chakrový obrys postavy, teď dostávala i tvar a větší sílu. Až vekou rychlostí se vynořil z vody a jeho útočná síla ještě zrostla.
Naruto se připravil na nadcházející útok a ani nevěděl jak, ale jeho Susanoo se také začalo měnit. Kostra se začala potahovat svaly a rýsovat se. Ovšem té chvilky, kterou věnoval pozorování Susanoo, využil Madara. Vytvořil pět klonů, které poslal oklikou do zad Narutovi. Naruto se vzpamatoval, až když do něj zezadu narazila obrovská koule ohně. Že mu nic nebylo, vděčil jedině Susanoo, které částečně útok vykryl svým štítem. Přesto ztratil něco ze svaloviny, kterou zatím nabyl. Naruto vypustil okolo sebe oheň, který posílil o menší vichřici. Bouře, která se kolem něj utvořila, neustál ani jeden klon a i Madara se musel přesunout do bezpečí, neboť ani jeho Susanoo nevydrželo ten žár a začalo se rozpadat.
Narutova ohnivá bouře pomalu utichala, ale k oblakům stále unikala pára, kterou oheň utvořil z vody. Voda byla velmi horká, pomalu dosáhla bodu varu.
Naruto využil toho, že si Madara obnovoval Susanoo a poslal na něj obrovskou masu té vařící vody. Jeho Nukagan mu dovoloval formovat vodu do různých tvarů, proto voda dostala tvar šípu, který se velkou rychlostí řítil na Madaru.
Obrovský šíp narazil do zdvihnutého štítu Susana. Madara pod silou poklekl na koleno, aby to vůbec ustál.
Naruto ovšem nepřestával, jeho Susanoo už mělo všechnu svalovinu utvořenou a pomalu se potahovalo kůži. Okolo Naruta rotovala ona ohnivá bouře, kterou znovu vyvolal, aby měl stále vroucí vodu, a vytvářel stále více šípů.
Ovšem Madara taky nezahálel, vytvořil před sebou časoprostorovou díru kam všechny Narutovy šípy vtahoval. Když si to Naruto uvědomil, okamžitě přestal. Místo utočení, ale začal s Madarou mluvit.
"Vidím, že jsi dokázal rozšířit své časoprostorové pole, gratuluji, ale stejně mě neporazíš, ne když mám taky Scharingan a.." větu nedokončil, protože mu Madara poslal naproti ohnivou kouli.
"Nechvástej se Uzumaki! To že ti jeden bláznívej Uchiha věnoval Scharingan naznamená, že jsi hned jasný vítěz. Já žiji podstatně déle než ty a mám větší pravděpodobnost, že se mé Susanoo zhmotní, kdežto tvoje dojde sotva do druhé fáze. Pokud nastane zhmotnění, už se neubráníš sám a budeš muset vyvolat Kyuubiho a jen co se tak stane, ovládnu tě a zničím Konohu!" Ledový smích prořezával vzduch nasycený vodou v podobě páry, která pozvolna stoupala z řeky. Nad hlavami Naruta a nejstaršího Uchihy se stahovala vodou nasycená mračna čekajíc na vhodný okamžik spustit vodu zpět na zem. Ten déšť jako by čekal na to, kdy bude rozhodnuto o vítězné straně. Ovšem nebylo mu to zatím dopřáno.
Naruto po té, co se ozval ledový smích, zrušil ohnivou bouři. Nevěděl, co dělá, ale měl pocit, že mu někdo našeptává správné řešení. Lehký větřík si mu hrál s vlasy, jeho ohnivá vůle vzrostla a rozpoutala oheň po celém jeho těle, ale neubližoval, posiloval a chránil. Voda pod ním i nad ním našeptávala. Věděl, že jeho rodina a přátele jsou s ním v podobě živlů a radí mu.
Jeho počínání zastavilo i Madaru, který s neklidem pozoroval, co se Naruto chystá udělat.
Naruto se podíval na obě strany. Na jedné byl les, na druhé pláň končící horami. Pozvedl pravou ruku k horám, alespoň to tak připadalo Madarovi, ovšem on mířil na jednu určitou. Levá ruka vystřelila k nebi. Sharingan v jeho pravém oku se začal velkou rychlostí otáčet. Stříbrný Nukagan vydával mělké světlo a spirála se též pohybovala.
Nějakou dobu se nic nedělo, ale když Madara viděl, co se žene směrem od hor, nestačil se divit.
K Narutovi se řítila velká masa magmatu a směřovala k jeho pravé ruce. Ovšem zastavila se pět metru od něj. Najednou z magmatu začala vystupovat červená záře. Než se nadál, byla tam velká koule energie. To samé se dělo i u těžkých mraků nad nimi. Velká vodní masa se formovala na kouli a po marcích nebylo ani památky. O okamžik později se nad Narutem vznášela ta samá koule energie, ovšem modré barvy.
Naruto opatrně spustil ruce před sebe a obě koule ho poslušně následovaly a propletly se, vzniklá krásná fialová barva.
Madara, který vyděl tu masu čisté energie, se zalekl. Okamžitě před sebe vypouštěl chakru a spustil i časoprostorovou techniku, kterou pohlcoval Narutovy vodní šípy. Čekal až Naruto kouli hodí.
Naruto ovšem uděl zcela jinou věc, ruce které měl až to teď v předpažení s prsty co nejvíce roztaženými a s palci směřujícími k sobě, začal pomalu posunovat k sobě. S tím otáčel i dlaně, které se postupně dostávaly do polohy, kde všechny prsty mířily na ty na druhé ruce. Velká fialová koule se začala smršťovat, dokud se nevešla přesně mezi ty dlaně.
Ovšem nezdálo se, že by mladý Uzumaki přestával. Chvíli setrval v té samé pozici, než jeho ruce velkou rychlostí vystřelily k hrudi. Prostředníky a prsteníky se spojily a utvořily čtverec.
Koule o velikosti golfového míčku narazila doprostřed vzniklého čtverce.
Síla, která vytryskla, obalila jeho tělo a donutila ho zaklonit hlavu. Susanoo které ho doposud obklopovalo, zářilo stejnou barvou. Chakrový obal, který doposud plál kolem kostry potažné svalovinou se stáhl do postavy, která se velkou rychlostí zhmotňovala. Vypadalo to, jako když se odděluje od Narutova těla, přesto je spojoval úzký proužek té fialové chakry. Postava se odtrhla ve chvíli, kdy měla na sobě staré samurajské brnění s helmicí přes celou tvář jen s průzorem na oči. Jeho brnění bylo modro bílé jen s rudým šátkem, co měl kolem pasu. Vějíř byl naopak černý s jasně červeným znakem klanu Uchiha. Bílý štít s modrou spirálou. Naruto stál před postavou v pokrčeném postoji s tasenou katanou klanu Uzumaki mířící na Madaru. Obří postavy už nebyly ničím propojeny, přesto jako by myslely stejně. Oba v útočných pozicích vyčkávaly, až se Madara probere z šoku, který mu přivodily.
Opravdu byl v šoku, právě viděl prvního člověka, kterému se podařilo úplně zhmotnit Susanoo a to ještě nebyl ani Uchiha. Z překvapení ho probral až Naruto, který už nehodlal déle čekat.
"Rád bych ti Madaro představil Tashi Susanoo, bájného bojovníka. Rozluč se se životem!"
Jen co věta dozněla, Tashi vyrazil. Madara se zmohl jen na slabý odpor, než podlehl. Jeho Susanoo se rozpadlo hned po prvním máchnutí obřím vějířem a jen co byl Madara nechráněn, žlutě se u něj zablesklo a Narutova čepel ho rozpůlila na polovic. Překvapení, které se zrcadlilo v těch rudých očích, nezmizelo ani po tom, co už neviděly svět. Naruto ještě povolal oheň, který jeho tělo spálil na popel, který Tashi rozfoukal po širokém okolí. Bylo tak zajištěno, že už nikdy nepovstane.
Naruto švihem očistil katanu od krve, která na ni utkvěla, a schoval ji. Sharingan i Nukagan z jeho očí vymizel, stejně jako Sage mod. Potom se otočil na ohromnou bytost za ním, která stále čekala na jeho příkazy či přání.
"Tashi…, co…, co mám." Nedořekl, Tashi poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu. Vypadali impozantně, na konečně klidné hladině, od které se odráželo sluneční světlo, velikán klečící před mužem.
"Budu vám věrně sloužit, pane. Jste totiž první, co mě dokázal vyvolat a zůstal naživu. Budu věrně sloužit a poslouchat dokud se vaše bytí zde neukončí. Potom se odeberu na věčnost a budu čekat na dalšího vyvoleného, který mě stejně, jako vy dokáže vyvolat. Ukrýt se mohu kdekoliv a v jakémkoliv předmětu. Až mě budete potřebovat, stačí jen vyslovit mé jméno a vyndat onen předmět. Jenom ve vašich rukách se mohu zhmotnit." Naruto pohlédl na Tashiho stále klečícího a tasil katanu klanu Uzumaki, kterou před chvíli uklidil.
"Pokud je to tak můj velký příteli, buď odteď duchem mé katany." Katanu měl čepelí k zemi a díval se zpříma na Tashiho, ten zřetelně přikývl a zmizel ve fialovém záblesku. Naruto cítil, jak katana lehce zavibrovala a ještě před tím, než se úplně uklidnila, slyšel tiché. "Děkuji vám, pane."
Naruto se pousmál a technikou problesknutí se dostal před bránu Konohy. Tam se stále bojovalo, a i když se to nezdálo, Madarových stoupenců bylo stále mnoho a síly Listové pomalu chably. Nikdo netušil, že je Madara mrtvý.
Narutovi se nechtělo vyvolávat Tashiho, proto myslí zavolal Kyuubiho, který se před Konohou zhmotnil ve své největší velikosti.
Stál na jeho hlavě, ruce založené na prsou a zhlížel na bojiště, kde se teď nic nehýbalo, všichni hleděli na bájného démona.
Naruto máchl rukou a na bojišti se zvedl vítr, v dalším okamžiku byli všichni Konožští bojovníci zdraví a poranění přeneseni za bránu Konohy. Naruto se podíval na zbytek nepřátelské armády a promluvil dost hlasitě, aby ho všichni slyšeli.
"Madara je mrtvý! Pokud se chcete vzdát, vzdejte se. Projdete řádným soudem a budete vydáni do vesnic, kam patříte. Pokud ale nechcete a hodláte dál bojovat, vašim protivníkem budu já! Rozmýšlejte rychle, neboť čas není váš přítel."
Jeho slova měla ten správný účinek. Velká část armády se rychle vzdálila a utíkala, co jí nohy stačili jen, aby se s ním nemuseli utkat. Ovšem ta druhá se s velkým pokřikem a myšlenkou na pomstu svého velitele, vrhla na démona.
Naruto se zamračil a tasil obě katany. Nevyvolával Tashiho, jen se pomocí Hiraishin no Jutsu přemísťoval ke svým nepřátelům. Celá vesnice, která se mezitím přemístila na hradby, vše sledovala s údivem a všem v hlavách kolovala jediná věta. Žlutý blesk se vrátil.
Naruto, který kosil jednoho nepřítele za druhým, stál během několika málo minut na bojišti sám a čistil obě své zbraně. Zvednul ruku na znamení vítězství a zpoza hradeb se ozval jásavý pokřik.
