Duben 2012

Diplomek pro mě od Misaki-san

28. dubna 2012 v 20:22 | Jituí |  Diplomky + Blendy
Děkuju je nádhernej


Diplomek za spřátelení pro Misaki-san

28. dubna 2012 v 20:19 | Jituí |  Diplomky + Blendy
Je sice nepovedenej, ale snad se bude líbit...Jituí


Co znamená dospět…? I (ItaSasu)

10. dubna 2012 v 23:35 | Jituí |  FF-jednorázovky
Tenhle díl věnuji Hizukimaru! Užij si ho.
Jituí
Co znamená dospět…? I

Venku bylo sychravo a pršelo. A to, to ráno vypadalo nadějně. Itachi stál u kuchyňské linky a v rukách držel hrnek s čajem. Oproti němu se Sasuke v tom lijáku ploužil domu pouze triku a kraťasech. Ráno totiž bylo teplo a svítilo sluníčko tak proč se podle toho neobléct, že? pomalu se blížil k domu kde bydlel se starším bratrem a strýcem. Sexy starším bratrem, pomyslel si ale hned zatřepal hlavou aby ty myšlenky vyhnal z hlavy. Z vlasů mu odletělo několik kapek vody způsobené rychlím pohybem hlavy. Nepomohlo to. Zaprvé, vlasy měl stále nebo spíše už zase plné vody a zadruhé, hlavu měl stejně plnou Itachiho. Ne, nesmím podlehnou, opakoval si v hlavě a začal po kapsách hledat klíče. Tak rád přemýšlel o Itachim i když se to snažil přes den omezit na úplné minimum, v noci si jeho mysl dělala co chtěla. A to se také podepisovalo na jeho snech. Velmi živých snech. Těsně u dveří našel klíče a otevřel dveře. Byl překvapen že nebylo zamčeno. Vždyť Madara byl na služební cestě s nějakou tou svou cestovní kanceláří a Itachi měl být ve škole. Zabouchl za sebou dveře a shodil ze sebe botasky a v ponožkách se šel podívat do kuchyně. Trochu se zarazil když tam uviděl Itachiho. Myslel si že třeba jen ráno nezamkl nebo tak něco, ale ne světe div se, Itachi byl vážně doma. Zdálo se, že je zaujat svým čajem tak, že jsi ani nevšiml, že je doma. Podíval se na něj hodnotícím a zkoumavým pohledem. Za poslední měsíc co ho neviděl se moc nezměnil. Jen se mu malinko zvětšily ty nádherné svaly a prodloužily vlasy. Do hlavy se začaly vkrádat myšlenky na to jaké by bylo zkoumal ty svaly polibky a prsty si pohrávat s jeho vlasy. Sice byl ještě prakticky panic a teoreticky měl z internetu tolik zkušeností, že sexuální bůh byl proti němu úplná nula. Porno ho sice, asi jako jediného muže, nezaujalo, ale povídky které lidi na netu napsali byli kolikrát lepší než to. Opět prudce zatřepal hlavou.
"Ehm…Ahoj, Itachi. Co ty tady? Nemáš být na koleji nebo tak něco? Já že jsem si myslel, že už ani neexistuješ když jsi tu měsíc nebyl." Sarkasmus z jeho hlasu přímo odkapával a lež kterou vylovil byla větší než jeho představy, a že jich bylo hodně. Samozřejmě, že věděl že Itachi existuje když na něj každou chvíli myslel a po nocích se mu o něm zdálo.
"Sasuke? Ahoj. Měl bych, ale na škole se stala nehoda a tak nás na měsíc poslali domu. Myslel jsem že budete mít radost že jsem doma ale Madara tady není a ty se tváříš jako by jsi mě chtěl něco udělat. Ale jako doktor ti musím říct že zabít pohledem nejde" Sasukemu po téhle větě nepostřehnutelně zrůžověl. Samozřejmě že by mu nejraději něco udělal nebo si nechal udělat a zabití by to nebylo. Tedy pokud se nedá zemřít na příliš mnoho sexu. Ale na to se Itachiho ptát nehodlal, protože by následovala salva otázek na které se mu nechtělo odpovídat.
"Nehoda? To jsi operoval mozek figuríně a omylem jí vyřízl oko nebo co?" K jeho překvapení se Itachi začal smát místo aby po něm šlehl pohledem jak to často rád dělával.
"To by se ti líbilo, viď? Ne kluci z naší party se dohadovali za jak rychle shoří stůl plný testů, ale pak když to nechtělo chytit tak se na to vybodli a šli domu. Shořelo osm učeben."
"Neříkal jsi že to nechtělo chytit? A jak to vlastně víš?" Při téhle větě si sedl ke stolu. Na Itachiho tváři pohrával usměv. Sedl si naproti Sasukemu a položil na stůl zpola vypitý hrnek s čajem.
"No, vlastně nechtělo, ale Kisame si tam na stole nechal flašku s vodkou která spadla na zem a jak je známo tak líh obsažen v alkoholu podporuje hoření. A vím to tak že si kluci stěžovali že jim to nevyšlo a druhý den bylo u školy plno hasičů a policajtů. Nějaké další otázky nebo jsem ukojil tvou zvědavost?" Sasukeho tváře, které už vybledly, opět neznatelně zrůžověly. Bohužel jen zvědavost… pomyslel si a měl chuť zatřepat hlavou, ale na poslední chvíli se zarazil. Přece jen by vypadal jako idiot. Na tvář mu dopadlo několik kapek vody z vlasů a tím si uvědomil že je stále v úplně promoklém oblečení které se mu lepilo na tělo. Co by za to některé holky dali. Bílé, vodou zprůhledněné triko se mu lepilo na vypracovanou postavu která byla samí sval. Černé vlasy teď chytli modrý odstín. Probudil se zamyšlení a odíval se po Itachim. Zarazil se když si uvědomil, že bratrův podhled spočíval na něm. Celkem zaujatý pohled. Využil jeho nevnímání a natáhl se pro čaj. Svým pohybem ale probral i Itachiho který svůj čaj už nestihl zachránit. Čistě automaticky přiložil rty k hrnku na stejné místo ze kterého pil i Itachi. Napil se a postavil ho na stůl, avšak stále ho držel v rukách. Zarazilo ho když viděl Itachiho zvednuté obočí.
"Co je? Snad ti to nevadí ne?" Neuvědomil si, že Itachi si všiml jeho gesta když pil.
"Ne, nevadí." Opět se usmál a Sasuke si všiml další změny která se na jeho bratrovi objevila. Víc se smál a víc mu to tak slušelo. Nechal čaj čajem a zvedl se, že se půjde převléknout. Ovšem když procházel kolem Itachiho zastavila ho ruky ovinutá kolem zápěstí. Venku už byla tma a tak si myslel jestli třeba na té židli třeba neusnul a tohle se mu jenom nezdá, ale pevný stisk na jeho zápěstí ho utvrzoval že ne.
"Co to-," chtěl se zeptat ale zastavilo ho Itachiho tiché: "Stůj."
Sasuke chtěl něco říct ale stalo se něco co se stávalo jen v jeho snech. Itachi vstal, chytil ho za zátylek a sehnul se k němu aby ho mohl políbit. Byl tak překvapený že tam jen tak stál a nic nedělal. A zdálo se že si toho všiml i Itachi protože od něj odstoupil a bez jediného slova či pohledu odcházel pryč.
"Itachi?" zeptal se překvapeně.
"Promiň, to jsem neměl dělat," zamumlal oslovený a zastavil se. Sasuke se zamračil nad větou která byla pronesena starším Uchihu. Naštvaně, nedbajíc na následky, přešel před Itachiho a levou ruku mu položil na rameno a pravou mu zajel zezadu do vlasů, stoupl si na špičky a vášnivě Itachiho políbil. I přes to že tam stál Itachi jako zkoprnělí a neodpovídal mu tak ho ještě chvíli líbal aby si vychutnal jeho rty a pak od něj odstoupil a přešel do velkého obývacího pokoje, který byl skoro celý z tmavého dřeva, kde si sedl před hořící krb na kožešinu.
"Já se teda rozhodně neomlouvám." Křikl tak aby ho Itachi slyšel. Zahleděl se ho ohně. Po chvíli uslyšel zvuk kroků ale odsunul ho do pozadí mysli. Probral se až když ho zezadu objaly dvě silné paže.
"Není to správné." Ozvalo se mu u ucha.
"Nikdy jsem se nechoval správně. A navíc ty jsi si začal."
