Leden 2012

VMP: kapitola první

31. ledna 2012 v 17:06 | Loretten |  V mém postavení!
"O-otče to nejde! Já nechci!" řvala Sakura se slzami v očích na postaršího muže stojícího naproti ní jednou rukou opírající se o skromný dřevěný stůl. Bylo jasně vidět, že muž už ztrácí nervy a žena stojící opodál se bojí cokoli říct.
"Nevdám se!" trvala si Sakura hrdě na svém názoru, jakoby snad pořád nechápala, že nejde jen o špatný vtip.
"Jde o čest a navíc obchodní partnerství rodiny Uchihů se nám bude hodit."
"Ale já se vdávat nechci!"
Mužův pohár trpělivosti právě přetekl a své jediné dceři vrazil facku celou plochou své velké dlaně.
"Svatba bude příští týden" oznámil jí suše své rezolutní rozhodnutí. Sakura se ze zoufalství rozeběhla do náruče své matky. Její jen mírně vrásčitý obličej jí vždy uklidnil, ale teď ji přesvědčil o tom, že s tím Uchihou je nevyhnutelný.
"Matko to přece nemůžete. Vždyť je starší a ani nevím jak vypadá!"
"Dítě, já si taky nevybírala, nám nenáleží si vybírat" pronesla Michyo a pohladila svou dceru po vlasech. Dávno už zapomněla, že u ní to bylo stejné.
888
"Chtěl jsi se mnou mluvit otče?" optal se vysoký urostlí mladík a prohrábl si své černé vlasy. Místnost -pracovna jeho otce- byla bohatě zdobená. V oknech s lomeným obloukem zářily barevné vitráže. Strop zdobilo množství kachliček rozličných tvarů i barev, tvořících úchvatnou mozaiku. Stěny byly pokryté četnými tapiseriemi a gobelíny. Podlahu zakrývalo množství perských složitě vyšívaných koberců a k tomu všemu vévodila neveliká fontánka poblíž dveří vedoucích na balkon.
"Jistě že..." odpověděl věčně zachmuřený muž a pokynul mladšímu ze svých synů. Nechal se posadit k nízkému stolku do hromady vyšívaných polštářů naproti svému otci. Tento 'pracovní' prostor od zbytku místo odděloval mohutný paraván.
"Takže Sasuke chci s tebou mluvit o sňatku..."
"Sňatku..." zopakoval Sasuke a pak rázně zavrtěl hlavou, "…nechci. Ani nevím jak vypadá..."
"To tě ovšem ani nemusí zajímat, jde o čest a obchod." Sasuke ironicky nazvedl koutek úst.
Jak jinak.
Skoro to vypadalo, jako kdyby jeho otec přesně věděl co si myslí.
"Svatba bude za týden..." oznámil mu otec a svou obtloustlou dlaní, pokrytou řadou zlatých prstenů, mu naznačil ať odejde.
888
O týden později:
Sakura stála ve svém pokoji ve slavnostních obřadních šatech. Účes měla doplněn o spony a na kotnících měla náramky. Vypadala překrásně a právě poslouchala poučky své matky o manželství. Nevnímala a slova jen proplouvala vzduchem kolem ní.
888
Sňatek…věno…svatební noc…
"Svatební noc?" zarazila se a vyděšeně pohlédla do klidných matčiných očí.
"Jistě. Manželství to očekává..." nebylo ani zdaleka upokojivé vysvětlení. Matka jí jen podala měsíčkovou bylinnou mast ve zlaté tepané dózičce posázené říčními perlami a s pohlazením tváře odešla. Sakura si uvědomila, že jakmile projde obřadem, bude její život naprosto jiný.
888
Sasuke rady rodičů nepotřeboval. Věděl vše potřebné vzhledem k tomu, že jeho starší jeho starší bratr byl už ženatý s tou svou "špinavou Hyuugovic holkou" jak jí nazvala jeho matka. A Sasuke přitakával... ani nebyla moc hezká. V tu chvíli si uvědomil, že vlastně ani neví, jak jeho nastávající vypadá. Znal jen její jméno. Haruno Sakura. Další smluvní sňatek kvůli obchodu. Děsil se toho, ale šlo o čest rodiny a v neposlední řadě i o peníze. Pak se zamyslel a něco si uvědomil. Přijde svatební noc a... Koutky mu ucukli. Sasuke se čas od času tajně užíval s kurvičkami v chudinské čtvrti Damašku, ale Sakura bude čistá, bude ještě panna, protože jinak by sňatek nebyl možný.