Uběhl týden od vítězství Konohy. Naruto stál na střeše Kage a poslouchal proslov Páté HoKage. V rukou držela červený klobouk a přes ramena měla přehozený Kage plášť. Byl jeho vysnění den, když konečně dozněla poslední slova a ozval se ohlušující potlesk, postoupil k bývalé HoKage. S úsměvem převzal klobouk a plášť, který mu se slzami v očích podávala, a s hrdostí si oboje oblékl. Stanul před utichlou Konohou, která čekala na proslov.
Stál v tichosti a s úsměvem hleděl na tu spoustu hlaviček před budovou. Pak do toho ticha zašeptal.
"Má rodina a přátele jsou tu se mnou, já je nezklamu a vám přísahám, že vás ochráním, i kdybych měl padnout." Na to se ozval další ohlušující potlesk a provolávání slávy novému HoKagemu.
Naruto se otočil od okraje a pomalu kráčel k čekající Tsunade, Kakashimu, Irukovi, ale i Sakuře, která se na něj smála. Zastavil se několik kroků od nich a zaklonil hlavu k obloze. Ještě tišeji zašeptal.
"Děkuji vám všem, díky vám se mi splnil sen a já mohu chránit ty, co miluji." Lehký vánek mu prohrábl vlasy a osušil tu osamělou slzu, která mu stékala po tváři. Pro něj to byl jasný důkaz, že ho všichni slyšeli a budou na něj čekat, dokud se k nim jednou nepřipojí.
Ted měl to, o čem celý život snil. Příroda jakoby se radovala s ním a hladila ho po tvářích slunečními paprsky.
Tak skončil příběh o jednom velkém snu, kterému věřil jenom ten, co ho snil. A poučení z tohoto příběhu? No nepřestávejte snít, nikdy nevíte, kdy se vám ten sen vyplní.

14.Slib

22. prosince 2011 v 20:21 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Tak tohle je před poslední kapitolka....Zítra tady bude i poslední.
Hezké čtení vaše Jituí♥


Dny ubíhaly v rychlém tempu příprav a málokdo si našel čas na něco jiného, než na přípravy na bitvu. Celá vesnice se ráno budila z pocitem, že jsou blíže nastávající válce a večer usínala s myšlenkami, jak to vše skončí.
I Naruto se Sakurou měly své starosti přesto si našli i chvilinku pro sebe. Ve věčném shonu uběhlo sedm dní tudíž zbývaly pouze tři před nadcházející bitvou.
Po vesnici pobíhali nejen Konožští ninjové, ale i Píseční, které Gaara poslal na pomoc. Sám kazekage však přijít nemohl, musel chránit svou vesnici před případným útokem.
V okolí Konohagakure no Sato běhalo nadměrné množství lišek všeho druhu i barev. Po dvou byly rozmístěny u všech důležitých míst v Konoze nepočítaje Namikaze klan, kde se zbíhaly a podávaly hlášení z okolí.
Naruto byl náležitě pyšný, vychoval své přátele dobře. Liščí národ mu vše z chutí oplácel. Naruto poslední dny proseděl se Sakurou po boku na hlavě čtvrtého. Často dostával hlášení od svých lišek ale i ANBU jednotek, které za ním posílala Tsunade.
Temná strana také nezahálela, Madara, který měl po boku dalšího Uchihu posedlého pomstou, si byl jist svým vítězstvím, neboť Konoha neměla ani ponětí, že něco chystá. Alespoň to si nejstarší Uchiha myslel. Teď pochodoval se svou armádou, směr jeho nenáviděná vesnice a jak rozhodnul za úplňkové noci na nic netušící obyvatele zaútočí. Bez sebemenšího pochybu, postupoval rychle moc se neohlížíc na bezpečnost. Tak jistý si byl vítězstvím.
Pokud by ho teď někdo z Konohy viděl, stejně by to nepomohlo, měli by necelé tři dny na zmobilizování odporu, který by ho mohl ohrozit. A za tak krátkou dobu se to zvládnout nedá.
Byl den úplňku. Madara se zastavil nedaleko Konohy vyčkávajíc na noc jako dravec. Bez sebemenších pochybností na vítězství. Zvědové, které posílal do okolí vesnice mu hlásili samé dobré správy. O nic nedělání vesničanů. Na bezmyšlenkovité jednání, jako by se jednalo o obyčejný den. Byl potěšen, přeci jen se jeho plán na pomstu vyplní do puntíku tak, jak si to naplánoval.
Netušil, že celé toto divadlo naplánoval Naruto, že lidé měli od hoKage nakázáno, chovat se tento den jako jakýkoliv jiný v dobách míru. Jen se žádostí, aby nepolevovali v ostražitosti. Nevěděl, že Píseční ninjové jsou ukrytí v domech Namikaze klanu a jen čekají na povel k útoku. Nic z toho netušil a nemohlo ho to napadnout. Z jeho řad nikdo nezradil.
Naruto seděl zamyšleně na hlavě svého otce a pozoroval zapadající slunce. Od bitvy je dělilo jenom pár hodin a on stále ještě nepřišel na to, co mu chtěl otec říct svou poslední větou. "A v den všeho dávej pozor na směr větru."
Když se mu lehký vánek prohnal vlasy překvapeně vzhlédl. Nespatřil však nic zvláštního a znovu se ponořil do svých myšlenek. Občas se k němu přikradla jedna z jeho lišek nebo nějaký ANBU ale jinak byl poklidní večer. A fráze: "Ticho před bouří." Bylo zde velmi výstižné.
Pomalu, ale jistě padala na Konohu tma, když se Naruto tichounce zvedl a přemístil se do svého domu. Vzal si černou halenu a černé kalhoty na hruď si připnul lesklý zlatavý krunýř přes který si přehodil svůj klanový plášť. Připnul si holení a loketní chrániče. Obě katany měl už posazené na zádech, když se do místnosti přemístil Kyuubi.
"Naruto, Madara se schovává někde okolo vesnice, ale Sharinganem mate všechny zvědy, a dokonce i tvé lišky nevědí, kde ho mají hledat, jeho chakra je cítiti všude kolem." Kyuubi nevypadal nadšeně, že zrovna on musí být poslem špatných správ, ale na druhou stranu se nejspíš těšil na bitvu.
Naruto si jen povzdychl, a zavolal jsi jednu z poslů-lišek a napsal stručně hokage, aby rozmístila nenápadně jednotky ANBU ke každé bráně. Také jí vysvětloval, proč nemůže určit, z kterého směru nepřítel přijde.
Na nohu si ještě za dozoru Kyuubiho připevnil kapsičku na kunaie a do vnitřních kapes pláště všechny potřebné doplňky, když někdo zaklepal na dveře. S tichým "dále" vpustil návštěvníka do pokoje, sám stál u okna a hleděl do tmy. Byl jsi jistý, že Madara čeká až vyjde měsíc.
Pomalu se otočil a zjistil že hledí do tváře velmi překvapené hokage a jeho lásce Sakuře. První slova se dostavila od Tsunade, která sotva slyšitelně zašeptala.
"Jsi mu tak moc podobný. Konoha no Kiiroi Senkou se vrátil." Tsunade si ho prohlížela takovým zvláštním způsobem, že se donutil podívat se do zrcadla.
K jeho překvapení však neviděl sám sebe, ale přesnou kopii svého otce. Přesně takhle ho viděl ve svém nitru, když mu bůh smrti dovolil sním promluvit. Nemohl uvěřit, že je to skutečné. Když mu Kyuubi vyskočil ve své zmenšené formě na rameno vytrhlo ho to z přemýšlení. Znovu se podíval na svůj odraz v zrcadle a narovnal se. Upřeně se podíval do svých vlastních modrých očí a promluvil.
"Děkuji ti, tati, za všechno." Poté se opět otočil na hokage a svou dívku.
Sakura byla také ve bojové zbroji, jen s chrániči holení a plášť který jí dal měla na sobě. Spíš než jako bojový ninja, byla medik. Hokage měla naopak holení a loketní chrániče. K tomu ještě ramenní a slabší prsní krunýř. Na čele uvázanou čelenku hnědé barvy, v níž Naruto poznal čelenku prvního hokage. Když Kage slyšela větu, kterou pronesl před zrcadlem neubránila se úsměvu. Zcela normálně, jako by to dělala denně mu sundala jeho čelenku, nedbaje na jeho překvapený výraz a podala jí Sakuře, která jí stejně omámeně převzala. Poté Tsunade vytáhla ze skryté kapsy další čelenku Listové vesnice, měla černý pásek se zlatým dolním lemem. Naruto se na ní překvapeně podíval a hokage na jeho pohled, otočila čelenku naruby.
Stálo tam: "Namikaze Minato", poté mu jí přivázala na místo té původní. Naruto se omámeně podíval do zrcadla.
"Patřila mu," ozvalo se do ticha "byl by na tebe velmi pyšný Naruto. Já jsem velice, ale teď už pojď, našla jsem tvojí zprávu, cestou sem vyřešíme to v klidu u mě v kanceláři, ano?"
Naruto jen kývnul a vydal se po boku Sakury za hokage. Lidé je na ulicích zdravili jednotliví ANBU vystupovali za stínu, aby pozdravili hokage i její doprovod.
V kanceláři stála Shizune a Shikamaru, ten nad hromadou nákresu a různých hlášení, když je spatřil, jen unaveně kývl a dál se věnoval práci. Bylo na něm vidět únavu, nejspíš nespal několik dní a byl stále po boku hokage.
Naruto tiše poslouchal válečnou strategii od Shikamara, podrobné hlášení z nemocnice, o kterou se starala Shizune a Sakuřin proslov na koordinaci medik-ninjů, které měla přidělené a jejich organizaci v boji.
Když podával hlášení on, Shikamaru nejvíce lamentoval nad nevědomostí směru, od kterého zaútočí. Naruto zbytek rozhovoru neposlouchal, jen se zamyšleně hleděl z okna na pomalu se objevující hvězdy. Byl to až Tsunadin hlas, který ho vytrhl z myšlenek, když se chystala vyjít na střechu a promluvit k ninjům.
Stál u jejího boku a poslouchal její řeč.
Náhle mu předala slovo. Naruto neochotně pokračoval v řeči a přítomným vysvětlil, že nemůžou najít pozici nepřítele, proto se bude muset jejich armáda roztrhnout na třetiny, když pocítil zvláštní pnutí v celém těle. Naruto překvapením utnul svou řeč.
Položil hokage ruku na rameno. Ta se okamžitě otočila a tázavě se na Naruta podívala. Davem to zašumělo.
"Co se děje, Naruto?" zašeptala, když jí neodpovídal. Naruto nepouštěl její rameno a jen hleděl do dálky. Dav trpělivě čekal, co řekne hokage a ta zase, co jí odpoví Naruto.
Ten stál bez hnutí dokud nesklonil hlavu a znovu zůstal bez sebemenšího pohybu. Když se Tsunade chystala na něj znovu promluvit, zvedl hlavu a ukázal všem kolem plně vyvinutý Sharingan. Někdo přidušeně vykřikl, jiní zalapali po dechu. Sama hokage nevěděla, co říct jen se z hrůzou dívala, do očí které neznala. Naruto mezitím z pouzdra vytáhl kunai a vyvolal tím nehorázný zmatek, všichni se postavili do bojové pozice odhodlaní chránit hokage. Naruto však kunai nehodil, jen ho pozvedl k očím a dlouze se zadíval na lesklou plochu, ve kterém se odrážely oči které jemu nepatřily. Když uklidil kunai zpět do kapsičky, někteří si uvolněně odfoukli, ale zůstali ostražití.
Naruto se plně narovnal a podíval se na hokage, která teď nevěděla co má dělat.