"Proto jsem se ti taky omluvil." Sasuke se po tomhle k němu otočil čelem a vymámil se tím z jeho obětí.
"Kašlu ti na omluvy. Ty mě nezajímají. Mě to nevadí víš?" Přisál se na Itachiho rty a hrál si z jeho spodním rtem. Itachi nepřemýšlel nad tím, že toho nejspíš bude litovat. Nepřemýšlel raději o ničem, prostě dělal to, co chtěl, a právě teď to bylo, líbat Sasukeho. Sasuke strnul překvapením nad náhlou inciativitou, ale hned se vzpamatoval a přidal se do polibku. Dlouhovlasý bratr levou rukou objal Sasukeho okolo pasu, jako by se bál, že si to mladší z nich rozmyslí a druhou vjel do jeho vlasů. Itachi jazykem pronikl až do hlouby druhých úst a plenil je, mapoval, jako by se bál, že mu to již více nebude umožněno po tom, co se spojení jejich rtů přeruší a oba si plně uvědomí, co se děje. Sasuke se začal pomalu pod vahou těla, co na něj z jedné strany tlačilo, klesat do kožešiny, pomalu se do ní pokládal. Itachi se opřel rukou, jež měl doposud obtočenou okolo Sasukeho boku, kterého právě líbal, o kožešinu vedle Sasukeho hlavy, a druhou posunul z jeho zátylku na bok krku. Bříšky prstů hladil jemnou kůži, zatímco pokračoval v polibku. Umírnil se, pouze si jemně pohrával zuby se Sasukeho spodním rtem. Přesto se nechtěl od něj odtrhnout. Avšak musel prolomit tenhle okamžik a muset něco říct, nějak se ospravedlnit, udělat něco, co by vysvětlilo jeho náhlé chování.
"Sasuke, já-" Sasuke si ho přitáhl za zátylek a polibkem ho umlčel. Neposednými prsty vyprostil gumičku, jenž stahovala Itachiho vlasy, ven z vlasů a odhodil ji pryč. Dlouhé tmavé vlasy se okolo nich rozlily, jako by se snažily skrýt, co se mezi nimi dělo. Stvořily clonu, za kterou byli jen oni dva v uzavřeném světě, do kterého nepronikalo nic, ani myšlenky na záchranu z toho, do čeho spadli a z čeho již stejně nebylo dostatečné pomoci. Sasuke vzal pramen dlouhých tmavých vlasů mezi prsty a projel po jejich délce, zkoumal jejich hebkost. Roztekly se pod jeho dotyky jako tekuté onyxové zlato. Itachi se pomalu přesunul rty níže, po ostré linii spodní čelisti na krk. Pohrával si s kůží, pod kterou cítil tep. Dráždil jazykem a zuby. Zanechával na ní stopy, jemné zarudlé flíčky, jako známky toho, že si přivlastnil to dokonalé tělo pod sebou, byť by to mělo být třeba jen na krátkou chvíli. I když by neměl.
Sasuke zaklonil hlavu, čímž více vybídl svůj krk k hrátkám. Prsty jeho pravé ruky se rozběhly po Itachiho zádech jako pavoučí nožičky od lopatek níž po páteři až k bedrům, kam se položil dlaň. Itachi se přestal opírat o ruku vedle Sasukeho hlavy a začal z něj stahovat mokré triko. Polibky začal mapovat Sasukeho hruď. Chvíli si pohrával s jeho bradavkami dokud neztvrdly a pak pokračoval dál. Doputoval až ke klíční kosti do které ho jemně kousl. Sasuke zvrátil hlavu a potichu zasténal Itachiho jméno. Itachi pustil Sasukeho klíční kost a podíval se mu do přivřených očí. Chtěl ho, až teď si to plně uvědomoval. Chtěl ho a nebylo to jen tou vášní, co mezi nimi náhle vzplála, však možná díky jí si to uvědomil. Unikl mu tichý vzdech, jenž se prodral skrz zpola otevřené rty. Rukou se zase vydal na pouť po Sasukeho těle. Sjel až dolů a prsy se zarazil o Sasukeho rifle. Zkušeným pohybem mu rozepnul poklopec a stejně zkušeně kalhoty stáhl dolů. Spodním prádlem se zdržovat nemusel protože jak zjistil Sasuke chodí bez něj. Prsty přejel po téměř žensky vykrojeném boku a pokračoval až na stehna. Vzal Sasukeho do úst a nehty klouzal po vnitřku jeho stehen. Sasuke se svíjel slastní. Pomalu cítil že se přibližuje k vrcholu s každým pohybem Itachiho talentované pusy. Itachi ještě párkrát pohltil Sasukeho do svých úst a pak Sasuke ucítil zacukání ve slabinách a udělal se Itachimu do pusy. Zatímco se Sasuke odevzdával právě prožitému orgasmu, Itachi si strčil dva prsty do pusy a namočil je tak ve sasukeho spermatu a svých slinách. Vyndal si prsty z pusy a vnikl oběma do sasukeho. Zbytek obsahu úst spolkl a olízl si rty na kterých ulpělo několik kapek té bílé tekutiny. Když odezněly slastné vlny orgasmu a Sasuke procitl ucítil v sobě Itachiho prsty, mírně zpanikařil. Napjal se a stáhl se kolem Itachiho prstů.
"Klid. Budu opatrný," Itachi se naklonil nad Sasukeho ucho a jemně se do něj zakousl. Pohnul prsty a Sasuke se v zádech prohnul jako luk a hlasitě zasténal. Itachi se sám pro sebe vítězoslavně usmál. Zasáhl svůj cíl. Sasukeho prostatu. Přidal další prst a roztahoval Sasukeho aby ho tím připravil na svůj blížící vpád.
"Ita-Itachi…Prosí-sím…"
"O co prosíš? Sasuke?"
"Vem…si mě…u-už…" Po této větě se Itachi sám pro sebe usmál, ale i tak se podřídil vůli svého bratra. Vysunul z prsty a nasměroval svůj úd k Sasukeho otvoru. Doufal že ho dostatečně připravil, protože neměl po ruce rubrikant, který by mu vnikaní usnadnil. Pomalu se do něj sunul v úhlu při kterém by měl zasáhnout prostatu. Sasuke zkřivil tvář bolestí. Z oka mu vytekla jedna malá slza kterou Itachi ihned slíbal. Konečně se do Sasukeho dostal až po kořen, a narazil tak na prostatu. Při nárazu na citlivou uzlinu se ze sasukeho obličeje i těle odplavila bolest a nahradila ji vášeň a slast. Poprvé, zkusmo trochu přirazil a Sasuke zasténal. Itachi to bral jako dobré znamení a začal do něj pronikat rychleji. Po pár přírazech se Sasuke osmělil a zkusmo přirazil proti Itachiho přírazu. Oba se setkali v polovině pohybu a Itachi se tím dostal ječte hlouběji do Sasukeho nitra. Oba procítěně zasténali v přívalu slasti. Itachi opět začal přivážet proti Sasukemu a Sasuke zase proti Itachimu. Jejich těla se pohybovaly v milostném tanci dvou milenců jako by to nacvičovali roky a né poprvé. Sasuke, opět tvrdý, pociťoval blížící se vrchol. I Itachi cítil že se blíží v vrcholu a proto se jednou rukou opřel vedle Sasukeho hlavy a druhou putoval mezi jejich těla aby sladil jejich pohyby a pohyby na Sasukeho údu.Ještě párkrát přirazily a Sasuke se uděl na své břicho. Poslední příraz a tentokrát dosáhl orgasmu i Itachi a vystříkal se přímo do Sasukeho nitra. Zhroutil se vedle Sasukeho a opatrně se z něj vytáhl. Sasuke si položil hlavu na Itachiho hrudník a vydýchával svoje poprvé. Když se mu uklidnil dech tak jen klidně ležel a užíval si ten pocit.
"Omlouvám se…To se nemělo stát," zašeptal Itachi. Sasukemu se stáhl žaludek, zatmělo se mu před očima a zbořil se mu pomyslný domeček z karet. Tohle ho bolelo. Zvedl se z lehu do sedu.
"Ššš, nepokračuj… prosím," zastavil jeho slova. Vstal z kožešiny a začal si sbírat své oblečení. Nevnímal, že z něj vytéká Itachiho sémě a že mu teče po nohou. Itachi se na něj zaraženě díval. Myslel si že to brali oba jako úlet i když on sám tomu u sebe přestával věřit. Sasuke sebral poslední kousek oblečení a utekl po schodech nahoru. Itachi se zvedl do sedu a dal si hlavu mezi kolena a křečovitě zavřel oči. Tak to jsem podělal…pomyslel si.