VMP: prolog

24. ledna 2012 v 21:08 | Jituí |  V mém postavení!
Malá kupecká osada poblíž významného kulturního centra blízkého východu-města Damašku:
Na mladou, šestnáctiletou, Michyo (Mičijo) Haruno přišly první kontrakce. Většina žen byla právě pryč a ty které tu zůstali by jí nepomohli. Pomalu a bolestivě porodila své dítě. Opatrně, jelikož krvácela a bylo jí špatně, vzala plechovou káď a své dítě omyla. Nevěděla, že to, že krvácí je špatné. Její vzdělání bylo nedostatečné. Ve čtrnácti jí provdali za Kaila Haruno. Teď byla paraje dhan. Majetek někoho jiného. Ale měla štěstí a její manžel ji na její poprvé neznásilnil. Vyprosila si u něj, že když se narodí holčička, s čímž Kail nepočítal a proto souhlasil, může si ji pojmenovat jak chce. Byl to od něj šlechetný dar. Opatrně zabalila dítě, s růžovým chomáčkem na hlavě, do kusu látky pro tuto situaci. Začali se jí dělat mžitky před očima. Venku byl slyšet hluk. Věděla, že se vrátili, a že jí pomůžou. Už pomalu omdlévala když k ní přiběhla jedna z žen o které věděla, že jí pomůže. Žena k ní přiklekla. Mladá Michyo se usmála a z posledních sil zašeptala: "Jmenuje se Sakura," pak omdlela. Neslyšela pláč malého děvčátka. Ani nadávka Kaila na to, že mu porodila dceru. Ani to jak se jí ostatní ženy snažily zachránit před vykrvácením.

Damašek:
Malý šestiletý chlapec právě slavil své šesté narozeniny. Sasuke přišel ke svému otci který se na něj pyšně díval. Ano, Fugaku Uchiha byl pyšný muž. Měl dva syny. Krásnou, mladou a poslušnou ženu. Velký majetek. Sasukeho, o pět let, starší bratr stál vedle otce. Itachi byl přesná kopie svého otce. A to ve všech směrech až na barvu a délku vlasů. Oproti tomu Sasuke zdědil i něco po matce. Sasuke předstoupil před otce a ten mu podal dar zabalený v černé látce doprovázený větou: "Vše nejlepší, synu."

VMP: info

24. ledna 2012 v 19:50 | Jituí |  V mém postavení!

Jen menší upozornění. Na této povídce pracuju jak tak i LORETTEN!!!

Název: V mém postavení
Fandom: Naruto
Pár/y: SasuSaku, náznak NaruHina
Dílů: ???/???
O povídce: Vžijte se do role dívky. Je vám sotva 14 let a už vás chtějí provdat. Donutí vás k tomu proti vaší vůli. Nevíte co se bude dít dál. Nevíte nic o tom jaký vás dál čeká osud a ani vám neřeknou. Že bude něco jako svatební noc vám naznačí a vy nevíte co očekávat jelikož nemáte dostatečné vzdělání. Kvůli rodinné česti souhlasíte. Avšak jak se zachovat když se na vás, váš budoucí manžel a jeho rodina ho v tom jen podporuje? Nebo se vžijte do chlapce. Donutí vás si vzít nějakou nevzdělanou dívku kterou jste v životě neviděli. Zdráhavě si ji vezmete abyste zachovali rodinnou čest. Když ji pak uvidíte, nevidíte ji, ale jen její tělo. Ale co když dívka není taková, jaká by měla podle zvyků být?

Jsem zpět!!!

23. ledna 2012 v 15:17 | Jituí
Lidičky jsem zpět! Uprosila jsem tátu a naslibovala takových věcí, že jsi ani sama nepamatuju co. Ale jinak te nejlepší zpráva. MÁM NOVÝ NAPÁJENÍ K NOTEBOOKU!!! A jako dárek, že jste na mě nezanevřeli kvůliu té menší pauzičce jsem si pro vás připravila nová dess. Ne že bych ho neudělala i tak ale takle je tady dřív. Na pište mi prosím KOMENTÁŘE jak se vám nový vzhled líbí. Děkuju.
Vaše Jituí♥