"Je to už několik let a já na to úplně zapomněl." Zazněl jeho energický hlas tichem. "Přítel, kterého všichni považovali za vraha a zrádce byl ve skutečnosti sám obětí. Byl vyslancem starších, naší vesnice proti vlastní rodině. S jedinou podmínkou souhlasil. Jeho mladší bratr, teď stojí proti nám a chystá se nás zahubit a zahubil i jeho, našeho anděla strážného, který se pro nás obětoval. Ano, hádáte správně, Uchiha Itachi byl vždy na naší straně a než ho Sasuke našel, potkal jsem ho. Tenkrát jsem mu nevěřil jako všichni a přikládal jsem mu za vinu, že Sasuke odešel k Orochimarovi. Když jsem sním začal bojovat, chytil mě do genjutsu a tehdy my položil otázky.
"Co jsi vybereš Naruto-kun? Sasukeho nebo Konohu? Pokud se můj pošetilý bratříček rozhodné po mé smrti zaútočit na Konohu a zničit jí, budeš bránit Konohu, nebo to bude on ke komu se přidáš? Jak se rozhodneš?"
Tehdy jsem na něj vykřikl, že Sasukeho zastavím jakýmkoliv prostředkem, aby se to nestalo, ale on stále trval na přímé odpovědi ,Konoha nebo Sasuke, Přes všechno, jak jsem měl Sasukeho toho času rád. Sám jsem ho považoval za bratra, jsem odpřísáhl, že Konohu ochráním i za cenu zabití Sasukeho, pokud by to byl on, kdo na Konohu bude utočit. Jen co se tak stalo do úst mi vletěla jedna Itachiho vrána a já se dostal z genjutsu a po Uchihovi už nebylo ani památky. Často jsem na to myslel, ale doufal jsem, že se nikdy nebudu muset proti němu postavit. Časem jsem zapomněl na dar, kterým mě obdaroval Itachi. Teď když jsem si uvědomil, že tam někde venku stojí Sasuke po boku s Madarou, jsem onu přísahu zopakoval. Právě se díváte na dědictví, kterým mě obdaroval Itachi." Přejel pohledem všechny přítomné a promluvil znovu.
"Tsunade, pokud dnes padnu, ale Konohu uchráním, přál bych si, aby byl Itachimu uspořádán řádný pohřeb v jejich rodinné hrobce. Zaslouží si tu poctu. A já bych si přál ležet mezi mou matkou a otcem." Poslední větu zašeptal, přesto jí slyšeli všichni.
Naruto zrušil Sharingan, věděl, že ho bude potřebovat, až později v hlavním boji. Začal znovu líčit strategii, když náhle zafoukal velmi silně vítr od severu. Znovu se Naruto během proslovu zarazil. V hlavě mu probleskla slova jeho otce a podíval se na Tsunade. Aktivoval Sharingan a podíval se směrem na sever, opravdu našel velmi silné genjutsu. Teprve, teď jsi byl úplně jistý, přijdou od severu. Zrušil oční techniku a promluvil.
"Hokage-sama, nepřítel zaútočí od severu. Shikamaru uzpůsob bojovou strategii." Všechny jeho vážný hlas přesvědčil, že si nevymýšlí. Okamžitě byly rozdány nové rozkazy a na střeše budovy Kage zůstala stát jen Tsunade a Naruto.
"Naruto, jak jsi věděl odkud Madara přijde? Vždyť jsi až do teď tvrdil, že to ani tvé ninja lišky nezjistily."
Naruto se na ní soucitně podíval, neřekl jí o tom, že ho navštívil otec a dal mu rady. Místo toho jí odpověděl hledíc do dálky.
"Někdo mi řekl abych sledoval směr větru." Promluvil tajemně. Otočil se v úmyslu sejít ze schodu a pryč. Když se Tsunade znovu ozvala.
"A povíš mi kdo to byl?" Naruto se zastavil na prvním schodu, ale neohlédl se. Chvíli váhal zda má mluvit pravdu nebo ne.
"Táta." Hlesl a rychle odešel nechal překvapenou Tsunade stát na střeše. Sám se přemístil na severní bránu, kde chvíli pozoroval Shikamara jak rozdává všechny potřebné rozkazy. Potichu za něj došel a teprve potom promluvil.
"Shikamaru, máš nějaké uplatnění pro ninji z Písečné?" Shikamaru leknutím nadskočil a prudce se otočil.
"Ježíši, Naruto, ty jsi mě vyděsil, to už mi nedělej. Ptal jsi se na ninji z Písečné? No, pokud vím, tenhle plán se už neměnil. Budou ukrytí spolu s našimi jako záloha.
Až Madara zaútočí bude povel k útoku, vyrazíme my, pak dáš povel k útoku ty a oni se k nám připojí. Samozřejmě budeme v přední linii. Pokud vím Tsunade-sama se hodlá držet u zraněných, kde budou její síly nejvíc potřeba." Prohlížel jsi své plány Shikamaru.
"No a Sakura má jakou funkci nestačil jsem se hokage zeptat." Ptal se Naruto a hleděl přes rameno do jeho poznámek o strategii.
"Je vedoucí první skupiny Medic-ninjů, bude za přední linii odvádět těžce zraněné do nemocnice a na místě ošetřovat lehce zraněné. Nemocnici vede pro změnu Shizune-san. Když se teď, tak ptáš připomnělo mi to zda budou k dispozici tvé lišky a možná i žáby?" ptal se Shikamaru, aniž by odtrhl pohled od papírů před sebou. Naruto zaváhal s liškami počítal, ale nevěděl, zdali má povolat i ninja žáby.
"K dispozici budou všechny lišky společně s Kyuubim, ale toho nechci nasazovat, jen když to bude nezbytně nutné, Madara ho může svým Sharinganem ovládat, tudíž by se mohl obrátit proti nám. Pokud jde o žáby neuvažoval jsem na jejich nasazení do boje, i když nebylo by na škodu povolat Gama šéfa, aby chránili vesnici a obyčejné vesničany, pokud by se nám nepovedlo vyhrát." Prohlásil, když se na něj Shikamaru netrpělivě otočil a dodal.
"Bude to těžká noc Shikamaru." S těmi slovy se otočil a vracel se do Namikaze čtvrti, aby vysvětlil vše potřebné ninjům z Písečné, které svěřil do péče Gaara výhradně jemu.
Pozvolna vycházel měsíc a celá Konoha byla jako na trní. Vesničané byli už dávno urytí v hlavách hokagů, a ninjové rozestavení blízko severní brány. Vzduch nasycený pocity byl těžký a napětí v něm bylo cítit v každé molekule.
Sám Naruto ve své plné zbroji stál nehnutě na okraji střechy a pozoroval měsíc, který se vyhoupl už vysoko na oblohu. Každou chvíli měl vypuknout boj. Boj, který měl rozhodnout o osudu ninja světa.
Všichni v tichosti vyčkávali na jakýkoliv zvuk, napínali uši a snažili se prokouknou tmu. náhle se z lesa ozvalo svištění a na hlavní bránu dopadla první salva zbraní.
Na to čekali obránci, kteří do míst poslali své zbraně. Bitva byla započata.
Shikamaru s prvním útokem vyslal první linii do útoku. Na planině se objevovaly i první ninjové z nepřátelské armády a tvrdě útočili.
Zanedlouho měli zdravotníci plné ruce práce. Když bylo všude plno nepřátelských ninjů přešel do útoku Naruto.
Hromadným přivoláním, povolal ninja lišky, které ukryl na nějaký čas do vesnice. On sám stál na Senguyovy, který měl schopnost ovládat ohnivou chakru. Avšak s přivoláním ninjů z Písečné vyčkával a nechtěl je přivolat, aby zachoval moment překvapení nepřátel. Sám rozpoutal okolo sebe peklo. Mnohá škrábnuti a sečné rány přestal počítat věděl, že pokud je vněm Kyuubi, není se čeho bát.
Probojoval se, až do středu armády, kde rozséval zkázu, když se před ním vztyčil velký fialový had. Naruto se neubránil ušklíbnutí. Sasuke měl na sobě tradiční oblečení a s kamennou maskou zhlížel na Naruta.
"Výborně, náš hrdina se dostavil. Stále stojíš u zrádců Naruto? Oni mi zabili bratra a ty jim pomáháš! Koukám, že ti utekly žáby. Pchá, nic lepšího nebylo, že? Liška to se k tobě dokonale hodí, démone!" smál se ledově Sasuke, hodlal ho vyprovokovat, kdysi to fungovalo, doufal, že i teď to zabere. Jak šeredně se spletl.
"Ne, Sasuke, ty jsi zabil Itachiho. Ty ses stal zrádcem a démonem. Ne já. Já v tebe věřil a tys mi vrátil jen pohrdaní. Orochimaru si z tebe udělal loutku a monstrum a teď jsi dokonce poskokem člověka, co má na svědomí tvého bratra. Zklamal jsi mě, Sasuke, dál už nejsi můj přítel, od teď jsme nepřátele a jak jsem slíbil Itachimu. Zabiji tě, když to bude třeba. Když bude potřeba uchránit Konohu, před tebou!" Naruto sklonil protože cítil, že se mu jeho oči zbarvují po zopakování přísahy. V duchu poděkoval Itachimu, za jeho obětavost vesnici. Nezvedl hlavu, ani když se Sasuke rozesmál a začal znovu urážet.
"Jsi děsný, Naruto! To se mi neumíš dívat do očí, když s tebou mluvím! Pohledni mi do očí zbabělče, ukážu ti svět, ve kterém kraluji." Chladně se zasmál, jeho smích se ozýval všude. Naruto však hlavu nezvedl. S hlavou sklopenou začal mluvit tak, aby ho Sasuke na druhé straně slyšel, přesto to bylo potichu.
"Jen jedinou věc ti chci, Sasuke říct a to je, že tě Itachi nezabil, protože věřil, že nebudeš stejně zkažený jako byl Uchiha klan. Mýlil se a za svou chybu zaplatil. Stačil jí však ve mně napravit."
"Jak to myslíš, ty prašivěj démone! Kdybys potkal Itachiho, okamžitě by tě předal Akatsuki! Neměl bys šanci. Tak mi nevykládej, že jsi ho potkal a on tě nechal jen tak jít!" Sasuke už neměl chladnou masku a z jeho očí sršely blesky zloby. Chtěl Naruta vyprovokovat, aby zaútočil první, teď jsi to však rozmyslel, zaútočí on dokud se nedívá, dokonalá šance. Než však stačil cokoliv udělat, Naruto zvedl hlavu a jeho polilo horko.
Měl rudé oči, ale ne ty Kyuubiho, ne tyhle byly jiné. Zadíval se blíže a strnul, to byly oči svého bratra. Oči Itachiho Uchihy.
"Ano, správně poznal jsi je, že? Stále mi nevěříš?" ptal se Naruto a nechal Sharingan protáčet.
"Ty hnusnej podvraťáku! Jak jsi to udělal?! Jak jsi mohl, to jsi mě nazýval přítelem!" Sasuke už dál nemeškal a s katanou v ruce vyskočil. Naruto to čekal a vyskočil také. Zbraně zasvištěly a dvě šmouhy do sebe narazily. Jiskry odlétaly od čepelí zbraní a majitelé po době házely jeden zlý pohled za druhým.
Právě stály mezi svými summon a zároveň si bránili uříznutí hlavy, od toho druhého když Naruto promluvil.