Nelze být pořád zlý nebo dobrý! I (ItaNaru)

10. dubna 2012 v 22:16 | Jituí |  FF-jednorázovky
Tak jo jelikož jsem nemocná a nemusim do školy tak jsem přidám nějaké díly ke kapitolovkám a nějaké jednorázovky. Taky nový dess. Tenhle je sice hezkej, ale je tu už dlouho. Jinak pokud máte na mě co se týče blogu a povídek nějaké přání jako např.: k jaké povídce by jste chtěli novej dít tak to napište do komentů a já se vám pokusím vyhovět =)
Jituí

Nelze být pořád zlý nebo dobrý! I

V hustém dešti pospíchal do své vesnice aby mohl ohlásit splnění mise. Věděl, že dnes už to nestihne vinou počasí, které si hrálo s jeho trpělivostí. Pár kilometrů před sebou spatřil hory. Zadoufal, že by tam mohla být nějaká jeskyně nebo skalní převis kde by si mohl odpočinou přes noc a nepršelo by na něj. Už se zšeřelo když dorazil ke horám. V úrovni poloviny stromů zahlédl krytou prohlubeň. Usoudil, že je to dobré místo na přečkání deště a odpočinek, po případě spánek. Vyšplhal pomocí chakry na vyhlédnuté místo a zhroutil se na zem prudce oddechujíc. Nebylo nejlepší cestovat v dešti a k tomu ještě někam lézt. Došel až dozadu kde si lehl ke stěně a usnul. Probudilo ho až sprosté zaklení. Vzhlédl a viděl siluetu postavy ozářenou měsíčním světlem. Stále ještě pršelo a tak předpokládal že se tu cizinec také přišel schovat před deštěm.
"Kdo jste?" zeptal se a do jedné ruky chytl kunai. Z toho jak sebou cizinec trhl, usoudil, že dotyčný předpokládal, že je tu sám. Oblohu prozářil blesk a on spatřil plášť Akatsuki, organizace které se pase na jinchuuriki, tedy i po něm.
"Akatsuki…!" zavrčel. "Co tu chcete?! Chcete Kyuubiho?!"
"Ne, nechci ho." Malinko se uklidnil, ale stále byl připraven se bránit.
"Tak co tu chceš?!"
"To co ty. Schovat se před deštěm a přenocovat."
"Dokaž, že nemáš v úmyslu mi ublížit." Měsíc překryli mraky a jeskyni překryla tma. Nervózně očekával útok. Ten však nepřicházel. Zahřmělo. V tom na něj zaútočil. Přesněji na jeho rty. Tvrdě byly drceny cizími rty ve vášnivém polibku. A kupodivu to Narutovi nevadilo. Naopak si to užíval. Náruživě polibek oplácel. Úročník polibek prohloubil a Naruto přivřel slastně oční víčka. Dotyčný si ho přitáhl za pas blíž a on to mohl ucítit jeho tvrdé vzrušení. Se slastným výdechem pustil kunai a dal mu ruce za krk a polibek ještě prohloubil. Uslyšel uchechtnutí.
"Co by tomu řekla ta tvá Hokage kdyby věděla co teď asi provádíš? Hmm…?"
"Nevim. Nejspíš by nebyla nadšená. Ale to mě nezajímá. Stejně jako zbytek vesnice. Víš co se říká: 'Jak oni k tobě, tak ty k nim.' A vůbec co je komu do toho co dělám…včetně tebe."
Uchechtl se. "Jen jsem se ptal…," a dál olíbával Narutův krk na který se dostal během jejich malé rozpravy. "A já…jen…odpovídám…," zamumlal mezi slastnými výdechy Naruto. Znova se uchechtl a rozepnul Narutovi zip černé mikiny, kterou měl na sobě. Naruto ji ze sebe více než ochotně shodil. Sám ze sebe shodil svůj plášť a odhodil ho na zem. Naruto použil trochu Kyuubiho chakry na svou ruku a drápem mu rozřízl triko. Znovu se uchechtl a shodil ze sebe i zbytky trička. Avšak nezůstal Narutovi nic dlužný a za chvíli se na zemi ocitlo i Narutovo triku, vcelku. Akatsuki nezůstal jen u trika a sundal mu i kalhoty. Následně se Naruto ocitnul na zemi a následně byl zalehnut mužem od Akatsuki, který už na sobě neměl kalhoty, a byl stejně jako Naruto jen ve spodním prádle. Neznámí muž se k němu sklonil a rty objel konturu těch Narutových. Naruto to nevydržel a za zátylek si ho přitáhl a spojil jejich rty do vášnivého a dravého polibku. Mezitím z nich onen neznámí stáhl i poslední zbytku oděvu a odtáhl se od Narutových rtů. Mokrými polibky přejel přes jeho čelist, obě bradavky až na břicho kde mu zajel jazykem do pupíku. Naruto zavzdychal. Akatsuki se pro sebe usmál a sjel až na jeho přirození. Pohltil Naruta až po kořen. Jmenování vykřikl v extázi vášně a napletl druhému prsty do vlasů, avšak nijak si nezačal udávat vlastní tempo. Jen vzdychal a drtil v rukou vlasy druhého muže. Po minutách utrpení z pomalého tempa se bouřlivě udělal do úst svého společníka. Díky tomu si ani nevšiml dvou prstů které ho pomalu roztahovali a připravovali na něco většího. Nebo spíš někoho. Až s přidáním třetího prstu si uvědomil do druhý muž dělá. Akatsuki v něm pohyboval prsty a spokojeně se usmál když našel to co hledal. Přejel prsty po malém hrbolku uvnitř Naruta a ten se zmítal ve slastných křečích. Vytáhl z Naruta prsty a nahradil je svou erekcí. Naruto opět slastně zavzdychal a vyklenul se v zádech jako kočka. Akatsuki začal přirážet. Zezačátku se sice snažil pomalu, ale pochvíli to nevydržel a své pohyby změnil na rychlé a hluboké. Vklínil ruku mezi jejich těla a obtočil prsty kolem Narutova penisu, který už opět stál. Začal ho zpracovávat v rytmu svých přírazů. Naruto už podruhé vyvrcholil, tentokrát mezi jejich upocená těla a druhý muž ho po pár přírazech následoval. Akatsuki se zhroutil vedle Naruta a opatrně z něj vyklouzl. Oba se vydýchávali. Když pak chtěl Akatsuki něco říct zjistil, že Naruto usnul. Potichu se zasmál a pohlédl ven. Sice ještě poprchávalo, ale rozhodl se. Oblekl si oblečení tedy alespoň to co se dalo nosit a na kus svitku napsal kraťounký dopis a položil ho na Narutovi boty. S posledním pohledem utekl z jeskyně pryč.
Ráno když se Naruto probouzel zrovna svítalo. Tělo ho sice trochu bolelo, ale to ta příjemná bolest. Oblékl si vše až na boty na kterých našel vzkaz. Koutky se mu samovolně zvedli vzhůru. Oblékl si boty, vzal si batoh a vyrazil směr vesnice. Venku už nepršelo tak mohl běžet nerušeně. Jediné co narušovalo jeho klid byl opakující se vzkaz.

Dnešní noc si zopakujeme. S tím počítej.
I kdybych si pro Tebe měl dojít do Konohy.

Itachi.




Osud?!.:49.Díl.: Svatba?! - Závěr

1. dubna 2012 v 12:29 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
Nespal jsem celou noc. Ono to asi ani nejde. A teď mě a Naruta oblékají do svátečních kimon. Fakt se budeme brát. Tohle není sen, vím, že není.
Je to tak šíleně neskutečné, že to musí být skutečné. Máma i Kushina brečí, Minato akorát pobíhá kolem a je na nervy. Jenom můj otec je úplně v klidu. Vůbec ho to nesere. Prostě sedí v altánu a totálně ho nezajímá, co se děje.
Itachi a Gaara jsou tu se mnou, snaží se působit klidně, vyrovnaně, uvolněně… ale vidím, že nejsou. třesou se jim ruce, mluví tiše, protože jim přeskakuje hlas. Bojím se, jak tohle dopadne. Od toho vyznání lásky jsem s Narutem ještě pořád nemluvil. Nemáme ani chviličku pro sebe. Na jednu stranu je to dobře, nemusím s ním mluvit, ale připadá mi, že se od sebe stále oddalujeme. A to jsem na tom byl před dvěma dny tak skvěle! Doprdele! Doprdele!!!

Naruto:
Připadám si jako ve snu. Jako, myslím, v noční můře. ale ještě pořád vím, že tohle je skutečné, jenom tomu nemůžu uvěřit. Já k tomu oltáři prostě nedojdu. Obřad má za chvíli začít a já stojím v hlavním sídel Uchihů, nastrojený, učesaný, trochu nalíčený, aby nebyly vidět ty kruhy pod očima a propadlé tváře. Je mi dost na nic.
"Naruto," osloví mě Gaara opatrně. "připraven?"
Sasuke se na mě dívá na vzdálenost asi pěti metrů a pozvedne ruku, asi chce, abych šel s ním. Ale já nemůžu, teď ne, nemůžu, prostě to nejde. Já si ho nemůžu vzít. Jsem mladý, jsem moc mladý na to, abych mohl mít dítě! Nemůžu si vzít někoho, kdo mě nemiluje, nemůžu… nemůžu s ním být jenom proto, že… že… že… že musím!
"Potřebuju jenom chvilku…" zamumlám a doufám, že Gaara, Itachi, máma, Mikoto i Sasuke pochopí.
Pochopí. Odejdou a nechají mě tam, v místnosti, kde je akorát stůl s květinama, zrcadlo a otevřený vchod do zahrady.
Dívám se na svůj odraz, chci se rozbrečet, ale vím, že nesmím. Chci si vynadat, vykřičet svůj bol do celého světa… ale nesmím. Nasadím profesionální výraz, tupý a zcela klidný, jako včera na zkoušce, postavím se ke vchodu, tak, aby mě nikdo neviděl, a dívám se na ně. Altán, pod ním kupa lidí, skoro celá vesnice, vidím i své přátele. a v čele toho všeho je Kakashi, malý oltář. A před ním Sasuke. A Gaara. A Itachi. A Sakura s Ino. A Shikamaru a Neji. Tihle budou té hrůze nejblíž, stojí tam jako naše družba. Zhluboka se nadechnu, když uslyším hudbu, mám pár taktů počkat a pak pomalu… se vydat uličkou mezi lavicemi. Tak jo, nic jiného mi nezbývá. Povzdechnu si, trochu zatřepu hlavou a se vzpřímenou hlavou udělám první krok.
A pak se v záchvatu tichého a zcela zoufalého pláče zhroutím na zem.