Špatná zpráva

19. ledna 2012 v 18:59 | Jituí
Lidičky mám špatnou zprávu. Vím že jsem sem moc článků v poslední době nedávala a moc se za to omlouvám ale měla jsem co dělat ve škole jelikož se blíží vysvědčení. Ale je tu ještě horší zpráva. Omlouvám se, že to tam napíšu ale mám v prdeli napájení k notebooku. Takže sem nic asi delší dobu nedám. Omlouvám se, budu se snažit s tím něco udělat ale nic neslibuju.
Vaše Jituí♥

Upíří doupě...15...KONEC

17. ledna 2012 v 19:47 | Smajli |  Upíří doupě
Kapitola XV.
"On je Uzumaki! Je to vlkodlak!".
Hlas plný úzkosti, šoku a napětí. Hlas podbarvený potlačovanou bolestí. Strachem. Přestože ta věta nebyla vyřčená natolik hlasitě, aby dokázala vyvolat ozvěnu, stejně se všem zdálo, jakoby se ta slova odrážela od kamenných stěn, znovu a znovu opakovala ten strašlivý rozsudek. Vlkodlak, vlkodlak, vlkodlak! ozývalo se pořád s jakousi krutou posměšností v jejich myslích, přivolávajíce šestnáct let staré vzpomínky, vzpomínky, jež by si jejich majitelné nejraději z hlavy vymazali. Ticho, které po tomto prohlášení nastalo, bylo tíživé a připadalo jim skoro nekonečné. Trvalo několik těžkých minut, než dokázali pohnout jediným svalem. Jim to však připadalo jako hodiny, zatímco myšlenky jim naopak vířily hlavou nadlidskou rychlostí. Byl to Itachi, kdo jako první po dlouhé době přiměl svůj jazyk, aby dokázal zformulovat větu. Jeho hlas zněl nakřáple.

Osud?!.:36.Díl.: Co to mělo znamenat?!

11. ledna 2012 v 16:14 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
Probudí mě sluníčko. Nesnáším léto. Myslím.
Vlastně nevím, jaké roční období mám rád, asi žádné. Zatraceně, Dr. Zloune, musel jsi mě hned po ránu nakazit takhle blbou myšlenkou?!
Ačkoli to tuším ještě předtím, než otevřu oči, překvapí mě, že vedle mě už Naruto neleží. On byl vždycky ten, který dlouho vychrápával, ne?
"Dobré ráno," uslyším za sebou Narutův hlas - jo, takže vyděšeně neutekl, to je dobré znamení.
Teda jestli to vůbec je znamení…? Zatracená Zoubková víla. Plete mě. "Dobré ráno. Kolik je hodin?"
"Po deváté." ujistí mě a oblékne si mikinu. "Jdu za Hinatou kvůli těm pozvánkám. Jestli chceš,přijď za námi, budeme v Huuga sídle. Zatím se měj."
Dveře za sebou zavře tiše.

Naruto:
Asi mi praskne hlava. Nebo ji prásknu něčím já sám.
Co to sakra v noci mělo znamenat?! Líbání, utěšování, komunikace, rozumné názory, dospělý rozhovor, výměny názorů - kruci, jak se to stalo?
Přidám do kroku, potřebuju jinou společnost než tu Sasukeho.
"Hej,Naruto, kam tak chvátáš?"
Otočím hlavu po hlase, co na mě volá. "Lee," vydechnu překvapeně a usměju se. "co tady děláš?"
Doběhne ke mně a zařadí se po mém boku. "Mám namířeno natrénink. Co ty? Něco ohledně svatby?"
Povzdechnu si a Lee si to vyloží po svém: "Je to šílené. Obdivuju tvou odvahu do toho jít. A taky tvůj smysl pro správnou věc."
I přes mou depresi se musím usmát. "Děkuju, Lee."
"Jestli je něco, s čím bych ti mohl pomoci, řekni. Třeba roznést pozvánky, nebo tak něco?" nabídne nezištně.
"To by od tebe bylo moc milé, Lee, ale nechci tě zatěžovat - "
"A koho prosím tě co zatěžuje? Máš teď něco v plánu?" přeruší mě.
"Jo, jdu za Hinatou, psát pozvánky a pak je-"
"Budete roznášet." doplní mě. "Za čtyři hodiny budu u Hinaty, pomůžu vám. "
"Díky, Lee," usměju se, zahřeje mě to u srdce.
Pořád mám přátele.