"Sasuke, jaké to je zjistit, že se na tebe dívají oči bratra? Jaké to je poznat, že stojíš na špatné straně?!" Sasuke neodpověděl vysmekl se ze smrtelného sevření a hodil po Narutovi několik kunaii, hodil salto ve vzduchu a napřáhl se katanou. Naruto, který se vyhýbal bleskurychle kunaiem, se jen taktak stačil vyhnout Sasukemu a oplatit mu výpad.
Sasuke se ve vzduchu otočil a vpustil do svého meče elektrickou chakru avšak netušil, že Naruto vpustil do svých katan vzdušnou chakru zároveň s ohnivou. Naruto, který se doposud jen bránil, jen občas vrátil Sasukemu jeho úder se teď roztočil v tanci mečů a dokonale vykryl všechno, co měl v úmyslu jeho nepřítel.
Sasuke, který si celou dobu myslel, že Naruto nemá šanci, měl co dělat, aby se vůbec ubránil. Neponáhlaly ani zákeřné útoky elektřinou, vše mu Naruto vykryl větrem a oplatil ohněm. Popálený a s mnohými škrábanci začal shromažďovat chakru.
Sasuke nashromáždil dostatek chakry a spustil Susanoo, avšak po jeho dokončení bylo něco špatně Susanoo najednou začalo kolabovat, pocítil únavu z velkého výdeje Susanaa a uslyšel smích jeho protivníka, naštvaně spustil ruce podél těla a přestal se nažit, jeho rudé oči se blýskly po Narutovy. Ten tam stál s taktéž rudýma očima, ale byly jiné. Sasuke úlekem rozpoznal Mangekyu Sharingan. Výraz údivu vystřídal zlostný.
"Jak se opovažuješ! Ty hnusný červe přiživuješ se na klaně Uchiha!"
"Ne, Sasuke, já hledal dlouhých šest let své klany, svou rodinu, kořeny. Já neměl štěstí mít alespoň nějaký čas rodinu, vždycky jsem byl sám. Sám z démonem bez nikoho, kdo by mi vysvětlil, co to vůbec znamená. Já neměl bratra, který by se pro moje lepší žití uchýlil k tomu, co se stalo tobě. Vzdal se rodiny kvůli míru, ale tebe se vzdát nedokázal a jak jsi mu to vrátil? Chceš zničit to, co on se snažil chránit a měl to rád? Chceš zničit to kvůli čemu zemřel? Rozmysli si Sasuke, jestliže zničíš to, co on se rozhodl chránit." Odpověděl Naruto s klidným a vážným hlasem díval se zpříma do očí nejmladšího Uchihy. Sasuke naráz ztuhnul a zlostně se podíval na Naruta, který se mu vysmíval do očí, začínal být naštvaný, což Naruto nechtěl.
Sasuke byl zaslepen svou pomstou a na slova Naruta nebral ohled. Znovu pustil do katany chakru a poslal na Naruta Chidori Nagashi. Naruto se jen usmál a v zlatém záblesku zmizel. Vše začalo na novo.
Kopy střídaly kunaie. Výskok úhybný manévr.
Okolí bylo zpustošené a bojovníci obou armád se dvojici vyhýbali. Oba mladíci ztratili pojem o čase. Existovali jen oni a jejich katany. Jim jejich boj připadal několika hodinový, přesto to bylo jen několik minut. Jen několik minut rozhodlo, kdo bude vítěz a kdo poražený.
Narutův větrný útok se setkal z bleskovým a bojištěm se ozvala rána. Prach a dým zahalily dvojici, ostatní v okolí přestali bojoval a čekali, který z nich bude vítěz a kdo skončí jako poražený.
Prach se pomalu usazoval a odkrýval větší kráter v zemi. Na zádech ležel Sasuke a z jeho již černých očí se pozvolna spouštěly krvavé potůčky. Naruto, mu klečel jedním kolenem na hrudi s katanou u jeho krku. Jeho oči už znovu nabraly svou pomněnkovou barvu a zpříma hleděly do těch uhlových.
"Nic si nepochopil, Sasuke. Itachi tě nežádal o pomstu, snažil se, abys byl silnější, avšak ne abys ho zabil, ale abys měl motivaci a ochránil před ním vesnici. Že byl nevinný, si pro tento účel vědět nepotřeboval. Myslel si, že když ho budeš nenávidět, dá ti tak záminku být silnější. Ano, ty jsi ho sice nenáviděl, ale schoval ses za pomstu a nikdy si vesnici nechránil, dokonce ses jí pokusil zničit. Itachi si to uvědomil a podstoupil jisté kroky." Mluvil Naruto k Sasukemu, zatímco se černovlásek snažil vyprostit.
"Lžeš! Okrad si ho! Kdybys neměl svého prokletého démona nikdy bys nezvítězil! Já jsem pravý Uchiha, ty náhražko!" řval Sasuke z plných plic a všemožně se pod Narutem kroutil.
"Bláhový, nic jsi nepochopil. Nic! Stále nic nechápeš, proč mi Itachi daroval své schopnosti. Měl jsem ochránit Konohu před tebou, ale ty tebe! Kdybys ses vrátil do Konohy, splnil bys tak bratrovo přání. Uvědom si to, Sasuke! Dvě šance nedávám." Sasuke jako by neslyšel a ani katana pod jeho bradou mu nikterak nevadila.
"Nikdy! Můj život je pomsta, Uzumaki a to pomsta Konoze!" ječel dál svou a možná by nepřestal, kdyby Naruto i s katanou nezmizel v zlatém záblesku. Rychle se postavil na nohy a rozhlížel se okolo sebe.
Naruto stál nedaleko a katanou v ruce v bojovém postavení. Sasukeho katana byly zaražená v zemi krok od svého majitele.
Sasuke zůstal stál z přimhouřenýma očima a jen sledoval Naruta, čekajíc léčku. Orochimaru ho všemožně podváděl a vycvičil jeho smysly dobře, to jediné se mu dalo uznat k dobru. Naruto však nečekal, jak se rozhodné Sasuke a zaútočil. Ten neměl jinou možnost, než se chopit katany a začít se bránit.
Boj se rozpoutal zuřivěji a Sasuke si uvědomil, že před tím mu Naruto neukázal ani zlomek jeho síly, jen se bránil a výpady dělal v případě nouze. Teď však ne, teď ho chtěl zabít podle slibu. A že on sliby plnil, vždy myšlenka mu prolétla hlavou stejně rychle jako čepel Narutovy katany srdcem. Nad sebou smutné modré oči a naposledy zašeptal.
"Uznávám tvou sílu, Naruto-san." A vydechl naposledy. Naruto jedním švihem očistil katanu a zastrčil jí do pochvy. Zvedl hlavu k obloze aniž by se staral o bitvu kolem a zašeptal.
"Věděl jsi to Itachi a teď už ho máš u sebe." Sklonil hlavu a nechal po tváři sklouznout jednu osamělou slzu. Než dopadla na vyprahlou zem přivolal si lišku a znovu se pustil do bitvy.

13.Svitek

21. prosince 2011 v 20:17 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Krásný sluneční den. Konoha se od rozbřesku koupala v záplavě květů a všemožných vůní. Zlatavé slunce rozdávalo své teplo na všechny strany a probouzelo ty, co si ještě hověli v pelíšku.
Avšak byly i tací, kteří spát nemohli. Byla mezi nimi i kunoichi s růžovými vlasy, která od časného rána seděla na hlavni bráně a sledovala cestu, vedoucí do Konohy. Čekala na něj - na někoho, koho milovala. Uběhl týden ode dne, kdy odešel na trénink a dnes se měl vrátit. Odešel a na rozloučenou jí zanechal malý dárek na ústech, pak se vytratil a ona mu nestihla říct, že cítí stejnou náklonnost.
Celý dlouhý týden přemýšlela o něm a o sobě. Vždycky jí připadalo, že je potrhlý a myslela si, že je zamilovaná do Sasukeho. Nikdy si neuvědomila, že on byl stále při ní a Sasuke ne jenom ji ale i ostatní ignoroval. Pak odešel a utěšoval ji znovu Naruto, ale stejně to neviděla, myslela stále na zrádce. Proč si neuvědomila, koho vlastně miluje?! Proč se jí začalo stýskat, až když Naruto byl kdovíkde celých šest let? Proč si uvědomila, že je pro ni víc než přítel, až když se vrátil? Otázky takového typu se jí honily hlavou celý týden a ona na něj nemohla přestat myslet. Kdo by si kdy pomyslel, že z toho uřvaného kluka vyroste tak skvělý muž s tak výbornými schopnostmi a co víc, s čistým, city rozdávajícím srdcem. Litovala, že si toho nevšimla dřív. Litovala spousty věcí, ale teď jí přišlo, že právě téhle skutečnosti nejvíce. Litovala každé rány, kterou mu dala. Znovu se podívala na cestu, vedoucí dovnitř. Nespatřila nic, jen lehký vánek si pohrával se štěrkem, který byl na cestě.
Na opačné straně ulice, skryta v koruně stromu před zraky, seděla osoba, také vyhlížející mladíka. Její pohled byl zabodnutý do růžovlásky, sedící na bráně. Stal se z ní soupeř, kterého nikdy neměla, ale byla odhodlaná se tvrdě za své srdce bít. Zavřela na chvíli své světle fialové oči, a když je znovu otevřela, měla kolem nich naběhlé žilky. Ano, byla to Hyuuga Hinata, sledující Sakuru vražedným pohledem. Ta křehká, stydlivá dívka teď vymýšlela plán, jak získat svou lásku nazpět. Vůbec si nepřipustila fakt, že si Naruto nevybral ji, ale Sakuru. Svým rentgenovým zrakem pohlédla nejdál, co to šlo, ale vytouženého mládence nespatřila. S povzdechem oči zase zavřela a vrátila je do původní podoby. Každých pár minut se tento proces opakoval. Dívala se střídavě do dáli a na Sakuru.
Nedaleko vesnice běžel tak očekávaný mladík s liškou na rameni. Byla sice pravda, že se mohl v klidu přemístit, ale měl rád vzduch ve vlasech a na tvářích. A tenhle požitek při přemístění neměl, proto rád cestoval pešky jako normální ninjové, také to mělo jistou výhodu, všímal si více věcí a měl čas i přemýšlet. Zastavil se na nedaleké skalce, kde měl výhled na celou Konohu i na monument Hokage. Užíval si ten pohled. Měl vesnici nade vše rád a neuměl by jí ani jejím obyvatelům ublížit. Jeho pohled padl na hlavu čtvrtého, jeho otce. Vzpomínal na dny, kdy se stal geninem a nastoupil do týmu sedm. Z myšlenek ho vytrhl až Kyuubi, který si hlasitě odkašlal.
"Naruto, měl by ses přemístit nejdřív k Hokage, protože u brány to bude na dlouho." prohlásil tajemně a sledoval růžovou skvrnu na vršku hlavní brány a tmavě modrou mezi listím.
Naruto nechápavě otočil hlavu a zadíval se na lišáka.
"Proč? Vesnice není daleko tak nač plácat chakru? Děje se něco?" byl zmatený stále se snažil přijít na to, kam Kyuubi kouká, těkal pohledem mezi ním a vesnicí nedaleko.
"Neptej se a udělej to; nejdřív k Hokage a pak se vrátíme zpět sem." Víc mu neřekl a Naruto se radši neptal, udělal přesně to, co chtěl a během okamžiku po něm nezbyla ani stopa.
V kanceláři Hokage se uprostřed místnosti objevilo malé větrné tornádo, doprovázené kapkami vody, z něhož následně vystoupil náš světlovlasý hrdina. Barva vody se vytratila a Tsunade zvedla hlavu od papíru. Na její tváři se rozzářil úsměv. Tsunade mu ukázala na židli před stolem. Naruto si sedl a začal.