Sasuke:
Už tu měl být. Hudba ž hraje docela dlouho, ale on nikde není. Podívám se na Gaaru i Shikamara, oba pokrčí rameny. Tak na Itachiho. Zavrtí hlavou. Zcela zmateně se rozhlížím po přítomných. On nepřijde. TO jsem věděl už ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že si mě musí vzít.
"Jdu se…" začne Gaara, ale zastavím ho.
"Musím jít já." a vezmu to uličkou sprintem.
Sedí na zemi, oranžovožluté, nádherné kimono se válí v žlutých a červených lístcích růží, a Naruto pláče. Skloním se k němu a vezmu ho do náruče, pevně ho objímám, snažím se ho utěšit, snažím se udělat cokoli, ale… vím, že nejsem schopen ho utěšit. Držím ho na klíně, objímám ho, hladím po zádech i po vlasech, po rukou, po zadečku, zmoli dosáhnu, jakékoli gesto, které mě ujistí, že mu můžu pomoci, vzít něco z jeho bolesti na sebe, nebo alespoň porozumět, … nikdy nebudu moci.
"Naruto, prosím tě, neplač, prosím! nechci ti ublížit, nikdy jsem nechtěl, mám tě rád! A chci tě udělat šťastným, doopravdy! Naruto, prosím, věř mi! Vím, že ti nemůžu oplatit tvé miluju tě, protože… protože nevím, co bych měl cítit. Tohle je všechno tak strašně moc špatně, mělo by to být tiché, veselé, šťastné a hlavně úplně naopak! Těšit se, milovat se, doufat a věřit jeden druhému, sňatek by měl být potvrzení toho, že se milujeme a chceme spolu být, ne příslib toho, že jednou, možná, k sobě nalezneme cestu… Naruto, prosím, moc tě prosím, neplakej. Udělám pro tebe všechno, nechci ti ničit život, nechci tě omezovat a nechci tě trápit. Je mi hrozně, když vím, že ke mně cítíš něco, co ti neumím vrátit, nejsem toho nejspíš schopen. Prostě si ani neumím představit ten cit, rozumíš mi? Je možné, že tě miluju, Naruto, ale já to nevím! Já to neumím poznat!
Naruto, jestli ti to pomůže, okamžitě svatbu zruším. Hned teď jim oznámíme, že na to nejsi připravený a odložíme to, nebo ji úplně zrušíme. Zasvětíme hlavním kmenem rodiny někoho jiného, nebo vymřeme po meči i po přeslici, mně je to jedno! Nechci ti zkazit život, nechci, abys z toho měl trauma, nechci ti ublížit, rozumíš mi? Nikdy jsem nechtěl! Půjdeme spolu za Kakashim, necháme obřad proběhnout, ale já řeknu "ne". Nikdo tě z ničeho neobviní, bude to jenom moje vina. Mě z klanu vyloučí a ty budeš šťastný, budeš svobodný a tahle celá maškaráda skončí, ano? Chceš to takhle? Uděláme to tak? Naruto, prosím tě, řekni mi, co bys chtěl, co tě udělá šťastným, co tě donutí přestat takhle plakat, co mám udělat, aby ti bylo líp, pověz mi to, prosím! Prosím tě!"
Nevím, co mu říkám, nevím, jakým tónem, nebo koho se snažím uklidnit, protože za chvíli potom zjistím, že brečím taky. A brečím jako želva. Příliš mnoho emocí vyvolalo tu, o níž jsem netušil, že jí schopen jsem: soucit. A taky lítost.
"Řekneš ne?" zeptá se tiše, jeho tváře jsou celé mokré, nemůže popadnout dech, myslím, že mu musí být vážně špatně.
"Ano, řeknu mu, že tohle nechci." vydechnu, zavřu oči, snažím se korigovat dech a taky zastavit vlastní slzy, musím se smát celému tomuhle zoufalství, celému tomu, co se tady děje, směju se totální prohře mé osobnosti, směju se tomu, že brečím, směju se tomu, že Naruto na mě kouká jako na blázna, a přitom je ten smích pořád pláč. "Řeknu mu ne…" zopakuju.
Zvedne hlavu a přestane plakat tak usedavě. Dívá se na mé slzy. Přijde mi, že strašně dlouho. Roky, tisíce let, nebo vteřinu, nevím, ale jako bych ho teď viděl prvně, a on mě. Políbíme se. Šíleně, vášnivě, dlouze, hluboce a vlhce. Pozorovatel by nejspíš řekl, že zamilovaně. Ale tohle je spíš absolutní vrchol zoufalství. Jako bych celý život čekal na tohle. Líbám ho a je mi úplně jedno, jestli nás někdo vidí, nebo ne. Líbám ho, a moje osobnost jde totálně do prdele. Všechno, co mě kdy učili. Ten chlapec, kterého si mám vzít, mě od základu změnil.
A trvalo mu to jenom týden. Jeden jediný týden. A moje maska, ta, kterou jsem si šestnáct let budoval, je úplně v troskách.
"Sasuke…" šeptá mezi polibky, drží mě za hlavu, za týl, rve mi vlasy, líbá mě, snaží se mi být co nejblíž, chce se mnou splynout v jedno tělo, ví, že mu chci pomoci? Já mu chci ulehčit, chci vzít celé jeho trápení a prožít ho sám, ale jemu chci, aby se to vyhnulo úplně, nebo alespoň z největší možné části!
"Naruto," políbím ho ještě jednou. "Naruto…" a ještě jednou. "pojď, ukončíme tuhle frašku…" popotáhnu a rukama si rychle utírám slzy, Naruto taky. Rozmazal si make-up, co mu tak pečlivě Ino se Sakurou udělaly.
Pudřenka je na stole, to snad zvládnu. "Počkej," pousměju se, podám mu kapesník, i já si jeden vezmu, zkusím mu opatrně nanést krém na tváře, myslím, že mi to docela jde, vypadá to věrohodně. Sice ne tak profesionálně, jako od holek, ale je to lepší, než jeho tmavé kruhy a červené oči. Trošku se usmívá, když ho zvednu do náruče.
"Řeknu mu ne." ujistím ho.
"Sasuke, ne," zavrtí hlavou. "nemůžeš mu říct… že si mě nevezmeš. To já budu mít námitku, ano? Nech to na mě. Otec mě ukryje, s Fugakem to vyjedná na pozdější dobu, prostě svatbu odloží. Zbytečně bys…měl bys příliš mnoho problémů. Ty řekni ano,"
"Opravdu to tak chceš? Ty být ten… ten špatný?"
Usměje se, moudře, řekl bych. "Mám výhodnější pozici."
Přikývnu, nebudu se s ním hádat. Pomůžu mu se postavit, trošku mu urovnám kimono a nabídnu mu rámě. Přitiskne se ke mně, oběma rukama chytí mou paži a já svou volnou dlaň položím na jeho. Potřebujeme odvahu. My oba.
Naruto:
Jen co se objevíme v čele uličky, naproti oltářku, hudba začne zase hrát a všichni se otočí, Itachi i Gaara se usmívají, holky plakaly, vidím to na nich i takhle, z dálky.
Projdeme uličkou, pomalu, tak jak nás to včera učili. Držím se ho pevně. Nejsem asi dost silný na to, abych tuhle cestu šel sám. Ale on má síly dost. je zodpovědný, ačkoli má svoje mouchy. Je příliš mladý. Ale kdo ví. Třeba ho tajle situace naučí jednat. Možná jsme na to šli špatně, ne, URČITĚ jsem na to šli špatně. Ale nevím, jestli to byla jenom jeho nebo moje chyba. Byla to naše chyba.
Vím, co musím udělat.
Vím, že se za to budu nenávidět po zbytek života. Ale teď na to prostě nemám. Vím, že jsem srab a vím, že si volím to snazší řešení. Ale nemám tu zodpovědnosti jít i do tohohle rozhodnutí.
Je to na mně. Jakkoli se to týká i Sasukeho. Dokázal mi, že má city. A že mě může mít rád. Já vím. Ale on by o tom rozhodovat neměl. Je to moje práce, já to zpískal, tak to taky odpískám.
"Sasuke Uchiho, berete si zde přítomného Naruta Namikazeho za právoplatného manžela?"
Každý děláme chyby, ale ty, o kterých víme, že je děláme, bychom dělat neměli. Pokud předem víme, že tohle, příští a brzká budoucnost, jsou naprosto chybné, způsobené chybným počátečním rozhodnutím, jakkoli změněným následujícími událostmi nebo jenom situacemi… neměli bychom to rozhodnutí udělat.
"Ano, beru."
Cítím jeho stisk ruky. A všechny pohledy. Máma pláče, slyším ji a poznám. A myslím, že i holky. Pláčete zbytečně. Netrapte se, Naruto to za vás vyřeší.
A sice jsem přesvědčený o tom, že to, co dělám, je jedna obrovská chyba…
"Naruto Namikaze, berete si zde přítomného Sasukeho Uchihu za právoplatného manžela?"
…nemyslím si, že by za mě měli trpět jiní.
"Ano, beru."
...