Sasuke:
"Doprdele, Itachi!!!" vykřiknu.
Ten debil mi položil ruku na rameno ve chvíli, kdy jsem byl skloněný nad umyvadlem a čistil si zuby, lekl jsem se ho tak, že jsem si vrazil kartáček až do krku, tu svinskou pastu jsem polknul, jebnul se hlavou o skříňku a ještě loktem poshazoval všecky věci z umyvadla na zem a do vany, takže to udělalo rachot jako prase, čehož jsem se lekl rovněž a jeknul se do hlavy o skříňku ještě jednou. "Kurva…" zamumlám a třu si naraženou brňavku a bouli na čele. Taky jsme se málem pozvracel.
A ten debil se tu válí smíchy po zemi.
Asi ho budu muset zabít.
Vlastně je jenom přítěž pro klan, když nemůže mát děti, ne?!
Dorpdele, Zoubková víla se mi mstí, je to jasné. Došly jí Borůvkové koláče, tak na mě poslala betmena Itachiho! Asi mu budu muset připomenout, jaké to bylo, šukat se Siwonem.
Brácha na zemi řve smíchy a svíjí se v křečích smíchu, něco chce asi říct, ale přes ten příšerný smích mu nerozumím.
"Blbečku," otituluju ho, překročím a vypadnu z koupelny, musím se obléct, stojím uprostřed místnosti nahý a chvíli přemýšlím, která skříň je vlastně moje. Tahle? Ne. Vedle? Taky ne. Eh, to má Naruto tolik hader?! No jo, tady, aha. Sakra, já mám taky tolik hader jako on, ale já je mám naházené v mnohem menším prostoru.
"Tywe, Sasuke, já se z tebe jednou poseru, fakt." slyším toho podrazák hýkat z koupelny.
"Co tu vlastně chceš?" zeptám se ho nerudně.
"Chtěl jsem … ehehehe… chtěl jsem tě jenom pozdravit a zeptat se, jestli nemáš čas, mohli bychom pokecat."
Bodne mě svědomí, slíbil jsem si včera v noci, že mu za jeho rady poděkuju. Pomohly mi. On mi pomohl. "Jo… to bychom mohli." chce se mi ještě s něčím svěřit? S něčím mi pomoct? Bodlo by to. Pořád nevím, jak ses Narutem bezpečně milovat. Myslím, tak bezpečně, abych mu neublížil. Jako, jasně, teoreticky vím, jak na to, ale… zatraceně, když ona ta praxe za teorií zatraceně zaostává.
"A taky bychom… ehehe… mohli bychom třeba i … hehehe…"
"Sakra nesměj se furt!" okřiknu ho.
Navzdory mému velice nerudnému přání Itachi opět zahýká smíchy a skácí se k zemi.
Ach jo.
Proč já.
Proč já?!