"Tsunade-sama, týdenní volno se vyplatilo. Nové jutsu už dokonale ovládám, ale bohužel mě při jeho zkoušení spatřil nepřítel." Odmlčel se a koukal na Tsunadin obličej a čekal na reakci. Jak předpokládal, její šťastný výraz se změnil na naštvaný, zle loupla po mladíkovi okem a vypadlo z ní jediné slovo.
"Kdo?!"
"Uchiha Sasuke." Narutovi se při vyslovení toho jména nepohnul na tváři ani jediný sval. Byl jako vytesán za kamene, jen dychtivě pozoroval Hokage a její reakci. Moc ho mrzelo, že se stal jeho nepřítelem. Tolik ho měl rád, byl pro něj bratrem, kterého nikdy neměl. A přesto se z něj stal stejný nepřítel jako z Orochimara. Tolik si přál, aby se vrátil do vesnice, tolik chtěl, aby se tým sedm nikdy nerozpadl. Bohužel, čas nejde vrátit a Sasuke byl teď stejný, jako všichni zločinci a temnota, z které se ho snažil vždy vytáhnout, ho zcela pohltila.
Na krátkou chvíli přes jeho obličej přelétl stín smutku, ale byl to jen okamžik. Tsunade přemítala o stejných věcech. Věděla, jak se Naruto cítí, byl pro ni jako vlastní syn. Navíc se tato událost podobala té, co stala jejich týmu. V těch časech to nesl Jiraiya velmi špatně a stejně jako Naruto nikdy nepřestal věřit, že se Orochimaru zase vrátí do vesnice. Smutně si povzdechla a začala mluvit.
"To není dobré Naruto. Sasuke je podle všech správ u Akatsuki a ty vede Madara. Pokud se to dozví, nemáš sebemenší šanci ho s tím jutsu překvapit. Máš ještě nějaké s úrovní S nebo vyšší, které by platilo na Madaru?" ptala se a zkoumavě si ho prohlížela.
Velice ji potěšilo, když jí Naruto na otázku lehce přikývl hlavou. Sáhl pod plášť a ze skryté kapsy vytáhl svitek, kousl se do prstu a nechal pár kapek krve skápnout na pečeť, která na něm byla. Ozvalo se sotva slyšitelné "puf" a Naruto jej podal Tsunade. Ta jej vzala do ruky a opatrně rozbalila. Nestačila se divit, co má v rukou. Naruto jí právě ukázal většinu svých nejsilnějších technik a jen málo jich bylo na úrovni A, většina se pohybovala na S+. Dostala se až ke konci, kde ji upoutala jedna z technik, byl tam její odborný popis a také byla S+, ale co ji překvapilo, byla poznámka.
"Extrémní"
Vzhlédla od poznámky a podívala se na název.
Shiage rasengan.
Když si ho přečetla, podívala se na Naruta a ten jakoby věděl, na kterou techniku kouká.
"Zatím jsem ji použil jen jednou, když jsem ji vynalezl a málem jsem u toho přišel o život. Zkoušel jsem ho, když ve mně nebyl Kyuubi, naštěstí ten brzo přišel a vyléčil mě, ale nebýt jeho, tak bych tu už nebyl. Je to velmi nebezpečná technika. Jak pro nepřítele, tak pro mě. Jak jste si mohla všimnout, je u ní popis."
Tsunade se tedy znovu sklonila ke svitku a začetla se do popisu jutsu.
Shiage rasengan - Vyžaduje tři podstaty chakry. Do základního rasenganu se přidá větrná, ohnivá i vodní podstata. Větrná a vodní chakra tvoří okolo lávově zbarvené koule ostny. Uvnitř koule je velmi zhuštěná ohnivá + kyuubiho chakra. Koule má o průměru cca 20 cm a na nepřítele se hází jako FRS. Pokud se přiblíží k nepříteli větrné a vodní jehlice se zabodávají do každé buňky. Okolo každé buňky se díky větrné chakře vytvoří obal. Ohnivá + kyuubiho chakra se rozptýlí po výstřelu jehlic na mikroskopické kuličky, které se usadí v každé buňce. To způsobí, že jej začne spalovat zevnitř. Voda vystřelená zároveň s větrem nedovoluje nepříteli se jakkoliv uhasit, i kdyby měl hlavní živel právě vodu. Nepřítel zasažen technikou Shiage rasengan umírá do několika vteřin. Technika vyžaduje obrovské množství chakry uživatele. Techniku lze použít pouze jako finální, protože ten kdo tuto techniku použije, upadá do několika denního bezvědomí.
Tsunade si musela přečíst popisek ještě jednou. Vůbec nevěděla, že je Naruto schopný vládnout takovou silou. Bylo to nejsilnější jutsu, které kdy viděla. Překvapeně své oči obrátila na sedícího Naruta před sebou a Kyuubiho v jeho klíně, který se zrovna drbal za ušima.
"Naruto, silnější jutsu jsem nikdy v životě neviděla a podle tohoto svitku soudím, že ty jsi vynálezce těchto justu. Teď už můžu s jistotou říct, že jsi překonal svého otce. A toho, jak víš, považovali za největšího ninju této doby. Myslím, že je otázkou času, kdy ostatní uznají tvojí sílu a ty převezmeš otcův post nejlepšího ninji."
"Děkuji Tsunade-sama. Už půjdu, jestli je to vše co jste chtěla vědět."
S těmi slovy se postavil a Kyuubi se rozplynul. Tsunde jen kývla a podala mu zpátky svitek, který Naruto zase zapečetil a dal zpátky do kapsy. Naruto se rozloučil a přemístil se zpátky na to samé místo, kde ho Kyuubi přesvědčil, že se má k Hokage přemístit a nejít hlavní bránou. V duchu se chvíli dohadoval s lišákem proč, ale když ani po půl hodně z něj nedostal ani slovo, rozhodl se pro něco jiného. Sedl si na zem a začal se soustředit. Bez sebemenšího hnutí nějakou chvíli seděl. Když konečně zvedl hlavu, měly jeho oči zlatou barvu s vodorovnou čárkou a rudé zbarvení okolo očí. Zaměřil se na bránu a až teď konečně pochopil, proč ho lišák nechtěl pustit hlavní branou a tvrdil mu, že to bude na dlouho. Na bráně cítil chakru Sakury a o pár metru dál chakru Hinaty.
Musel se usmát, čekala na něj Sakura, takže se nezlobí, ale co nechápal, co tam dělá Hinata. Proč na něj čeká i ona? A ještě podle toho, kde se nejspíš schovává před zrakem Sakury. S touto otázkou zrušil Sage mod a vydal se k hlavní bráně. Někde v koruně stromu Hinata už asi po sté vypnula svůj Byakugan. Už od rána se ze svého místa nehnula, stále sledovala cestu. Znovu se znechuceně podívala na Sakuru. Ta se také ze svého místa od rána nehnula a dál sledovala cestu, chtěla být první, kdo ho přivítá po týdnu doma.
Naruto se mezitím rychle blížil k bráně. Chtěl byt rychle u Sakury a srdce mu říkalo, že i ona k němu něco cítí. Jediné co mu vrtalo hlavou, proč je tam Hinata, vždyť to ostatním ani neříkal, tak jak to ví?
Hinata znovu zavřela oči a zapnula Byakugan. Pohlédla na cestu a málem hlasitě vykřikla, zahlédla ho, jak se rychle blížil k bráně. Na nic nečekala, pomocí chakry kterou vkládala do nohou se mu rozběhla naproti. Když probíhala bránou, tak si jí všimla Sakura, ta na ni chvíli zůstala koukat, ale ve chvíli, kdy si uvědomila, že byla nejspíš někde celou dobu schovaná a měla nejspíš aktivovaný Byakugan, okamžitě se za ní rozběhla, jenže to už Hinata mizela za zatáčkou.
Hinata běžela jako o život, věděla, že Sakura si jí všimne, jen co proběhne branou. Když zahýbala, viděla ještě rychle blížící se Sakuru.
Naruto z opačné stany neviděl souboj obou dívek, jen z upozornění Kyuubiho věděl, že se daly do pohybu. Než se stačil zeptat na cokoliv jiného, uviděl Hinatu, jak se k němu rychle blíží. Chtěl ji pozdravit a běžet dál, ale stalo se něco, co by od Hinaty nečekal.
Jen co se Hinata přiblížila k Narutovi, bleskla jí hlavou slova: "Teď nebo nikdy!" a skočila mu do náruče a hluboce ho políbila. Všechen stud nebo podobné pocity nechala daleko za sebou. Bylo jí úplně jedno, co se stane, prostě to udělala.
Naruto byl tak překvapený, že se ani nebránil. Vůbec nechápal co se to děje. Díval se na Hinatu, která se s ním teď líbala. Chtěl nějak zareagovat, ale jeho tělo ho neposlouchalo. V hlavě křičel sám na sebe, aby se na něco zmohl. Nic nepomáhalo, jen tam stál a nechal se líbat dívkou, kterou neměl rád. Nejhorší však bylo, když uviděl Sakuru.
Sakura doběhla za zatáčku a v tu chvíli se jí zbořil celý svět. Viděla Naruta v objetí Hinaty, jak se s ní líbá. Do očí se jí vhrnuly slzy. V tu chvíli si uvědomila, jak moc to bolí, jak moc bolí láska. Plně si uvědomila, že si Naruto nevybral ji, ale Hinatu; necítila zklamání, cítila jen bolest. Bolest ze ztráty, ale něco si přeci uvědomila; tuhle bolest necítila, když Sasuke odešel z vesnice. Ne, teď jí pukalo srdce, teď neviděla budoucnost, minulost jen bolest. Bolest v jejím srdci. Rozběhla se pryč. Daleko od nich, od bolesti.
V Narutovi se v tu chvíli něco hnulo, už zase cítil, že může používat své nohy a nedbaje na Hinatu rozběhl se za Sakurou. Sice slyšel, že na něj Hinata volá, ale absolutně ho nezajímalo co. Věděl jen jedno, musí to Sakuře vysvětlit, musí jí říct, že ji miluje, prostě musí. Hinata zůstala stát uprostřed cesty s pusou dokořán. Nechápala to, když ho líbala a on ji nezarazil, myslela si, že i on k ní něco cítí, ale když se objevila Sakura, okamžitě se za ní rozběhl. Vzteky nakopla kamínek.
Sakura se slzami v očích a bolestí v srdci doběhla na malý palouček nedaleko Konohy a svalila se do trávy.
Slzy jí z tváří tekly proudem, ona jen ležela stočená do klubíčka v trávě a jediné co slyšela, byly její vzlyky.
Naruto utíkal za ní, ale brzy mu zmizela z dohledu. Nevěděl si rady, na aktivování sage mogu neměl čas, než by se mu ho podařilo aktivovat, mohla být, kdo ví kde. V duchu se spojil s Kyuubim.
"Pomůžeš mi prosím, najdi Sakuru, ona viděla…" nedořekl Naruto, protože mu skočil do řeči.
"Vím, co viděla, já to viděl taky, ta Hinata to měla dobře naplánované." odpověděl mu v myšlenkách.
"Prosím, necháme to na později, teď ji najdi." Naruto byl zoufalý, nevěděl, kde má hledat a Kyuubi mu to zrovna neulehčoval.
"Dobře, dobře počkej chvíli."ozvala se odpověď a chvíli na to tichá zabručení.