Prohlášení autorky:
Možná bych o druhé řadě uvažovala, kdyby byl zájem.

Osud?!.:48.Díl.: Osud?!

1. dubna 2012 v 12:25 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
Ino si povzdechne a Gaara mě trochu skepticky pohladí po zádech. "Půjdu s tebou."
Přikývnu. "Máme volný pokoj, nemyslím, že by vadilo, kdybys zůstal přes noc."
Gaara se na mě dívá trochu pochybovačně, ale neodporuje. Chce se mnou být stejně moc, jako já s ním. Já vím… ale je tu důvod mé svatby, že. Musím být s ním. Myslím, že Sasukemu to vadit bude. Ale teď je mi to dost u prdele., co mu vadí, nebo nevadí.
"Děkuju za dnešní večer, holky," je mi jasné, že to byl jejich nápad.
Obě mávnou rukou, jakože to nic nebylo. Sakur a má v očích slzy, nebo se mi to jenom zdá…?
"Zítra tam budeme pro tebe. Jasně?" Obejme mě a políbí na tvář, pak mi chvíli hledí do očí, fakt pláče. "Milujem tě. A nenecháme tě v tom."
A teď se mi chce brečet taky. "Děkuju," a fakt se rozbrečím.
Pevně ji obejmu a v tu chvíli nechci ni jiného, než se k ní tulit už navždy. Žádné starosti. Jenom přátelské objetí bez dalších úmyslů, bez zodpovědnosti, bez vědomí, že musím udělat něco dalšího. "Děkuju, Sakuro… Ino," snažím se si přes její rameno otírat slzy, ale nejde mi to, Ino se k ním přitulí z boku, cítím to.
Ještě chvíli a rozbrečíme i Dr. Zlouna.

Sasuke:
Ale no tak, jsou teprve tři ráno, to už to zabalili…? No jo, to je Naruto, s někým mluví, asi je fakt ve špatném stavu, co? Měl bych si ho jít přebrat a vystát další nadávky a další upozornění o tom, že jestli mu ublížím, budou na mě poštvány armády smrtících veverek… nebo tak něco.
Sakra, proč si všichni myslí, že mu chci ublížit? Já mu fakt nechci udělat nic zlého. Fakt ne! Taky chci, aby bl šťastný, taky chci, aby byl spokojený a klidný. Nemůžu za to, že si ho musím vzít a zničit mu dětství. Ale jestli si to neuvědomujete, drazí kolegové, já jsem doprdele stejně starý jako on a přicházím k tomu jak slepý k houslím taky úplně stejně jako on…! No jo, dobře, já už se znova nemusím stávat členem klanu Uchiha, ani se nemusím nechat znásilnit a ani nemusím rodit, ale to jsou přece jenom drobnosti…!
"Ahoj, Naruto," pozdravím jej ještě dřív, než rozsvítím v chodbě, překvapí mě, že stojí na vlastních nohách, dokonce se usmívá a ještě navíc… je docela střízlivý. Ale asi mě nečekal.
"S-Sasuke…" zní trochu vyděšeně, ale docela dobrý.
"Ahoj, Sasuke." až teď si ho všimnu.
Týpek jako hora, červené vlasy, černé kůl linky a fakt jedovatě zelené oči. …Gaara? Toho jsem neviděl věky, hm. "Ahoj, Gaaro."
Chvíli jsem si jistý, že mě jde osobně zabít. Ale neudělá to. Vlastně je docela milý, pousměje se. "Jak moc by ti vadilo, kdybych tu dnes zůstal? Jsem Narutův svědek na zítřek, původně jsem měl zůstat u Shikiho, ale… no, ten týpek se trochu moc zbořil…"
"V pohodě." ujistím ho. nechci dělat problémy, nemám proč. Naruto by měl být s ním v pohodě. měl bych je nechat v naší ložnici. "Půjdu si lehnout do pokoje pro hosty, tak dobrou noc."
"Ne, to nemusíš," chce mě zarazit Gaara, ale já to beru trochu jako vysvobození. Nemusím s ním být já.
A až se v noci Naruto rozbrečí, Gaara jej utěší lépe než já, to je jasné. A já se budu moci v pohodě vyspat, bez výčitek. Jasně, je to žabácké. Ale Narutovi bude stopro líp.
"V pohodě," ujistím ho s úsměvem. "máte si toho jistě hodně co říct, kromě toho jsi Narutův nejlepší kamarád, takže… buď jako doma."
Dívá se na mě trochu nedůvěřivě, no, spíš jako by nemohl uvěřit. A Naruto taky kouká trochu divně, asi překvapeně? Jeho "Děkuju." skoro neslyším, jak potichu mluví.
"Dobrou noc." popřeju jim oběma a uklidím se do pokoje pro hosty. Vlastně jsem v tomhle baráku fakt host.
"Dobrou…" odpoví mi oba, tiše.

Naruto:
Tohle jsem trochu… nepochopil. On se mi prostě vyhýbá? Nebo to dělá pro mě? Nebo se prostě bojí? Nebo myslí, že dělá dobře, když mě nechává dělat to, co je mi… nevím, nejpříjemnější, z čeho bych měl mít radost? Nebo je to proto že se mnou prostě nechce být. Že se mu hnusím. Po tom, co jsme mu řekl. Úplně jsem to zkopal, prostě jsem … doprdele! Doprdele!!! A to už to mezi náma vypadalo docela hezky, pomalu jsme se s tím vyrovnávali, pomalu jsme se začali chápat, smiřovat se... a já to tak doprdele poseru!!!
"Naruto?"
Otočím k němu hlavu, asi vidí, co se ve mně děje.
"No tak, to nic. Udělal to proto, že chce, aby ses zítra cítil co nejlépe. Jistě ti nechce ubližovat."
Nevím, jestli mi ubližuje tím, že se mě snaží planě utěšit, nebo mi právě tím pomáhá. "Měli bychom jít spát." pronesu trochu roztřeseně.
Podívá se mi do očí, hluboko, poměrně dlouho. "Neměl by ses na to dívat jenom z jedné stránky, Naruto." vezme mě do náruče a odnese do koupelny.
Mlčím.
Nemám na to co říct.
Svlékneme se mlčky, vlezeme do sprchového koutu, jako vždycky když jsme spolu, se umyjeme navzájem a spíš se mazlíme, než že by… ale myšlenkama jsem někde jinde. A myslím, že Gaara přemýšlí nad tím samým, jako já. Jenom právě s tím odstupem třetí strany. Chtěl bych být třetí strana. Nebyl bych jednou ze dvou zúčastněných.
Došlo mi, že ani on to nemá jednoduché, ale ono je zatraceně těžké mít odstup a řešit to ze všech možných úhlů pohledu, na to člověk musí být fakt zkušený psycholog a filosof zároveň a to já doprdele nejsem! Ale i tak… mělo mě napadnout dřív, že tohle všechno je o nás dvou, ne o mně. Já vím. Ale ten odstup je prostě… nevím. Asi je to moc brzo na to, abych ho měl. Neumím být objektivní, nikdy jsem to neuměl. Nebyl bych dobrý Hokage.
Půjčím Gaarovi něco svého, sám se taky obléknu jenom do trika a boxerek, lehneme si do postele a tak nějak automaticky se obejmeme. Spokojeně vydechnu do jeho hrudi.
Ale Sasukeho mám v hlavě pořád. "Je naštvaný." poznamenám a myslím jeho. Vím, že Gaara chápe.
"Nezlobí se na tebe. Opravdu. Věř mi, Naruto. Tuhle emoci znám dobře a z něj nevyzařuje. Je to jenom… strach a nejistota. Bojí se o tebe, Naruto. A rozhodně ti nechce ublížit, nebo ti dát důvod k tomu, aby sis myslel, že ti chce ublížit. A ačkoli jsi můj přítel a říkám ti to nerad, ty ho ničíš stejně, jako si myslíš, že on ničí tebe. A mluvím vážně."
Jo. Asi jo. "Neumím se na to dívat z jeho pohledu."
"Vím že ne. Proto ti ten pohled předkládám. Představ si sebe na jeho místě."
"Zbláznil bych se zodpovědností." zamumlám. "Ale jde hlavně o to, že nemám tušení, proč to dělá. Pro mě, nebo pro klan? Na čem mu záleží? Na mě, nebo na klanu?"
Natočí si mou hlavu k sobě: "Zlato, vždyť ty jsi klan."

Osud?!.:47.Díl.: Chci být pes?