Naruto:
"Sasuke Uchiha a Naruto Namikaze si dovolují pozvat vás do zahrad Uchiha, kde si slíbí vzájemnou nekonečnou lásku - bóže, to je blbost." protočí Sakura oči.
"Je to všecko děsné klišé," přidá se Ino.
"Chtělo by to něco jednoduchého." vloží se do hovoru Hinata.
Připadám si jak v úle. Hučí jedna přes druhou.
"Nic patetického ani zamilovaného." určí Sakura. "Neberete se přece z lásky."
Tiše přikývnu. To je fakt. Z lásky se teda rozhodně nebereme. To jenom já jako debil jsem se do něj zamiloval.
Doprdele.
"A myslím, že Narutovo jméno by mělo být na pozvánce na prvním místě." podá mi Hinata sklenici s džusem.
"Proč?" nechápu.
Sakura se zatváří nějak moc vážně a potom přikývne: "Jo, Narutovo jméno musí být první."
"Proč?" zopakuju otázku.
"Protože to ty jsi nevěsta, zlato." vyplázne na mě Ino jazyk a všechny tři se rozesmějou.
"Mohl bys mít bílé šaty."
"A závoj, jako holky v Evropě a v Americe."
"A měl bys družičky v růžovoučkých šatečkách…"
Nevím, jestli se mi smějou, nebo s ní o tom, co by chtěly ony. Mě to rozbrečí. Zase.
"Sakra, nechte toho," Sakura si mých slz všimne jako první.
"Ne, Naruto, nechtěly jsme, abys to vzal takhle, promiň,"
"Jo, mělo nás napadnout, že tohle fakt není prdel."
"Mrzí nás to, Naruto…"
A než se stihnu vzpamatovat a říct jim, že je to v pohodě, že se nezlobím, nebo že jsem se neurazil, ale že je mi to prostě jenom líto, že moje svatba proběhne takhle nudně a chladně a bez lásky, všechny tři po mně skočí a snaží se mě umačkat a uhladit a upusinkovat.
Myslím, že nemůžu dýchat.
A taky mi utírají slzy a tisknou si mou hlavou na prsa - a když už tohle dělají, proč ne. Pohodlně se uvelebím v Hinatině výstřihu a nechám si otírat z tváře slzy Ininým rukávem a Sakuru, aby mě hladila po zádech.
Aspoň někdo mě má rád.
"Když si vzpomenu na ty časy, kdy jste Sasukeho milovaly a předháněly se, která ho dostane…" pousměju se. "Vážně ho ani jedna nechcete…?" zeptám se nadějně, čekám, že mě Sakura práskne po hlavě, ale ucítím na skráni polibek.
"Kdybychom ni mohly jakkoli pomoci, uděláme to, Naruto. Ale i kdybychom Sasukeho chtěly, nemělo by to vůbec žádnou váhu." ujistí mě něžně. "Vážně je to dávno. Bylo nám, čtrnáct? Když jsme zjistily, že je to debil? Nic proti, Naruto, ale… je to tak. Ničeho si neváží. Ničeho, co jsme pro něj byly ochotné obětovat. A ještě dělal, jak ho to strašně obtěžuje."
"Bude to příšerný partner," zamumlá Hinata.
"Ale no tak!" okřikne ji Ino dřív, než se stihnu ozvat sám. "Přestaňte, Sasuke je ignorant, to je všecko. Neboj se, Naruto, my tu pro tebe budem, když si ten debil neumí vážit toho, co má."
I přes slzy se musím usmívat. "Díky, holky."
"Jasně, cokoli."
V té chvíli se sídlem rozezní zvonek.
"To bude TenTen," rozumuje Hinata.
"Seď, zlato," vstane Sakura. "zajdu pro ni. A udělám nám čaj, co ty na to?"
"Už jsem poprosila Hanabi," zarazí ji. "už by tu měla být."
Sakura přikývne a odejde z pokoje.
"Vůbec nevím, co vlastně dělám. Co budu dělat." pronesu.
Ačkoli už nejsem tak labilní, pořád nejsem ani trochu v pohodě.
"Budeš úplně v klidu." ujistí mě trochu arogantně, ale mile Ino. "A budeš stejně chladný, jako on. Je to povinnost, nebude to asi lehké, ale přece se před ním neztrapníš a nebudeš před ním brečet, ne?" je trochu uštěpačná, ale myslí to dobře, Chce mi pomoci. Ony všechny.
"Ahoj," uslyšíme ode dveří.
"Ahoj, Tenten," pozdravíme ji všichni, pokusím se usmát, slzy už mi z očí nekanou, ale asi pořád koukám jak zhulený králík.
"Ahoj, ty náš uzlíčku nervů," usměje se a obejme mě. "dobrý? To nic, neber to tak. Na svatbě vedle něj budeš stát jenom chvíli a pak tě zabavíme a pijeme. Z té noci si nebudeš vůbec nic pamatovat. A v těhotenství se o tebe budeme starat všechny. A taky Lee." zasměje se. "Od včerejška si chystá svoje sváteční kimono, je úplný blázen,"mávne rukou.
Moc hezky se směje. "Děkuju."
"Neděkuj, to je samozřejmost."
Ale moment, to mě nenapadlo. Opít se, abych si to nepamatoval. Budu úplně mimo a… jo, pár věcí by mi to zjednodušilo. To je pravda. To vůbec není špatný plán…!
"Tak, co jsme vymysleli?"
"Tady je ten čaj," ozve se zase ode dveří a Tentenina otázka ztratí na důležitosti.
"Děku - ah, Neji-san," zarazí se Hinata a zčervená. Na prsou jí odpočívám já - ehehe, trošku nepřístojné, že? Ale já za to nemůžu. Navíc si za pár dní beru Sasukeho. Takže mám alibi. A to největší alibi, o kterém neví, je, že jsem gay. Haha, Neji, nekoukej takhle blbě. Kdybych si měl vybrat mezi tebou a Hinatou, volím tebe.

Diplomek za spřátelení pro Eriku-Uzumaki

6. ledna 2012 v 16:38 | Jituí |  Diplomky + Blendy


Vím že začátky blogování jsou...zlý? Takk ti přeju hodně štěstí. Jituí♥