"Je nedaleko, běž rovně, pak zahni doprava, najdeš ji na paloučku." Naruto se bez sebemenšího slova rozběhl určeným směrem.
Když doběhl na palouček, uviděl ji, jak pláče na zemi, schoulená do klubíčka. V tu chvíli nevěděl, co má dělat. Jeho nohy ho zase odmítly poslouchat a on tam jenom stál a poslouchal její pláč. No tak Naruto běž za ní a utěš ji, musíš to vysvětlit. Pokud tu budeš jenom stát, nic tím nevyřešíš." Zavrčel na něj Kyuubi. Naruto se při těch slovech jakoby probral, pomalými krůčky se vydal ke své lásce.
Zastavil se nad ní pomalu a neslyšně si k ní sedl. Měla zavřené oči a z pod víček se jí hrnuly proudy slz. Malinko se nad ní nahnul, pohladil ji po vlasech a sjel i na tvář. Sakura sebou trhla a upřela svůj uslzený pohled na mladíka. Z úst se jí vydralo jediné.
"Proč?" poté sklopila pohled k zemi a nechala své slzy volně padat na zem. Naruto si povzdechl, chtěl jí říct, jak moc ji miluje, hned jak by se vrátil z tréninku a Hinata mu to tak pokazí. Jemně chytil za bradu a zvedl jí hlavu tak, aby se mohl podívat do těch nádherných očí.
"Sakuro-chan copak ty nevíš, že tě mám rád už od doby, co jsme byli v týmu?" stále se jí díval do očí a ona do těch jeho.
"Ale co Hinata, když jsem vás viděla, myslela jsem, že…" zmohla se na otázku, ale byla zastavená Narutem.
"Hinata ke mně přiběhla. Začala mě líbat, nevěděl jsem, co mám dělat, pak jsem uviděl tebe a rozběhl se za tebou, ji jsem nechal na cestě. Sakuro, moc tě miluju a nedokážu bez tebe být, prostě…" ani nedokončil větu a raději ji políbil. Sakura nemohla věřit vlastním uší, právě jí vyznal lásku a líbá ji, s chutí se zapojila do toho polibku, obtočila svoje ruce okolo jeho krku a nechala se unášet tím krásným pocitem. Už ztráceli dech, tak se od sebe museli odtrhnout. Naruto se jí podíval do stále uslzených očí a opatrně jí poslední slzičky setřel. Zvedl se a pomohl vstát i Sakuře, ruku v ruce se vydali do vesnice. Oba šťastní že mají toho druhého.

12. Ukázka talentu

20. prosince 2011 v 20:06 | Kejt |  Potomek dvou klanů
Tři dny uplynuly od doby co Naruto odešel na trénink. V Konoze se mezitím pokoušela Sakura dokonale ovládnout živel země který začala používat teprve nedávno. Její schopnosti byly dobré, ale přesto se je snažila zdokonalovat na nejvyšší úroveň. Už nějakou tu chvíli ji pozorovala hokage byla náležitě pyšná, že její žačka se řadí mezi nejlepší mediky a ninji v Konoze. Potichu se ze svého místa ztratila a nechala trénující Sakuru o samotě.
Daleko od Konohy také pobíhal trénink, ale zcela odlišný. Na velké louce stál blonďatý mladík byla na něm znát únava, ale přes to všechno dál cvičil. Louka, která nejspíš byla zarostlá spoustou květin a plevelu byla teď jen udusaná hlína ze spoustou puklin a děr.
Naruto uprostřed všeho stál a soustředil chakru. Její modré jazyky divoce poskakovaly okolo. Naruto v tom momentu otevřel oči které měl až do teď silně přimknuté a ukázal světu svůj Nukagan. V rychlosti složil nějaké pečetě a soustředil se.
Bohužel nic se nestalo a on jen vyčerpaně klesl na koleno. Pomalu se rozdýchával vůbec nechápal proč mu to nejde. Jednoduší verzi ovládal. Byla to jedna technika jeho otce. Byla to extrémní technika spotřebovala příliš chakry, ale pro někoho, kdo má krále démonu v nitru to není problém. Pomalu se rozdýchal znovu se postavil a chtěl to zkusit znovu, ale Kyuubi který se u něj náhle objevil jen zakroutil hlavou.
"Pro dnešek toho už nech jsi unavený. Na něco jsem přišel možná ti to pomůže ale povím ti to až zítra dnes bys to už nezvládl." Otočil se a zamířil si to přímo k tábořišti bylo mu jedno jestli bude něco namítat prostě si odkráčel. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil že Naruto jen kývl a vydal se za ním bez sebemenšího slova.
Věděl, že by se měl prospat byl třetí den na nohou, ale jemu se spát nechtělo v malém lesíku poblíž kterého trénoval měli postavení tábor. Sedl si tedy k ohni který udržoval Kyuubi a zády se opřel a mohutný dub. Zadíval se do koruny a přemýšlel naproti němu seděl Kyuubi a pozoroval jeho tvář s velmi zvláštním výrazem. Bylo mu divné jeho chování kdyby ho odvolal z tréninku jako před malou chvíli někdy jindy zasloužil by si pár peprných slov a spoustu otázek, ale dnes ho poslechl bez jakéhokoliv odporu.
"Naruto…" chtěl mluvit dál, ale mladíkův pohled ho zastavil. Nevyřknutá slova mu zůstala v hrdle. Díval se do očí které neznal. Narutovi oči byly plné otázek bez odpovědí bez jeho typických jiskřiček, ale to jen pár vteřin. Než znovu mrknul. Jen co oči otevřel byly zase normální. Ta krátká chvíle však stačila, aby si toho Kyuubi všimnul. Seskočil z pařezu na kterém seděl, obešel ohniště a sedl si k Narutovým nohám. Jeho rudé oči se vpíjely do těch pomněnkově modrých.
"Co se děje Naruto?" prolomil ticho Kyuubi a dál hleděl do jeho očí jako by se bál že ten záblesk se objeví znovu. Neobjevil jeho oči zůstaly veselé.
"Nic se neděje jenom jsem trochu unavený nic víc." Jeho tón se mu nelíbil. Takového ho neznal a to sním žil skoro od narození. Nikdy nepřiznal únavu i když byl k smrti unavený. Tohle přece nemůže být ten Naruto co prohlašoval, že bude ze všech nejsilnější, aby ho uznávali. Stane se hokagem. Tohle přece není ten co má moc změnit lidi bez jakého ohledu na lepší a hlavně na jeho přátele. Kyuubi ještě chvíli přemýšlel a pak mu řekl.
"Ano jsi unavený, ale to není to co tě trápí nebo si to mám zjistit sám?" užuž se chystal skočit do jeho břicha pro patřičné informace když ho Naruto zarazil. Věděl totiž že to nemá cenu něco zapírá jen co, by se Kyuubi dostal do místnosti, kde kdysi byl zavřený za zlatou bránou dozvěděl by se i tu nejtajnější myšlenku a pocit. Proto kývl.
"Počkej, povím ti to." Zhluboka se nadechl a pokračoval.
"Přemýšlel jsem o vesnici o Sakuře, ale hlavně o otci a to co mi předtím řekl nemám pocit, že jsem ten pravý vždyť nezvládnu ani vlastní jutsu natož pak spasit svět. Znám spoustu lidí, kteří by to zvládli lépe a byly by neskutečně rádi, že jejich otec je Yondaime hokage. Kyuubi já mám pocit že jsem neschopný, tak jak mi to vždy tvrdili." Naruto mluvil tiše přesto srozumitelně a jeho blankytné oči neměli ten samý lesk jako vždy, ale byly takové prázdné bez naděje.
Kyuubi nevěřil vlastním uším! To přece není pravda nikdy si nemyslel, že uslyší Naruta o sobě pochybovat. On který má osud světa ve svých rukách, neudržel se a jedním ocasem mu vlepil políček přes celou tvář. Byl tak neštvaný, že se mu ježila srst a cenil na překvapeného Naruta své ostré zuby.
"Proč, o sobě pochybuješ?" procedil skrz zuby a snažil se uklidnit "Zrovna ty ten co je přítel Devítiocasého a je tak silný že ho dokázal porazit. Zrovna ty syn Čtvrtého, nejuznávanějšího hokageho všech dob. Ty, Uzumaki Namikaze Naruto, dědic dvou mocných klanů. Tak se sakra vzpamatuj!" Kyuubi opravdu zuřil nechápal proč o sobě Naruto pochybuje neuznal by ho, kdy nebyl silný, tak proč? Zkusil se mu dodat odvahu a navnadit ho na to jutsu.
"Naruto, seber se poradím ti s tím jutsu a už ho určitě zvládneš ale už je pozdě běž si lehnout zítra to určitě dokážeš." Naruto byl ještě chvíli značně mimo z toho co právě viděl takhle rozčíleného viděl Kyuubiho jenom jednou v životě a to v ten den, kdy se dozvěděl, že Madara se pokusil s jeho pomocí srovnat Konohu za zemí. Ještě by nejspíš uvažoval, ale když viděl že se lišák znovu mírně naježila okamžitě zalez do stanu, kde ho neviděl. Kyuubi spokojeně seděl u ohně, kde měl něco jako hlídku. Nepotřeboval spát, odpočíval totiž celý den, co Naruto cvičil. Zatímco tam tak seděl jeho myšlenky za zatoulaly do minulosti. Přesněji na den, kdy se "rozhodl" útočit na Konohu. V jeho mysli se začala odehrávat jedna vzpomínka za druhou.
Na jedné velké louce uprostřed lesu odpočíval stočení v klubíčku obávaný král démonů. Ohromná liška z devíti ocasy. Na tohoto tvora si netroufl skoro nikdo a ti co ho mohli porazit, těch bylo po málu. Nebál se jich a taky proč. Mezi démony byl ten nelepší a lidé celého světa shinobi se ho obávali.
Kdyby v tu chvíli jen tušil co se má stát nespal by tak klidně.
V ten nejneočekávanější moment se začal vzduch tetelit a byla cítit velmi mocná chakra. Tato změna v zbudila i Kitsune. Před jejíma očima se začala objevovat osoba v černém plášti se znakem Uchiha na zádech. Před Kyuubim stál takzvaný génius klanu Uchiha. Uchiha Madara.
Pár minut si hleděli do očí temně rudé do ledově černých. První prolomil ticho Madara.
"Přišel jsem požádat o pomoc v postě. Chtěl bych zničit vesnici Konohagakure no Sato. Obou stranám to prospěje já budu mít tu vesnici z krku a vy jako král démonů si budete moct připsat další zničení a prolití krve na svůj seznam." Madara vypadal velmi jistě sám sebou vůbec si neuvědomil, že by mohl odmítnout.
Lišák se za jeho poslovu posadil a tyčil se před ním velmi majestátně. Chvíli uvažoval pak, ale zavrčel a prohlásil velmi tvrdě.
"Ne nikomu nástroj dělat nebudu jsem nejobávanější ze všech démonů a nehodlám se zahazovat s takovým červem jako jsi ty! Běž si hezky tu svou pomstu vybít a mě nech na pokoji. Možná jsem chtěl na Konohagakure no Sato někdy zaútočit, ale nikdy na něčí příkaz či přání. Běž jsi svou pomstu zařídit jinak." Nečekal co mu odpoví a chystal se k odchodu když ho zastavila věta.