1. dubna 2012 v 12:23 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
"Jak jsi…"
"Přece sis nemyslel, že by ti svědka mohl dělat někdo jiný, že ne…?" zeptá se Shiki tak nějak… já nevím, předvídavě.
Jó, vlastně jsem myslel, že Shiki by to mohl být jenom proto, že jsem věděl, že Gaara nebude mít čas. Jasně že jsem mu dal o celé situace vědět hned, jak jsme se to dozvěděl, ale… nečekal jsem, že opustí Sunu a přijde za mnou.
Usměju se na ně a dál se nechám objímat. Teď je mi skvěle. Je to jako bych měl narozeniny, a oni mi uspořádali oslavu. Tohle je super. Mají mě rádi. Pomůžou mi. Usmívám se jako idiot, já vím, ale to je jedno.
Bavíme se celý večer, hrajeme další hry a pak někdo donese alkohol. Pak se veškerá naše debata hodně zvrhne. Nejdřív je to vtipné, padají veselé otázky na tělo, většinou se vyprávějí trapasy z různých misí, holky vypráví, jaké zažily nejhorší rande a tak, potom se do toho vloží Gaara, že má v Suně nějakou tajnou ctitelku, co mu píše básničky, smějem se jak blbí, ačkoli to je vůči té slečně velice nehezké, ale co, ona nás neslyší. A pak si vzájemně jeden přes druhého sdělujeme, jaké bylo naše nejhorší rande a nejhorší polibek a úplně nejhorší mise a nejlepší mise, se Sakurou líčíme, jak jsme zjišťovali, co má Kakashi pod maskou a Lee vzpomínal, jaké blbosti dělal Gai s Kakashim, všechny jejich závody a soutěže…
A pak se konverzace zvrhne směrem, kterým se zvrhnout asi vůbec neměla. Probíráme první sexuální zážitky, Hinata a Kiba se přiznají, že spolu chodí, Sakura vypráví, jak natočila porno a poslala ho ze srandy Shikamarovi a Shikamaru se strašně směje, a že jestli má teda Ino zájem, ale Ino zavrtí hlavou, že ne, protože… a pak ona i Sakura zmlknou, podívají se na sebe a vyprsknou smíchy. A pak Ino pokrčí rameny.
"No, já chodím se Sakurou."

Sasuke:
Itachi mi teda moc nepomohl. Povzdechnu si. Doufám, že se Naruto baví. Hodím rychlou sprchu, potřebuju se nějak… nevím. Nějak se potřebuju přinutit ke klidu a taky k tomu, abych šel spát.
Nedaří se mi ani jedno. Spát prostě nemůžu. Mám plnou hlavu Naruta, svatby, sexu, všech výhrůžek, klanu, otce, hokageho, miminka, Itachiho, vlastního hrobu, Darth Vadera, Brumbála a taky Dr. Zlouna…

Naruto:
"Jak dlouho?" zajímají se jeden přes druhého.
No tak, to si toho fakt nikdo nevšim…? Jak se na sebe dívají, jak se občas drží za ruce, jak jsou pořád spolu… Fakt si toho nikdo nevšiml? No, podle toho, jak se tváří a jak vyzvídají, asi moc ne.
"Naruto…? Tys to věděl, že?"
Neptá se ví to. No jo, asi jsem to tušil. Teda, rozhodně mě to nepřekvapilo. Přikývnu, Gaara se usměje. On to asi viděl taky. No, možná je to nějaká tajná zbraň gayů, kdo ví. Pevně mě obejme.
"Připraven na zítřek?" ale nemyslím, že ví, že bych mohl být schopen odpovědět.
Asi se na něj podívám zoufale.
"Pořád tě můžu unést do Suny a v Konoze říct, že jsem tě zabil." polemizuje.
Zasměju se tomu jako vtipu: "Jediný důvod, proč si ho beru, je ten, abych právě tomu zabránil."
Chvíli mlčí, ví, proč to dělám. Ačkoli je to něco jako státní tajemství, zdá se, že o tom ví úplně všichni. "Ale já bych tě aspoň zabil rychle."
Ví, co to se mnou dělá. Jaký to na mě má vliv. Chce mi pomoct, já vím, že jo. "Díky, Gaaro."
Asi si neuvědomím, jak cynicky to vyznělo, až když mě cynikem nazve. A vlastně ani pak tomu moc nevěřím. To on mi nabídl, že mě zabije.

Sasuke:
Mám spásný nápad. Co naaplikovat to, co jsem četl u Keigh a Luliny na blozích a naaplikovat to na zítřejší noc?! No jo! To je fakt chytré, ty dvě ví o šukání všechno! Proč mě to nenapadlo dřív? Nemusel bych takhle stresovat!
Jasně!
Tak jo, když na to budu koukat z tohohle úhlu pohledu, už to nevypadá tak složitě. Nebo si prostě představím, že to, na co budu sahat je můj vlastní penis. …Nebo to, co budu kouřit. Sakra, ale to bych musel být pes, abych si mohl lízat kulky…!
Doprdele.
Já chci být pes.

Naruto:
"Měl bych se vyspat…" nadhodím.
Myslím, že střízlivím.
"No tak, jsou teprve dvě ráno, noc je ještě mladá…!" vřískne přiopile Lee.
No jo, noc je možná mladá, ale to my taky. Neměli bychom pít, teda hlavně někteří z nás. Třeba takový Shiki to vyřešil po svém. Usnul na stole. Jako, na židli, s hlavou na stole. Měl bych ho vzbudit a doprovodit domů. Ale to bych se musel zvednout z Gaarova klína a to se mi nechce. "Shiki…?"
Nic. Žádná reakce.
"To je v pohodě, Naruto," projde okolo mě Sakura. "já ho tu do rána nechám." a přikryje ho dekou, co donesla. "A ráno se o něj postarám. Neji? Neji, dostaneš leeho domů?"
"Jo, jasně, bez problémů." zvedne se. "Děkujem." políbí ji na tvář.
Jakkoli je to nepochopitelné, ta svatba z nás všech udělala ještě větší přátele. Sakura jej krátce obejme a něco u pošeptá. On přikývne.
"Naruto, my tam zítra všichni budeme," dřepne si naproti mně a položí mi dlaň na koleno. "a taky kdykoli potom." doplní, vstane, taky mi dá na tvář pusu a obejme mě, pokyne Gaarovi a ujistí se, že mě doprovodí domů. Vezme Leeho pod paži, rozloučí se s Hinatou, která mu odpoví, že dnes spí u Kiby, a odejde.
U Kiby, hm…? Pěkně se nám to rozjíždí. Usmějí se na sebe. To jsem taky ještě před tím nikdy neviděl. Fakt se tu děje něco podivného.
"Naruto, jestli se ti… nechce, můžeš zůstat přes noc tady. Se Shikim asi nepohnem," zasměje se Ino. "A my dvě se v klidu vyspíme v obýváku. Klidně můžeš s Gaarou zůstat v naší ložnici."
Ušklíbnu se: "Ani nevíš, jak rád bych zůstal." ať chci nebo nechci, vstanu a pomůžu Sakuře uklidit, odnosit nádobí do kuchyně, pomůžu jí a Ino umýt nádobí, obaly od různého pohoštění vyhodím, a snažím se zastřít, že to ve skutečnosti dělám co nejpomaleji, abych se mohl vyhýbat celé své zodpovědnosti. "Ale já tam musím. Utíkat je zbabělé a zbytečné."

Osud?!.:46.Díl.: Shikamaru?

1. dubna 2012 v 12:21 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Sasuke:
Naruta podle dohody odtáhli pryč, takže mám byt jenom pro sebe. A využiju toho k nastudování všeho, co musím zítra udělat. Jako, myslím svatební noc. Naruto musí být čistý, Anně, to už jsme pochopil. Umělé lůno by mělo být už vytvořené a teď záleží jenom na tom, jak dobře se o něj budu starat, aby skutečně otěhotněl a hlavně aby pak embryo donosil. Uh. Jasně, můžu se spolehnout i na ostatní, na jeho přátele a podobně, ale tohle je prvotně moje záležitost, a Narutova. Musím se prokázat jako chlap. Aspoň jednou.
Samotné proniknutí je nepříjemné, potřebujeme lubrikant, jo, ten už mám. A taky by první akt neměl trvat dlouho, to je mi jasné. Měl bych být na hranici vrcholu ještě před tím, než do něj proniknu, aby to bolelo co nejméně a aby měl co nejmenší nervy. A taky… by bylo vhodné, abych se o něj postaral. Měl bych mu aspoň ručně pomoci. Nebo nějak.. nevím. Sakra. Sakra.
Sakra!!!
Klid, Sasuke, nepanikař. Tohle bude v pohodě, to zvládneš. Není to nic těžkého, prostě jenom na chvíli zasuneš, ať ho to nebolí,uděláš se, pomůžeš mu se taky udělat a bude klid. Jo.
Hlavně nepanikař, Sasuke, hlavně nepanikař.