"Dobře jak chceš když to nepůjde po dobrém může to jít také po zlém." Tato velmi hlasitá věta Kyuubiho tak dopálila, že se vzteky otočil na opovážlivce a svou hlavu přiblížil velmi blízko té jeho. To však bylo osudovou chybou jen co se podíval do jeho očí bylo to poslední co spatřil. Viděl jen dvě rudě žhnoucí oči s protáčející hvězdou kolem panenek…
Kyuubi se vrátil zpátky do současnosti. Ano tenkrát ho Madara přišel požádat, on odmítl a když to udělal své činy si plně uvědomil až ve chvíli, kdy byl uvězněn za zlatou mříži v Narutově těle. Proto Naruta nechtěl uznat měl pocit, že za to taky muže Madara.
Koukl na stan, kde právě odpočíval Naruto a musel se usmát. Jeho nenávist ke světu změnil ten poslední člověk od kterého by to čekal.
Jeho uvažování nebralo konce a když konečně začaly hvězdy blednout dál seděl na pařezu zahloubán do minulosti.
Kolem páté ráno když už bylo slušně vidět se probudil Naruto. Vykoukl ze stanu a spatřil Kyuubiho jak stále sedí na to samém pařezu jako včera večer. Vypadal zamyšleně nechtěl ho rušit proto se vydal k nedalekému potoku, aby se opláchl. Když se vrátil Kyuubi už na pařezu neseděl, ale vyhlížel ho. Pomalu ji sedl k němu a vyčkával. Jeden z Kyuubiho ocasů se natáhl a podal Narutovi kus nějaké pečeně vypadalo to na králíka. Naruto se z chutí zakousl do masa.
Seděli mlčky Naruto si vesele pochutnával na králíkovy, netrvalo dlouho a nezbylo po něm ani stopy. Kyuubi trpělivě počkal až se Naruto vrátí od potoka kam si šel umýt ruce. Když byl konečně zpátky kývl na místo před sebe a začal.
"Naruto, jsi teď odpočinutí a cítím, že se tvá chakra opět ustálila tudíž ti mohu říct co jsem vymyslel. Myslím si, že máš na toto jutsu příliš málo žhavý oheň ve svém nitru proto přidáme ve fázi vypuštění i mojí tím docílíme vetší žhavosti a mělo by vše vyjít, pojď hned to můžeme zkusit." S těmi slovy seskočil z pařezu a vydal se na "louku".
Naruto se nadšeně vydal za ním.
Uprostřed louky stál bez hnutí ze zavřenýma očima. Mírný vánek cuchal mu jeho delší vlasy, oči mě stále zavřené. Pak během pár vteřin je otevřel a začaly kolem něho poskakovat modré jazyky chakry, ke kterým se v dalším okamžiku připojily i rudé. Obě chakry se divoce zmítaly ve vzduchu a dodávaly všemu zvláštní nádech. Naruto začal odříkávat pečetě Inu, Tori, Ne, Saru, Tatsu, Titsuji (Pes, Pták, Potkan, Opice, Drak, Beran).
Před ním se ve vzduchu objevila malá ohnivá kulička, která v zápětí zmizela ve velké spoustě páry. Pár vteřin to vypadalo, že se pára rozpustí a bez sebemenšího efektu zmizí. Naruto se však nepřestával soustředit a vydával ze sebe vše. Pára zhoustla a nabývala tvar před Narutem se vznášela obří dračí hlava. Vypadala jako, že je jenom z páry zdání však muže klamat. Pára tvořila něco jako pomyslnou kůži uvnitř byl ten nejžhavější oheň podpoření větrem.
Velká ohnivá dračí hlava se řítila na jediný strom na palouku, na který ji Naruto nasměroval.
Chvíli to vypadalo, že se nic nestalo, ale když se pára rozptýlila po stromu zůstala jenom kopička popela. Z Narutových úst se vydrala tichá slova "Tenryuu mikka joubu no jutsu" (Technika draka tří živlů.)
Naruto se zaradoval konečně se mu povedlo to jutsu dokončit a vyvolat. Byl tak šťastný, že si ani nevšiml dvou tmavých očí z nedalekého konce louky. Mezitím Naruto vesele skákal okolo hromádky popela, která po stromu zbyla. Z euforie ho dostal až Kyuubi, který se objevil u jeho nohou.
"Naruto! Uklidni se někdo nás pozoruje. Jeho chakra je velmi mocná i když jí potlačuje je tu sice chvíli, ale už viděl co tvoje jutsu dokáže." Věnoval mu jeden jeho pohled říkající "Vyroste někdy?" a pokračoval.
"Soustřeď se na tu osobu v sage-modu. Poznáš ji lépe než já." Naruto jen něco zabručel a začal se soustředit. S hlavou sklopenou stál bez hnutí pár sekund. Když se zase narovnal díval se na svět zlatýma očima z vodorovnou čárkou. Okamžitě se zaměřil na osobu schovávající se v houští. Zalapal po dechu jeho by tu nečekal. Ustoupil o krok jako by se bál, že se neznámý přiblíží.
Věděl proč ho Kyuubi nedokázal identifikovat, ta chakra! Zaměřil se tím směrem, kde ho našel posledně, ale strom byl prázdný zmizel. Oddechl si, ale přesto mu vrtalo hlavou proč tam byl. Nevěřil, že jenom tak náhodou otočil se na Kyuubiho a zrušil sage-mód.
Kyuubi který ho pozoroval se zarazil při jeho výrazu. Vůbec nechápal co, ho mohlo tak překvapit, ale co mu nešlo na mozek víc bylo, že toho člověka nemohl poznat ta vzdálenost nebyla dlouhá ta co mu bránilo? Pohled mu znovu sklouzl na Naruta, který seděl na zemi a vypadalo to, že přemýšlí. Než se stačil na cokoliv zeptat Naruto vytáhl svitek v rychlosti na něj něco načmáral sbalil ho zpátky a kousl se do prstu. U ruky kterou měl na zemi se objevila malá šedočerná liška. Okamžitě bez otázek si vzala od Naruta svitek a z pufnutím zmizela. Kyuubi užuž otvíral ústa ne vypuštění otázky, ale byl předstižen svým bývalým Jinchuurikim.
"Není dobré, že nás viděl ještě že neví co všechno dokážu nebylo by nejlepší ukázat nepříteli karty." Kyuubi zabručel a rychle vychrlil otázku.
"A prozradíš mi konečně, kdo to byl?" byl dost naštvaně a Narutův nechápavý pohled mu na klidu nepřidal.
"No je vidět, že Uchihové drží spolu i proti bývalým nejlepším přátelům."

Osud?!.:35.Díl.: Kde je schopnost lhát?!

20. prosince 2011 v 19:58 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
Ponořím se ještě jednou do jeho polibku. Kdoví, jak dlouho mu tahle sdílnost vydrží. A možná že se něm přece jenom pletu. Možná, že to nebude tak hrozné a možná, že má pravdu.
"Chceš spát?" zašeptá.
"Nevím." přiznám. Asi bychom měli, ale… mně se tak nějak… nechce. Líbí se mi, jak spolu teď jednáme, jak spolu mluvíme, že jsme konečně aspoň trochu upřímní. Aspoň trochu… nemůžu mu říct, že ho miluju. Nejspíš by… asi by to možná pochopil. Možná, že by mi pomohl. Možná, že kdyby to věděl, vysvětlila by se tím spousta věcí, hodně mých reakcí a podobně. Ale já mu to říct nemůžu. Už jenom proto, že on s tím stejně nic neudělá. A kdyby to věděl, nejspíš by… mezi námi zase byla ta propast, která tu byla před tím. Teda, ne že teď už tady není, ale… nezdá se mi tak veliká, ani tak hluboká. Je to lepší. Jeden druhému jsme se přiblížili. Itachi měl pravdu, ve všem, co mi řekl. Musím mu později poděkovat. Nebýt jeho, nešlo by to tak rychle. A podle toho, co jsem pochopil, Itachi mluvil i se Sasukem.
"A tohle," přeruší mé myšlenky. "musím se tě… ptát, když tě chci políbit?"
Rozesměje mě to. Dívá se na mě tak vážně a mluví tak naléhavě! Opravdu se mu musím smát. "Ne, nemusíš se ptát. Když se nemusím ptát ani já."
Taky se usměje, ale o poznání klidněji: "Dobře."
Položí hlavu na polštář vedle mě, nedá mi to, přisunu se o kousek blíže k němu a usmějeme se na sebe.
Sasuke:
Jsme jako dva debílci, fakt. Mám tendence kouknout na strop, co na to Dr. Zloun. Ale jak ho znám, zase spadl smíchy ze židle. Musíme vypadat jako dva idioti, a ne snoubenci.
Kruci, jak vlastně vypadají snoubenci?
"Dobrou noc, Naruto."
"Dobrou noc, Sasuke."
Asi si můžu dovolit poslední pusu, ne? Chytím jeho ruku, kterou má složenou u obličeje, do své a propletu s ní prsty, přitáhnu ji blíž ke své tváři a políbím ho v dlaň.
Možná trochu odvážné gesto. Nebo moc milé. Jako, myslím podezřele milé. Něco jako, že jsem něco provedl a teď se z toho chci tak nějak jako… vylízat.
Ale Naruto nevypadá nespokoje, asi naopak.
Pořád se na mě dívá. Vyčkávavě, nebo tak něco. Jakoby ještě něco chtěl říct, nebo udělat. Možná nějaký vnitřní oj, nevím. Možná bych se ho měl zeptat? Ne, to je dost vlezlé.
Druhou ruku mám složenou pod hlavou. Je to docela vtipné, i přes to, že ho držím za ruku, jsme od sebe snad třicet centimetrů. Jo, na snoubence je to fákt rajcovní. Sakra, neměl by mezi námi ležet meč a přeslice?!
"Sasuke," zašeptá a mně to přijde osvobozující. Zase se tady začalo kupit to dusno, kterého jsme se před chvílí zbavili. "myslíš, že nás osud nenávidí?"
Proč nenávidí? "Spíš myslím, že nám dělá naschvály. A pak se nám spolu s Dr. Zlounem směje." zamumlám a jeho to kupodivu rozesměje.
Hej, trochu sarkastický humor, ne? "Hrozně mě to mrzí, Naruto. Tohle všechno, co se děje." povzdechnu si. "Vážně, jako by se proti nám všechno spiklo. A všechno se nám vysmívalo."
Pak se podívám do jeho očí. Je vlastně… hrozně pěkný. Leží a veliké modrý pohled upírá do mých v něžně zvědavém výrazu, schoulený pod dekou, s mou rukou kousek od tváře…
"Děje se něco?"
Ani nevnímám, že na mě mluví, nevnímám otázku, zaznamenám jenom pohyb rtů. Růžových, hezkých, jemných. Vzpamatuj se, Sasuke! "Hm? Ne, jenom jsem… jenom… se zamyslel."
"Nad čím?"
Zvědavec zvědavý. To ostatně děti jsou. On je dítě. Moje. "Nad tebou."
Jeho pohled je chvíli zmatený, asi si není jistý, jestli to byl kompliment, nebo urážka. Vlastně ani jedno. Vlastně… ani nevím, proč jsem mu odpověděl tak upřímně. Měl jsem říct nějakou blbost.
"A konkrétně?"
Uhnu pohledem, teď bych mohl zalhat, ne? Přece mu nemůžu říct, že přemýšlím nad jeho očima a nad jeho rty, že. "Jak moc teď vypadáš bezbranně."
Ale no tak Sasuke! Kde je tvoje schopnost lhát?! Tohle se přece nedělá, taková upřímnost, zase ho rozbrečíš, sakra. "Prostě, teď, když se na tebe dívám, vypadáš … nevinně." a hrozně hezky.