Naruto:
"Kdo to je?" zeptá se Kiba a položí mi ruce na někoho dalšího. Ramena, hm, to nepoznám, vlasy…? Krátké. Hm… nenápadně sjedu postavě na hrudník, slyším smích, je to holka - a kozy to má jako vozy, kdo to sakra, kdo má z holek tak parádní prsa? Ochmatávám ji zatraceně dlouho, slyším hýkot a pak takový dutý zvuk, jak něco spadlo na zem. Má to krátké vlasy, takže Hinata to není, ačkoli ta jediná má takové dudy. Tak kdo to… ohmatám tvář, ale nic moc mi to nepoví, tak nahmatám celou hlavu… ono to má na temeni koště…!!!
"Shikamaru?!" vykřiknu a celá místnost padne smíchy, včetně mě samotného, tohle musím vidět, sundám si pásku, co mám přes oči, Shiki má košili něčím vycpanou, vytáhne si z pod ní podprsenku, vycpanou ponožkama, nemůžu nepadnout smíchy a nejsem sám.
"Blbče!" seřvu ho a sednu si na zem, nevidím ani nikoho z ostatních, Shiki mi hned pásku znova ukáže. Asi se mám na co těšit.
Dalšího hned poznám, voní po čipsech a je poněkud objemnější, Choji se směje, tohle nemohlo být těžké, ví, že ne.
Další je nahý, teda, má nahá ramena, to holka asi nebude. Ale tady má něco oblečeného, nějaký kus látky na rukách, měkké látky, vlasy to má dlouhé. Hm… co to… bříško to má taky nahé. Má to kalhoty? Ne, má to sukni. Co…? Ale kozy to nemá. Nebo to je Sakura. Což mě přinutí se rozesmát, ale hned se zase uklidním, nerad bych dostal ránu po hlavě.
"Vsadím se, že ho napadlo, že to je Sakura…!" ozve se Ino odněkud zezadu a vespolek se zasmějí, nejvíc se směje právě Sakura, takže ta to není, ale mám potřebu se zastat kamarádky, takže jí odpovím: "Vlastně mě Sakura napadla hned po tobě, Ino."
A to se smíchy roztřese i ta postava, kterou poznávám. Doprdele, co to je? Ale vlasy to má fakt dlouhé, má copánky. A čelenku má na čele. A má tu zatracenou minisukni. …Fakt bych si měl šáhnout do rozkroku, abych zjistil, jestli je to kluk nebo holka, ale vzhledem k té levárně, co mi provedl Shiki, si nejsem jistý, co bych měl čekat. Může to být… "Neji…?"
A místnost se zhroutí smíchy, někteří mi tleskají, takže chvíli nevím, co si mám myslet, ale prozradí se sám Neji, protože mě obejme a dá mi pusu.
"Čekej, tohle musím vidět…"chytím ho za ruku, sundá mi pásku a to asi neměl dělat, protože padnu k zemi.
Má na sobě striptérský obleček zdravotní sestřičky včetně kloboučku, no já z toho kluka lehnu, fakt! Místnost se uklidní až po několika minutách, zase nikoho z nich nakonec nevidím, protože Neji mi zase hned utáhne pásku okolo hlavy. Pravda, o tu srandu bych přišel, kdybych je viděl všechny.
Položí mi dlaně na další ramena někoho jiného, to je Leeho kombinéza, stopro. Ale… počkat, nemá to vlasy podle kastrolu. A ani jeho obočí. Místnost se zase pochechtává, sjedu rukama přes hruď, má to prsa, ale vzhledem k tomu, co udělal Shiki… sjedu rukama na boky, jsou ženské, fakt je to holka. Má krátké vlasy, to je… ale má na sobě Leeho kombinézu, na druhou stranu, Lee musel být nadšený, když si ji oblékala "Sakura?"
Zase potlesk a smích, sundám si na chvíli pásku. "No páni," vypadá jak hadí žena, nebo tak něco. Pod těmi jejími hadry nikdy není vidět její skutečná postava. A ta je teda… ou. Jakkoli se o ní říká, že je plochá jak deska, upnutá kombinéza dělá svoje a v ní teda rozhodně ploše nevypadá. "sexy…" zamumlám a Sakura se rozesměje.
Hej, zase jsem čekal ránu a ona mě akorát objímá. …Proč mají holky slabost pro gaye? Přitulí si mě k hrudníku a když se chce odtáhnout, přitáhnu si ji zpátky k sobě.
"Hej!" zasměje se. "Ino…!" zavolá si o pomoc, ale nemyslím, že by to myslela vážně. "Počkej," uváže mi pásku, takže ji musím pustit. Škoda, ten materiál je fakt pohodlný…
"Kdo to je?" položí mi ruce na někoho dalšího.
Hm… postava je o něco vyšší než já, má na sobě plášť. A je to kluk, hrudník je plochý, až na brutálně vymakanou postavu. Kdo to sakra… takhle vypracovaný není nikdo, koho znám, teda, asi ne nikdo, kdo je tu dneska se mnou, Shiki to není, Lee to není, nemá to účes podle kastrolu, Neji to taky není, vlasy má krátké, pár centimetrů na hlavě, rozcuchané. Kdo to je? Neznám nikoho, kdo by byl takhle namakaný, kdo by byl takhle… nevím, tak mohutný a přitom štíhlý. Svalnaté paže a obroušené dlaně, snad… pískem? "Gaaro?!"
Sundám si masku a už mě nikdo jiný nezajímá. Obejme mě rychle, pudově, a schová mě ve své náruči. "Dorazil jsem jak nejrychleji to bylo možné. Naruto… Naruto…" šeptá mi do vlasů a hladí mě po zádech, jako by se ujišťoval, že to jsem já, že jsem celý a že mi nic není.
"Gaaro…" vždycky o mně měl největší strach. Vždycky mi nejlépe rozuměl.
A vždycky věděl, že jsem gay. Poznal to už před mnoha lety. On totiž taky.

Sasuke:
"Potřebuju poradit."
"Hm?"
Povzdechnu si a slezu z parapetu okna, abych se mohl posadit na zem vedle něj. Vím, že medituje, nechtěl jsem ho rušit, ale… "Jsem úplně v prdeli."
"To budeš až zítra, zlato." odtuší, aniž by rozpojil ruce nebo otevřel oči, nebo vůbec svou meditaci přerušil. Ach jo, proč já.
"Itachi, na sarkasmus teď není čas, prosím tě, fakt jsem dost zoufalý," snažím se, aby mě pochopil, ale tak nějak si myslím, že mě stejně vůbec nevnímá.
"Fajn," zruší svou meditaci, vstane a protáhne se. "co potřebuješ?"
"Netuším, co mám zítra v noci dělat." a kašlu na stud, tohle není o mně, potřebuju pomoct, jde spíš o Naruta, než o mně.
"Hm? Nevíš, jak uspokojit kluka? Nejsi trochu na špatné adrese?" zeptá se.
Docela logicky, musím uznat. "Nemám nikoho jiného, za kým bych mohl jít."
Teď mu stojím i za vážný pohled, nejen přezíravý. "Kde je?"
"S přáteli," pokud mluví o Narutovi. "má rozlučku."
"Nejsi s ním?"
"O tom rozlučka se svobodou je, ne? Nemáme být spolu, když spolu budeme pak celý život."
Zase se posadí naproti mně a chvíli mlčí, jenom na mě zírá. "Naruto je romantický typ. Dbej na atmosféru. Spíš se s ním mazli, než cokoli jiného. Nemělo by to být rychlé a uspěchané, ačkoli to jistě budete chtít mít oba za sebou. Nespěchej. Tím zklamanější budete. A tím bude Naruto víc ve stresu. Pomalu, klidně mluvte, nemusíte celou dobu mlčet. Hlaď ho, on je dost fyzický typ. Dotýkej se ho, ale předně se zeptej, jestli můžeš. Naruto asi bude chtít, aby to proběhlo jako… profesionálně, jako prohlídka u doktora, nutné zlo. Nedovol mu to, v zájmu vašeho dítěte.
Celý ten akt mohl proběhnout uměle, k sexu mezi vámi dojít nemusí, ale šance, že ho Naruto donosí, nebo vůbec, že se plod uchytí, je … no, jaké číslo je po mínus nekonečnu?"
Odfrknu si, ve vysvětlování a připodobňování je zrovna Itachi fakt machr.
"Naruto musí vědět, že je milován. Pokud ne… následky mohou být, a v jeho případě také budou, fatální. Čím blíže bude pak porodu, tím větší dopad by měl potrat dopad i na Narutův stav. Jenom doufej, že… jenom doufej, že nic takového nenastane. Musíš dbát na to, aby se cítil co nejlépe, zvláště teď. Uvažuj, není to o tobě, nebo o Narutovi. Je to o tom miminku, co se vám má narodit. A pokud se narodí, zdravé a hlavně živé, zachrání to svět. Pokud se to dítě narodí a Naruto to zvládne, veškeré ohrožení padne, vaše dítě bude důkaz míru ve vesnici i v zemi, dokonce i ve světě.
Vaše miminko není metaforou pro svobodu a mír, bez válek a násilí. Ono tou svobodou a mírem bude samo o sobě."

Osud?!.:45.Díl.: Yaoistky, kde jste?!

1. dubna 2012 v 12:19 | Kayleigh McCamyo |  Osud?! (od Kayleigh McCamyo)
Naruto:
"Ne, ne, musíš jít pomaleji, Naruto, do rytmu hudby," peskuje mě máma.
Jasně, jasně, protože já jsem ze všeho ták nadšený. Ne, nebudu brečet. Všechno to zvládnu se stoickým klidem. Jo, jasně. Hlavně v pohodě. pak se vybrečím na záchodě, ale celou tuhle zkoušku prostě přetrpím. V pohodě, hlavně na sobě nedat znát žádnou emoci. "Jistě." chůzi před oltář zopakuju, dávám si záležet, aby to vypadalo vznešeně, no, spíš povzneseně. Sakura a Ino to všechno sledují a dokonce našim maminám pomáhají s organizací. Jsou šílené, to je fakt. Ale skvělé, že nám pomáhají. Ještě by mě mohly zabít, abych si ho zítra nemusel brát a byl bych jim do smrti vděčný.
Stává se ze mě zatracený Dr. Hauz bez hole. Ale pravda, ta hůl by se mi taky hodila, psa u mám, když nenápadně kouknu po Sasukem. Co kdybych mu řekl, že mě bere SM? Ne, to raději ne, já jsem ten submisivní. Sakra - kde jsou všechny yaoistky, když je člověk potřebuje?!

Sasuke:
Stojím jak hadrový panák a nechávám všechny, aby mě někam posílali, někam něco nosím, pak zase stojím a pak jdu a pak koukám na Naruta a povinně ho obdivuju, protože když se mě máma zeptá, jak se mi Naruto líbí a že je v tom kimonu nádherný a já neodpovím, sežehnou mě všechny ženy velice krutopřísně zabijáckým pohledem. Takže se usmívám a přikyvuju a souhlasím se vším, co řeknou. Ano, maminko, jistě, Kushino, samozřejmě, Sakuro, nemějte obavy, Chie, naprosto s tebou souhlasím, Ino. …Byly by mě schopné zabít, kdybych nesouhlasil.
Na druhou stranu to Narutovi až na tu zamračenost skutečně sluší. Ještě pořád jsme neměli šanci spolu být sami, alespoň na chvíli. Kluci po mně vrhají podivnými pohledy a k Narutovi mluví tiše a opatrně, jakoby ho nechtěli nasrat jenom svou existencí. Což je vlastně docela směšné, protože Naruto vypadá, že za chvíli praskne vzteky/pláčem/hrdostí/cudností/zlostí - nebo vším najednou. No, jeho výbuchu se stejně neubráním.
"Vypadá hrozně." uslyším vedle sebe.
Shiki. A tváří se jak bůh pomsty.kruci, borůvkový koláč k palbě připravit…! "Potřaboval by se vyspat… někde hodně daleko odtud." zamumlám a snažím se vypadat klidně.
"Cos mu na to řekl?" nemusí upřesňovat, vím, o čem mluví.
"Nic, nedostal jsem příležitost, Sakura nás… přerušila." neřeknu, že jsem rád.
"Otravné… ale je to dobře. Kdoví, jakou bys jinak řekl blbost." odfrkne si.
Protočil bych oči, ale tak nějak k němu mám respekt. Nevím proč. Jenom… jenom ten pocit. Možná proto, že zatraceně dobře vím, co by mohlo znamenat, kdybych se s ním pokusil vyrovnat jako ninja s ninjou. A nemyslím, že by to jeden nebo druhý přežil, Naruto by asi zabil nás oba.
A to nechci.
Myslím.
"Nevím, co mám dělat." možná b ymi mohl poradit, co s tím.
"A kdo jo?" a něco lepšího, než otravnou řečnickou otázku nemáš?! "Pokud to necítíš stejně - haha," zasměje se tomu jako vtipu, já totiž podle nich nic necítím, já vím. "nelži mu, pozná to. Ale opovaž se mu ublížit. My mu z toho pomůžeme, od toho má přátele, ale jestli uděláš něco, co mu ještě přitíží, nejsem si jistý, jestli udržím Ino a Sakuru. Ony ho mají fakt rády." a bohužel nejenom ony.
"Klid, před tebou už mi stihl vyhrožovat Lee, Shino a dokonce i Neji…" což jsem nečekal. Neji chvíli mlčel a potom najednou na mě vybafnul, že si mám dávat sakra dobrý pozor, až ho příště potkám.
Fakt z nich jde trochu strach.
"Ale já netuším, co bych měl udělat. Nechci mu ublížit. Nemám z toho svazku dobrý pocit, ale nechci mu ublížit, rozhodně ne vědomě. Jenom nevím, co teď. Co mám dělat? Jak se mám chovat, Shiki?" asi zním dost zoufale, protože se přestane tvářit jako bůh pomsty a povzdechne si, původní sarkastický tón je pryč.
"Nevím. Sám nevím, co bych dělal na tvém místě. Jsem rád, že to bereš tak rozumně. Na tohle asi není rada."
"Jak se teď chovat?" zeptá se Neji, co si to sem přitančil i se svým ostřížím sluchem. Čekej, to se říká o čichu, ne? …Nebo … o… hmatu…?
"Co bys dělal?" zeptá se Shiki.
Povzdechne si, sakra, vzdychat umím taky…! Já potřebuju regulérní radu, vy dva mamlasové!
"Asi o tom mlčel. Přešel to a choval se mile. Nevytahoval to, dokud nebude chtít i on." no, to je konečně nějaký názor.
"Nemám se vyjadřovat?" ujistím se.
"Nejspíš ne. Podle toho, co jsem pochopil od slečny Hinaty, ti to neřekl zrovna dobrovolně, asi nějaký momentální zkrat, nebo tak něco. Každopádně, na tvém místě bych mlčel." přikývne.
"A co když bude chtít mluvit?"
"Bude se ti za to omlouvat." přikývne Shiki. "Zcela určitě, znám ho. Co uděláš?"
"Není to jeho vina. Nemá se za co omlouvat. nevím, co bych měl udělat. Obejmout ho a říct mu, že se nezlobím a že to spolu zvládnem?" zní to fakt blbě.
"Jakkoli patetické klišé, asi to bude nejlepší," uzná Shiki a Neji přikyvuje:
"Ano, řešení téhle situace neexistuje, takže ho musíš jenom uklidnit. A jiná možnost asi není."
Tohle je fakt na Oroxichta. Co jsem komu udělal?!

Naruto:
Tomuhle by se mělo říkat rouhání, myslím. Dohodnutý sňatek, paráda. A já jsem totální fňukna. Každý máme něco. A tahle zkouška je vyloženě cynická, copak se dělá svatba na zkoušku?! Je to jako poprava na zkoušku, autonehoda na zkoušku, výprask na zkoušku, válka na zkoušku, nebo …!
Mírně zavrtím hlavou a řeknu Kakashimu, který nás bude oddávat, ano, protože na Sasukeho vedle sebe se nemůžu ani podívat. Ale taky řekne ano. A chytí mě za ruku. A Itachi nám podá prstýnky. Nepodívám se na něj, ani když si je navlékneme. Nepolíbíme se, je to jenom zkouška. Teda, on by mě asi políbit chtěl, ale já se vydám k podpisovému stolku, aby mi mohl Kakashi říct, kam že a jak se mám zítra podepsat. Je tam nějak moc kolonek. Jak jsme se jmenoval za svobodna, jak se jmenuju jako ženatý, kolonka pro svědky a pro oddávající a vůbec… moc lejster.
A moc pozornosti. Modlím se, aby už bylo o devět měsíců později. A já byl zase volný. Miminko odevzdám Uchiha klanu a budu mít klid. Jo, devět měsíců, nebo méně, říkala Tsunade. To bude v pohodě.
"Kam jdeš, brouku?" chytí mě Ino za ruku, když se chci po zkoušce sebrat a vypadnout.
"No, ..."
"To sis myslel, že ujdeš rozlučce, bejby?" přidá se k ní Sakura z druhé strany, vezmou mě mezi sebe a štrádují si to… nevím, asi k sobě domů?
"Ale já mám jít dneska domů na večeři a potom být s-"
"V klidu, už jsme všem řekly, že jsi padl do zajetí a nepřátelská linie tě nevydá dříve, než v jedenáct dopoledne na obřad." zarazí mě Tenten.
"Kromě toho pro tebe máme dárek." poznamená Shiki.
"Dárek…?" nechápu. Jaký? Chcete mě zabít? Ano, prosím!
"Pojď a mlč. Ale ještě před tím…" vytáhle šátek a zaváže mi s ním oči.
Aha. To se dělá před popravou, ne? Fajn, tenhle dárek se mi líbí, díky, lidi! Nevím, kam mě vedou,ale navádějí mě jak slepého, chromého a blbého, a ne jako ninju. Ale nechám je přitom, dokonce mě to za chvíli strhne, smějí se, pořád mě otlapkávají a jsem si jistý, že jsem několikrát dostal pusu, od někoho, nevím koho, ale to je jedno. Je mi líp. Tohle mě fakt baví, vlastně mě skoro mrzí, že jsme zastavili.
"Kde jsme?"
"U mě doma." odpoví Sakura.
"Aha. A proč mám… pásku na očích?"
"Není důležité kde jsi, ale s kým tu jsi." odpoví mi někdo, nevím, kluk, ale neumím ho identifikovat. Asi Choji?
Někdo mě vezme za ruku a natáhne přede mě, nahmatám něco měkkého, oděv. Zamračím se.
"Kdo to je? Poznej ho." dostanu rozkazem.
Aha, hra? Jó, miluju hry! Vztáhnu i druhou ruku, látka, oblečení, ramena, lidská postava. Sáhnu na krk, vlasy jsou krátké a neučesané, připomínají mi mě samotného, haha. "Kiba?" tipnu.
Vzbudím hlasitý potlesk a výskot a někdo mi strčí do pusy nějakou sladkost. Hm, hm, tohle se mi líbí, poznal jsem ho, a pak od něj dostanu pusu na tvář a objetí.