Sasuke no tak! Nechceš si k tomu ještě pustit Titanik? Čokoládu a spoooustu papírových kapesníčků, páč když DiCaprio zemře, je to hrozně smutné!
"Uhn… no, dík." vypadá roztřeseněji než před chvílí.
Uch. Tak nevím, jestli jsem ho urazil, nebo potěšil. Přijde mi, že si teď už zase nerozumíme a že ta předchozí v poho atmoška je zase pryč.
Sakra.
Naruto:
Chová se divně. Přijde mi, že lže ve všem co říká. Že mě trpí vedle sebe jenom proto, že ví, že musí. A takhle milý je jenom proto, abych nedělal scény, nebo totálně netuší, co se mnou má vlastně tady dělat.
Prostě mi přijde dost… neupřímný. Dost divný. Ale možná to je jenom tím, že je tma, jsem unavený a vystresovaný. Možná se doopravdy potřebuju vyspat. Včera v Uchiha sídle jsem se skoro nevyspal. Je to tam všechno tak… děsivé a temné a… nevím. Prostě je to tam divné. Jsem rád, že jsme tam nezůstali. Je fajn být ve svém. Vlastně si ani neuvědomuju, že máme vlastní dům.
Že jsme nezávislí. Že… budeme za pět dní rodina.
Vlastně ani nevím, jaký z toho mám pocit. Asi divný. Nevím.
"Sasuke?" oslovím ho tiše.
"Hm?"
"Budeme rodina." oznámím mu tupě, vlastně ani nevím, proč mu to říkám.
"Ano, budeme. Myslím, že budeme rodina už brzy. A že se rychle o dalšího člena rozšíříme. Bude to nádherné. Ty, já a to miminko."
Nezní moc upřímně. Nevím, o co mu jde. Asi chce být milý. Což vlastně… asi je. Jenom proto, že kvůli mně lže. Nebo nevím proč. Prostě…
"Zavři oči," přeruší mé myšlenky. "a spinkej." poradí mi.
Vzhlédnu k němu, usmívá se.
Přisune se blíže ke mně, možná bych se měl taky tak nějak… víc přitulit? Ale zase nechci působit vtíravě. Nechci, aby si myslel, že po jeho přítomnosti toužím. Ačkoli je to pravda. Ale na tom nesejde. Nechci, aby o mé slabosti pro něj samotného věděl.
Ani se nepohnu, ale nenaznačím, že mi to vadí, takže jemu asi nebrání žádné konvence nebo morálka, nebo prostě jenom nechuť. Fakt se moc nebrání tomu, líbat se s klukem. Přemýšlel o tom někdy? Aspoň trochu?Je tak povrchní, nebo může být stejně zmatený jako já?
Dvěma prsty mě hladí po tváři.
Poslechnu ho. Zavřu oči a uvolním se, spánek je skutečně nejlepší možnost, přemýšlení je dnes složité.


Osud?!.:34.Díl.: Proč mě nemůže milovat?!

4. prosince 2011 v 19:06 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
Měl bych mu na to něco odpovědět, ale… nevím co. "Nevím, co na to… mám říct."
Pokrčí rameny. "Chtěl jsi vědět, jak se cítím. Tak ti to říkám."
Jedná, jakoby mu na tom nezáleželo. jako by bylo úplně jedno, co si myslí. Jako by byl jenom hadrová panenka, se kterou si všichni pohazují. "Nenech ze sebe dělat hadrovou panenku." zašeptám.
"A co jiného jsem?" vzhlédne. "Co jiného znamenám? Nikdo nepotřebuje mě, jako takového. Potřebujete moje tělo, jenom pro dítě, které mám tvému klanu dát. To mi vadí. Ne to, že mám žít s tebou. Ale to, že… jsem pro všechny jenom inkubátor a bílá bus hadru na kusu schnoucí větve."
"Naruto!" oslovím ho rázně, ale tiše. "Tohle přece nikdy nikdo neřekl! Nikdo to po tobě nechce, doopravdy ne, naopak, klan tě bude brát jako zachránce, ne jako něco podřadného, uvidíš! No otec možná bude protivný, ale to on je vždycky, neber si to špatně, viděl jsi, že je protivný na všechny. Ale není to tak, že tě budou brát jako… jenom… nějaký… no, jak jsi řekl, inkubátor. A i kdyby ano, já tě tak nikdy brát nebudu." ujistím ho. "A jakmile se dítě narodí, stávám se vůdcem klanu já, Naruto. A nedovolím, aby si kdokoli na mého chotě otvíral pusu."
Chotě. Hm, to jsem řekl hezky. Můj choť.
No jo, no jo, zní to blbě, ale lépe než manžel. Partner. Partner, to zní hezky. Ale nezní to moc… já nevím, zamilovaně, nebo… ne zamilovaně, spíš, jako… že jsme oddáni, nebo budeme oddáni. Sakra, začínám se v tom nějak ztrácet.
…Koho že si to vlastně mám brát?
"Jo," ušklíbne se. "díky. Asi jsem to jenom… potřeboval slyšet, nebo co."
možná že jo. Psychika je pěkná děvka, o tom může Mateo povídat.
Měl bych se Itachiho zeptat, jestli nezná nějakého hodně dobrého chirurga.
Tu lobotomii potřebuju přímo akutně.
Naruto:
Měl bych to hodit za hlavu a konečně se s tím vyrovnat. Když to budu do nekonečna rozebírat, akorát mi z toho bude na nic.
"Můžu tě ještě políbit?"
Co prosím? On mě chce DOBROVOLNĚ líbat? To jako vážně? Na chvíli se zadívám do jeho temných očí, nemusím odpovídat, kdybych nechtěl jeho polibek, nezůstával bych k němu takhle natočen, pochopí a naše rty zase na chvíli propojí. Cítím jeho teplo, hebké rty, asi i trochu i nervozitu.
"Možná bychom mohli obnovit tu poznávací hru." navrhnu.
Usměje, políbí mě na tvář, opře ruku v loket a položí se vedle mě, takže abych na něj viděl, musím se otočit čelem k němu. Počká, až se usalaším a pak mě pobídne: "Ptej se."
Skousnu si rty, ale moje zvědavost je větší než stud: "Měl jsi někdy někoho?"
Chvíli mlčí a prohlíží si mě, cítím, jak moje tváře dodatečně polévá červeň, už jenom proto, že on se jistě zeptá na totéž!
"Nikdy nikoho."
Čímž mi málem vyrazí dech.
…Žertuje? motá se kolem něj spousta holek, on, těžký kasanova, byl jsem si téměř jistý, že si na pelesti dělá zářezy, a on je zatím… panic jako já?
"Můžu se zeptat na totéž?"
Význam jeho otázky mi dojde až po několika vteřinách, připadám si trochu mimo, když zavrtím hlavou: "Ani já ne."
Navzdory mému očekávání mě pohladí po tváři a přisune se blíž ke mně, aby mě mohl políbit na tvář: "Aspoň se můžeme poznávat úplně od začátku."
Poznávat? Říká sexu poznávání?! Nevím, jestli mě to má rozesmát, nebo urazit. Ale zůstanu tak nějak na rozpacích.
Ale… Nemůže to být nebezpečné…? Jako, to, že jsme oba dva úplně bez zkušeností. Budeme nervózní, nebudeme vědět, co dělat - já teda určitě ne! Kruci, nějak se mi z toho orosilo čelo. Ale přesto se ptám dál, tahle situace je pro otázky a odpovědi jako stvořená. Nastavili jsme velice upřímné prostředí, ale nejsem jistý, jestli je to dobře nebo špatně. Nevím, jestli chci ty odpovědi znát a taky jestli chci, aby on slyšel ty mé. Trocho zatřepu hlavou, snad abych vyhnal z mozku tyhle myšlenky a ptám se dál: "Byl jsi… někdy zamilovaný?"
Nakloní hlavu na stranu, chvíli mlčí, ale nakonec odpoví s mírným posmutněním: "Nikdy." zase chvíli mlčí, připadá mi, jako by chtěl říct ještě něco, proto nic neříkám. "A už mě napadlo, jestli… jestli toho budu vůbec schopen. Nejsem vychovaný zrovna v láskyplném prostředí. Jediný, kdo mě kdy měl aspoň trochu rád, byl Itachi. Ale lásku jako takovou… ne, nejspíš ani nevím, jak bych ji měl cítit. A pokud někdy zamilovaný budu, asi to nebudu umět poznat."
Poznat? Co chce na zamilovanosti poznávat? To je prostě - ne, Naruto. Nerýpej se v tom. A taky bych se neměl cítit takhle. Takhle… nevím. Podvedeně. Jakože… já ho miluju naprosto nepopsatelně, ale… on mě ne. Ale já vím, že on mě nemiluje. Já to vím, a přesto mě to mrzí, nebo se cítím dokonce zrazen. Nenávidím to, sakra! Proč je to tahle složité? Proč když já miluju jeho, nemůže on milovat mě? Proč?! Zatraceně proč!?!
Sasuke:
Vím, musel jsem ho zranit tím, co jsem řekl. Nikdy ho nejspíš nebudu milovat, Možná bych ho měl něčím uklidnit, říct mu, že mi na něm záleží, nebo tak něco. "Naruto, to neznamená, že si neumím vážit lidí, kteří jsou pro mě důležití."
"Jo, jo, já vím, jenom… spíš je mi to… líto. To, v čem a jak jsi vyrostl." tváří se poměrně smutně.
Ale ne, sakra, to jsem taky - é, ne, převést řeč někam jinam, jo. "A ty? Byl jsi někdy zamilovaný?"
Vzhlédne a chvíli se mi tak nějak divně dívá do očí. Jako… nevím, jako by se něčeho leknul? Nevím, ale těká zornicemi z jednoho mého oka do druhého, pak skloní hlavu a mlčí. Nebudu odpověď vyžadovat, ačkoli netuším, co tohle jeho chování znamená. Když už si myslím, že neodpoví, zase ke mně vzhlédne: "Jo, byl jsem a momentálně jsem."
Na tohle… nemám ani tušení, jak bych měl zareagovat. Zatraceně. Ten kluk je zamilovaný do někoho jiného a musí být se mnou! Doprdele, zatraceně, DOPRDELE! Proč to takhle musí být? Osud nás prostě nenávidí a rozhodl se, že nám ze života udělá peklo, jinak to nevidím! "Řekneš mi… do koho?"
"Ne, promiň, nezlob se, ale… ale teď ne. Možná později, jedou, ale ne teď"
"V pořádku, je to… tohle je tvoje soukromá věc, jen jsem… zvědavý, kdo má to štěstí. Naruto, příšerně mě to mrzí, tohle všechno, co se děje.-"
"Ne, o to nejde. Na tom nezáleží, protože ten člověk je pro mě naprosto nedosažitelný, takže… v pohodě." přeruší mě. "Ono mě to časem přejde. Fakt."
Přeměřím si ho asi dost nedůvěřivě, protože se rychle usměje a zvedne ruku k mé tváři. Chce polibek…? Nahnu se nad něj a zblízka se mu zadívám do očí. Zdá se vyrovnaný. Povytáhnu koutek úst do poloúsměvu a krátce ho políbím na rty.
Bude v pořádku.
Doufám.

Nový dess 2

3. prosince 2011 v 12:17 | Jituí |  Diplomky + Blendy
Markéta mi do komentářů napsala, že ten dess bez Saie je lepší tak se chci zeptat komu se také líbí víc abych veděla který mám nastavit. Předem děkuju Jiruí♥


PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNI NA OBRÁZEK